GENERÁLNÍ PROKURATURA
ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
892
ZPRÁVA GENERÁLNÍHO PROKURÁTORA ČSFR
O STAVU TRESTNÍHO ŘÍZENÍ A VÝSLEDCÍCH POSTIHU
FUNKCIONÁŘŮ BÝVALÉHO REŽIMU
pro 17. společnou schůzi SL a SN FS ČSFR
Předkládá:
Doc. JUDr. Ivan GAŠPAROVIČ, CSc.
generální prokurátor ČSFR
Praha, říjen 1991
I/1 Spr. 103/91
GENERÁLNÍ PROKURATURA
ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
PRAHA
ZPRÁVA GENERÁLNÍHO PROKURÁTORA ČSFR
O STAVU TRESTNÍHO ŘÍZENÍ A VÝSLEDCÍCH POSTIHU
FUNKCIONÁŘŮ BÝVALÉHO REŽIMU
I.
Na základě rozhodnutí 17. společné schůze SL a SN Federálního shromáždění je předkládána zpráva o stavu trestního řízení a výsledcích postihu funkcionářů a prominentů bývalého režimu.
V období 1. poloviny r. 1990, později pak s menší intenzitou, docházely Generální prokuratuře ČSFR i nižším složkám prokuratury desítky podání jednotlivých občanů i skupin občanů, požadujících masový postih funkcionářů nebo i všech členů KSČ, trestní stíhání členů předchozích vlád, v řadě případů i postih bývalého prezidenta ČSSR nebo poslanců zákonodárných sborů, pro jejich odpovědnost za katastrofální morální i hospodářský úpadek naší společnosti.
Řada těchto podání byla psána formou otevřeného dopisu nebo byl o podání oznámení informován tisk. Nejznámnějším takovým oznámením bylo oznámení pana Dolejšího, který požadoval trestní stíhání prakticky každého člena KSČ.
Jen malá část z těchto podání obsahovala konkrétní údaje o porušování zákonnosti konkrétní osobou, většinou poukazovala v obecné poloze na komunistické represe, potlačování lidských práv a svobod a další skutečnosti obecné povahy, které podle názorů pisatelů měly být dostatečným podkladem pro trestné stíhání.
Prokuratura jako celek tendenci vyvozování kolektivní trestní odpovědnosti důsledně čelila.
Vycházela z toho, že jednám z předpokladů pro vybudování právního státu je důsledné dodržování právního principu "praesumqtio boni viri", z níž pro oblast trestního řízení vyplývá i zásada presumpce neviny. Vycházela z kontinuity československého právního řádu a z principů, které byly později zakotveny také v Listině základních práv a svobod občanů, především z principu individuální trestní odpovědnosti za porušení právní povinnosti a z principu zákazu retroaktivity trestních zákonů.
Tento princip je zakotven v čl. 40 odst. 6 Listiny, podle něhož nikdo nemůže být stíhán za jednání, které v době, kdy k němu došlo, zákon za trestné nepovažoval.
V tomto smyslu také byli všichni oznamovatelé o přijetí svého oznámení informováni a poučeni o nemožnosti vyvozování kolektivní odpovědnosti.
Oproti tomu byla prověřována důsledně všechna podání, která poukazovala na porušování platných zákonů funkcionáři a prominenty bývalého režimu. Ne ve všech případech však bylo možno trestní stíhání zahájit. Nejčastěji bránily zahájení tyto skutečnosti:
1. Promlčení. Podle § 67 tr. zák. činí maximální promlčecí doba trestného činu, za který je podle nynějších předpisů možno uložit výjimečný trest (odnětí svobody na doživotí) dvacet let. Výjimku z promlčení stanoví zákon pouze na přesně vymezené trestné činy, které byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva na trestný čin podle § 1 zák. č. 165/1950 Sb. na ochranu míru.
V řadě případů však je promlčecí doba mnohem kratší, což se týká zejména majetkových deliktů. Proto prakticky nepřichází v úvahu trestní postih pro trestné činy spáchané v době největšího porušování zákonnosti v padesátých letech, v řadě případů i pro jednání spáchaná v době pozdější.
