FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
835
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky k vyslovení souhlasu Evropská úmluva o předávání trestního řízení
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění ČSFR souhlasí s přístupem k Evropské úmluvě o předávání trestního řízení sjednané ve Štrasburku 15. května 1972 s výhradou, že nepřijímá články 22 a 23.
Důvodová zpráva
pro Federální shromáždění
Evropská úmluva o předávání trestního řízení byla sjednána v rámci Rady Evropy v r. 1972. Má umožnit řešení konfliktů mezi právními řády jednotlivých evropských států, které založily své pravomoci v trestních věcech na odlišných principech /hlediska státního občanství, teritoriality, universality apod./. Zároveň zajišťuje, že žádný pachatel trestných činů se nevyhne spravedlivému potrestání.
Úmluva se vztahuje na řízení o trestných činech, a to před soudy. Zahrnuje i případy, kdy se jimi zabývá správní orgán, avšak jen pokud o odvolání rozhoduje soud /čl. 1/.
Články 2-5 Úmluvy řeší klíčovou otázku příslušnosti. Jde o případy, kdy orgány některého státu by podle vlastního právního řádu nebyly příslušné vést trestní řízení. Pokud by o zahájení řízení požádal jiný smluvní stát, příslušnost vznikne na základě Úmluvy. Protože jde o vyjimečné ustanovení, je jeho použití vázáno na celou řadu podmínek, které jsou v Úmluvě rozvedeny. Stát, který byl požádán o zahájení stíhání, bude čin posuzovat podle vlastního práva. Povinnost příslušných orgánů vést trestní stíhání může být podle Úmluvy nahrazena předáním věci jinému smluvnímu státu.
Čl. 6-8 stanoví základní pravidla, která platí pro předávání řízení a podmínky, za kterých může být podána žádost o zahájení řízení. Stát, který je příslušný k zahájení řízení, může podle Úmluvy požádat jiný stát, aby jej zahájil, ať je již jeho příslušnost dána jeho vlastním právním řádem nebo na základě čl. 2 Úmluvy. Úmluva vychází z obecně uznávaného principu dvojí trestnosti. Řízení může být v dožádaném státě zahájeno pouze tehdy, když je čin trestný i podle jeho právního řádu.
Čl. 9-12 stanoví jak budou postupovat příslušné orgány dožádaného státu, když obdrží žádost o zahájení trestního řízení. Úmluva jim ukládá povinnost posoudit žádost a rozhodnout se o tom, jaká opatření přijmou podle vlastních předpisů. Úmluva podrobně stanoví kriteria, podle kterých může dožádaný stát odmítnout zcela nebo z části žádost o zahájení trestního řízení, případně dodatečně odvolat své přijetí žádosti. Dožádaný stát nepřijme žádná opatření na základě žádosti pokud není čin oboustranně trestný, pokud bylo řízení promlčeno nebo pokud již ve věci bylo vyneseno pravomocné rozhodnutí.
Čl. 13-20 upravuje postupy při předávání žádostí o zahájení trestního řízení. Celá Úmluva je koncipována jako dokument pro státy, mezi nimiž existuje určitý stupeň spolupráce. Zavádí proto jednoduché praktické postupy. Žádosti se podávají písemně, doklady není třeba ověřovat, kromě případů, kdy si to určitý stát výslovně vyžádá nejsou nutné překlady. Nevyžadují se náhrady nákladů, které při provádění Úmluvy mohou vzniknout. Smluvní státy se navzájem bez odkladu informují o opatřeních, která ve věci přijímají.
Důsledky podání žádosti o zahájení řízení v dožadujícím státě jdou stanoveny v čl. 21 a 22. Pokud dožadující stát požádá o zahájení řízení, vzdává se tím práva podezřelou osobu sám stíhat nebo na ní vykonat dříve vynesený rozsudek. Toto právo bude dožadujícímu státu vráceno za přesně uvedených podmínek.
