FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
834
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky k vyslovení souhlasu Úmluva o předávání odsouzených osob
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění ČSFR souhlasí s přístupem k Úmluvě o předávání odsouzených osob sjednané ve Štrasburku 21. března 1983.
Důvodová zpráva
pro Federální shromáždění ČSFR
Úmluva o předávání odsouzených osob byla sjednána v rámci Rady Evropy v r. 1983. Umožňuje řešit problémy, které vznikají při výkonu trestů na cizincích. Vychází z poznání, že resocializaci odsouzených osob je možno nejlépe dosáhnout pokud se trest vykonává ve státě, jehož občanem je odsouzený. K dosažení tohoto cíle Úmluva dává k dispozici relativně jednoduchý a rychlý postup, který však bere v úvahu zájmy a práva jak odsouzených, tak odsuzujícího a vykonávajícího státu.
Úmluva se vztahuje na výkon trestů, které zahrnují odnětí svobody uložené v řízení před soudy. O předání může žádat jak stát, ve kterém byl rozsudek vynesen /odsuzující stát/, tak i stát, do kterého má být odsouzená osoba předána k výkonu trestu /vykonávající stát/. Sama odsouzená osoba nemá právo o předání žádat. Může však na předání vyjádřit zájem, a to podáním adresovaným buď odsuzujícímu nebo vykonávajícímu státu /čl. 1 a 2/ a tím jednání o předání iniciovat. Formulaci o tom, že strany se zavazují vzájemně co nejvíce spolupracovat, třeba chápat jako závazek postupovat ve všech případech v dobré víře tak, aby byl splněn cíl Úmluvy.
Podmínky pro předávání odsouzených stanoví Článek 3. Za základní se považuje skutečnost, že odsouzená osoba je občanem vykonávajícího státu. Úmluva umožňuje, v souladu s ustálenou praxí mezi evropskými státy, šíře definovat pojem občanství tak, aby například zahrnoval i bezdomovce, případně osoby s trvalým pobytem /odst. 4 čl. 3/. S předáním musí vyslovit souhlas odsouzená osoba, odsuzující i vykonávající stát. Předání přichází v úvahu pokud má odsouzená osoba vykonávat ještě nejméně šest měsíců trest odnětí svobody, pokud je čin za který byl vynesen trestný i podle právního řádu vykonávajícího státu.
Úmluva zavádí povinnost členských států informovat všechny odsouzené cizince, kteří jsou občany států, které jsou její stranou, o možnosti být předán k výkonu trestu do svého domovského státu /čl. 4/. Dále stanoví i povinnost poskytnout všechny potřebné informace vykonávajícímu státu. Odsouzená osoba musí být písemně informována o všech opatřeních, které ve věci jejího předání byly učiněny.
Způsob podání žádosti o předání odsouzených osob, jejich náležitosti stanoví čl. 5 a 6.
Úmluva zajišťuje /čl. 7/, že odsouzená osoba bude mít možnost svůj souhlas s předáním vyjádřit dobrovolně a s plnou znalostí všech důsledků. Vykonávající stát si může, prostřednictvím svého konzula nebo jiné osoby, na které se dohodne s odsuzujícím státem, ověřit zda odsouzená osoba skutečně vyslovila s předáním souhlas za zmíněných podmínek.
Předání odsouzené osoby má zásadní právní důsledky jak v odsuzujícím, tak vykonávajícím státě /čl. 8 a 9/. V odsuzujícím státě se předání považuje za ukončení výkonu trestu. Tento stát nemůže v něm, pokračovat, pokud má stát, do kterého byla osoba předána za to, že výkon trestu byl ukončen. Stát, který odsouzenou osobu převezme, má možnost buď přímo bez dalšího ve výkonu trestu pokračovat nebo přijme nové rozhodnutí, kterým nahradí rozsudek vynesený v odsuzujícím státě. V obou případech je však vlastní výkon trestu prováděn výlučně podle předpisů vykonávajícího státu. To se vztahuje jak na režim výkonu trestu, tak na rozhodnutí o případném podmíněném propuštění a na další zásadní rozhodnutí.
Čl. 10 upravuje postup ve vykonávajícím státě pokud se rozhodne ve výkonu trestu pokračovat. V takové případě je vázán druhem a délkou trvání trestu tak, jak byl odsouzené osobě uložen. Může v něm však provést určité změny, pokud jsou druh nebo trvání trestu neslučitelné s jeho právním řádem.