2. Amnestie. Za dobu od r. 1945 bylo vyhlášeno celkem devatenáct amnestií prezidenta republiky, poslední nejrozsáhlejší dne 1. ledna 1990. V řadě případů tyto amnestie brání zahájení trestního stíhání i pro méně závažné trestné činy.
3. Novela trestního zákona č. 175/1990 Sb. Tato poměrně rozsáhlá novela trestního zákona směřovala k dekriminalizaci, tj. omezení rozsahu trestní represe používané státem. Z trestního zákona byly vypuštěny především trestné činy s majetkovou škodou spáchanou z nedbalosti, porušováním příslušných hospodářských předpisů, jejichž aplikace by přicházela v úvahu u řady hospodářských deliktů za platnosti trestního zákona před novelou.
Kromě těchto faktorů, které komplikují vyšetřování trestné činnosti bývalých prominentů režimu objektivně, přistupují i další faktory s prvky subjektivní povahy.
Letošního roku bylo Federální shromáždění informováno o stavu zákonnosti a činnosti prokuratury a justice. Z této zprávy vyplynuly znepokojivé údaje o enormním nárůstu trestné činnosti. Současně dochází k odchodu řady zkušených pracovníků policie, prokuratury a justice do soukromé sféry, a to nejen v rámci nezbytné očisty těchto orgánů od pracovníků, kteří se zpronevěřili svým povinnostem, ale i z toho důvodu, že řada z nich v ní hledá a nalézá příznivější zejména materielní postavení.
Z toho vyplývá mimořádné přetížení zbývajících pracovníků, přičemž tlak veřejnosti i praktický smysl pro odpovědnost je nutí stanovit pořadí naléhavosti pracovních problémů tak, že upřednostňují pátrání po pachatelích a vyšetřování trestné činnosti těch pachatelů, jejichž pobyt na svobodě je aktuálně nebezpečný a u nichž hrozí reálné nebezpečí pokračování v trestné činnosti.
To neznamená, že je podceňován požadavek nastolení spravedlnosti potrestaných všech viníků, avšak viníci trestních činů bývalého režimu byli politickou cestou, revolucí 17. listopadu a volbami v převážné míře zbaveni faktické možnosti dopouštět se trestných činů, zejména těch, k nimž dávalo příležitost jejich minulé postavení. V tomto světle požadavek abstraktní spravedlnosti, vyslovovaný filozofy, poněkud bledne ve světle naléhavé potřeby chránit společnost před současnými kriminálními živly.
Jinými slovy, na vyšetřování trestných činů bývalých prominentů může být při nedostatečném personálním ob sazení policie, prokuratur a soudů, nutnosti rehabilitací a rostoucí vlně kriminality, vyčleněno právě jen tolik prostředků a sil, aby nebyly ohroženy ostatní úkoly, které před orgány činnými v trestním řízení stojí.
To je jeden z problémů, který poněkud komplikuje zejména rychlost trestního řízení v takových věcech.
Další problém spočívá v tom, že vyšetřování těchto věcí je mimořádně náročné vzhledem k obtížnosti získávání důkazů. Celá řada písemných dokladů byla v období těsně po revoluci zničena nebo záměrně zašantročena. Obvinění zcela v souladu se zákonem využívají svého práva hájit se způsobem, jaký uznají za vhodné a rozhodně nelze říci, že by objasnění své trestné činnosti napomáhali. Totéž lze říci i o postojích řady svědků, u nichž zkreslování fakt nemusí být dáno jen oslabením paměti v důsledku plynutí času.
Je známou skutečností, že práce kteréhokoli orgánu je poslanci i veřejností hodnocena nikoli podle vynaložené námahy, ale podle výsledků. V případě postihů bývalých prominentů je však třeba zdůraznit skutečnost, že každý výsledek byl dosažen s mnohem větší námahou než výsledek v jiné oblasti trestního postihu. V tomto světle je proto třeba hodnotit i následující údaje, zpracované na základě poznatků Generálních prokuratur republik a Generální prokuratury ČSFR.
II.
