Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

Iniciativní návrh novely zákon č. 87/91 Sb. o mimosoudních rehabilitacích níže podepsaných poslanců. Tito poslanci zároveň žádají, aby tento návrh zákona byl zařazen na program následující společné schůze obou sněmoven FS.

Poslanci:

V Praze dne 18. 7. 1991

NÁVRH NOVELY Z. Č. 87/91 Sb.

O MIMOSOUDNÍCH REHABILITACÍCH

1) V § 2 odst. 3 se slova "z let 1945 až 1948" nahrazují slovy: "z období 1945 až 25. února 1948".

2) V § 3 odst. 1. se znění po slovech "osoba je" vypouští a nahrazuje tímto textem: "fyzická osoba, která byla státním občanem České a Slovenské Federativní republiky po 25. 2. 1948, jestliže věc přešla do vlastnictví státu nebo jiných právnických osob v případech uvedených v § 6" a zařazuje se nový odst. 2 tohoto znění: "odst. 2: Oprávněnou osobou je také účastník nebo společník obchodní společnosti složené výhradně z fyzických osob, byl-li státní občan České a Slovenské Federativní Republiky po 25. 2. 1948, pokud věc přešla do vlastnictví státu nebo jiných právnických osob v případech uvedených v § 6." Další odstavce se přečíslují.

3) V § 3 odst. 2 se slova "jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6" vypouštějí a nahrazují slovy "uvedená v odst. 1 a 2".

4) V § 3 odst. 3 písm. a se za text doplňují slova "a nežije-li jeho dědici."

5) V § 3 odst. 3 písm. b) se za slova "nabyl část dědictví" doplňují slova "a nežije-li jeho dědici." Za slovy "... ustanoven jen k" se slova "určité části" vypouštějí.

6) V § 3 odst. 3 písm. c slova "a zemřel-li některý z nich, jeho děti" se vypouští a slovo "potomci" se nahrazuje slovem "děti".

7) V § 3 odst. 3 písm. e za slovo "děti" se doplňuje věta "a zemřelo-li jsou na jeho místě jeho děti".

8) V § 3 se doplňuje nový odst. 5 tohoto znění:

"Uplatněný nárok je majetkovým právem, které je předmětem dědického řízení."

9) V § 5 odst. 1 se poslední věta vypouští a nahrazuje textem:

"Uplatní-li nárok na vydání věci ve lhůtě podle odstavce 2 jen některé oprávněné osoby, vydá se jim věc celá. Díl věci, na který by neměly nárok podle § 3 se rozdělí mezi oprávněné osoby rovným dílem.

10) V § 5 se doplňuje nový odst. 7 a 8, které zní:

"odst. 7: Náklady spojené se sepsáním dohody o vydání věci nese povinná osoba."

"odst. 8: Majetek podle tohoto zákona nelze nabýt do bezpodílového spoluvlastnictví manželů."

11) V § 6 odst. 1 písm. d slova "uzavřenou dárcem v tísni" se vypouští.

12) V § 6 odst. 1 písm. g slova "v tísni" se vypouští.

12) V § 6 odst. 1 písm. h slova "učiněného v tísni" se vypouští.

14) V § 6 odst. 1 písm. i se za slova "pokud věc existuje a" vkládá text "nebyla vyvlastněna pro zajištění provozu orgánů státní správy, těžbu nerostů, dopravy, zdravotnictví, školství a sociální péče nebo".

15) V § 6 odst. 1 písm. k se před slova "v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy" vkládají slova "podle zákonných norem přijatých po 25. únoru 1948 nebo".

16) Za § 7 se vkládá nový § 7a tohoto znění:

"(1) Nárok na vydání movitých věcí má oprávněná osoba, prokáže-li, že byly odňaty způsobem uvedeným v § 6 a kde se nacházejí ke dni účinnosti tohoto zákona.

(2) Movité věci, které slouží pro k provozu činnosti ve vydávané nemovitosti, je povinná osoba uvedená v § 4 odst. 1 nabídnout ke koupi oprávněné osobě za zůstatkovou cenu nejpozději ve lhůtě uvedené v § 5. Pokud oprávněná osoba takovéto movité věci odkoupí, je povinna neodkladně pokračovat v provozu této činnosti.

(3) Kupní smlouva podle odst. 2 musí být uzavřena nejpozději ve lhůtě uvedené v § 5 odst. 3. Smlouva musí také obsahovat způsob úhrady zůstatkové ceny, který volí oprávněná osoba.

