FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
833
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky k vyslovení souhlasu Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění ČSFR souhlasí s přístupem k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních sjednané ve Štrasburku 20. dubna 1959 s výhradou, že dožádání týkající se prohlídky nebo zajištění věci bude provedeno za podmínek, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný jak podle právního řádu dožadující strany, tak i čs. strany a že provedení dožádání je v souladu s čs. právním řádem.
Důvodová zpráva
pro Federální shromáždění ČSFR
Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních byla sjednána v rámci Rady Evropy v r. 1959. Jejím cílem je prohloubení spolupráce mezi členskými státy a vytvoření účinného nástroje boje proti zločinnosti.
Úmluva ukládá členským státům povinnost poskytovat si navzájem pomoc v trestních řízeních před justičními orgány, nevztahuje se tedy na řízení před správními orgány a na orgány policie. Ze znění čl. 1 vyplývá, že povinnost poskytovat si pomoc se neomezuje jen na normy, které jsou výslovně uváděny v Úmluvě. Nezahrnuje však zatčení, výkon rozsudku a právní pomoc v řízeních pro trestné činy vojenské.
Úmluva zajišťuje právo dožádaného státu pomoc odmítnout pokud by to ohrozilo její důležité zájmy, bylo to v rozporu s její suverenitou, bezpečností nebo veřejným pořádkem. Odmítnout ji může i v případech, že jde o politický trestný čin, trestný čin s ním související nebo trestný čin fiskální /čl. 2/. Rozhodnout o tom, zda jsou dány podmínky pro odmítnutí pomoci patří do výlučné pravomoci dožádaného státu. Pokud dožádaný stát poskytnutí právní pomoci odmítne musí uvést důvody /čl. 19/.
Úmluva upravuje podrobně v čl. 3, 4, 5 a 6 postup při provádění dožádání. Přijímá zásadu, že dožádání je prováděno podle právního řádu dožádané strany. Není přitom vázáno na žádné podmínky ani na princip oboustranné trestnosti. Výjímku tvoří případy, kdy je žádáno o provedení prohlídky nebo zajištění věci. I zde si však možnost odmítnutí musí příslušný stát předem vyhradit. Pokud dožadující strana požádá, aby svědci nebo znalci byli vyslechnuti pod přísahou musí jí být vyhověno. Odmítnout může dožádaná strana jen pokud jí to její právní řád výslovně zakazuje. Dožádaná strana má povinnost sdělit na žádost druhé strany místo a datum, kdy bude dožádání provedeno. Nemá však povinnost umožnit orgánům a zainteresovaným osobám, aby byly provádění přítomny.
Doručování písemností a soudních rozhodnutí upravuje čl. 7 jednoznačným způsobem, který by v praxi neměl vyvolat potíže.
Výslechy svědků a znalců orgány dožadujícího státu upravují čl. 8, 9 a 10. Zakotvují zásadu, že svědek a znalec nemůže být nijak postižen za to, že se nedostaví na předvolání do dožadujícího státu. Pokud však sám vstoupí na území tohoto státu a je tam znovu řádně předvolán tato ochrana neplatí. Svědkům znalcům musí být hrazeny náklady dožadující stranou a to od místa jejich pobytu. V případě, že účast určitého svědka nebo znalce je zvlášť důležitá pro nalezení pravdy můře dožadující stát v žádosti o doručení předvolání požádat orgány dožadujícího státu, aby předvolané osobě vysvětlily důležitost její účasti a požádaly jej, aby vyhověl. Ani v tomto případě nemůže být odmítnutí sankciováno a intervence orgánů dožádané strany má pouze charakter doporučení.
Zvlášť je upraven postup, kdy je žádáno o účast osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody /čl. 11/. Je uznáno právo osoby, o které se jedná účast odmítnout. Dožádaná strana dodání může odmítnout z důvodů, které jsou poměrně široce formulovány.
Úmluva potvrzuje zásadu imunity svědků a znalců tak, jak je běžně zachována v mezinárodní praxi /čl. 12/.