V souladu se svým ústavním postavením a povinnostmi vyplývajícími z ústavy a dalších zákonů orientovala čs. prokuratura v období revolučních změn po 17. listopadu 1989 svoji pozornost mj. i na řešení těch otázek, které souvisely s budováním právního státu, založeného na demokratických principech a dodržování práv a svobod občanů.
Za jeden z významných úkolů považovala důsledné vyvození zákonných důsledků z porušování zákonů pokud k nim docházelo v minulosti, a to bez ohledu na osoby, které se porušení zákona dopustily, specielně pak, a to zvláště se zřetelem na předchozí dlouholetou faktickou nedotknutelnost exponentů totalitního režimu na odhalování nezákonných činů a praktik a jejich postihu v rámci platných zákonů.
Pozornost prokuratury byla celostátně orientována nejen na zjišťování a postihy případů trestné činnosti, ale ve velmi široké míře i na zjišťování případů neoprávněného obohacování a odčerpání neoprávněného majetkového prospěchu pokud k němu došlo, stejně tak jako na nápravu nezákonných rozhodnutí správních a dalších orgánů, jimiž byly vytvořeny podmínky pro neoprávněný prospěch či jiné výhody, nemající oporu v existujícím právním řádu.
Předkládaná zpráva obsahuje zejména v následující dokumentační části přehledů aktuálních údajů ve věcech, v nichž došlo k zahájení tr. stíhání proti některým exponentům totalitního režimu.
Tato část je členěna tak, aby poskytovala přehled o případech řešených prokuraturou v České republice, Slovenské republice a na úrovni Generální prokuratury ČSFR, včetně její vojenské součásti.
I. Informace o tr. stíhaní a jeho výsledcích ve vybraných tr. věcech v České republice
1. Funkcionáři ÚV KSČ:
a) Usnesením vyšetřovatele GP ČR ze dne 21. 12. 1989 bylo zahájeno trestní stíhání a současně bylo vzneseno obvinění podle § 163/1 tr. ř. ing. Miroslavu Štěpánovi, CSc. pro přípravu k trestnému činu porušování povinnosti veřejného činitele podle § 7/1 tr. z. k § 158/1b, 2c) tr. z.
Po skutkové stránce měla činnost obviněného spočívat v tom, že ve funkci vedoucího tajemníka městského výboru KSČ v Praze dne 17. 11. 1989 ve večerních hodinách v Praze 1 svými telefonickými pokyny požadoval na funkcionářích SNB, odpovědných ze zajištění a řízení mimořádné bezpečnostní akce v hl. m. Praze, provedení zásahu pořádkovými jednotkami SNB všemi dostupnými prostředky, ačkoliv věděl, že v případě pohybu manifestantů mimo schválenou trasu nemají pořádkové síly SNB zasahovat, ale pouze přehradit směr postupu a zabránit tak manifestaci na Václavském náměstí a v prostoru pražského hradu, při čemž si musel být vědom toho, že tento zásah může vyvolat zvlášť závažný následek.
Usnesením vyšetřovatele ze dne 4. 1. 1990 bylo trestní stíhání obviněného rozšířeno pro další jednání kvalifikované jednak jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a, b, 2c) tr. z. a jednak jako příprava k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 7/1, § 158/1 a, b), 2c) tr. z. Této trestné činnosti se měl dopustit tím, že v období od října 1988 do listopadu 1989 v souvislosti s demonstracemi a shromážděními občanů na území Prahy, z titulu funkce vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze a předsedy Rady obrany Národního výboru hl. m. Prahy, neoprávněně a nepřípustným způsobem zasahoval do přípravy a realizace mimořádných bezpečnostních opatřeních SNB zejména tím, že požadoval použití neadekvátních prostředků nebo o jejich nasazení rozhodoval.
Pro skutek spočívající v tom, že ing. M. Štěpán, CSc. dne 17. 11. 1989 požadoval na funkcionářích SNB zásah proti demonstrantům v hl. m. Praze, kvalifikovaný jako příprava k trestnému činu porušování povinnosti veřejného činitele dle § 7/1 tr. z. k § 158/1b, 2c) tr. z. bylo trestní stíhání vyšetřovatelem zastaveno vzhledem k zániku trestnosti přípravy k trestnému činu, jakožto obecné formy trestné činnosti v souvislosti s novelizací trestního zákona účinnou od 1. 7. 1990.
