FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
881
Odpověď
ministra práce a sociálních věcí ČSFR na interpelaci podanou poslancem SN P. Gandalovičem (tisk 812)
MINISTR
PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČSFR
V Praze dne ..........
Čj. F 31-6121-7109/3382
Vážený pane poslanče,
předseda Federálního shromáždění mi předal Vaší interpelaci týkající se finančního odhadu a některých údajů souvisejících s možností odškodnění občanů, kterým byli zákony o sociálním zabezpečení omezeny nároky z penzijního nadlepšení uznané podle vl. nař. č. 18/1954 Sb.
K této problematice uvádím:
Nabyté nároky účastníků penzijního nadlepšení byly zachovány pouze po dobu platnosti z. č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. Po uplynutí doby platnosti tohoto zákona byly pozdějšími předpisy o sociálním zabezpečení redukovány (z. č. 101/1964 Sb., z. č. 121/1975 Sb.). K jejich redukci docházelo postupně spolu se změnou konstrukce dávek. Jakmile se v důchodovém zabezpečení opustil úplně princip pojištění a výše důchodu podle obecných předpisů byla vyšší než výše důchodu podle zákona o národním pojištění, došlo ke zrušení těchto nároků z. č. 121/1975 Sb.
Výše omezení těchto nároků není ve všech případech stejná. V souboru vyplácených důchodů jsou důchody přiznané podle různých předpisů o sociálním zabezpečení. Důchody se liší nejen svojí konstrukcí výpočtu, ale i maximálními výměrami stanovenými ke dni vzniku nároku na důchod z I., II. a III. pracovní kategorie. Vzhledem k tomu, že nárok na starobní důchod se posuzuje podle předpisů platných v době splnění všech podmínek, rozhodnutí o vrácení těchto částek nad příslušná omezení by znamenalo, že někomu by bylo možné nadlepšení přiznat, jinému nikoliv, nehledě na to, že někdo toto plnění v omezené výši pobírá.
Částky z penzijního nadlepšení se staly podle jednotlivých předpisů o sociálním zabezpečení součástí zákonného důchodu. Plátci důchodu proto v převážné většině případů postrádají jakoukoli evidenci o těchto nárocích a s ohledem na stáří vyplácených důchodů a v minulosti provedené skartaci dokladů tak není ani možné provést zpětnou rekonstrukci výpočtu důchodů.
Nároky těchto občanů by musel založit nový zákon, který by musel zrušit redukci důchodů z penzijního nadlepšení podle z. č. 101/1964 Sb., z. č. 121/1975 Sb. Náklady na takovou úpravu nelze vůbec odhadnout, protože není znám ani přibližně počet občanů, kterým by takový zákon obnovil nároky, ani nelze odhadnout výši těchto nároků.
Není třeba zdůrazňovat, že kladné řešení by vyvolalo odůvodněné požadavky dalších skupin občanů. Mezi opatření, která též nepříznivě ovlivnila výši důchodů patřilo zdanění důchodů, nemožnost započítat dobu pracovní činnosti v živnosti či v zemědělství před rokem 1948, jakož i doby dobrovolného pojištění. Všechny tyto problémy souvisí s maximalizací důchodů při dosažení věkové hranice. Jakékoli řešení problému obnovy nároků z penzijního nadlepšení veřejného penzijního zaopatření by bylo administrativně značně náročné. Odškodnění, které bylo zahrnuto do zákona o mimosoudní rehabilitaci č. 87/1991 Sb. se týká nároků, které neměly charakter typické penze a které byly přepočteny na základě vyhl. č. 117/1955 Ú. l. jako životní pojistky. Nikdy se nestaly součástí dávek důchodového zabezpečení. Všechny tyto skutečnosti nutno zvážit před rozhodnutím o restituci těchto nároků.
Rozdíly ve výších důchodů přiznávaných podle různých právních předpisů vzhledem ke konstrukci důchodů jsou obecným problémem, který je nejvhodnější řešit kompletními úpravami, nikoli jednorázovými opatřeními pro jednotlivé skupiny občanů, kteří byli též více či méně omezeni ve svých nárocích dřívějšími právními úpravami. Již v zájmu postupného vyrovnávání rozdílů mezi důchody přiznanými podle různých právních předpisů, k němuž se přikročilo, se nelze vracet k praxi, kdy se budou přiznávat výhody zvýhodňující určitý okruh důchodců.
S pozdravem
Pan
Petr Gandalovič
poslanec Sněmovny národů FS ČSFR a
člen Výboru pro životní prostředí
Praha