Pro umožnění spravedlivého postihu pachatelů trestných činů mají smluvní státy povinnost zasílat si navzájem opisy rejstříku trestů a to ve stejném rozsahu v jakém jej poskytují vlastním orgánům v obdobných případech /čl. 13/. Pokud nebude o informace z trestního rejstříku žádáno v trestním řízení může být žádost vyřízena pokud to právní řád nebo praxe dožádaného státu připouští.
Náležitosti žádosti o právní pomoc a způsob jejich předávání a předávání žádosti o dožádání upravují čl. 14 a 15.
Každá smluvní strana si může při podpisu nebo uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu stanovit, že žádosti a přiložené písemnosti musí být opatřeny překlady do jejího jazyka nebo do některého jiného jí stanoveného jazyka. Pokud tak neučiní platí zásada, že se překlady nevyžadují. Důkazy a písemnosti, které se při provádění právní pomoci předávají nevyžadují ověření /čl. 16 a 17/.
Právní pomoc poskytují strany Úmluvy navzájem bezplatně. Hradí se pouze náklady svědkům, znalcům a náklady spojené s dodáním osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu /čl. 20/.
Úmluva umožňuje smluvní straně žádat jinou stranu, aby zahájila trestní stíhání proti osobě, která se nachází pod její jurisdikcí. Jde především o případy, kdy určitá osoba spáchá trestný čin na území dožadujícího státu a dostane se na území dožádaného státu a nemůže být vydána. Dožádaný stát však nemá povinnost stíhání zahájit. Musí však dožadující stranu informovat, jak s její žádostí naložit /čl. 21/.
Státy, které se staly stranami Úmluvy mají povinnost alespoň jednou ročně zasílat všem ostatním státům, které jsou stranou Úmluvy informace o odsouzených a na ně navazujících opatření, které se týkají jejich státních příslušníků /čl. 22/.
Vzhledem k velké rozmanitosti právních řádů evropských států a snaze umožnit co největšímu počtu z nich stát se stranou Úmluvy bylo přijato rozhodnutí, které připouští výhrady ke všem ustanovením Úmluvy /čl. 23/.
Úmluva automaticky nahrazuje dvoustranné dohody, které mezi sebou strany dříve sjednaly. Neplatí to o ustanoveních o jazyku žádosti a přiložených dokumentů o formě styku a o dohodách případně jejich ustanoveních, která jsou ve vztahu speciality k ustanovením Úmluvy /čl. 26/.
Závěrečné články řeší obvyklým způsobem územní platnost Úmluvy, její podpis, ratifikaci, přístup, vypovězení a povinnosti depozitáře, kterým je Generální tajemník Rady Evropy.
Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních
Vlády, které podepsaly tuto Úmluvu, jsouce členy Rady Evropy,
vycházejíce z toho, že cílem Rady Evropy je prohloubení jednoty mezi jejími členy;
věříce, že přijetí společných pravidel o poskytování vzájemné pomoci v trestních věcech přispěje k dosažení tohoto cíle;
berouce v úvahu, že tato vzájemná pomoc souvisí s otázkou vydávání, která již byla upravena úmluvou podepsanou 13. prosince 1957,
se dohodly na následujícím:
HLAVA I
Obecná ustanovení
Článek 1
1. Smluvní strany se zavazují poskytovat si v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, které v době, kdy se o pomoc žádá patří do působnosti justičních orgánů dožadující strany.
2. Tato Úmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudku a na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva.
Článek 2
Pomoc může být odmítnuta:
a/ vztahuje-li se žádost na trestný čin, který dožádaná považuje za trestný čin politický nebo s takovým trestným činem souvisící nebo za trestný čin fiskální;
b/ jestliže dožádaná strana má za to, že poskytnutí pomoci by bylo v rozporu s její suverenitou, bezpečností, veřejným pořádkem nebo pokud by ohrozilo její důležité zájmy.
HLAVA II
Dožádání
Článek 3
1. Dožádaná strana provede v trestních věcech dožádání justičních orgánů dožadující strany týkající se provádění důkazů nebo předávání věcí, které mají být použity jako důkazy, spisů, nebo listin způsobem, který odpovídá jejímu právnímu řádu.
2. Pokud dožadující strana požaduje, aby svědci nebo znalci byli vyslechnuti pod přísahou, musí o to výslovně požádat. Dožádaná strana vyhoví této žádosti pokud to její právní řád nezakazuje.