(4) Veškeré pohledávky vyplývající z odst. 3 musí být vyrovnány mezi povinnou osobou nebo jejím právním nástupcem a oprávněnou osobou do pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak je smlouva od počátku neplatná a oprávněná osoba je povinna uhradit veškeré náklady povinné osobě nebo jejímu právnímu nástupci.

(5) Pokud věci uvedené v odst. 1 neexistují, vzniká oprávněné osobě nárok, který lze uplatnit podle zvláštního zákona⁴⁾. Tento nárok je třeba doložit věrohodným důkazem o existenci věcí v době odnětí.

17) Text § 11 se označí jako odst. 1 a doplňuje se odstavec 2 tohoto znění:

(2) Pokud osoba uvedená v § 3 odkoupila věc převedenou na stát nebo jiné právnické osoby způsobem uvedeným v § 6, vzniká jí nebo na jejím místě dalším oprávněným osobám nárok na vrácení kupní ceny, kterou tato zaplatila při koupi. Tento nárok musí být uplatněn u příslušného orgánu státní správy republiky.

18) Do § 11 se vkládá odstavec 1 a 2 následujícího znění a odstavec 2 se přečísluje na odstavec 3:

"(1) Zrušují se povolávací rozkazy, kterými byli vojáci klasifikace "E", t. j. označení za politicky nespolehlivé, zařazeni po dobu základní vojenské služby do vojenských pracovních útvarů, vydané v letech 1950 až 1954, jakož i povolávací rozkazy na výjimečná vojenská cvičení k vojenským pracovním útvarům podle § 39 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon.

(2) Oprávněným osobám vzniká nárok na peněžní náhradu za neoprávněné odnětí části mzdy a omezení osobní svobody za dobu strávenou po dobu základní služby a mimořádného vojenského cvičení v armádě. Pro tyto náhrady se použijí ustanovení zákona č. 119/90 Sb. ve znění pozdějších předpisů přiměřeně."

19) Za § 21 se vkládá § 21a, který zní:

"Za neplatný se pro účely tohoto zákona považuje též právní úkon, kterým byly zhoršeny platové nároky z pracovního vztahu z důvodů uvedených v § 21 odst. 1."

20) Do § 22 se doplní další odstavec 8 tohoto znění:

"(8) Ustanovení odst. 1 až 6 se vztahují i na osvědčení skutečností uvedených v § 21a."

21) Za § 22 se vloží nový § 22a, který zní:

(1) Je-li právní úkon neplatný podle § 21 nebo 21a zákona nebo byla-li v řízení podle § 22 určena jeho neplatnost, vzniká osobě, které se neplatný právní úkon týká, vůči organizaci právo na náhradu za ztrátu na výdělku.

(2) Výše náhrady za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se stanoví obdobně podle pracovněprávních předpisů.^X) Za průměrný výdělek se přitom považuje výdělek dosažený v posledních 12 měsících před provedením úkonu uvedeného v odstavci 1.

(3) Částka náhrady zjištěná podle odstavce 2 se zvýší o mzdový nárůst v dané zaměstnanecké kategorii v době od provedení právního úkonu uvedeného v odstavci 2 do dne vzniku nároku na starobní důchod, nejdéle však do 31. 12. 1989."

22) V § 26 věta za středníkem zní:

"důchod se přitom přepočítá podle předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona."

23) Do § 24 se do odstavce 4 doplní za stávající text toto znění:

"O tuto dobu se zkracuje věková hranice pro odchod do důchodu. Částka vypočtená na základě těchto ustanovení se nezapočítává do limitu omezujícího zvýšení základního starobního důchodu procentní sazbou z redukovaného průměrného měsíčního výdělku a vyplácí se od 1. 4. 1990."

Důvodová zpráva

1) K § 2:

Při projednávání otázek rozhodného období, byla projednávána i legitimnost převodů majetků na stát po termínu 25. 2. 1948. Mezi otázkami se objevil i problém znárodňovacích dekretů presidenta republiky z období před únorem, které byly použity po termínu 25. 2. 1948. Jejich použití po tomto termínu bylo označeno za poškozování práv občanů, ale protože z politických důvodů nebylo možné neuznat dekrety presidenta jako produkt možná diskutabilního, ale přesto demokratického období, zvolila se forma restitucí odkazem na privatizační zákon, ve kterém je část majetku podniků vyhrazena v rámci privatizačního projektu právě pro účely restituční. Bohužel stávající dikce připouští i výklad, že se toto ustanovení vztahuje i na zákony přijaté socialistickým parlamentem, které obcházely i původní dekrety presidenta za účelem likvidace soukromopodnikatelské sféry. Nově formulované znění zcela jasně vyslovuje původní záměr FS a vylučuje jakékoliv dohady a spory ohledně vydání věci. Spolu s tímto novým zněním bylo potřeba upravit i § 6 odst. 1 písm. k).