Pokud vykonávající stát vynese nový výrok o trestu, musí vycházet ze skutkových zjištění uvedených v rozsudku, který byl vynesen v odsuzujícím státě. Postavení odsouzené osoby nesmí být zhoršeno. Nesmí však jí být změněn trest odnětí svobody v peněžitý /čl. 11/.
Rozhodovat o žádostech na přezkoumání rozsudku má pouze odsuzující stát. Pokud rozhodne o tom, že výkon trestu se zastaví, je toto rozhodnuto pro vykonávající stát závazné. Udělit milost, amnestii nebo zmírnit trest mohou však oba státy, jak odsuzující, tak vykonávající /čl. 12, 13 a 14/.
Odsuzující stát má právo kdykoliv žádat informaci o výkonu trestu na předané osobě /čl. 15/. Mimo to jej vykonávající stát musí informovat vždy o ukončení výkonu trestu nebo když odsouzená osoba z něj uprchne.
Úmluva dále upravuje podmínky průvozu odsouzených osob pře území třetích států /čl. 16/.
Náklady, které vznikají při předávání odsouzených osob, nese vykonávající stát s výjimkou těch, které vznikly na území odsuzujícího státu. Ustanovení Úmluvy však nebrání tomu, aby vykonávající stát vymáhal náklady od odsouzené osoby. Pokud jde o jazyk, přijímá Úmluva pravidlo, že informace o tom, že určitá odsouzená osoba projevila zájem o předání, se zasílá v jazyce státu, jemuž je určena, nebo v některém z oficiálních jazyků Rady Evropy. Pro vlastní žádost o předání a přikládané doklady není třeba překladů, pokud stát, kterému je určena, neučiní formální prohlášení, o tom, že bude požadovat překlady do určitého jazyka. Předávané doklady kromě kopií rozsudků nemusí být ověřovány /čl. 17/.
Závěrečné články /18-25/ upravují vstup Úmluvy v platnost, přístup nečlenských států, územní a časovou působnost vztah k jiným úmluvám a odstoupení. Obsahuje též ustanovení o úloze depozitáře, jemuž je Generální tajemník Rady Evropy a další ustanovení, která jsou shodná s ostatními úmluvami sjednanými v rámci Rady Evropy.
Úmluva o předávání odsouzených osob
Členské státy Rady Evropy a další signatářské státy
vycházejíce z toho, že cílem Rady Evropy je prohloubení jednoty mezi jejími členy;
přejíce si další rozvoj mezinárodní spolupráce v oblasti trestního práva;
vycházejíce z toho, že tato spolupráce by měla napomáhat spravedlnosti a resocializaci odsouzených osob;
vycházejíce z toho, že dosažení těchto cílů vyžaduje, aby cizincům, kteří byli zbaveni svobody za spáchání trestního činu, byla dána možnost vykonávat trest v rámci jejich vlastní společnosti;
vycházejíce z toho, že to může bát nejlépe dosaženo tím, že budou předány do jejich vlastních zemí, se dohodly na následujícím:
Článek 1
Definice
Pro účely této Úmluvy:
a) "trestem" se rozumí každé potrestání nebo opatření, které zahrnuje zbavení svobody nařízené na omezenou nebo neurčitou dobu za trestný čin soudem;
b) "rozsudkem" se rozumí rozhodnutí nebo nařízení soudu, kterými se ukládá trest;
c) "odsuzujícím státem" se rozumí stát, v němž byl uložen trest osobě, která může být nebo již byla předána;
d) "vykonávajícím státem" se rozumí stát, do kterého může být nebo již byla předána osoba k výkonu trestu.
Článek 2
Obecné zásady
1. Strany se zavazují vzájemně co nejvíce spolupracovat při předávání odsouzených osob podle ustanovení této Úmluvy.
2. Osoba odsouzená na území některé ze stran může být předána na území jiné strany podle ustanovení této Úmluvy k výkonu trestu, který jí byl uložen. Odsouzená osoba může odsuzujícímu nebo vykonávajícímu státu vyjádřit zájem na předání podle této Úmluvy.
