S ohledem na specifika upravované oblasti se okamžik nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence určuje odlišně od správního řádu. Ten, komu je licence udělena, ji přitom musí v určité lhůtě bezvýhradně přijmout a vyrozumět o tom orgán, který ji udělil, jinak platí právní fikce o zániku vydaného rozhodnutí a na žádost se pohlíží, jako kdyby nebyla podána. Tato konstrukce byla zvolena proto, že v prováděném řízení je výhodné zejména pro žadatele uplatnit prvky správní dohody.
K § 13:
V zájmu právní jistoty držitelů licencí i třetích osob jsou taxativně uvedeny případy, kdy licence pozbývá platnosti Zohledňuje se tak obvyklá zahraniční praxe licenčních orgánů.
K § 14:
Zákonem je stanovena povinnost držitele licence oznamovat orgánu, který licenci udělil změny podmínek a údajů uvedených v žádosti, na základě nichž bylo rozhodnutí o udělení licence vydáno. V případě změn, které jsou v zásadním rozporu s vydaným rozhodnutím, je orgán, který licenci udělil, oprávněn ji odejmout.
K § 15:
Odejmutí licence je kromě případu uvedeného v předchozím ustanovení přípustné pouze ze závažných a v zákoně taxativně vymezených důvodů.
K § 16:
Jako federální orgán pro rozhlasové a televizní vysílání se ustavuje Federální rada a definují se její základní úkoly.
Federální rada je se zřetelem k zabezpečení svěřených úkolů státním orgánem zvláštního typu, který kromě jiných, v zákoně vymezených činností souvisejících s vysíláním, bude v nezbytném rozsahu pověřen výkonem některých správních funkcí. Přitom je Federální rada zejména svým složením a výběrem správních funkcí konstruována tak, aby byla co nejvíce nezávislá na vládě a v potřebné míře odpovědná za svou činnost nejvyššímu zastupitelskému sboru. Jedná se sice o konstrukci pro náš právní řád zatím neobvyklou, ale je nutno zdůraznit, že obdobná koncepce maximálně nezávislého a nestranného orgánu se v zahraničí velmi osvědčuje.
K § 17:
V činnosti Federální rady jako nejvyšší autority ve věcech rozhlasového a televizního vysílání lze z hlediska právní závaznosti a postavení tohoto orgánu rozlišovat: vyjádření, stanoviska, která mají formu doporučení, součinnost s jinými orgány, správní rozhodování včetně uplatňování sankcí a přípravu vlastních iniciativních materiálů.
K realizaci úkolů Federální rady je nezbytné, aby se ve spolupráci s orgány republik podílela na vypracovávání plánů využití kmitočtů pro rozhlasové a televizní vysílání, jejichž odbornou technickou část zajišťují příslušné orgány spojů. Následné zveřejňování těchto plánů přispěje k transparentnosti v této oblasti, neboť všechny zúčastněné státní orgány budou pod veřejnou kontrolou. Předpokládá se rovněž, že plány využití kmitočtů budou závazným podkladem pro přidělení frekvence žadatelům o vysílání a stanovení technických podmínek v rámci vydané licence. -
Federální rada a její republikoví partneři se tedy budou podílet na rozhodování o způsobu využití kmitočtů pro rozhlasové a televizní vysílání a tím nepřímo i na hospodaření s tou částí kmitočtového spektra, která je pro tyto účely vyhrazena. Federální rada i uvedené orgány republik budou ve svých požadavcích při vytváření kmitočtových plánů a při udělování licencí prosazovat podmínky, umožňující vysílání v souladu s cíli a úkoly stanovenými tímto zákonem. Tím však nebude dotčena zejména technická správa celého kmitočtového spektra vykonávaná orgány spojů, státní odborný dozor ani koordinace a provádění mezinárodních dohod v oboru telekomunikací.
Navrhovaná konstrukce, nepochybně představující určitou ingerenci do tradiční výlučné působnosti resortu spojů, je odůvodněna faktem, že podobu vysílání i počet subjektů, které je mohou provozovat, do značné míry předurčují a podmiňují právě možnosti šíření programů, dané telekomunikacemi. Je proto nutné vyvolat tlak na jejich systematický rozvoj v souladu s potřebami rozhlasového a televizního vysílání a nenechat rozhodování v této oblasti neprůhledné.
