Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Rozsáhlé dokazování nepotvrdilo sdělení Stanislava Babinského, že JUDr. Martina Kováče obdaroval kompletní oravskou jizbou a dvěma obrazy od Márie Medvecké (období let 1978 - 1982). Bylo pouze potvrzeno, že JUDr. Martin Kováč přijal dřevěné police a dřevěný státní znak.

Bylo prokázáno, že JUDr. Martin Kováč přijal od Emílie Urbanové úplatek v souvislosti s tr. řízením ve věci dopravní nehody, kterou zavinila v opilosti v roce 1984. Přijal od ní obraz v hodnotě okolo 5.000,- Kčs. Za tento či není možné JUDr. Martina Kováče stíhat z důvodů promlčení.

Představitelé KSČ, jmenovitě vedoucí oddělení státní administrativy ÚV KSS Ladislav Sádovský, kritizovali průtahy v tr. řízení proti Stanislavu Babinskému a vyvolali tak tlak na urychlení podání obžaloby.

Vyhodnocení poznatků o účasti funkcionářů se zpracovalo po podání obžaloby na Stanislava Babinského a JUDr. Pavol Kis jej předložil počátkem roku 1987 JUDr. Jánu Feješovi. Podle obhajoby JUDr. Pavla Kise, JUDr. Ján Feješ nepovažoval materiál za dostatečný pro rozhodnutí uvalit trestní stíhání na funkcionáře a přesto, že jej upozorňoval na důvodné podezření vůči mnohým funkcionářům, nepovolil zahájení tr. stíhání. JUDr. Ján Feješ zemřel, a proto se nedá posoudit hodnověrnost obhajoby JUDr. Pavla Kise, nedá se však ani vyvrátit. Všichni odpovědní pracovníci shodně poukazují zejména na obsah veřejného vystoupení JUDr. Jána Feješe na tiskové konferenci 16. 9. 1987. Pro obhajobu svědčí též obsah dopisu JUDr. Jána Feješe, v němž o svém stanovisku informoval Gustáva Husáka.

Důkazy svědčí pouze o vině JUDr. Jána Pješčaka, a sice v následujícím rozsahu:

- ve funkci ministra spravedlnosti SSR od roku 1985 do dubna 1988 v rozporu se zákonem o výkonu trestu odnětí svobody, s Řádem pro výkon vazby a Řádem pro výkon trestu odnětí svobody přikázal podřízeným pracovníkům Sboru nápravné výchovy, aby neexpedovali dopisy Stanislava Babinského, které adresoval nejvyšším stranickým a státním orgánům, dokud je on nepřehlédne. Dal zhotovit fotokopie dopisů Stanislava Babinského, které obsahovaly sdělení o obohacování se funkcionářů. Fotokopie poté předkládal na vědomí rovněž těm funkcionářům, jichž se oznámení týkala.

Svévolně si 27. 8. 1987 ponechal zelený sešit, který Stanislav Babinský jakožto součást své obhajoby předložil předsedovi senátu Nejvyššího soudu SSR a v němž byly konkrétní údaje o obohacování se funkcionářů.

- Ve funkci federálního generálního prokurátora poté, jakmile se dověděl, že se prověřuje podezření z trestné činnosti, které se měl dopustit JUDr. Martin Kováč, 6. 6. 1988 přikázal staršímu prokurátorovi Generální prokuratury ČSSR JUDr. Vratislavu Cimrovi, aby nepokračoval v prověřování přesto, že byl upozorněn, že je věc skutkově neobjasněná.

Ve funkci federálního generálního prokurátora v období od května 1988 do 12. 12. 1989, ač věděl z informací, které měl z titulu funkce ministra spravedlnosti SSR z průběhu tr. řízení proti Stanislavu Babinskému, že příslušné orgány činné v tr. řízení nevyvodily odpovědnost vůči funkcionářům, kteří se obohatili v souvislosti s trestnou činností Stanislava Babinského, nezabezpečil řízení k vyvození zákonné odpovědnosti.

Ve výše uváděných souvislostech nebyly zjištěny takové poznatky, které by umožňovaly jejich využití v netrestní oblasti.

Vyšetřovatel Městské prokuratury v Bratislavě věc ukončil a předal ke spojení s tr. věcí JUDr. Pješčaka, která je vedena na Generální prokuratuře České republiky.