Důsledky podání žádosti v dožádaném státě jsou stanoveny v čl. 23-26. Dožádaný stát uloží trest podle vlastního právního řádu. Pokud je jeho příslušnost založena pouze na Úmluvě, nesmí uložit přísnější trest, než by mu mohl být uložen v dožadujícím státě. Procesní úkony, které byly učiněny v dožadujícím státě, budou mít stejnou platnost v dožádaném státě. Nesmí se tím však zhoršit postavení podezřelé osoby.
Dožádaný stát může podle ustanovení Úmluvy /čl. 27-29/ přijmout prozatímní opatření: vzít podezřelou osobu do vazby, zajistit majetek, případně učinit jiné kroky, které jí umožňuje její právní řád. Úmluva upravuje podmínky, za kterých musí být předběžná opatření zrušena.
Úmluva obsahuje i mechanismus řešení situací, kdy ve smluvních státech probíhají zároveň řízení proti stejné osobě a pro tentýž trestný čin. V takovém případě mají státy, které vedou řízení, povinnost zvážit, zda vzhledem ke všem okolnostem řízení zastaví, přeruší nebo jej předají do jiného státu /čl. 30-34/. Úmluva přitom vychází ze zásady, že je účelné, aby pouze jeden z nich vedl řízení. V každém případě jsou povinny spolupracovat a vzájemně se informovat o přijatých rozhodnutích.
Úmluva respektuje obecně přijatý princip, že nikdo nesmí být dvakrát trestán za stejný čin. Z tohoto principu připouští pouze dvě výjimky. Za prvé jde o případy, kdy pachatel je ve státě, který hodlá zahájit řízení, veřejným činitelem, nebo čin byl namířen proti jeho veřejnému činiteli, veřejné instituci nebo věci, která požívá zvýšené ochrany. Za druhé jde o případy, kdy trestný čin byl spáchán na území státu, který hodlá zavést řízení /čl. 35-36/. Ustanovení Úmluvy o zákazu dvojího potrestání mají minimální charakter. Každý smluvní stát si zachovává právo upravit zásadu širším způsobem /čl. 37/.
Závěrečné články /čl. 38-47/ obsahují ustanovení o vstupu Úmluvy v platnost, o územní působnosti, o výhradách a o vztahu k jiným dohodám upravujícím stejnou nebo podobnou oblast. Úmluva je sjednána na neomezenou dobu. Kterýkoliv stát však od ní může kdykoliv odstoupit. Funkci depozitáře plní Generální tajemník Rady Evropy.
Příloha I
Každá smluvní strana může prohlásit, že si vyhrazuje právo:
/a/ odmítnout žádost o zahájení řízení pokud má za to, že jde výhradně o náboženský čin;
/b/ odmítnout žádost o zahájení řízení pro čin, za který může být podle jeho vlastního právního řádu uložen trest pouze správním orgánem;
/c/ nepřijmout článek 22;
/d/ nepřijmout článek 23;
/e/ nepřijmout pro ústavní překážky ustanovení článku 25;
/f/ nepřijmout ustanovení článku 26 odst. 2, pokud je dána podle jejího právního řádu vlastní pravomoc;
/g/ nepoužít článků 30 a 31 na ty činy, za které může být trest uložen, podle vlastního právního řádu nebo právního řádu jiného příslušného státu, pouze správním orgánem;
/h/ nepřijmout část V.
Příloha II
Každý smluvní stát může s odvoláním na své ústavní předpisy prohlásit, že bude předkládat a přijímat žádosti o zahájení řízení jen v případech stanovených v jejím právním řádu.
Každý smluvní stát může prohlášením vymezit co pro účely této Úmluvy rozumí pod pojmem "občan".