Dne 21. 5. 1990 byla u obvodního soudu pro Prahu 1 podána obžaloba na ing. M. Štěpána, CSc. pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. z. a pro návod k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. b), § 158 odst. 1, písm. b), odst. 2 písm. c) tr. z., kterých se měl dopustit tím, že
1. dne 28. října 1988 v odpoledních hodinách v řídícím štábu mimořádného bezpečnostního opatření v budově Ústřední celní správy v Praze 1, Václavské nám. 57, neoprávněně a nepřípustným způsobem zasahoval do pravomoci velitele mimořádného bezpečnostního opatření generála SNB Bohumila Cardy tím způsobem, že mu přikázal s odvoláním na svou funkci předsedy Rady obrany Národního výboru hl. m. Prahy nasadit vodní děla a slzné granáty proti občanům manifestujícím v horní polovině Václavského náměstí a v prostoru Národního muzea a těchto prostředků bylo skutečně proti manifestantům použito, i když Rada obrany jako státní orgán je kompetentní k opatřením pouze v rámci plnění úkolů obrany státu;
2. dne 15. ledna 1989 v odpoledních hodinách ve štábu mimořádného bezpečnostního opatření v budově Potravinoprojektu na Václavském náměstí v Praze 1 dal veliteli mimořádného bezpečnostního opatření a tehdejšímu náčelníku Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje generálu Bohumilu Cardovi pokyn, aby demonstranty, kteří neuposlechnou výzvy k rozchodu, narušují veřejný pořádek a překážejí dopravě, nechal vyvézt autobusy za Prahu do vzdálenosti 30-50 km, což generál Carda vydáním příslušných rozkazů svým podřízeným realizoval, i když tento zákrok proti občanům byl v rozporu se zákonem č. 40/1974 Sb. o SNB a dalšími předpisy obecné povahy, takže v době od 15. do 17. ledna 1989 bylo autobusy SNB z Prahy nezákonně vyvezeno celkem 195 osob, jimž byly předem odebrány občanské průkazy a aniž s nimi byl proveden nějaký úkon nebo úřední jednání, byly pod stálou kontrolou orgánů SNB vyvezeni z Prahy do vzdálenosti 30 - 50 km a na různých místech Středočeského kraje bez osobních dokladů jednotlivě nebo ve skupinách vysazováni z autobusů ve volném terénu.
Obvodní soud pro Prahu 1 uznal pak obv. ing. M. Štěpána, CSc. vinným skutkem popsaným shora pod bodem 1.) Pokud jde o skutek uvedený v bodě 2.) vrátil věc prokurátorovi k došetření. Při došetření ve smyslu pokynů soudu byly zjištěny skutečnosti, které původní zjištění zpochybnily natolik, že vyšetřovatel musel dne 26. 8. 1991 trestní stíhání dle § 172/1 c) tr. ř. zastavit.
Délka trestního řízení byla značně ovlivněna důkazní náročností plynoucí z nutnosti vyslýchat velké množství mnohdy i málo hodnověrných svědků po celé ČSFR i v zahraničí, vyhodnocovat obsáhlé dokumentační materiály a prověřovat kvalitní obhajobu obviněného.
Usnesením vyšetřovatele GP ČR ze dne 11. 3. 1991 bylo zahájeno trestní stíhání a dne 24. 4. 1991 bylo vzneseno obvinění ing. Pavlu Minaříkovi, CSc. pro přípravu k trestnému činu obecného ohrožení podle § 7 odst. 1, k § 179 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. z., neboť vzniklo důvodné podezření, že obv. Pavel Minařík jako spolupracovník - agent bývalé I. správy FMV ČSSR působící pod krycími jmény "ULYXES" a "PLEY" v době od září 1968 do ledna 1976 ve Spolkové republice Německo ve vysílači Svobodná Evropa v Mnichově, společně s dalšími dosud neztotožněnými pracovníky - příslušníky bývalé I. Správy FMV ČSSR, v období od roku 1970 do doby návratu ze SRN zpět do ČSSR v lednu 1976, plánoval a připravoval tzv. akci "PANEL" spočívající v zorganizování a provedení exploze prostřednictvím nespecifikované výbušniny, a to v objektu vysílače Svobodná Evropa v Mnichově, SRN, za účelem vyřazení tohoto vysílače z provozu.