3. O předání může žádat odsuzující i vykonávající stát.
Článek 3
Podmínky předání
1. Odsouzená osoba může být předána podle této Úmluvy pouze za následujících podmínek:
a) je-li tato osoba občanem vykonávajícího státu;
b) je-li rozsudek v právní moci;
c) jestliže v době přijetí žádosti o předání má odsouzená osoba vykonávat ještě nejméně šest měsíců trest odnětí svobody nebo byl-li trest uložen na neurčitou dobu;
d) souhlasí-li osoba, která má být předána nebo její právní zástupce, pokud to považuje za nutné jeden z obou států vzhledem k jejímu věku, fyzickému nebo psychickému stavu
e) jestliže čin nebo opomenutí, pro který byl uložen trest je trestným činem podle právního řádu vykonávajícího státu nebo by byl považován za trestný čin, pokud by byl spáchán na jeho území; a
f) souhlasí-li jak odsuzující tak i vykonávající stát s předáním.
2. Ve výjimečných případech se mohou strany dohodnout o předání odsouzené osoby i přestože je doba, která má být strávena ve výkonu trestu, kratší než uvedená v odst. 1, písm. c.
3. Při podpisu, uložení ratifikačních listin nebo listiny o přístupu může stát prohlášením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy sdělit, že hodlá ve vztahu k jiným stranám vyloučit působnost některého z postupů uvedených v článku 9. odst. 1. písm. a) a b).
4. Stát může pokud to považuje za nutné kdykoliv v prohlášení adresovaném Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vymezit pro účely této Úmluvy pojem "občan".
Článek 4
Povinnost poskytovat informace
1. Každý odsouzený, na kterého se může tato Úmluva vztahovat, musí být odsuzujícím státem informován o podstatě této Úmluvy.
2. Jestliže odsouzený vyjádří odsuzujícímu státu zájem, aby byl předán podle této Úmluvy, informuje tento stát bez prodlení, jakmile rozsudek nabude právní moci, vykonávající stát.
3. Informace musí obsahovat:
a) jméno, datum a místo narození odsouzené osoby
b) její adresu ve vykonávajícím státě, pokud ji má
c) skutkovou podstatu na základe které byl uložen trest
d) druh, délku a datum zahájení výkonu trestu.
4. Jestliže odsouzená osoba vyjádří zájem vykonávajícímu státu, odsuzující stát na žádost poskytne tomuto státu informace shora uvedené v odst. 3.
5. Odsouzená osoba bude písemně informována o všech opatřeních, která přijal odsuzující nebo vykonávající stát podle předchozích odstavců, stejně tak jako o rozhodnutí, které bylo přijato kterýmkoliv z obou států na základě žádosti o předání.
Článek 5
Žádosti o odpovědi
1. Žádosti o předání a odpovědi budou uskutečňovány v písemné formě.
2. Žádosti budou adresovány ministerstvem spravedlnosti žádajícího státu ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu. Odpovědi budou posílány stejnou cestou.
3. Strany mohou v prohlášení adresovaném Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy uvést, že budou užívat jiný způsob styku.
4. Dožádaný stát bude bez odkladu informovat žádající stát o svém rozhodnutí, zda souhlasí nebo nesouhlasí s předáním.
Článek 6
Potřebné doklady
1. Vykonávající stát dodá, je-li o to požádán odsuzujícím státem následující:
a) doklady nebo prohlášení o tom, že odsouzená osoba je občanem tohoto státu;
b) kopii příslušného zákona vykonávajícího státu, který stanoví, že jednání nebo opomenutí, za které byl uložen trest v odsuzujícím státě, je trestným činem podle právního řádu vykonávajícího státu nebo by byl trestným činem, pokud by byl spáchán na jeho území;
c) prohlášení obsahující informaci uvedenou v článku 9, odst. 2.
2. Je-li podána žádost o předání, odsuzující stát dodá vykonávajícímu státu následující doklady, pokud jeden z obou států neuvedl, že nebude souhlasit s předáním:
a) ověřenou kopii rozsudku a textu zákona, na jehož základě byl vynesen;
b) potvrzení o tom jaká část trestu byla vykonána, včetně informace o započtení vazby, prominutí trestu a všech ostatních skutečností důležitých pro výkon trestu;
c) prohlášení obsahující souhlas s předáním, který se předpokládá v článku 3, odst. 1. písm. d);
d) tam, kde to přichází v úvahu, i lékařský posudek a zprávu o zdravotním stavu odsouzené osoby, informaci o léčení v odsuzujícím státě a doporučení k dalšímu léčení ve vykonávajícím státě.