Příloha III
Seznam činů jiných než trestných činů upravených trestním právem
Následující činy budou považovány za trestné činy upravené trestním právem:
ve Francii - každé protiprávní jednání upravené "contravention de grande voirie
v SRN - každé protiprávní jednání, jehož projednávání je upraveno Zákonem o porušení předpisů /Gesetz uber Ordnungswidrigkeiten/
v Itálii - každé protiprávní jednání, na které se vztahuje zákon č. 317 z 3. března 1967.
Evropská úmluva o předávání trestního řízení
Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy,
vycházejíce z toho, že cílem Rady Evropy je prohloubení jednoty mezi jejími členy;
přejíce si doplnit práci, která byla až dosud vykonána v oblasti trestního práva s cílem dosáhnout spravedlivější a účinější sankce;
považujíce za tímto účelem za užitečné zajistit v duchu vzájemné důvěry uspořádání trestních řízení zejména na mezinárodní úrovni odstraněním nedostatků vyplývajících ze střetů pravomocí se dohodly na následujícím:
Část I
Definice
Článek 1
Pro účely této Úmluvy:
/a/ "trestný čin" zahrnuje trestné činy podle trestního práva a činy vyjmenované v právních předpisech uvedených v příloze III k této Úmluvě, za podmínky, že tam, kde se těmito činy zabývá správní orgán musí příslušná osoba mít možnost, aby její případ byl projednán soudem.
/b/ "trestem" se rozumí jakékoliv potrestání nebo jiné opatření uložené za trestné činy nebo za porušení právních předpisů uvedených v příloze III.
Část II
Příslušnost
Článek 2
1. Pro účely provádění této Úmluvy bude kterýkoliv smluvní stát příslušný vést trestní stíhání podle vlastního trestního práva pro kterýkoliv trestný čin, na který se vztahuje použitelné právo jiného smluvního státu.
2. Příslušnost přiznaná smluvnímu státu pouze na základě odst. 1 tohoto článku může být použita jen na základě žádosti jiného smluvního státu o zahájení řízení.
Článek 3
Kterýkoliv smluvní stát, který je příslušný vést trestní stíhání pro určitý trestný čin, nemusí, v rámci provádění této Úmluvy, tak učinit nebo pokračovat v začatém stíhání proti podezřelé osobě, která je nebo bude stíhána pro tentýž trestný čin jiným smluvním státem. V souladu s ustanovením článku 21, odst. 2, takové rozhodnutá bude mít prozatímní charakter až do konečného rozhodnutí v jiném smluvním státě.
Článek 4
Dožádaný stát nebude pokračovat v stíhání založeném výlučně na článku 2 pokud zjistí, že potrestání není podle právního řádu dožadujícího státu možné pro jiný důvod než promlčení, zejména však u případů uvedených v článcích 10 /c/, 11 /f/ a /g/, 22, 23 a 26.
Článek 5
Ustanovení části III této Úmluvy neomezuje příslušnost pokud jde o stíhání, která jsou v dožádaném státě upravena národními zákony.
Část III
Předávání řízení
Oddíl 1: Žádost o předání řízení
Článek 6
1. Pokud je některá osoba podezřelá, že spáchala podle právního řádu některého ze smluvních států trestný čin, může tento stát žádat jiný smluvní stát, aby zahájil řízení ve věci za podmínek uvedených v této Úmluvě.
2. Pokud může smluvní stát podle ustanovení této Úmluvy žádat jiný smluvní stát, aby zahájil řízení, příslušné orgány prvého státu budou brát tuto možnost v úvahu.
Článek 7
1. Řízení nemůže být v dožádaném státě zahájeno, pokud čin pro který se žádá o zahájení řízení by nebyl trestným činem, kdyby byl spáchán na jeho území a pokud by pachatel za stejných okolností rovněž nemohl být stíhán podle právního řádu dožádaného státu.
2. Pokud byl trestný čin spáchán v dožadujícím státě veřejným činitelem nebo proti veřejnému činiteli nebo veřejné instituci nebo čemukoliv co má veřejný charakter, bude v dožádaném státě považován za čin spáchaný veřejným činitelem nebo proti veřejnému činiteli nebo proti veřejné instituci nebo čemukoliv co tomu v dožádaném státě odpovídá a proti čemu byl čin namířen.