2) K § 3 odst. 1 a 2 původního znění (bod novely 2-3) je potřeba uvést, že nedostatky v práci legislativy vlády ale i FS vedly k tomu, že zcela zřejmý úmysl pléna FS byl ať už úmyslně, nebo z nedostatečné kvalifikovanosti zodpovědných osob přehlédnut. Tento úmysl je jednoznačně vyjádřen v zákoně č. 427/1990 Sb. o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby a to jmenovitě v § 2 odst. 3 písm. b). Tímto ustanovením se vyjímají z předmětu privatizace veškeré majetky, které byly odebrány jak fyzickým osobám, ale tak i obchodním společnostem složeným výhradně z fyzických osob podle předpisů přijatých v rozhodném období nebo fakticky odebrány v rozhodném období bez ohledu na to, na jakém základě. Pokud by zůstala tato nedokonalost v zákoně, došlo by k blokaci poměrně velkého objemu majetků jak z privatizace tak i restituce a to i přesto, že zákonem č. 427 již byl jednou vyřčen úmysl pléna FS. Zavedení nového odstavce 2 je jen logickým důsledkem uplatnění zákona o malé privatizaci (č. 427/1990 Sb.) v zákoně o mimosoudních rehabilitacích.

3) Bod 3 novely je jenom logickým důsledkem uplatnění bodu 2.

4) K § 3 odst. 3 písm. a) je potřeba dodat, že zákon plně nerespektuje skutečnosti, které by nastaly při aplikaci závětí, které se tímto zákonem vlastně petrifikují. Je proto potřeba respektovat vůli zůstavitele i v následných krocích. Pokud zůstavitel odkázal celou věc svému dědici, činil tak s plným vědomím, že právě tohoto dědice chce obdarovat a že tím stejnou měrou nechce obdarovat jiné dědice. Tento zákon ale uznává nárok pouze dědiců ze závěti, ale ne jejich dalších dědiců a naopak vrací dědictví zpět mezi osoby, které zůstavitel neměl na mysli obdarovat. Tento problém by mohl vést (a v několika praktických případech také vede) k nové odúmrti. Vzhledem k tomu, že privatizační charakter a snahy tohoto zákona (viz odst. 1 § 5) jsou nadmíru zřejmé, není ani při této příležitosti žádoucí takováto odúmrť.

5) Tento bod je jenom logickým vyústěním předchozího bodu.

6) § 3 odst. 3 písm. c) opět používá naprosto matoucí vyjádření, které je již jednou vyjádřeno slovem "potomek", tedy v přímé linii.

7) V § 3 odst. 3 písm. e) končí posloupnost oprávněných osob o jeden řád níže než u přímé linie a není brán ohled nato, že možnost úmrtí je u sourozenců velmi často obdobná a tedy vypuštění celé jedné generace oprávněných osob bude mít opět za následek nežádoucí odúmrť. Proto tato formulace posunuje generační hranici na shodnou úroveň u všech kategorií oprávněných osob.

8) Změna poslední věty odst. 1 § 5 je vynucena opět dvojím možným výkladem. V případě, že se uplatní původní úmysl zákonodárce, tedy minimalizovat odúmrť, vydá se vždy věc celá. Budeme-li se ale striktně držet stávajícího znění, je možné věc vydat jen tehdy, pokud by existovali oprávněné osoby ke všem dílům věci. V případě emigranta trvale žijícího na jiném, než československém území ale nejde o oprávněnou osobu a automaticky ba došlo opět k odúmrti. Novou formulací se tento problém řeší včetně následných problémů s dělením, kde zákon nesupluje dědickou roli, kde mohou být podíly nestejné, ale privatizační rovinu, kde musí být dány podmínky všem shodné.

9) V tomto a dalších ustanoveních se vychází z dosavadních zkušeností z praktického provádění těchto ustanovení. Naprosto odlišný způsob výkladu tísně ve všech krajích našeho státu dovoluje v Západních Čechách vydat věc včetně její registrace notářstvím, zatímco tentýž nebo podobný případ v Praze není ani uznán za restituovatelný. Tyto výkladové nedostatky spolu s neúměrným zatěžováním pracovních sil, které jedny musí hledat argumenty a doklady a druhé je musí opět ověřovat, vede k zbytečnému a navíc velice nevhodnému prodlužování celého procesu restituce. Námitky, které k celému zákonu byly z důvodů nadměrného zpomalení převodu majetků se ponejvíce dějí na místech, které byly urputně prosazovány zástupcem vlády a nikoliv na místech, kde toto zpomalení vláda očekávala. Totéž platí obdobně i u bodů 11 a 13 novely.