Obviněný v průběhu dokazování připustil, že navrhl svým řídícím orgánům u STB provedení výbuchu, avšak zpochybňuje, že by byl jakkoliv srozuměn s tím, že by v rámci eventuální realizaci jeho návrhu bylo reálné způsobení újmy na zdraví některé z osob přítomných ve vysílači Svobodná Evropa. Tato obhajoba nebyla zatím vyvrácena. Proto nelze uvažovat o uplatněné právní kvalifikaci, ale pouze o kvalifikaci dle § 7/1 tr. z. k § 179/1,2a) tr. z. Proto vyšetřovatel musí pečlivě zkoumat, zda nedošlo k promlčení trestního stíhání. Za tím účelem prověřuje nyní dobu pobytu obviněného v zahraničí, aby mohl sumarizovat, kdy neběžela promlčecí lhůta.
Rychlost vyšetřování je dána jeho obtížností, vyplývající z toho, že je třeba zajišťovat a vyhodnocovat rozsáhlé materiály bývalé STB, vyslýchat její příslušníky a též vzhledem k odstupu času. Další obtíže vznikají v tom, že v důsledku stále se zvyšující společenské objednávky byly dnes již vyčerpány kapacity vyšetřovatelů prokuratury, vyšetřovatelé jsou přetíženi ani tak závažné trestní věci, jako je stíhání ing. Minaříka nemohou věnovat patřičnou pozornost.
2. Vedoucí tajemníci KV KSČ a OV KSČ
a) Vyšetřovatel oddělení vyšetřování VB v Mostě usnesením č. j. ČVS VV 346/90 ze dne 24. 5. 1990 vznesl obvinění bývalému vedoucímu tajemníkovi OV KSČ v Mostě Josefu Puchmeltrovi pro návod k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1, písm. b) a § 158 odst. 1 písm. a, b) tr. z.
Tohoto trestného činu se měl obviněný dopustit tím, že jako vedoucí tajemník OV KSČ v Mostě uplatnil stanovisko, aby pro Městský výbor KSČ v Litvínově pracovaly administrativní pracovnice Technických služeb města Litvínova a za práci pro stranický orgán vykonanou byly propláceny původním zaměstnavatelem přiměl ředitele tohoto podniku k proplácení zmíněných pracovnic ze mzdových prostředků Technických služeb města Litvínova za práci vykonávanou pro Městský výbor KSČ v Litvínově a způsobil tak, že poškozený podnik utrpěl proplacením mezd za dobu od 4. 6. 1984 do 30. 4. 1989 škodu v částce 72 181,- Kčs.
Vyšetřovatel ukončil přípravné řízení předložením spisu s návrhem na konečné opatření okresní prokuratuře v Mostě dne 31. 1. 1991, věc však byla pokynem okresní prokuratury ze dne 25. 2. 1991 vrácena k došetření, aby výslechem řady svědků o okolnostech, za nichž došlo k nasazení pracovnic podniku na jeho náklady k práci pro stranický orgán a opatřením listinných dokladů, jež by potvrdily přesné okolnosti tohoto postupu, byl zjištěn skutečný stav věci. V průběhu vyšetřování bylo dále vzneseno obvinění pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1, písm. a) tr. z., bývalému předsedovi Městského národního výboru v Litvínově Jaroslavu Sochorovi, neboť nařídil řediteli Technických služeb města Litvínova přeřazení pracovnice podniku na Městský výbor KSČ v Litvínově s tím, že podnik jí bude za práci konanou pro stranický orgán proplácet ze svých mzdových prostředků.
Vyšetřování této věci je poznamenáno řadou rozporů v jednotlivých důkazech, jak mezi obhajobou obou obviněných, tak mezi výpověďmi svědků. Tyto rozpory se týkají samé podstaty věcí, zda totiž z podnětu obv. Puchmeltra, jako vedoucího tajemníka OV KSČ v Mostě, došlo k události, která je předmětem vyšetřování.