V obvodu Městské prokuratury v Bratislavě došlo k objasňování nebo vyšetřování těchto věcí:

Vyšetřovatel Městské prokuratury odložil 2. 10. 1990 podezření z hospodářské trestné činnosti v souvislosti s poskytnutím 60.000,- Kčs jako půjčky Ignáci Janákovi z průběžného účtu ÚV KSS v únoru 1989. Půjčka byla zajištěna vedoucím oddělení hospodářské správy ÚV KSS Jánem Švábem. Ignác Janák nevěděl o tomto způsobu půjčky, neboť mu Ján Šváb dal podepsat smlouvu o půjčce z prostředků FKSP. Ze strany Jána Švába došlo o porušení finanční kázně. Postih nebylo možné vyvodit, neboť od 1. 1. 1990 není pracovníkem ÚV KSS, přičemž rovněž uplynula lhůta i pro kárný postih.

Vyšetřovatel Obvodní prokuratury Bratislava III vede řízení v tr. věci pro podezření z tr. činu krádeže a krácení daně, kterých se měli dopustit funkcionáři JZD "Modrý Dunaj" v Čamoríne. Jde zejména o podezření z obohacování se více osob, kterým v letech 1981 - 1989 JZD dodávalo různé stavební práce a stavební materiál za nižší ceny se škodou pro JZD více než 80.000,- Kčs, podezření z krácení daní zatajením skutečného množství hroznového vína. Krácení daně z obratu představuje více než 100.000,- Kčs a některé jiné způsoby poškozování JZD při fakturaci dopravních (přepravních) činností, při neoprávněném výdeji vína, výdeji masa a masných výrobků a výdeji obilí.

Vyšetřování neskončilo.

Poškozené JZD bylo poučeno o právu uplatnit nárok na náhradu škody v adhézním řízení.

Vyšetřovatel Generální prokuratury SR 23. 7. 1990 odložil oznámení o podezření z úplatkářství, kterého se měl dopustit JUDr. Pavol Kováč ve funkci náměstka primátora města Bratislavy. Tímto způsobem se měl obohatit při rozhodování o pořadí rekonstrukcí církevních objektů, při rozhodování o přidělování historických objektů organizacím. Měl se obohatit rovněž při zhotovení kamenného oplocení na pozemku sousedícím s jeho rodinným domem.

Uváděné oznámené skutečnosti se při prověřování nepotvrdily jakožto pravdivé.

Uplatnění občanskoprávních nároků z dokazování nevyplývá.

Obvodní soud Bratislava 4 právoplatně vrátil obžalobu proti Ing. Jaroslavu Hlinickému, bývalému řediteli Československé televize na Slovensku. Žalován byl pro trestný čin podvodu na tom základě, že od února 1984 do 28. dubna 1988 předstíral pracovněprávní vztah mezi jím řízenou organizací a 17 předními politickými a státními funkcionáři a jako pracovní pomůcky jim z majetku organizace protiprávně poskytl 24 televizorů v hodnotě 284.867,- Kčs a dva videomagnetofony za 42.720,- Kčs.

Soud požadoval zjištění tehdejší hodnoty televizorů ke dni jejich předávání funkcionářům. Nepovažoval za správný znalci volený postup určení zůstatkové hodnoty.

Nová obžaloba dosud ještě nebyla podána.

Nároky na náhradu škody proti Ing. Jaroslavu Hlinickému jsou promlčeny.

Pro promlčení bylo zastaveno trestní stíhání proti Miloši Markovi, který ve funkci ředitele Československé televize v SSR od února 1973 do poloviny února 1984 obdobně celkem 79 stranickým a státním funkcionářům poskytoval televizory se škodou pro organizaci v částce 1 2221.278,- Kčs.

Nároky na náhradu škody proti Miloši Markovi jsou promlčeny.