3. Dožádaná strana může předávat ověřené kopie nebo ověřené fotokopie vyžádaných spisů a listin pokud dožadující strana výslovně nepožádá o předání originálu. V takovém případě se dožádaná strana vynasnaží vyhovět žádosti.
Článek 4
Dožádaná strana sdělí, požádá-li o to výslovně dožadující strana, datum a místo, kde bude dožádání provedeno. Orgány a zainteresované osoby mohou být přítomny pokud s tím dožádaná stran a souhlasí.
Článek 5
1. Smluvní strany si mohou při podpisu této Úmluvy, uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo provést dožádání týkající se prohlídky nebo zajištění věci závislým na jedné nebo více z následujících podmínek:
a/ že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný jak podle právního řádu dožadující tak i dožádané strany;
b/ že pro trestný čin, ke kterému se dožádání vztahuje, může být pachatel dožádanou stranou vydán;
c/ že provedení dožádání je v souladu s právním řádem dožádané strany.
2. Pokud smluvní strana učiní prohlášení podle odst. 1 tohoto článku, může kterákoliv jiná strana použít reciprocity.
Článek 6
1. Dožádaná strana může odložit předání vyžádaných věcí, spisů a listin pokud je potřebuje pro probíhající trestní řízení.
2. Věci a originály spisů a listin, které byly v rámci dožádání předány, budou vráceny dožadující stranou straně dožádané, jakmile to bude možné, pokud se dožadující strana vrácení nevzdá.
HLAVA III
Doručování písemností a soudních rozhodnutí - účast svědků, znalců a stíhaných osob
Článek 7
1. Dožádaná strana zajistí doručení písemností a soudních rozhodnutí, které jí za tímto účelem byly předány dožadující stranou.
Doručení může být provedeno prostým zasláním osobě, které je určeno. Pokud to dožadující strana výslovně žádá, doručení bude provedeno dožádanou stranou způsobem, který je pro doručování obdobných dokumentů předepsán jejím právním řádem nebo zvláštním způsobem, který je s tímto právním řádem slučitelný.
2. Dokladem o doručení bude datovaná doručenka podepsaná osobou, které byla zásilka určena, nebo potvrzení dožádané strany, že doručení bylo provedeno s uvedením způsobu a data doručení. První nebo druhý doklad bude ihned zaslán dožadující straně. Pokud dožadující strana o to požádá, potvrdí dožádaná strana, že dožádání bylo provedeno podle právního řádu dožádané strany. Pokud doručení nemohlo být provedeno, uvědomí dožádaná strana ihned dožadující stranu o důvodech.
3. Smluvní strany si mohou při podpisu této Úmluvy, uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyžádat, aby doručení předvolání obviněným osobám, které se nacházejí na jejich území bylo předáno jejím úřadům určitou dobu před datem, kdy se mají dostavit. Tato doba bude stanovena v uvedeném prohlášení; nesmí překročit 50 dnů.
Tato doba bude vzata v úvahu při stanovení data procesního úkonu a při doručování předvolání.
Článek 8
Svědek nebo znalec nemůže být podroben žádné sankci nebo omezení za to, že se na předvolání nedostaví, i když předvolání obsahuje pohrůžku trestu, neplatí to však v případě, kdy o vlastní vůli vstoupí na území dožadující strany a je tam znovu řádně předvolán.
Článek 9
Náhrady včetně výloh na cestu a pobyt, které mají být hrazeny svědkovi nebo znalci dožadující stranou, budou počítány od místa jejich pobytu a výše bude stanovena tak, aby byla nejméně takový, jaká je poskytována dle předpisu země, kde má být prováděn výslech.
Článek 10
1. Pokud dožadující strana považuje osobní účast svědka nebo znalce při výslechu před svými justičními orgány za zvlášť důležitý, uvede to v žádosti o doručení předvolání. Dožádaná strana v takovém případě požádá svědka nebo znalce, aby se dostavil.
Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu o stanovisku svědka nebo znalce.
2. V případě uvedeném v odstavci 1 tohoto článku bude v předvolání uvedeno, jaké náhrady budou přibližně poskytnuty a které výdaje budou hrazeny.