Článek 8
1. Smluvní stát může žádat jiný smluvní stát, aby zahájil řízení v kterémkoliv jednom nebo více následujících případů:
/a/ pokud podezřelá osoba má trvalý pobyt v dožádaném státě;
/b/ pokud je podezřelá osoba občanem dožádaného státu nebo z něho pochází;
/c/ pokud podezřelá osoba má vykonávat nebo je ve výkonu trestu odnětí svobody v dožádaném státě;
/d/ pokud je proti podezřelé osobě vedeno v dožádaném státě řízení pro tentýž nebo jiný trestný čin;
/e/ pokud má za to, že předání řízení je žádoucí v zájmu nalezení pravdy a zejména pokud se nejdůležitější důkazy nacházejí v dožádaném státě;
/f/ pokud má za to, že výkon trestu v dožádaném státě by přispěl k resocializaci odsouzené osoby;
/g/ pokud má za to, že nelze zajistit přítomnost podezřelé osoby u výslechu v řízení v dožadujícím státě a že její osobní účast při výslechu v řízení v dožádaném státě zajištěna být může;
/h/ pokud má za to, že nemůže zajistit výkon rozsudku, který byl vynesen, a to ani tím, že požádá o vydání a že dožádaný stát jej vykonat může,
2. V případech, kdy byla podezřelá osoba pravomocně odsouzena v smluvním státě, tento stát může požádat o předání řízení v jedné nebo více věcech uvedených v odst. 1 tohoto článku, pouze když sám nemůže vykonat rozsudek a to ani tím, že požádá o vydání a když druhý smluvní stát zásadně nevykonává cizí rozsudky nebo odmítá daný rozsudek vykonat.
Článek 9
1. Příslušné orgány dožádaného státu posoudí žádost o zahájení řízení učiněnou podle ustanovení předchozího článku. O tom jaké opatření přijmou rozhodnou podle svého právního řádu.
2. Pokud právní řád dožádaného státu stanoví, že trestný čin je projednáván správním orgánem, tento stát o tom bez odkladu informuje dožadující stát, pokud dožádaný stát neučinil prohlášení podle odst. 3 tohoto článku.
3. Kterýkoliv smluvní stát může při podpisu nebo při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo přístupu nebo kdykoliv později prohlášením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy stanovit podmínky, za kterých jeho právní řád umožňuje projednávání určitých trestných činů správními orgány. Toto prohlášení nahradí informaci uvedenou v odst. 2 tohoto článku.
Článek 10
Dožádaný stát nebude na základě žádosti konat:
/a/ pokud žádost není v souladu s ustanoveními článku 6, odst. 1 a článku 7 odst. 1;
/b/ pokud by zahájení řízení bylo v rozporu s ustanoveními článku 35;
/c/ pokud bylo trestní stíhání v dožadujícím státě podle jeho právního řádu promlčeno.