Vyšetřovatel Správy vyšetřování VB Ministerstva vnitra SR 16. 11. 1990 po prověření odložil oznámení Ústřední kontrolní a revizní komise KSS. Oznámením bylo považováno jakožto svévolné rozhodnutí členů Sekretariátu ÚV KSSS z 15. května 1974 o schválení statutu rekreačního zařízení ÚV KSS "Biela Skala". Ve smyslu tohoto statutu užívali toto zařízení jednotlivci zdarma kromě konzumace stravy a nápojů, která byla účtována přes stranický hotel na Boriku v Bratislavě. Od roku 1984 v rozporu se zásadami statutu, tj. neoprávněně, měli užívat přidělená apartmá Miroslav Boďa a zeť Vasiľa Biľaka Ing. Jozef Ševc. Celkem bylo devět apartmá, která od roku 1984 měli přiděleno Ján Janík, Viliam Šalgovič, Vasiľ Biľak, Ing. Jozef Ševc, Miroslav Boďa, Ľudovít Pezlár, Bohuš Trávníček, Ignác Janák a jedno bylo rezervované. Náklady na rekreační zařízení za léta 1981 - 1989 představovaly 7 004.800,- Kčs. Na rekonstrukci vytápění byl rozpočet 3 128.989,- Kčs a finanční prostředky nebyly v souladu s dotacemi státu.

Prokuratura signalizuje poznatky o nedostatcích ve finančním vyrovnání Ministerstvu financí SR.

Vyšetřovatel odboru vyšetřování VB KS SNB v Banské Bystrici 31. července 1990 zastavil trestní stíhání obviněného Ondreje Budaje, bývalého tajemníka Ústředního výboru Slovenského rybářského svazu v Žilině pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele.

V rozporu se zákonnými předpisy hospodaření v rybářských revírech a v zarybňování dával pokyny podřízeným vedoucím středisek, aby dodávali do rybářského revíru č. 226, patřícího Účelovému zařízení ÚV KSS "Biela Skala", konzumní ryby, kapry a pstruhy, jejichž hodnotu poté dal kompenzovat dotacemi ze zarybňovacího fondu Ministerstva zemědělství a výživy SSR v částce 261 440,- Kčs.

Generální prokurátor Slovenské republiky podal stížnost pro porušení zákona proti zastavujícímu usnesení. Nejvyšší soud Slovenské republiky 17. 1. 1991 stížnost generálního prokurátora Slovenské republiky zamítl. Šlo o právní posouzení činu Ondreje Budaje, neboť novela trestního zákona v ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák. vylučovala, aby funkcionář společenské organizace, jakým byl Ondrej Budaj, byl posuzován jako veřejný činitel. Proto bylo uvažováno o možnosti posouzení jeho činu jako trestného činu porušování povinností při nakládání s finančními a hmotnými prostředky. Nejvyšší soud SR však vyslovil názor, že by tomuto zpětnému posuzování bránilo ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák, protože původně formulovaný trestný čin porušování povinností při nakládání s finančními a hmotnými prostředky byl novelizován jako trestný čin porušování závažných pravidel hospodářského styku novelou trestního zákona, a proto při správném použití zákona čin, kterého se dopustil Ondrej Budaj, je nepostižitelný.

Prokuratura poznatky z trestního řízení neuplatnila, neboť porušování finanční kázně se řešilo opatřeními v oblasti pracovněprávních vztahů.

Vyšetřovatel prokuratury zjišťoval okolnosti prodeje domu na Timravinej ul. č. 8 v Bratislavě Vasiľu Biľakovi a jeho zeti Ing. Jozefu Ševcovi s manželkou. Věc byla ukončena zastavením trestního stíhání.

Bylo zjištěno, že po převodu vlastnictví uvedené nemovitosti na čs. stát v roce 1973 Bytový podnik v Bratislavě dal provést rozsáhlé rekonstrukční práce. Bratislavský stavební podnik za práce účtoval 1 730.763,- Kčs, přestože podle schváleného projektu měly náklady činit asi 700.000,- Kčs.

NV hl. města Bratislavy poté 22. 11. 1974 přidělil 4 1/2 pokojový byt Vasiľu Biľakovi a 3 pokojový byt Jozefu Ševcovi.

V prosinci 1978 ObNV Bratislava I za ceny stanovené vyhláškou č. 47/1978 Zb. znalcem Štefanem Cigánkem odprodal byty po přiznání 30% příspěvku Vasiľu Biľakovi za 250.926,- Kčs a Jozefu Ševcovi za 86.745,- Kčs.

Kontrolní znalci Ing. Alexander Gron, CSc. a Ing. Ladislav Mišík zjistili v březnu 1990, že se nejedná o obytný dům se dvěma bytovými jednotkami, ale o dům s jedním bytem, který mohl být prodán do soukromého vlastnictví občana jako nemovitost a nikoliv jako byty, přičemž pouze se souhlasem ministerstva financí. Skutečná hodnota domu by představovala částku 1 255.253,- Kčs.