3. Státy mohou vyžádat kterýkoliv z dokladů nebo prohlášení shora uvedených v odst. 1 nebo 2 předtím než požádají o předání nebo předtím než přijmou rozhodnutí o tom, zda budou souhlasit s předáním.
Článek 7
Souhlas a jeho ověření
1. Odsuzující stát zajistí, že osoba, která má vyjádřit souhlas s předáním podle článku 3, odst. 1, písm. d), tak učiní dobrovolně a s plnou znalostí právních důsledků. Způsob vyjádření tohoto souhlasu se bude řídit právním řádem odsuzujícího státu.
2. Odsuzující stát umožní vykonávajícímu státu, aby si prostřednictvím konzula nebo jiného představitele, na kterém se dohodne s vykonávajícím státem, ověřil, že souhlas byl vysloven za podmínek uvedených v předchozím odstavci.
Článek 8
Důsledky předání pro odsuzující stát
1. Převzetí odsouzené osoby orgány vykonávajícího státu bude považováno za ukončení výkonu trestu v odsuzujícím státě.
2. Odsuzující stát nemůže pokračovat ve výkonu trestu, jestliže má vykonávající stát za to, že výkon trestu byl ukončen.
Článek 9
Důsledky předání pro vykonávající stát
1. Příslušné orgány vykonávajícího státu zajistí:
a) ihned pokračování výkonu trestu rozhodnutím soudu nebo správního orgánu za podmínek stanovených v článku 10, nebo
b) v soudním nebo správním řízení změnu výroku, který byl v odsuzujícím státě, výrokem o trestu, kterým se ukládá trest podle právního řádu ve vykonávajícím státě za stejný trestný čin, a to za podmínek stanovených v článku 11.
2. Vykonávající stát, je-li o to požádán, uvědomí odsuzující stát před předáním odsouzené osoby o tom, který postup zvolí.
3. Výkon trestu bude prováděn podle právního řádu vykonávajícího státu. Pouze tento stát bude příslušný pro přijímání odpovídajících rozhodnutí.
4. Státy, které podle vlastního právního řádu nemohou použít některého z postupů uvedených v odst. 1 k výkonu trestu, který byl uložen na území jiné smluvní strany osobě, která není pro duševní stav odpovědná za spáchání trestného činu, ale jsou ochotny převzít takovou osobu do ústavní léčby, mohou v prohlášení adresovaném Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy uvést jaké postupy budou v takových případech dodržovat.
Článek 10
Pokračování ve výkonu trestu
1. V případě, že bude pokračováno ve výkonu trestu, vykonávající stát je vázán druhem a délkou trvání trestu tak, jak byl uložen odsuzujícím státem.
2. Pokud je však druh a dílka trvání tohoto trestu neslučitelná s právním řádem vykonávajícího státu, nebo pokud to jeho právní řád vyžaduje, tento stát může soudním nebo správním rozhodnutím přizpůsobit trest trestu nebo opatřením ukládaným podle jeho právního řádu za obdobné trestné činy. Pokud jde o druh bude trest nebo opatření odpovídat co nejvíce trestu, který byl uložen. Druh a délka trestu nebudou nepříznivější ve srovnání s trestem uloženým v odsuzujícím státě, nesmí též překročit maximální hranici stanovenou v právním řádu vykonávajícího státu.
Článek 11
Změna výroku o trestu
1. V případě změny výroku o trestu se použije procesních norem právního řádu vykonávajícího státu. Při tom příslušné orgány:
a) budou vázány skutkovými zjištěními tak, jak přímo či nepřímo vyplývají z rozsudku, který byl vynesen v odsuzujícím státě;
b) nesmějí přeměnit trest odnětí svobody na peněžitý;
c) započítají celé dosavadní období výkonu trestu odsouzené osoby a
d) nepřipustí zhoršení postavení odsouzené osoby a nebudou vázány spodní hranicí trestní sazby, která je stanovena ve vykonávajícím státě pro obdobný trestný čin nebo trestné činy.
2. Jestliže je řízení o změně výroku o trestu prováděno po předání odsouzené osoby, vykonávající stát bude osobu držet ve vazbě nebo jinak zajistí její přítomnost ve vykonávajícím státě v době, kdy probíhá řízení.
Článek 12
Milost, amnestie, zmírnění trestu
Obě strany mohou udělit milost, amnestii nebo zmírnit trest v souladu se svou ústavou nebo jinými zákony.