Článek 11
Dožádaný stát nemůže kromě případů uvedených v článku 10 odmítnout žádost zcela nebo z části s vyjímkou jednoho nebo více následujících případů:
/a/ dojde-li k závěru, že důvody, o které se opírá žádost podle článku 8 platí nejsou dostatečné;
/b/ jestliže podezřelá osoba nemá trvalý pobyt v dožádaném státě;
/c/ jestliže podezřelá osoba není občanem dožádaného státu a neměla trvalý pobyt na jeho území v době spáchání trestného činů;
/d/ pokud má za to, že trestný čin, pro který se žádá o zahájení řízení, je trestným činem politické povahy nebo výhradně trestným činem vojenským nebo fiskálním;
/d/ pokud má oprávněný důvod se domnívat, že žádost o zahájení řízení je motivována důvody souvisejícími s rasou, náboženstvím, národností nebo politickými názory;
/f/ pokud jde o čin trestný podle jeho právního řádu, ale v době přijetí žádosti o zahájení řízení byl podle tohoto právního řádu promlčen; ustanovení článku 26 odst. 2 nebude v takovém případě použito;
/g/ pokud je jeho příslušnost založena pouze na ustanovení článku 2 a pokud by v době přijetí žádosti o zahájení řízení bylo stíhání promlčeno podle jeho právního řádu, bude vzato v úvahu prodloužení časového limitu o šest měsíců jak je uvedeno v článku 23;
/h/ pokud byl trestný čin spáchán mimo území dožadujícího státu;
/i/ pokud by trestní řízení bylo v rozporu s mezinárodními závazky dožádaného státu;
/j/ pokud by trestní řízení bylo v rozporu se základními principy právního řádu dožádaného státu;
/k/ pokud dožadující stát porušil postupy stanovené v této Úmluvě.
Článek 12
1. Dožádaný stát odvolá své přijetí žádosti a nebude dále konat jestliže potí, když ji přijal vyjde najevo, že existuje důvod uvedený v článku 10 této Úmluvy.
2. Dožádaný stát může odvolat své přijetí žádosti:
/a/ jestliže vyjde najevo, že osobní účast podezřelé osoby při výslechu konaném v souvislosti s řízením nebude možno v tomto státě zajistit nebo když by nemohl v tomto státě být vykonán rozsudek, který by mohl být vynesen;
/b/ jestliže vyjde najevo jeden z důvodů pro odmítnutí uvedený v článku 11 před tím než je podána obžaloba.
/c/ v dalších případech, kdy s tím dožadující stát souhlasí,
Oddíl 2: Postup při předávání
Článek 13
1. Všechny žádosti uvedené v této Úmluvě budou učiněny písemně. Spolu se všemi podklady potřebnými pro provádění této Úmluvy budou zasílány buď ministerstvem spravedlnosti dožadujícího státu ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu, nebo na základě zvláštního ujednání přímo orgány dožadujícího státu orgánům dožádaného státu; budou vraceny stejným způsobem.
2. V naléhavých případech mohou být žádosti a podklady zasílány prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie /INTERPOL/.
3. Kterýkoliv smluvní stát může, prohlášením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, oznámit svůj úmysl přijmout pro sebe jiná pravidla postupů při předávání než ta, která jsou uvedena v odst. 1 tohoto článku.
Článek 14
Pokud má smluvní stát za to, že informace poskytnutá jiným smluvním státem není pro použití této Úmluvy dostatečná, požádá o potřebné dodatečné informace. Může stanovit lhůtu pro dodání takových informací.
Článek 15
1. K žádosti o zahájení řízení bude přiložen originál nebo ověřená kopie trestního spisu a všechny ostatní potřebné doklady. Pokud je však podezřelá osoba držena ve vazbě podle ustanovení části 5 a dožadující stát není s to předat tyto doklady zároveň s žádostí o zahájení řízení, může tak učinit dodatečně.
2. Dožadující stát bude též pásemně informovat dožádaný stát o všech procesních úkonech a opatřeních, které mají vztah k řízení, a které přijaly po odeslání žádosti. K tomuto sdělení budou připojeny všechny potřebné doklady.
Článek 16
1. Dožádaný stát sdělí bez odkladu dožadujícímu státu své rozhodnutí o jeho žádosti o zahájení řízení.
2. Dožádaný stát bude tíž informovat dožadující stát o zastavení řízení nebo o rozhodnutí přijatém jako výsledek řízení. Ověřené kopie všech písemných rozhodnutí budou předány dožadujícímu státu.
Článek 17
Pokud je příslušnost dožádaného státu založena pouze na základě článku 2, tento stát informuje podezřelou osobu o žádosti o zahájení řízení, aby jí bylo umožněno vyjádřit své stanovisko k věci před tím, než tento stát přijme rozhodnutí o žádosti.