3. Na zvláštní žádost může dožádaná strana poskytnout svědkovi nebo znalci zálohu. Výše zálohy bude uvedena na předvolání a bude refundována dožadující stranou.
Článek 11
1. Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jejíž osobní účast jako svědka nebo pro účely konfrontace je vyžádána dožadující stranou, bude dočasně dodána na území, kde má být proveden procesní úkon, za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou a za podmínek uvedených v čl. 12, pokud jsou použitelné.
Dodání může být odmítnuto:
a/ pokud osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, to odmítne;
b/ je-li její přítomnost nutná pro trestní řízení, které probíhá na území dožádané smluvních strany;
c/ pokud by dodání prodloužilo její vazbu nebo trest, nebo
d/ jsou-li jiné závažné důvody proti dodání této osoby na území dožadující stran.
2. V případech, které jsou uvedeny v předchozím odstavci a za podmínek ustanovení čl. 2 bude na žádost povolen průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetího státu, který je stranou této Úmluvy. Žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady, bude zaslána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti strany, přes jejíž území je průvoz žádán.
Smluvní strany mohou odmítnout průvoz svých vlastních občanů.
3. Dodaná osoba zůstane ve vazbě na území dožadující strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na územ, strany, kde je žádáno o průvoz, pokud strana, u které se žádá o dodání nepožádá o její propuštění na svobodu.
Článek 12
1. Svědek nebo znalec, ať je jeho státní příslušnost jakoliv, který se dostavil na předvolání justičních orgánů dožadující strany, nemůže být trestně stíhán ani zadržen nebo jinak omezen na osobní svobodě na území dožadující strany v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vynesenými před opuštěním území dožádané strany.
2. Osoba, ať je její státní příslušnost jakoliv, která byla předvolána justičními orgány dožadující strany, aby se odpovídala za činy, které jsou předmětem řízení proti ní, nemůže být trestně stíhána ani zadržena nebo jinak omezena na osobní svobodě v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vymezenými před opuštěním území dožádané strany, které nejsou uvedeny v předvolání.
3. Imunity uvedené v tomto článku přestanou platit v případě, že svědek nebo znalec nebo stíhaná osoba nevyužili možnosti odjet do 15 dnů od okamžiku, kdy jejich přítomnost ze strany justičních orgánů již nebude požadována nebo v případě, že se tam po odjezdu vrátili.
HLAVA IV
Rejstříky trestů
Článek 13
1. Dožádaná strana zašle opis rejstříku trestů vyžádaný justičními orgány smluvní strany, který je potřebný v trestním řízení, ve stejném rozsahu, ve kterém jej poskytuje vlastním justičním orgánů v obdobných případech.
2. Ve všech jiných případech než těch, které jsou uvedený v odst. 1 tohoto článku, žádost bude vyřízena za podmínek stanovených v právním řádu, předpisech nebo praxi dožádané strany.
HLAVA V
Postupy
Článek 14
1. Žádosti o vzájemnou pomoc budou obsahovat:
a/ označení orgánu, který žádost podává;
b/ předmět a důvod žádosti;
c/ je-li to možné, údaje o osobě, které se žádost týká a o její státní příslušnosti;
d/ je-li to nutné jméno a adresu osoby, které má být něco doručeno.
2. Dožádání uvedené v článku 3, 4 a 5 budou navíc obsahovat právní kvalifikaci a stručný popis skutkového stavu.
Článek 15
1. Dožádání uvedená v článcích 3. 4 a 5 stejně jako žádosti uvedené v čl. 11 budou adresovány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany, vyřízení bude zasláno stejným způsobem.
2. V naléhavých případech může být dožádaní zasláno přímo justičními orgány dožadující strany justičním orgánům dožádané strany. Vyřízení spolu s příslušnými písemnostmi bude zasláno způsobem uvedeným v odst. 1 tohoto článku.
3. Žádosti uvedené v čl. 13 odst. 1 mohou být zaslány přímo příslušnými justičními orgány příslušným úřadům dožádané strany. Vyřízení může být zasláno přímo těmito úřady. Žádosti uvedené v čl. 13 odst. 2 budou zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany.
4. Jiné žádosti o vzájemnou pomoc než ty, které jsou uvede v odst. 1 a 3 tohoto článku, zvláště žádosti o šetření, které předchází trestnímu stíhání si mohou zasílat přímo justiční orgány.