Pokyn k odprodeji bytů dal tehdejší předseda ObNV Jozef Štrbík a věc sledoval tehdejší primátor Ladislav Martinák. Proti nim nebylo možné vyvodit odpovědnost, neboť zemřeli. Odpovědnost Oldřicha Taufera, ředitele bytového podniku, zanikla v důsledku novelizace § 89 odst. 9 tr. zák. neboť hospodářský pracovník se nepovažuje za veřejného činitele, stejně tak v důsledku uplynutí promlčecí lhůty.

Při posuzování zavinění Vasiľa Biľaka a Jozefa Ševce bylo přihlédnuto ke zjištění, že Vasiľ Biľak žádal v r. 1978 primátora Ladislava Martináka, aby dal prověřit zákonnost odprodeje bytů, přičemž tím pověřená vedoucí finančního odboru NV hl. města Bratislavy Ing. Hana Petrovičová kladné stanovisko vypracovala a předložila.

Městská prokuratura v Bratislavě podala 12. 10. 1990 u Obvodního soudu Bratislava 1 návrh podle § 35 odst. 1 OSŘ na určení neplatnosti kupních smluv a dohod o zřízení práva společného užívání pozemků proti manželům Vasiľu a Anně Biľakovým a Jozefu a Nadě Ševcovým pokud jde o koupi bytů v domě na Timravinej ul. č. 8 do osobního užívání.

Soud dosud v této věci nerozhodl.

Městský prokurátor v Bratislavě uvažuje též o tom, že přijatý zákon o mimosoudních rehabilitacích, zejména ustanovení § 31 tohoto zákona, po nabytí jeho účinnosti v dubnu 1991 umožní podat protesty proti rozhodnutím bytového odboru bývalého NV hl. města SSR Bratislavy z roku 1974 o přidělení bytu v domě na Timravinej ul. č. 8 v Bratislavě Vasiľu Biľakovi s manželkou a Jozefovi a Nadě Ševcovým. Tato rozhodnutí byla vydána v rozporu se zákonem, zejména z toho důvodu, že v předmětném domě v té době, tj. v r. 1974, právně neexistovaly dvě bytové jednotky. Podle zákona nebylo proto možné přidělit v tomto objektu samostatnými rozhodnutími dva byty dvěma různým uživatelům. Tento postup by byl možný jedině tehdy, jestliže by těmto rozhodnutím předcházelo rozhodnutí bytového odboru o administrativním rozdělení bytu v tomto domě, což se však nestalo v konkrétním případě. Na druhé straně, bylo-li by toto rozhodnutí vydáno, znemožnilo by po právní stránce prodej takto administrativně rozděleného bytu do osobního vlastnictví žadatelů.

Bude-li právoplatně vyhověno protestům, bude možné následně změnit petit z návrhu z určení neplatnosti kupních smluv na návrh na vystěhování z nemovitosti, což by bylo v souladu s platnou právní úpravou podmíněnou přidělením dvou náhradních bytů. Po uvolnění domu na Timravinej ul. č. 8 odpůrci by jim byla vrácena kupní cena, kterou zaplatili za koupi právně neexistujících dvou bytů do osobního vlastnictví.

Vyšetřovatel prokuratury v Popradu prověřoval oznámení Ing. Rudolfa Blably na Vasiľa Biľaka v souvislosti s údajným postavením luxusního protiatomového krytu v obci Podspády.

Oznámení odložil jako neopodstatněné, nebo ve skutečnosti jde o rekreační objekt ÚV KSS na Javorině, o němž se oznamovatel mylně domníval, že jde o protiatomovy kryt.

Vyšetřovatel v Popradu zjišťoval rovněž odprodej rodinného domu v Javorině č. 54.

Správa TANAPu v Tatranské Lomnici tento dům kupně prodejní smlouvou z 3. 11. 1982 odprodala Ing. Jozefu Ševcovi a jeho manželce za 149.838,- Kčs. Cena nemovitosti byla určená správně. Oprávněná byla též platba kupní ceny přes pokladnu Hospodářské správy ÚV KSČ, protože Vasiľ Biľak tam měl založený osobní účet. Vyšetřovatel usnesením z 2. 3. 1990 trestní stíhání v této věci zastavil.

Vyšetřovatel Městské prokuratury v Bratislavě 30. 11. 1990 zastavil trestní stíhání ve věci odprodeje bytů v obytném domě na Mudroňové ul. č. 51 v Bratislavě do osobního vlastnictví Viliamu Šalgovičovi a členům jeho rodiny.