14) V § 6 odst. 1 písm. i) se předpokládalo částečné napravování křivd, kdy byly vyvlastňovací předpisy zneužívány pro likvidaci soukromopodnikatelské sféry. Při konkrétním výčtu se však opomenuly ustanovení, které právě pro tuto likvidaci byly vytvořeny (jako příklad je možné uvést vyvlastnění v rámci národohospodářského plánu hotelu pro účely veřejného stravování. Nesmyslnost tohoto vyvlastňovacího aktu je nanejvýš zřejmá a přesto se na tyto případy tento zákon vůbec nevztahuje. Při novele se vycházelo z předpokladu, že postačí úplný výčet objektivních důvodů vyvlastnění a ostatní se považují za vykonané s úmyslem likvidace určité vrstvy. Tyto pak podléhají restitucím.

15) V tomto ustanovení § 6 se zpřesňuje formulační chyba z § 2 odst. 3 a tím se brání jakémukoliv spornému výkladu tohoto ustanovení. Tedy majetky znárodněné podle předpisů o znárodnění přijatých po 25. 2. 1948 se restituují tímto zákonem, znárodnění provedené po tomto termínu byť na základě předpisů přijatých před tímto termínem se restituují podle zákona o velké privatizaci, pokud nedošlo i v těchto případech k porušení tehdy platných předpisů (např. počty zaměstnanců).

16) V novém § 7a je řešena problematika restitucí veškerého movitého majetku opět s urychlujícím dopadem do procesů privatizace. Týká se to ale také problémů se stále se snižujícím počtem volných pracovních míst. Ve většině vydávaných nemovitostí není možné zahájit nebo pokračovat v činnosti, protože povinné osoby znehodnocují vydávané věci a zároveň odmítají odprodat stroje a zařízení oprávněným osobám a to ať z neznalosti nebo úmyslně. Řešením navrácení resp. odprodeje movitých věcí je sledován trend zachování objektivně nutných pracovních míst pro výrobu a zachování výroby produktů nebo zachování poskytování služeb, které by mohlo mít za následek nepříjemné výpadky nabídky především lokální úrovně a tím i nežádoucí zdražování některých výrobků nebo služeb. Zároveň se i umožní restituce majetků občanů, kteří nevlastnili nemovitosti a byli kupříkladu v nájmu, a přesto objem zabaveného majetku byl značný. Ohodnocení tohoto majetku se předpokládá při tvorbě privatizačního projektu ohodnocením srovnatelného objemu a sortimentu podle dnešních cenových předpisů. Zároveň při koupi movitých věcí se oprávněná osoba zvýhodňuje tím, že si může zvolit způsob platby za tyto movité věci, aby mohla hodnoty uhradit např. formou splátek nejdéle však do pěti let.

17) Původní znění zákona 87/90 vůbec neuvažovalo s tím, že některé majetky byly oprávněnými osobami nebo jejich nástupci od státu vykoupeny. Těmto osobám by vznikla majetková újma v porovnání s osobami, které jsou odškodňovány až nyní. Toto ustanovení tuto disproporci řeší v plném rozsahu.

18) Ustanovení § 18 zpřesňuje okruh poškozených, zařazených do vojenských pracovních táborů. Zároveň zabraňuje možnosti žádat rehabilitaci velitelským kádrům, které sice byly u vojenských pracovních táborů, ale nikoliv z důvodů politické perzekuce. Toto ustanovení váže na body 23.

19) V bodu 19-22 novely se řeší problematika pracovních postihů. Nemalá část politicky perzekuovaných osob utrpěla na svém původním pracovišti mimo morální újmy také újmu finanční nuceným zařazením na hůře placené místo, často se znemožněním změny zaměstnavatele. Platový postup těchto osob zaostával za vývojem mezd v jejich původní funkci.

Stejné nároky je potřeba přiznat i osobám, které byly poškozeny z důvodů neplatnosti úkonů o skončení pracovního poměru, jimž dosavadní úprava přiznává pouze dílčí nároky v oblasti sociálního zabezpečení. Protože politická perzekuce byla velmi častou příčinou urychleného odchodu do důchodu, měl by se jeho přepočet řídit pozdějšími předpisy, t. j. platnými v době účinnosti tohoto zákona (zák. č. 100/90 Sb.)

23) V tomto bodu se specifikuje přístup k zmírnění poškození osob uvedených v § 18.