Článek 13
Přezkoumání rozsudku
Pouze odsuzující stát má právo rozhodovat o žádostech na přezkoumání rozsudku.
Článek 14
Ukončení výkonu trestu
Vykonávající stát ukončí výkon trestu jakmile ho odsuzující stát informuje o rozhodnutí nebo opatření, kterým se výkon testu zastavuje.
Článek 15
Informace o výkonu trestu
Vykonávající stát poskytne odsuzujícímu státu následující informace o výkonu trestu:
a) kdy považuje výkon trestu za ukončený;
b) když odsouzená osoba uprchne ještě před tím, než je výkon trestu ukončen; nebo
c) když odsuzující stát vyžádá zvláštní zprávu
Článek 16
Průvoz
1. V souladu se svým právním řádem vyhoví smluvní strana žádosti o průvoz odsouzené osoby přes své území, když o to požádá jiná smluvní strana, která se dohodla s další stranou nebo třetím státem na průvozu.
2. Smluvní strana může žádost o průvoz odmítnout:
a) je-li odsouzená osoba jejím státním příslušníkem, nebo
b) není-li čin, za který byl uložen trest podle jejího právního řádu trestným.
3. Žádost o povolení průvozu a odpovědi budou předávány způsobem uvedeným v článku 5, odst. 2 a 3
4. Smluvní strana může vyhovět žádosti o povolení průvozu, přes své území, kterou učiní třetí stát, pokud se tento stát dohodne s jinou smluvní stranou na předání do nebo ze svého území.
5. Smluvní strana, která byla požádána o povolení průvozu může držet odsouzenou osobu ve vazbě jen tak dlouho, jak to vyžaduje průvoz přes její území.
6. Smluvní strana, která byla požádána o povolení průvozu může být požádána o ujištění, že odsouzená osoba nebude na území tranzitního státu trestně stíhána, nebo s výjimkou toho, co je uvedeno v předchozím odstavci, držena ve vazbě nebo jinak omezena na svobodě za trestné činy, které byly spáchány, nebo za odsouzení, které bylo vyneseno, před jejím odjezdem z území odsuzujícího státu.
7. Nebude vyžadována žádost o povolení průvozu pokud je prováděn letecky přes území smluvní strany a pokud se nepočítá s přistáním. Státy však mohou při podpisu nebo uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, stanovit v prohlášení adresovaném Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že budou vyžadovat, aby byly informovány o leteckých průvozech přes své území.
Článek 17
Jazyk a náklady
1. Informace podle článku 4, odst. 2 a 4 bude poskytnuta v jazyce smluvní strany, které je určena, nebo v některém z oficiálních jazyků Rady Evropy.
2. S výjimkou níže uvedeného odstavce 32 se nevyžadují překlady žádosti o předání nebo příslušných dokladů.
3. Při podpisu nebo uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu mohou státy v prohlášení adresovaném Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy stanovit, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překlady do jejího vlastního jazyka nebo některého oficiálního jazyka Rady Evropy nebo některého z jazyků, který určí. Při této příležitosti mohou vyjádřit i ochotu přijímat překlady i do jiných jazyků vedle oficiálního nebo jazyků Rady Evropy.
4. S výjimkou uvedenou v článku 6. odst. 2, písm. a) nemusí být ověřovány doklady předávané v žádostech podle této Úmluvy.
5. Náklady vzniklé při provádění této Úmluvy hradí vykonávající stát s výjimkou nákladů, které vznikly výlučně na území odsuzujícího státu.
Článek 18
Podpis a vstup v platnost
1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy a nečlenským státům, které se podílely na jejím vypracování. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u Generálního tajemníka Rady Evropy.
2. Tato Úmluva vstoupí v platnost první den v měsíci, který bude následovat po uplynutí tříměsíční lhůty po dni kdy tři členské státy Rady Evropy vyjádří podle ustanovení odst. 1 svůj souhlas být vázány Úmluvou.
3. Ve vztahu k státu, který úmluvu podepsal a poté vyjádřil svůj souhlas, aby jí byl vázán, Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce, který bude následovat po uplynutí tříměsíční lhůty po dni, kdy uložil ratifikační listinu, listinu o přijetí nebo schválení.