Vyšetřování koná od jeho počátku po celou dobu jediný vyšetřovatel.
Po provedeném došetření byl spis s návrhem na konečné opatření předložen prokuratuře dne 16. 9. 1991, věc však na okresní prokuratuře nebyla ještě zpracována. Lze předpokládat opětovné vrácení k došetření, neboť obhájce obviněného Puchmeltra nebyl přizván k seznámení tohoto obviněného s výsledky vyšetřování.
b) Vyšetřovatel VB OS SNB v Ústí nad Orlicí pod ČVS VV 241/90 zahájil dne 8. 8. 1990 trestní stíhání a vznesl obvinění Josefu Krajovi, nar. 16. 1. 1949, prvnímu tajemníku OV KSČ v Ústí nad Orlicí, pro trestný čin ohrožení devizového hospodářství podle § 146/1 tr. z. s odůvodněním, že jako první tajemník OV KSČ v Ústí nad Orlicí při odchodu Sovětských vojsk v měsíci květnu 1990 z Vysokého Mýta potvrdil odprodej polygrafického zařízení z posádky Sovětské armády Vysoké Mýto pro OV KSČ v Ústí nad Orlicí za částku 54 565,- Kčs a vydal platební příkaz uvedenou částku převézt z bankovního účtu OV KSČ v Ústí nad Orlicí na účet vojenského útvaru Sovětské armády v Nymburce, čímž způsobil Čsl. devizovému hospodářství škodu ve výši 54 565,- Kčs. Obtíže při vyšetřování byly způsobeny nutností vyslechnout řadu osob, zejména příslušníků Sovětské armády. Byla však potvrzena obhajoba obv. Josefa Kraje, že byl odpovědnými pracovníky banky ubezpečen o legálnosti platby na účet nymburské pobočky Komerční banky ve prospěch Sovětské armády. Vzhledem k tomu usnesením vyšetřovatele ze dne 18. 3. 1991 s právní mocí od 25. 3. 1991 bylo trestní stíhání obviněného Josefa Kraje zastaveno podle § 172/1b) tr. ř. Byla upozorněna okresní prokuratura v Nymburce se žádostí o zásah vůči SBČS pobočky Nymburk v rámci všeobecného dozoru.
3. Členové vlád:
Specializovaný tým při Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy Policie ČR a specializovaný tým Hlavního velitelství Policie ČR provádějí pod dozorem MP Praha vyšetřování těchto trestních věcí:
a) Ing. Bohuslav Chňoupek, bývalý ministr zahraničních věcí ČSSR. Trestní stíhání zahájeno usnesením vyšetřovatele ze dne 14. 9. 1990 pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z., v současné době probíhá nadále přípravné řízení, neboť jde o skutkově složitou věc, kdy je třeba vyslechnout značný počet svědků a provádět některé další úkony. Trestná činnost obviněného spočívala v nezákonných machinacích s fondem na pohoštění, občerstvení a dary a dále v machinacích s náhradami cestovného Obtížnost tohoto trestního řízení v některých částech dotýkajících se původní revizní zprávy spočívá v neexistenci dokladů, které byly ztraceny, trestní řízení se vede za účinné pomoci orgánů FMZV ČSFR.
Pro jednání, spočívající v tom, že bývalí ministři ČSR ve svých funkcích v rozporu se Směrnicí FMF o hospodaření s prostředky na pohoštění, občerstvení a dary ve státních socialistických organizacích registrované v částce 24/1976 Sb. poskytovali stranickým a vládním představitelům při různých příležitostech věcné dary, nebo s tímto fondem naoprávněně hospodařili a byli nebo jsou stíháni:
b) Ing. Jaroslav Boček, bývalý ministr lesního a vodního hospodářství ČSR. Byl stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z. V současné době byla věc projednána Obvodním soudem pro Prahu 10, kdy tento soud po provedeném hlavním líčení dne 4. 9. 1991 uznal obžalovaného J. Bočka rozsudkem sp. zn. 4 T 65/91 vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z. a uložil mu peněžitý trest ve výši 2.000,- Kčs spolu s trestem náhradním, rozsudek dosud nenabyl právní moci.