Bylo zjištěno, že obytný dům na Mudroňové ul. č. 51 v Bratislavě byl odevzdán do užívání v roce 1944. Jeho majitelkou byla Anna Pavúková, která v roce 1977 údajně za tíživých okolností dům prodala SNR za 418.703,- Kčs. V roce 1973 se uživateli bytů v domě stali Viliam Šalgovič se svou rodinou. V letech 1977 - 1983 byly v domě provedeny opravy, údržba a rekonstrukce bytů z prostředků SNR v celkové částce 342.767,- Kčs.

Kancelář SNR v roce 1983 hospodářskou smlouvou č. 617/1983 převedla obytný dům bezplatně do správy Bytového podniku Bratislava I výslovně za účelem prodeje bytů do osobního vlastnictví tehdejším uživatelům bytů. V hospodářské smlouvě je uvedeno, že zůstatková hodnota majetku činí 454.486,41 Kčs. Majetek se převádí k 1. 6. 1983 z důvodu nadbytečnosti a současně na základě požadavku uživatelů bytů o jejich koupi do osobního vlastnictví.

Kupní a prodejní smlouvy o převodu bytů do osobního vlastnictví byly uzavřeny 1. 6. 1983 a všechny byly registrovány 16. 6. 1983. Kupní ceny byly určeny podle znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Nitrianským. Ing. Nitrianský určil zůstatkovou hodnotu uvedených bytů na 438.989,- Kčs. Kupujícím byla poskytnuta 30% sleva z důvodu, že v době koupě byli uživateli bytů (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 47/1978 Sb.). Kupujícím byly byty prodány za celkovou částku 322.490,- Kčs. Podle znaleckého posudku SPTÚ i po 30% snížení cen skutečná hodnota bytů představuje 403.818,- Kčs a nikoliv 322.490,- Kčs.

Původní majitelka domu Anna Pavúková požádala předsedu SNR o stanovisko k navrácení vlastnictví obytného domu na Mudroňové ul. č. 51 v Bratislavě původním spolumajitelům. Dopis byl postoupen prokuratuře. Městský prokurátor v Bratislavě Anně Pavúkové dopisem z 12. 2. 1991 oznámil stanovisko k možnosti uplatňovat v občansko-soudním řízení stanovení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené 14. 10. 1977 s Kanceláří SNR o prodeji nemovitosti na Mudroňové ul. č. 51 v Bratislavě. Městský prokurátor v Bratislavě ve stanovisku uvádí, že pokud původní spolumajitelé této nemovitosti prokáží, že jejich projev vůle se při kupní smlouvě v důsledku protiprávního působení pracovníků Kanceláře SNR a případně i jiných osob utvářel pod vlivem důvodného strachu, bude to důvod pro určení neplatnosti uváděné kupní smlouvy (§ 37 Občanského zákoníku). Ve stanovisku uvedl dále, že v případě, jestliže původní spolumajitelé podají návrh na zahájení řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy ze 14. 10. 1977, bude vhodné, aby se z důvodu neplatnosti kupní smlouvy ze 14. 10. 1977 domáhali současně též určení neplatnosti smluv o prodeji bytů v obytném domě do osobního vlastnictví Viliama Šalgoviče a Amálie Šalgovičové (smlouva s Bytovým podnikem Bratislava I uzavřená 1. 6. 1983 a registrovaná SN Bratislava 1 16. 6. 1983 pod č. R IV 15/83, R II 7/83, Ing. Ivana Šalgoviče a Anny Šalgovičové smlouva s Bytovým podnikem Bratislava I uzavřená 1. 6. 1983 a registrovaná SN Bratislava 1 pod č. R IV 14/83, R II 6/83 a Ing. Nataši Šalgovičové, smlouva s Bytovým podnikem Bratislava I uzavřená 1. 6. 1983 a registrovaná SN Bratislava I pod č. R IV 13/83 a R II 5/83.

K možnosti odstoupení od kupní smlouvy uzavřené 14. 10. 1977 s Kanceláří SNR byla Anna Pavúková upozorněná, že ve smyslu § 49 odst. 3 Občanského zákoníku by se tak mohlo stát pouze v případě, že by smlouva byla uzavřena v tísni a současně za nápadně nevýhodných podmínek.