Článek 19
Přístup nečlenských států
1. Po vstupu této Úmluvy v platnost může Výbor ministrů Rady Evropy po konzultacích se stranami Úmluvy přizvat kterýkoliv stát, který není členem Rady a nepatří mezi ty, které jsou uvedeny v článku 18. odst. 1, aby přistoupil k této Úmluvě, a to rozhodnutím přijatým většinou jak je stanovena v článku 20 písm. d) Statutu Rady Evropy, které musí zahrnovat hlasy všech představitelů států, které jsou stranou Úmluvy a jsou členy Výboru.
2. Ve vztahu k přistupujícímu státu Úmluva vstoupí v platnost první den v měsíci, který bude následovat po uplynutí tříměsíční lhůty po dni, kdy byla u generálního tajemníka rady Evropy uložena listina o přístupu.
Článek 20
Územní působnost
1. Státy mohou při podpisu nebo uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu vymezit území, na kterém bude tato Úmluva platit.
2. Státy mohou kdykoliv později, prohlášením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, rozšířit působnost této Úmluvy na jiná území uvedená v tomto prohlášení. Ve vztahu k těmto území, Úmluva vstoupí v platnost první den v měsíci, který bude následovat po uplynutí tříměsíční lhůty poté, kdy Generální tajemník obdrží toto prohlášení.
3. Prohlášení o územní působnosti, učiněná podle předchozích odstavců, mohou být odvolána sdělením adresovaným Generálnímu tajemníkovi. Odvolání nabude platnosti první den v měsíci, který bude následovat po uplynutí tříměsíční lhůty poté, kdy Generální tajemník obdrží takové sdělení.
Článek 21
Časová působnost
Tato úmluva bude použita na výkon trestů uložených jak před tak po jejím vstupu v platnost.
Článek 22
Vztah k jiným úmluvám a dohodám
1. Tato Úmluva nemá vliv na práva a závazky vyplývající z dohod o vydávání nebo jiných dohod o mezinárodní spolupráci v trestních věcech upravujících předávání osob ve vazbě pro účely konfrontace nebo získání svědeckých výpovědí.
2. Pokud dvě nebo víc stran již sjednaly smlouvu nebo dohodu o předávání odsouzených osob nebo jinak upravily své vztahy v těchto otázkách, nebo tak učiní v budoucnosti, budou mít právo používat tyto smlouvy, dohody nebo opatření namísto této Úmluvy.
3. Tato Úmluva nemá vliv na právo států, které jsou stranou Evropské úmluvy o uznávání rozsudků v trestních věcech, sjednávat mezi sebou dvoustranné nebo mnohostranné dohody o otázkách upravených v této úmluvě, k provádění jejich ustanovení nebo zásad v ní obsažených.
4. Pokud je žádost o předání upravena jak touto Úmluvou tak i Evropskou úmluvou o uznávání rozsudků v trestních věcech nebo jinou smlouvou nebo dohodou o předávání odsouzených osob, dožadující stát, při podání žádosti uvede smluvní dokument, který použil za základ.
Článek 23
Přátelská urovnání
Evropský výbor pro problémy kriminality Rady Evropy bude informován o provádění této Úmluvy a bude všemi prostředky napomáhat přátelskému urovnání potíží, které při jejím provádění mohou vznikat.
Článek 24
Odstoupení
1. Strany mohou kdykoliv odstoupit od této Úmluvy sdělením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
2. Odstoupení bude účinné od prvého dne v měsíci, který bude následovat po uplynutí tříměsíční lhůty poté, kdy Generální tajemník obdrží sdělení.
3. Tato Úmluva však bude nadále používána na výkon trestů, které byly uloženy osobám, které byly předána základě ustanovení Úmluvy přede dnem, kdy odstoupení začne působit.
Článek 25
Informace
Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členské státy Rady Evropy, nečlenské státy, které se účastnily vypracování této Úmluvy a státy, které k ní přistoupily, o následujícím:
a) o podpisech;
b) o uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení a přístupu;
c) o datech vstupu této Úmluvy v platnost podle článku 18. odst. 2 a 3 článku 19, odst. 2, a článku 20, odst. 2 a 3;
d) o kterémkoliv jiném aktu, sdělení, prohlášení nebo informaci, která se vztahuje k této Úmluvě.
x x x
Na důkaz toho nížepodepsaní, řádné zmocnění, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno ve Štrasburku dne 21. března 1983 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy; Generální tajemník předá ověřené kopie všem členským státům Rady Evropy, nečlenským státům, které se podílely na vypracování této Úmluvy a státům, které byly přizvány, aby k ní přistoupily.