c) Ing. František Kalina, bývalý ministr lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ČSR. Byl stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z. a byla na něho podána obžaloba, o které soud dosud nerozhodl.
d) Ing. Miroslav Kapoun, bývalý ministr průmyslu ČSR je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a, 2c) tr. z. Trestnou činností obviněného byla způsobena škoda 338 388,58 Kčs. Dne 17. 5. 1991 byla věc postoupená usnesením Městského soudu v Praze Obvodnímu soudu pro prahu 1, který dne 12. 8. 1991 vrátil věc k došetření. Proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 byla podána dne 16. 8. 1991 stížnost k Městskému soudu v Praze, o níž dosud tento soud nerozhodl. Důvodem vrácení věci k došetření bylo podle Obvodního soudu pro Prahu 1 neprovedení výslechů všech svědků a dále soud v jednání obviněného nespatřuje trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele.
e) Ing. Petr Hojer, bývalý ministr průmyslu ČSR je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a, 2c) tr. z. Ve věci dosud probíhá přípravné řízení. Je třeba provést další výslechy svědků.
f) Ing. Josef Jung, bývalý ministr vnitra ČSR, stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a, 2c) tr. z. Kromě shora popsané trestné činnosti tento obviněný navíc zneužíval prostředky z fondu odměn k poskytování osobních darů bývalým vedoucím funkcionářům. Ve věci byly zpracovány dvě revizní zprávy a dosud bylo vyslechnuto více než 500 svědků, podle předpokladu by měla být věc skončena a předána MP Praha k podání obžaloby do 15. 11. 1991.
g) Karel Polák, bývalý ministr výstavby a stavebnictví ČSR je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z. Věc je prakticky před skončením a do 15. 10. 1991 bude předána MP Praha k podání obžaloby.
h) Ing. Jiří Nikodým, bývalý ministr financí ČSR. Je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z. Obžaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 1, který usnesením ze dne 7. 6. 1991 vrátil věc prokurátorovi k došetření. Ke stížnosti Městské prokuratury v Praze Městský soud v Praze zrušil toto usnesení a přikázal soudu I. stupně, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Obvodní soud pro Prahu 1 však dne 7. 8. 1991 opětovně vrátil věc prokurátorovi k došetření. Od stížnosti Městské prokuratury Praha Městský soud v Praze dosud nerozhodl. Dokazování bylo ztíženo tím, že v tomto případě byly zničeny doklady.
ch) Ing. Zdeněk Krč, CSc., bývalý místopředseda vlády ČSR a předseda ČPK, je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z. Podle dosavadních výsledků přípravného řízení bude věc ukončena a předána MP Praha do 25. 10. 1991.
i) Ing. Jaroslav Vávra, bývalý ministr výstavby a stavebnictví ČSR. Je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a tr. z. Podle dosavadních výsledků přípravného řízení bude věc předložena MP Praha l podání obžaloby do 5. 11. 1991, sp. zn. MP Praha Kv 332/91.
j) Ing. Miroslav Toman, CSc., bývalý místopředseda vlády ČSR a předseda ČPK. Je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z., trestná činnost shodně jako v předchozích případech, podle dosavadních výsledků šetření bude věc předložena MP Praha k podání obžaloby do 5. 11. 1991.
k) Ing. Bohumil Urban, CSc., bývalý místopředseda vlády ČSR a předseda ČKPV je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z., podle dosavadních výsledků přípravného řízení bude věc předána MP Praha k podání obžaloby do 5. 11. 1991, trestná činnost obviněného je shodná jako v předchozích případech.
l) Ing. Josef Ráb, bývalý ministr obchodu a cestovního ruchu ČSSR. Trestní stíhání zahájeno pro trestný čin podle § 158/1a tr. z. dne 13. 9. 1991, přípravné řízení je v počátcích, trestná činnost je shodná jako v předchozích případech, předpoklad skončení věci do konce r. 1991
m) Ing. Jan Motl, bývalý ministr - předseda VLK ČSR je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. z. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 9. 9. 1991. Předpoklad skončení věci do konce r. 1991.