Článek 18
1. S vyjímkou umožněnou v odst. 2 tohoto článku nebudou vyžadovaný překlady dokumentů vztahujících se k provádění této Úmluvy.
2. Kterýkoliv smluvní stát si může při podpisu nebo při ukládání ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo požadovat, aby, s vyjímkou kopií písemných rozhodnutí uvedených v článku 16 odst. 2, byly uváděné doklady opatřeny překladem. Ostatní smluvní státy budou zasílat buď překlady do národního jazyka přijímajícího státu nebo do toho oficiálního jazyka Rady Evropy, který přijímající stát určí. Určení tohoto jazyka však není povinné. Ostatní smluvní státy se mohou dovolávat reciprocity.
3. Tento článek nebude mít vliv na ustanovení upravující překlady žádostí a přiložených dokladů obsažených v dohodách a ujednáních, která jsou platná nebo která budou sjednána mezi dvěma nebo více smluvními státy.
Článek 19
Doklady předávané při prováděni této Úmluvy není třeba ověřovat.
Článek 20
Smluvní strany nebudou mezi sebou vyžadovat náhradu nákladů vzniklých při provádění této Úmluvy.
Oddíl 3: Důsledky žádosti o zahájení řízení v dožadujícím státě
Článek 21
1. Když dožadující stát požádá o zahájení řízení nemůže dále stíhat podezřelou osobu pro trestný čin pro která bylo žádáno zahájení řízení nebo vykonat rozsudek, který nad ní byl dříve pro tentýž trestný čin v tomto státě vynesen. Dokud nebude doručeno rozhodnutí dožádaného státu o žádosti na zahájení řízení, dožadující stát si zachová právo přijímat opatření potřebná ke stíhání až do podání obžaloby nebo pokud to přichází v úvahu, až do rozhodnutí správního orgánu.
2. Právo stíhat a vykonat rozsudek bude vráceno dožadujícímu státu:
/a/ pokud dožádaný stát sdělí, že podle článku 10 odmítá na základě žádosti konat;
/b/ pokud dožádaný stát sdělí, že podle článku 11 odmítá přijmout žádost;
/c/ pokud dožádaný stát sdělí, že podle článku 12 odvolal přijetí žádosti;
/d/ pokud dožádaný stát sdělí, že se rozhodl nezahajovat řízení nebo v něm nepokračovat;
/e/ pokud odvolá svoji žádost před tím než dožádaný stát sdělí své rozhodnutí o žádosti.
Článek 22
Žádost o zahájení řízení učiněná podle ustanovení této hlavy prodlouží v dožadujícím státě časové lhůty pro stíhání o šest měsíců.
Oddíl 4: Důsledky žádosti o zahájení řízení v dožádaném státě
Článek 23
Pokud je příslušnost v dožádaném státě založena pouze na článku 2 budou časové lhůty pro stíhání prodlouženy o šest měsíců.
Článek 24
1. Pokud je řízení v obou státech závislé na soukromé obžalobě, žaloba podaná v dožadujícím státě bude mít stejnou platnost jako by byla podávána v dožádaném státě.
2. Pokud se soukromá žaloba vyžaduje pouze v dožádaném státě, tento stát může zahájit řízení i bez ní pokud osoba, která je oprávněná podat žalobu neprojeví nesouhlas do jednoho měsíce od dne kdy přijala sdělení od příslušného orgánu, že má právo vyslovit nesouhlas.
Článek 25
V dožádaném státě budou uloženy tresty stanovené jeho právním řádem, pokud tento právní řád nestanoví jinak. Tam, kde je příslušnost dožádaného státu založena pouze na článku 2, tresty uložené v tomto státě nesmějí být přísnější než podle ustanovení právního řádu dožadujícího státu.