5. V těch případech, kdy je dovolen přímý styk, může být uskutečňován prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie /INTERPOL/.
6. Smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupů prohlášením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy oznámit, že některé nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasílány jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto článku, případně stanovit, že v případech uvedených v odst. 2 tohoto článku bude kopie dožádání zaslána současně jejímu ministerstvu spravedlnosti.
7. Ustanovení tohoto článku nemají vliv na bilaterální dohody nebo ujednání, která platí mezi smluvními stranami a stanoví přímé zasílání žádostí o pomoc mezi jejich úřady.
Článek 16
1. S výhradou ustanovení odst. 2 tohoto článku překlady žádostí a přiložených písemností nebudou požadovány.
2. Každá smluvní strana si může při podpisu této Úmluvy, uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo stanovit, že žádosti a přiložené písemností, které jsou jí určeny, musí být opatřeny překlady do jejího jazyka nebo do některého oficiálního jazyka Rady Evropy nebo do jiného jazyka, který jí byl stanoven. Ostatní smluvní strany mohou použít reciprocity.
3. Tento článek nemá vliv na ustanovení o překladech žádostí nebo přiložených písemností, která jsou obsažena v dohodách a ujednáních ať už platných nebo těch, které budou sjednány mezi dvěmi nebo více smluvními stranami.
Článek 17
Důkazy nebo písemnosti, které budou předávány dle této Úmluvy, nevyžadují ověření.
Článek 18
Pokud orgán, který dostane žádost o vzájemnou pomoc není příslušný k jejímu vyřízení, předá žádost z moci úřední příslušnému orgánu svého státu a informuje o tom dožadující stranu přímo, jestliže mu žádost byla zaslána též přímo.
Článek 19
Odmítnutí vzájemné pomoci bude odůvodněno.
Článek 20
S výhradou ustanovení čl. 9 nezakládá vyřízení žádosti o vzájemnou pomoc nárok na náhradu výdajů s výjimkou těch, které souvisí s účastí znalců na území dožádané strany nebo dodání osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, který je prováděn podle článku 11.
HLAVA VI
Trestní oznámení
Článek 21
1. Oznámení o skutečnostech, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin učiněna jednou smluvní stranou, která mohou vést k trestnímu stíhání před soudy druhé smluvní strany, budou předávána mezi příslušnými ministerstvy spravedlnosti, pokud smluvní strany nevyužijí možnost, kterou jim dává odst. 6 čl. 15.
2. Dožádaná strana informuje dožadující stranu o opatřeních, která byla na základě takového oznámení uskutečněna, a zašle jí opis rozhodnutí, které bylo vydáno.
3. Na oznámení dle odst. 1 tohoto článku budou použita ustanovení čl. 16.
HLAVA VII
Výměna informací z trestních rejstříků
Článek 22
Smluvní strany budou informovat ostatní strany o všech odsouzeních a následných opatřeních týkajících se jejich státních příslušníků, která jsou uvedena v trestních rejstřících. Ministerstva spravedlnosti si budou navzájem zasílat tyto informace nejméně jednou ročně. V případech, kdy je osoba považována za státního příslušníka dvou nebo více smluvních stran, bude informace poskytnuta každé z těchto stran s výjimkou případu, kdy tato osoba je státním příslušníkem strany, na jejímž území byla odsouzena.
HLAVA VIII
Závěrečná ustanovení
Článek 23
1. Smluvní strany mohou oři podpisu této Úmluvy nebo při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu učinit výhrady ke kterýmkoliv ustanovením této Úmluvy.
2. Smluvní strany, které učinily výhradu ji odvolají jakmile to okolnosti umožní. Toto odvolání bude sděleno Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Smluvní strana, která učinila výhradu k některému ustanovení této Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení jinou smluvní stranou v jiném rozsahu, než sama toto ustanovení přijala.
Článek 24
Smluvní strana může při podpisu Úmluvy nebo při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu v prohlášení adresovaném Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určit, které orgány bude pro účely této Úmluvy považovat za justiční orgány.