Předpokládá se, že Federální rada bude gestorem účasti ČSFR na Evropské konvenci o televizi překračující hranice a v případě porušení této konvence bude přímo její povinností v rámci svých kompetencí a pravomocí zasáhnout.
K § 18:
Návrhy na složení Federální rady vycházejí z nezbytnosti její určité nezávislosti na výkonné státní moci a respektují nezbytné požadavky na zajištění její objektivity, včetně neslučitelnosti členství s výkonem některých funkcí a řešení způsobu odvolávání členů Federální rady. Členové budou voleni federálními a republikovými zastupitelskými sbory, čímž je dále prohlubován princip přímé účasti republik při řešení celofederálních otázek týkajících se vysílání. Zakotvuje se institut postupného obměňování členů Federální rady, který na jedné straně bude odrážet průběžné změny ve společnosti a na druhé straně zajistí nezbytnou kontinuitu činnosti Federální rady.
K § 19:
Vychází se z toho, že i odvozené vysílání, tj. znovušíření (retransmission) domácích i zahraničních programů v televizních kabelových rozvodech (TKR), je vysíláním ve smyslu tohoto zákona a je třeba pro něj získat oprávnění - licenci. Protože provoz TKR je vždy místně omezen a nebude v praxi přesahovat území jedné republiky, přísluší udělování licencí pro provozování TKR podle kompetenčního zákona republikovým orgánům. Předpokládá se, že TKR šíří i programy rozhlasové, pro něž platí stejná pravidla jako u programů televizních.
Vzhledem k tomu, že prostřednictvím TKR je nabízen větší počet programů než v "klasické" televizi a divák má tak širší možnost volby, jakož i s ohledem na to, že právě kabelová televize může při svém územním určení výrazně přispět k přímému kontaktu podnikatelů a obyvatel dané lokality a tím i k rychlejšímu vytvoření a rozvoji místního trhu, navrhuje se možnost vyhradit 1 kanál TKR pro reklamní vysílání. Na tento kanál by se nevztahovaly limity, stanovené jinak obecně tímto zákonem pro vysílání reklam.
Předpokládá se, že jeden kanál TKR bude poskytnut bezúplatně těm subjektům, které svým vysíláním budou sloužit zájmům a potřebám dané lokality. Jedná se o tzv. otevřený kanál, známý i v úpravách jiných zemí (např. některé spolkové země Německa). Zákon neupravuje blíže náplň a způsob obsazování tohoto kanálu. Předpokládá se široká možnost využití podle místních podmínek různými zájmovými skupinami.
K § 20:
Pro případ porušení zákona nebo podmínek udělené licence se stanoví sankce obdobného typu, jaké jsou při regulaci vysílání aplikovány v zahraniční praxi, včetně základních hledisek pro posouzení výše stanovené pokuty. Zároveň se navrhuje sankcionovat i ty subjekty, které provozují vysílání bez příslušného oprávnění. Takové případy, ke kterým dochází od roku 1990 stále častěji, nejsou současným zákonodárstvím dostatečně řešeny.
Možnost udělení pokuty je časově limitována subjektivní i objektivní lhůtou.
Specificky se stanoví způsob použití výnosů z pokut i jejich finální určení. Vzhledem k velmi problematickému dosažení ziskovosti lokálního vysílání a současně zájmu na jeho rozvoji se i zde jeho podpora stanoví jako priorita.
K § 21:
Zákon vychází z principu, že správní rozhodování v oblasti vysílání je natolik specifické, že vyžaduje řadu odchylek od obecných principů o správním řízení. Jednou z důležitých odchylek od zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, je také vyloučení odvolacího a mimoodvolacího řízení proti rozhodnutím správního orgánu a možnost podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek soudu.
K § 22:
Jde o oprávnění, obvyklé v zahraničí, umožňující těmto orgánům plnění jejich funkcí.