Článek 26
1. Jakýkoliv procesní úkon učiněný v dožadujícím státě podle jeho právního řádu a předpisů bude mít stejnou platnost v dožádaném státě jako by byl učiněn orgány tohoto státu za podmínky, že jeho uznání nedá tomuto úkonu větší důkazní váhu než měl v dožadujícím státě.
2. Jakýkoliv úkon, který má za následek přerušení promlčení a který byl platně učiněn v dožadujícím státě bude mít stejné účinky v dožádaném státě a naopak.
Oddíl 5: Prozatímní opatření v dožádaném státě
Článek 27
1. Když dožadující stát oznámí svůj úmysl předat žádost o zahájení řízení a pokud je jeho příslušnost založena pouze na článku 2, může dožádaný stát, na žádost dožadujícího státu, na základě této Úmluvy vzít podezřelou osobu do vazby:
/a/ pokud právní řád dožádaného státu umožňuje vazbu pro určitý trestný čin a
/b/ pokud jsou důvody domnívat se, že podezřelá osoba uprchne nebo bude mařit důkazy.
2. V žádosti o vzetí do vazby bude uvedeno, že byl podle předpisů právního řádu dožadující strany vydán zatykač nebo příkaz stejného významu; dále bude též uvedeno pro jaký trestný čin bude zahájení řízení žádáno a kdy a kde byl tento trestný či spáchán a bude obsahovat dle možnosti co nejpřesnější popis podezřelé osoby. Bude též obsahovat stručný výčet skutkových okolností.
3. Žádost o vzetí do vazby bude zaslána přímo orgány dožadujícího státu uvedenými v článku 13 příslušným orgánům dožádaného státu poštou, telegramem nebo jakýmkoliv jiným způsobem, který poskytuje písemný důkaz o odeslání platí nebo který je přijímán v dožádaném státě. Dožadující stát bude bezodkladně informován o výsledku své žádosti.
Článek 28
Po přijetí žádosti o zahájení řízení, která je doložena doklady, které jsou uvedeny v článku 15 odst. 1. bude dožádaný stát mít pravomoc použít všechna prozatímní opatření včetně vzetí podezřelé osoby do vazby a zajištění majetku, tak jak to může učinit podle vlastního právního řádu jako by byl trestný čin, pro který se žádá o zahájení řízení, spáchán na jeho území.
Článek 29
1. Prozatímní opatření uvedená v článcích 27 a 28 se budou řídit ustanoveními této Úmluvy a právním řádem dožádaného státu. Právní řád tohoto státu nebo Úmluva též upravuje podmínky, za kterých budou opatření zrušena.
2. Tato opatření budou zrušena v případech uvedených v článku 21, odst. 2.
3. Osoba vzatá do vazby bude v každém případě propuštěna, pokud do ní byla vzata na základě článku 27 a dožádaný stát nedostane žádost o zahájení řízení do 18 dnů od vzetí do vazby.
4. Osoba vzatá do vazby bude v každém případě propuštěna pokud do ní byla vzata na základě článku 27 a doklady, které měly být přiloženy k žádosti o zahájení řízení dožádaný stát nedostane do 15 dnů od přijetí žádosti o zahájení řízení.
5. Doba vazby uvalená výlučně na základě článku 27 nesmí v žádném případě přesáhnout 40 dnů.
Část IV
Souběžná trestní řízení
Článek 30
1. Kterýkoliv smluvní stát, který se před zahájením nebo v průběhu řízení pro trestný čin, který nepovažuje za politický nebo výlučně vojenský, dozví o probíhajícím řízení v jiném smluvním státě proti téže osobě pro tentýž trestný čin, posoudí zda může buď zastavit nebo přerušit své řízení nebo je předat do jiného státu.
2. Pokud nepovažuje vzhledem k okolnostem, za vhodné zastavovat nebo přerušovat řízení, sdělí to druhému státu zavčas, v každém případě před vynesením rozsudku ve věci.