Článek 25
1. Tato Úmluva bude platit pro metropolitní území smluvních stran.
2. Ve vztahu k Francii bude též platit pro Alžírsko a zámořské departmenty, ve vztahu k Itálii bude platit i pro území Somálska, které je pod Italskou správou.
3. Spolková republika Německo může rozšířit působnost této Úmluvy sdělením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. "Land Berlín".
4. Ve vztahu k Nizozemskému království Úmluva platí na jeho evropském území. Nizozemí může rozšířit působnost této Úmluvy sdělením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy na Nizozemské Antily, Surinam a Nizozemskou Novou Guineu.
5. Přímým ujednáním mezi dvěmi nebo více smluvními stranami při zachování podmínek, které budou v tomto ujednání dohodnuty, může být působnost této Úmluvy rozšířena i na jiná území některé ze smluvních stran než ta, která jsou uvedena v odst. 1, 2, 3 a 4 tohoto článku, pokud smluvní strana odpovídá za jejich zahraniční vztahy.
Článek 26
1. S výhradou ustanovení čl. 15 odst. 7 a čl. 16 odst. 3 tato Úmluva ve vztahu k státům, které jsou jí vázány, nahradí ustanovení všech smluv, dohod nebo bilaterálních ujednání upravujících mezi dvěmi smluvními stranami poskytování vzájemné pomoci v trestních věcech.
2. Tato Úmluva však nemá vliv na závazky vyplývající z jiných bilaterálních nebo multilaterálních mezinárodních úmluv, které obsahují nebo budou obsahovat ustanovení, která upravují speciální aspekty vzájemné pomoci v dané oblasti.
3. Smluvní strany mohou mezi sebou sjednávat bilaterální nebo multilaterální dohody o vzájemné pomoci v trestních věcech jen k doplnění této Úmluvy nebo k usnadnění realizace principů, které obsahuje.
4. V případech, kdy se mezi dvěmi nebo více smluvními stranami na jejich území provádí vzájemná pomoc v trestních věcech na základě jednotných právních norem nebo na základě zvláštního systému reciprocity, budou mít tyto smluvní strany právo, bez ohledu na ustanovení této Úmluvy, upravovat své vzájemné vztahy výlučně podle těchto právních norem nebo systémů Smluvní strany, které na základě tohoto odstavce vyloučí mezi sebou působnost této Úmluvy, uvědomí Generálního tajemníka Rady Evropy.
Článek 27
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u Generálního tajemníka Rady Evropy.
2. Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů po uložení třetí ratifikační listiny.
3. Ve vztahu k stranám, které ji budou ratifikovat později, vstoupí v platnost 90 dnů po uložení jejich ratifikačních listin.
Článek 28
1. Výbor ministrů Rady Evropy může pozvat jiné státy, které nejsou členy Rady Evropy, aby k této Úmluvě přistoupily, za podmínky, že pro rezoluci, která takové pozvání obsahuje, hlasují všichni členové Rady, kteří tuto Úmluvu ratifikovaly.
2. Přístup bude proveden uložením listiny o přístupu u Generálního tajemníka Rady. V platnost vstoupí 90 dnů po uložení.
Článek 29
Smluvní strany mohou vypovědět tuto Úmluvu sdělením Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Výpověď vstoupí v platnost šest měsíců po datu, kdy Generální tajemník Rady takové sdělení obdrží.
Článek 30
Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členy Rady a vlády států, které přistoupily k této Úmluvě o tom:
a/ které státy Úmluvu podepsaly, uložily ratifikační listiny nebo listiny o přístupu;
b/ kdy tato Úmluvu vstoupila v platnost;
c/ jaká sdělení přijal podle ustanovení čl. 5 odst. 1. čl. 7 odst. 3, čl. 15 odst. 6, čl. 16 odst. 2, čl. 24, čl. 25 odst. 3 nebo čl. 26 odst. 4;
d/ které výhrady byly učiněny podle čl. 23 odst. 1;
e/ které výhrady byly podle čl. 23 odst. 2 odvolány;
f/ která sdělení a výpovědi byly přijaty podle čl. 29 a kdy takové výpovědi vstoupily v platnost.
X X X
Na důkaz toho níže podepsaní řádně zmocnění, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Štrasburku dne 20. dubna 1959 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřený opis každému signatáři a vládě státu, který k Úmluvě přistoupil.