K § 23:
Vzhledem k úzké souvislosti rozdělení kmitočtů pro vysílání k dosud nevyjasněnému rozsahu vysílání jednotlivých provozovatelů ze zákona a tím i rozdělení dosavadního majetku ČST a Čs. rozhlasu a jejich způsobu financování, svěřuje se rozdělení kmitočtů vládě ČSFR v dohodě s vládami republik.
V souvislosti se zaváděním duálního vysílacího systému musí být vytvořeny reálné podmínky pro vznik a rozvoj soukromého sektoru v oblasti televizního vysílání, a to nejen po kabelu. Zákon proto předpokládá, že kmitočty, které až dosud sloužily vysílání programu OK 3, případně později TA3, budou tomuto sektoru přiděleny.
K § 24:
Kritéria pro rozdělení příjmu ze sazeb za používání přijímačů pro budoucí provozovatele ze zákona stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky v dohodě s vládami republik.
K § 25:
Navrhovaná ustanovení řeší ty případy, kdy právnická nebo fyzická osoba začala vysílat v době před nabytím účinnosti tohoto zákona.
K § 26:
Vzhledem k tomu, že se v nejbližší době neuvažuje o novelizaci autorského zákona, novelizovaného naposledy v roce 1990, navrhuje se v rámci tohoto zákona zrušit tzv. zákonnou licenci pro rozhlasové a televizní organizace, obsaženou v § 16 odst. 1 autorského zákona. Termín "zákonná licence" je zde v zájmu zjednodušení výkladu daného institutu užit jako zkratka pro autorským zákonem přímo stanovené právo rozhlasových a televizních organizací vysílat při splnění stanovených podmínek již uveřejněná díla bez svolení autora, kteréžto oprávnění je v hovorové řeči oboru autorského práva takto označováno. Její zachování je za změněných podmínek nadále neúnosné. Tato licence byla stanovena na základě čl. 11bis odst. 2 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl (vyhlášenou zákonem č. 133/1980 Sb.). Podle této licence mohou rozhlasové a televizní organizace vysílat díla již uveřejněná, jsou však povinny uvést autora i dílo a poskytnout autorovi odměnu za každé vysílání. Licence umožňuje v aplikační praxi příliš široký výklad, zbavuje autory možnosti dohodnout s provozovateli vysílání výši autorských honorářů za užití svých děl smluvní cestou, nezakládá povinnost poskytovat organizacím zastupujícím autory ve výkonu jejich práv nezbytné podklady pro vyúčtování honorářů. Její formulace též vzbuzuje pochybnosti, pokud se jedná o výkon autorských práv u vysílání pomocí telekomunikačních družic. Veškeré námitky ze zahraničí proti platnému československého režimu na tomto úseku byly zatím vyvraceny s odůvodněním, že uvedená licence je využívána výlučně organizacemi státem zřízenými a financovanými ze státního rozpočtu, a také příslušným orgánem státem kontrolovaným s tím, že honorování je upraveno hromadnými smlouvami, které schvalují ministerstva republik. Tato situace se nyní již změnila.
Novelou autorského zákona v roce 1990 byla stanovena zákonná licence rovněž pro šíření vysílaných děl kabelovou televizí nebo jinými technickými prostředky. Na návrh obou ministerstev kultury se toto novelizované ustanovení vypouští.
K § 27:
Navrhuje se úprava již překonaných a nefunkčních ustanovení zákona č. 18/1964 Sb., o Československé televizi, které ji definovalo jako organizaci výhradně oprávněnou vytvářet televizní programy.
Dále se navrhuje zrušení § 1 citovaného zákona, který zakládal vedoucí úlohu KSČ jako hlavní ideový princip v činnosti Československé televize. Tento fakticky praxí překonaný monopol je třeba odstranit i de iure.
Předpokládá se, že odpovídající nová regulace postavení a činnosti Československé televize a právě tak Československého rozhlasu bude provedena připravovanými novými zákony.
K § 28:
S ohledem na značný zájem veřejnosti o demonopolizaci vysílání a umožnění rozvoje soukromého sektoru i v tomto oboru podnikání se navrhuje stanovit účinnost zákona dnem vyhlášení.
V Praze dne 16. září 1991
Předseda vlády ČSFR
Čalfa v. r.
Místopředseda vlády ČSFR
Mikloško v. r.