Z vyšetřování proti JUDr. Petru Colotkovi se zjistilo, že nabyl domu za těchto okolností:

Vlastníkem byla původně rodina Hlucháňových a dům byl postaven asi v r. 1941. Uživatelé nemovitosti bez stavebního povolení postupné dům upravili tak, že v něm vznikly tři byty. Rozhodnutím finančního odboru MsNV v Bratislavě z 23. 2. 1963 sp. zn. Fin. 116/62 se konstatovalo, že nemovitost dům a zahrada přešla do vlastnictví čs. státu na základě právoplatného usnesení Okresního soudu v Bratislavě ze 6. 9. 1962 sp. zn. 20 E 1187/58 v důsledku zadluženosti vlastníků vůči Státní spořitelně v Bratislavě.

Byt v domě byl jako pětipokojový rozhodnutím bytového odboru NVB z 10. 2. 1971 přidělen podle § 20 bytového zákona JUDr. Petru Colotkovi. V letech 1971- 1973 byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy. Za období let 1971 - 1980 se celkem do domu investovalo z prostředků Úřadu vlády SSR přibližně 484.452,- Kčs.

Dům byl prodán JUDr. Petru Colotkovi s manželkou kupní smlouvou ze 6. 5. 1981, která byla zaregistrována SN Bratislava 1 pod R I 44/81 (R II 10/81) dne 14. 5. 1981. Kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku Ing. Pastoreka, a sice včetně práva osobního užívání pozemku, za 247.169,- Kčs.

Městský prokurátor v Bratislavě dosud nemá vyřešenu otázku, zda nemovitost je možné považovat za rodinný dům, který by mohl být předmětem převodu.

Spornou je i otázka ceny stanovené znalcem Ing. Pastorekem. Tento znalec celou nemovitost zařadil do II. třídy v rozporu s přílohou č. 1 vyhlášky č. 47/1969 Sb. Městský prokurátor je toho názoru, že správně měl být dům zařazen do I. kvalitativní třídy a jeho hodnota ke dni prodeje, při respektování procenta amortizace, by měla činit asi 440.059,- Kčs. K tomu bude ovšem zapotřebí dalšího šetření, které v současné době probíhá, zejména k otázkám, zda v době mezi koupí domu a vyhotovením znaleckého posudku Ing. Škultétyho nedošlo k výměně a podstatné úpravě prvků, které by měly vliv na charakter pěti sporných prvků rozhodujících pro zařazení domu do příslušné kvalitativní třídy. Dále se poznamenává, že o dům projevili zájem původní vlastníci Imrich Hlucháň, žijící v současné době v USA a jeho sestra, která žije v ČSFR.

Vyšetřovatel prokuratury 2. 8. 1990 zastavil trestní řízení pro podezření, že při prodeji rodinného domu na Čelakovského ul. č. 8 v Bratislavě Gejzovi Šlapkovi se nepřihlédlo k vynaloženým nákladům na rekonstrukci domu a dům byl prodán za 203.773,- Kčs se škodou pro čs. stát v částce 600.000 Kčs. Bylo však zjištěno, že náklady na rekonstrukci byly nadsazeny o 400.000,- Kčs. Znalec Ing. Dušan Škultétyse při odhadu mylným postupem odchýlil o částku 25.000,- Kčs ve prospěch kupujícího.

Městský prokurátor v Bratislavě doplní zjišťování v otázce správného znaleckého ohodnocení stavby. Kdyby se po doplnění šetření potvrdil předpoklad, že při znaleckém ohodnocování stavby znalec Ing. Škultéty pochybil, bude se uvažovat o podání návrhu na vyslovení neplatnosti kupní smlouvy, jíž Gejza Šlapka získal nemovitost na Čelakovského ul. č. 8, a sice s poukazem na ustanovení § 39 Občanského zákona a § 15 odst. 7 vyhlášky č. 156/1975 Sb. o správě národního majetku, která platila v době převodu.

Městská prokuratura v Bratislavě prověřovala rovněž zákonnost postupu ObNV Bratislava III při přidělování stavebních pozemků Ing. Dušanu Miklánkovi a Ing. Ivanu Miklánkovi. Věc byla uzavřena se stanoviskem, že v postupu ObNV Bratislava III docházelo k formálním pochybením, která byla následně odstraněna a není možné dohody o zřízení práva osobního užívání napadnout návrhem na určení jejich neplatnosti.