Článek 31
1. V případech uvedených v článku 30 odst. 2 státy, kterých se to týká, po zevrubném posouzení okolností uvedených v článku 8 rozhodnou, který z nich bude pokračovat jako jediný, v řízení. V průběhu tohoto posuzování státy, kterých se to týká, vyčkají s vynesením rozsudku ve věci, aniž však by byly povinny vyčkat víc jak 30 dnů od odeslání sdělení uvedeného v článku 30, odst. 2
2. Ustanovení odstavce 1 nebude závazné:
/a/ pro stát, který odeslal sdělení uvedené v článku 30 odst. 2 pokud hlavní líčení bylo za přítomnosti obžalovaného zahájeno před odesláním sdělení;
/b/ pro stát, kterému toto sdělení bylo adresováno, pokud hlavní líčení bylo za přítomnosti obžalovaného zahájeno před přijetím sdělení.
Článek 32
V zájmu zjištění pravdy a uložení odpovídajícího trestu budou státy, kterých se to týká, zkoumat, zda je účelné, aby pouze jeden z nich vedl řízení. Pokud dojdou ke kladnému závěru, budou usilovat, aby určily, který z nich to bude, a to v případech když:
/a/ měla jedna osoba, nebo několik osob společně spáchat několik skutkově různých trestných činů, které jsou trestné podle právních řádů všech těchto států;
/b/ několik osob společně mělo spáchat jeden trestní čin, trestný podle právního řádu všech těchto států.
Článek 33
Všechna rozhodnutí přijatá na základě článku 31 odst. 1 a článku 32 budou mezi státy, kterých se to týká, mít charakter předání řízení ve smyslu této Úmluvy. Stát, který se vzdá vlastního řízení, bude povařován za stát, který řízení předal jinému státu.
Článek 34
Postup při předávání uvedený v oddílu 2 části III bude použit pokud jsou tato ustanovení slučitelná s těmi, které jsou obsaženy v tomto oddílu.
Část V
Překážka pravomocně rozsouzené věci
Článek 35
1. Osoba, nad kterou byl vynesen pravomocný a vykonatelný rozsudek, nemůže být pro tentýž čin ani stíhána ani odsouzena ani na ni nemůže být vykonán trest v jiném smluvním státě:
/a/ pokud byla zproštěna viny;
/b/ pokud uložený trest:
/i/ byl zcela vykonán nebo je vykonáván, nebo
/ii/ nebyl zcela nebo z části vykonán vzhledem k milosti nebo amnestii, nebo
/iii/ nemůže být vykonán vzhledem k promlčení;
/c/ pokud soud uznal obžalovaného vinným a upustil od potrestání.
2. Přesto však smluvní stát, pokud sám nežádal o zahájení řízení, nebude povinen uznat důsledky pravomocně rozsouzené věci pokud čin, pro který byl vynesen rozsudek, byl namířen proti veřejnému činiteli nebo veřejné instituci nebo čemukoliv co má veřejný charakter v tomto státě, nebo pokud pachatel sám byl veřejným činitelem v tomto státě.
3. Navíc smluvní stát, na jehož území byl čin spáchán nebo je považován za spáchaný na jeho území podle právního řádu tohoto státu, nebude povinen uznat důsledky pravomocně rozsouzené věci jestliže sám nežádal o zahájení řízení.
Článek 36
Pokud bude nové řízení zahájeno proti osobě, která byla odsouzena v jiném smluvním státě za tentýž čin, bude doba strávená ve výkonu trestu odnětí svobody na základě vykonaného rozsudku započítávána do trestu, který může být uložen.
Článek 37
Ustanovení této části nebrání použít širších vlastních předpisů o důsledcích pravomocně rozsouzené věci ve vztahu k cizím rozsudkům v trestních věcech.
Část VI
Závěrečná ustanovení
Článek 38
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členským státům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci nebo přijetí. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí budou uloženy u Generálního tajemníka Rady Evropy.
2. Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce od data, kdy bude uložena třetí ratifikační listina nebo listina o přijetí.