FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
831
Interpelace
místopředsedy vlády ČSFR a ministra zahraničních věcí ČSFR Jiřího Dienstbiera podaná poslankyní Sněmovny národů JUDr. Klárou Samkovou
Ve Fribourgu, dne 31. 8. 1991
Vážený pane ministře,
dovolte, abych využila svých i mimo hranice republiky trvajících ústavních práv a obrátila se na Vás s následující též zahraniční interpelací ve dvou následujících věcech:
Pokud je mi známo, byly v období mezi dvěma válkami mezi Knížectvím Liechtenstein a naší republikou zcela normální diplomatické vztahy. Ty byly válkou přerušeny a jako jediné, které potkal tento osud, nebyly po válce obnoveny. Zřejmě to souvisí se skutečností, že vládnoucímu rodu tohoto státu byl po válce zabaven veškerý majetek nacházející se na území republiky. V průběhu dalších let, kdy došlo k finančnímu vyrovnání za znárodněný majetek prakticky se všemi zahraničními subjekty, zůstává otázka narovnání s Liechtensteinskem opět jako jediná otevřená. Chci se vás proto zeptat, na základě jakých skutečností byl Liechtensteinský majetek na území republiky původním vlastníkům odebrán, zda tyto skutečnosti zakládají potřebu nějakého právního a finančního uspořádání věcí mezi oběma státy; zda byly v této věci již učiněny nějaké kroky, případně na základě čích aktivit jak se projevivších a jaký je další záměr vlády ČSFR v dalším postupu při řešení této situace. Kromě toho mne eminentně zajímá, proč nedošlo k navázání obvyklých diplomatických vztahů mezi oběma státy a jaké jsou další záměry a perspektivy v tomto směru. Považuji totiž za nešťastné, aby dva evropské relativně blízko sebe položené státy, navíc spjaté jistými historickými svazky, zůstávali bez vzájemných diplomatických vztahů.
Moje druhá otázka rovněž směřuje k problému navázání diplomatických vztahů, tentokráte směrem severním. Byla jsem schopna pochopit, že uznání samostatnosti Pobaltských republik a navázání plných diplomatických vztahů bylo v uplynulém roce diskutabilní záležitostí vzhledem k naší hospodářské závislosti na Sovětském svazu. V uplynulých čtrnácti dnech se však politická situace natolik změnila, že nevidím důvodu, abychom morálně nepochybné právo Pobaltských republik na vytvoření samostatných států neuznali i fakticky a právně a nenásledovali tak značnou část evropských států, které tyto republiky již uznaly a navázaly s nimi diplomatické styky. Učinit takováto opatření je, vážený pane místopředsedo vlády, plně v kompetenci Vašeho úřadu a já pevně doufám, že tak jak se Československo po srpnu 1968 dovolávalo účasti a pomoci celého světa, bude moci právě Československo po padesátileté okupaci Pobaltských republiky být tím státem, který jim drobným způsobem pomůže vrátit na ty pozice, které měly před příjezdem sovětských okupačních vojsk.
Vážený pane místopředsedo vlády, vím že na každou interpelaci se sluší odpovědět, byla bych však nejšťastnější, kdybyste mi mohl odpovědět pouze velmi krátce, že moje interpelace již je bezpředmětná. Neboť praví se, že ne slova, leč činy rozhodují.
S pozdravem
"po skutcích jejích poznáte je"
JUDr. Klára Samková v. r.