Vyšetřovatel Městské prokuratury v Bratislavě 30. 1. 1991 trestně stíhá jako obviněného JUDr. Dušana Jahelku pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele na tom základě, že jako vedoucí bytového odboru NV hl. města SSR Bratislavy v rozporu zejména s ust. § 20 odst. 1 bytového zákona a prováděcích předpisů, kterými se taxativně určují případy, za nichž je možné přidělit byt ve státním zájmu mimo pořadník, rozhodl o přidělení bytů zejména JUDr. Petru Colotkovi ml., PhDr. Ladislavu Sorokáčovi a MUDr. Mariánu Sádovskému.

Vyšetřování není ještě u konce.

Z poznatků ve věci proti JUDr. Dušanu Jahelkovi a zejména z materiálů prověrky ministerstva kontroly SR na bytovém odboru NV hl. města SR Bratislavy podala Městská prokuratura v Bratislavě 50 protestů proti rozhodnutím o přidělení bytu mimo pořadník osobám, které nesplňovaly základní podmínky pro tento postup. Převážné většině protestů bylo právoplatně vyhověno. Kromě jiných se protesty týkaly například Ing. Jána Peči, bývalého předsedy ObNV Bratislava V, Ing. Tatiany Holubové, dcery bývalého místopředsedy vlády SSR Ing. Rusnáka, JUDr. Petra Colotky ml., syna bývalého předsedy vlády SSR, MUDr. Mariána Sádovského, syna bývalého vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSS, Ing. Ladislava Sorokáče, bývalého ředitele PZO Intercoop.

Je věcí správních orgánů jak dořeší otázku náhradních bytů pro osoby, kterým byl v rozporu se zákonem přidělen státní byt. Problémem je akutní nedostatek bytů a je možné předpokládat, že dořešení alespoň těch nejkřiklavějších případů si vyžádá delšího času. Je možné uvést též takovou úvahu, že přijetí nové právní úpravy o hospodaření s byty - bytový zákon v předpokládané podobě, tzn. založené na trhových principech, může fakticky i právně znemožnit realizaci uvedených opatření správních orgánů a mohl by znamenat další "amnestii", která by byla udělena exponentům bývalého režimu, resp. jejich rodinným příslušníkům. Připomínáme tuto úvahu proto, aby se na ni pamatovalo při novelizování zákona o hospodaření s byty. Postačilo by též odsunutí účinnosti tohoto zákona na pozdější období, do něhož by uváděné případy byly vyřešeny.

V obvodu Krajské prokuratury v Bratislavě byly vyšetřovány nebo prověřované tyto věci:

Krajský soud v Bratislavě opakovaně vrátil obžalobu vůči Ing. Albínovi Andraškovi, předsedovi JZD Radošinka Veľké Ripňany a čtyřem dalším funkcionářům tohoto JZD.

Předmětem obžaloby bylo zejména zatajení 40.206 litrů vína v hodnotě 763.714,- Kčs, s nímž se svévolně hospodařilo nejen pro reprezentaci, ale i pro pohoštění a dary s cílem získat výhody pro hospodářskou činnost JZD. V rozporu s předpisy byly nad stanovený limit nakoupeny z reprezentačního fondu lihoviny za 642.513,- Kčs, přičemž nákup se kryl fingovanými účty. V letech 1983 - 1985 se v rozporu s předpisy hradily náklady na zahraniční zájezdy pro členy JZD v částce 134.028,- Kčs a pro nečleny, ve snaze získat neoprávněné výhody pro JZD, v částce 223.672,- Kčs. V roce 1984 byly protiprávně vyplaceny odměny v částce 11.000,- Kčs a nesprávným účtováním došlo k vytvoření podmínek pro neoprávněnou výplatu podílů na hospodářských výsledcích členů JZD v částce 1 605.000,- Kčs.

Krajský soud v Bratislavě 16. 2. 1989 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu SR z 30. 8. 1990 vrátil věc na došetření. Po došetření se jednotlivé skutky přehodnotily s ohledem na rozhodnutí prezidenta ČSFR o amnestii a vzhledem ke změnám, které přinesla novela trestního zákona a trestní stíhání jednotlivých obviněných bylo zastaveno.

Využití prostředků v netrestní oblasti brání skutečnost, že právo prokurátora ohledně neoprávněného majetkového prospěchu bylo promlčené, neboť k těmto činům došlo v roce 1986 a předtím.