K problematice uvedené pod bodem 3. písm. a-m) je třeba uvést, že jde o skutkově složité věci, kdy je třeba vyslýchat celou řadu svědků a vyžadovat doplnění řízení odbornými stanovisky FMF ČSFR, FMPSV ČSFR, přičemž je třeba konstatovat, že tyto orgány včetně MSK ČR poskytují účinnou pomoc při trestním řízení.
o) Vyšetřovatel GP ČR dne 2. 5. 1990 zahájil trestní stíhání a dne 2. 5. 1990 vznesl obvinění bývalému vedoucímu úřadu předsednictva vlády ČR ing. Valovému pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158/1a), 2c) tr. zák. a dále bývalému předsedovi vlády ČSR Ladislavu Adamcovi tentýž trestný čin dle § 158/1a) tr. zák. V průběhu vyšetřování bylo jednání obv. Valového překvalifikováno dle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a jednání obv. L. Adamce dle § 158/1a), 2a), c) tr. zák.
Jednání kladená oběma obviněným za vinu spočívala v tom, že obv. Valový dne 21. 7. 1987 rozhodl po konzultaci s předsedou vlády L. Adamcem o bezplatném ponechání nábytku z majetku Úřadu předsednictva vlády ČSR v hodnotě 112 433,-- Kčs. Ing. Valový byl dále obviněn, že neoprávněně ponechal bez úhrady nábytek z majetku Úřadu předsednictva vlády ČSR v hodnotě 10 500,-- Kčs Ladislavu Adamcovi a v hodnotě 7 700,-- Kčs a M. Horčíkovi v hodnotě 7 700,-- Kčs.
Trestní stíhání obv. L. Adamce bylo dne 5. 10. 1990 vyšetřovatelem zastaveno podle § 1721d) tr. ř. z důvodů uvedených v § 11/1a) tr. ř., neboť prezident ČSFR mu udělil milost.
Rovněž tak byla udělena milost i obv. ing. Valovému.
4. Předsedové KNV a ONV
Pro stejnou trestnou činnost jak jsou stíhání ministři bývalých vlád ČSR a ČSSR uvedenou v bodě 3) písm. a) až m) jsou nebo byli dále stíháni:
a) ing. František Štafa, bývalý primátor hl. m. Prahy je stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. zák. Trestní stíhání bude ukončeno předáním věci MP Praha do 15. 10. 1991
b) RNDr. Zdeněk Horčík - bývalý primátor Národního výboru hl. m. Prahy byl stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158/1a) tr. zák. Dokazováním bylo zjištěno, že prostředky z fondu na pohoštění, občerstvení a dary nebyly poskytovány soukromým osobám, šlo pouze o nesprávné použití finančních prostředků. Proto bylo trestní stíhání usnesením ze dne 17. 9. 1991 podle § 172/1b) tr. ř. zastaveno.
c) Dne 20. 11. 1990 podal okresní prokurátor v Bruntále obžalobu na bývalého předsedu ONV Bruntál RSDr. Václava Reimera pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1) písm. a) tr. zák. Uvedené jednání se měl RSDr. Reimer dopustit tím, že v letech 1987 - 1989 v Bruntále jako předseda ONV Bruntál v rozporu se Zásadami pro poskytování materiálních výhod vedoucím pracovníkům a provozním řádem ONV Bruntál pro užívání služebních osobních aut dával pro osobní automobil zn. Lada SPZ BRB 91 - 57 příkazy k soukromým jízdám, a to nejméně 2 x k jízdě z Bruntálu do Malé Morávky - Karlova, kde má soukromou chatu a zpět, 2 x na chatu nechal odvést ze služebních cest do Rýmařova a Ostravy a 1 x nechal poslat automobil pro jeho známou Alenu Špicvrovou z Bruntálu do Holčovic a zpět. Po opakovaném projednání věci v souvislosti se zrušením původního rozsudku pod sp. zn. 2 T 215/90 rozsudek, kterým RSDr. B. Reimera zprostil obžaloby. Usnesením krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 1991 sp. zn. 4 To 240/91 bylo zamítnuto odvolání podané okresním prokurátorem v Bruntále.