Vyšetřovatel VB dosud neukončil přípravné řízení proti obviněnému Ing. Emilu Sedlákovi, předsedovi JZD v Ostrově, okr. Trnava.

Předmětem jeho obvinění je využívání vozidel JZD pro soukromé účely se škodou pro JZD v částce nejméně 9 000,- Kčs, nesprávné účtování pracovních cest vlastním vozem na úkor JZD v částce 6.300,- Kčs, fingované nákupy luxusního spotřebního zboží v částce 70.000,- Kčs a poskytování potravin a masných výrobků ve prospěch okresních funkcionářů z Trnavy v hodnotě 6.300,- Kčs, krádež chladničky v hodnotě 5.000,- Kčs, zneužívání podřízených pracovníků JZD pro odborné a pomocné práce při přestavbě rodinného domu Ing. Emila Sedláka v Hlohovci.

V současné době se provádí znalecké dokazování ohledně vyčíslení škody pro JZD. Uplatnění opatření v netrestní oblasti je proto v současné době předčasné, neboť není dostatečně skutkově a věcně podložené.

Vyšetřovatel VB v Trnavě zastavil trestní stíhání ve věci podezření ředitele Komunálních služeb v Piešťanech Jána Baláže. V letech 1988 - 1989 na objednávky Komunálních služeb města Piešťany se měl nakupovat stavební a instalační materiál na stavby rodinných domů pracovníků Komunálních služeb města Piešťany. V r. 1989 se na smlouvy o paralelním pracovním poměru za práce, které se nevykonaly, mělo vyplatit na odměnách 10.000,- Kčs. Tyto skutečnosti nebyly potvrzeny provedenými důkazy.

Krajský prokurátor v Bratislavě odložil oznámení na tajemníka OV KSS v Trenčíně Dušana Šišmiše. Měl přijímat hodnotné věcné dary od organizací okresu u příležitosti oslav jeho narozenin. Od Masného průmyslu v Trenčíně měl přijímat bez úhrady masné výrobky. Prověřovacími úkony pracovníků odboru hospodářské kriminality KS SNB v Bratislavě oznamované skutečnosti nebyly potvrzeny.

Krajský prokurátor v Bratislavě odložil 21. 5. 1990 oznámení na býv. předsedkyni Výrobního družstva invalidů Kovotex v Trenčíně Gabrielu Bulíkovou.

Měla se obohacovat koupí a prodejem konfiskovaného domu, koupí vily a její renovací a z majetku družstva měla krást nábytek a obrazy. Oznamované skutečnosti se nepotvrdily.

V obvodě Krajské prokuratury v Banské Bystrici byly vyšetřovány nebo prověřovány tyto věci:

Dosud nebylo ukončeno vyšetřování v trestní věci obviněného Vojtech Melúcha, bývalého předsedy Celozávodního výboru KSS v podniku Povážské strojárny a dalších 11 pracovníků této organizace v Povážské Bystrici pro spolupachatelství podvodu na tom základě, že v letech 1984 - 1989 způsobili organizaci škodu nejméně v částce 6 000.000,- Kčs, kdy ze závodního stravování zcizovali potraviny, lihoviny a peníze na hotovosti na pohoštění různých návštěv a přikázali to zúčtovávat na náklady podnikové režie.

V současné době se dokončuje revize. Upřesňuje se koncepce postupu vyšetřování tak, že se prověřuje taková obhajoba obviněných, že část prostředků použili též v souvislosti se zabezpečováním úloh hospodářské organizace.

Náhradu škody uplatní oprávněná organizace v adhézním řízení.

Doposud neskončilo trestní stíhání proti obviněným Milanu Bobrovčanovi, řediteli Společného zemědělského podniku Agrostav v Liptovském Hrádku a Ladislavu Broskovi, vedoucímu střediska 02 uváděné organizace. Obvinění jsou z toho důvodu, že od července do listopadu 1985 organizace prováděla rekonstrukční stavební práce v domě č. 308 v Liptovskej Porúbke pro majitele Jozefa Lenárta. Náklady na stavební práce dosáhly částky 241.831,0 Kčs. Milan Bobrovčan zakázal Ladislavovi Broskovi tyto náklady fakturovat a přikázal mu fakturovat je pouze do částky 150.000,- Kčs. Jozefa Lenárta tak obohatili na úkor organizace o 95.091,- Kčs.