Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

V Praze dne 9. října 1991

176/91

Vážená paní poslankyně,

dne 13. září 1991 jsem obdržel Vaši interpelaci, datovanou 31. srpna 1991 ve Fribourgu a týkající se vývoje čs.-lichtenštejnských vztahů a současné úrovně styků mezi ČSFR a pobaltskými státy.

Od roku 1919 zastupovalo lichtenštejnské zájmy v Československu Švýcarsko, ale pouze neoficiálně. Teprve 30. 7. 1938 Ministerstvo zahraničních věcí ČSR oficiální nótou uznalo Lichtenštejnsko de iure a zároveň přiznalo Švýcarsku právo na zastupování lichtenštejnských zájmů v ČSR.

V březnu 1939, kdy Švýcarsko oficiálně uznalo Protektorát Čechy a Morava i Slovenský stát, došlo k přerušení diplomatických styků mezi ČSR a Švýcarskem, což mělo dopad i na vztahy čs. vlády k Lichtenštejnsku.

Diplomatické vztahy mezi Švýcarskem a čs. exilovou vládou v Londýně byly obnoveny výměnou nót v únoru a březnu 1945. Čs. strana však odmítla potvrdit kontinuitu zastupování lichtenštejnských zájmů v ČSR Švýcarskem s tím, že v období od března 1939

do března 1945 se Švýcarsko necítilo být vázáno vůči čs. straně žádným smluvním předpisem, čímž nechalo "padnout" i smluvní závazky ČSR vůči Švýcarsku včetně dohody ohledně zastupování lichtenštejnských zájmů v ČSR.

Od roku 1945 do roku 1990 neexistovaly diplomatické vztahy ani oficiální kontakty mezi Československem a Lichtenštejnskem. Obrat nastal v říjnu 1990, kdy jsem se u příležitosti Valného shromáždění OSN v New Yorku setkal s předsedou vlády a ministrem zahraničních věcí Lichtenštejnského knížectví H. Brunhartem. V následujícím období došlo k několika dalším střetnutím mezi představiteli obou zemí. Při posledním z nich, které se uskutečnilo 13. 6. 1991 na FMZV, obě strany dohodly agendu pro příští jednání, jež by měla proběhnout do konce roku 1991. Jedná se zejména o diplomatické a konzulární styky, uznání neplatnosti mnichovské dohody od samého počátku ze strany Lichtenštejnska, evropské spektrum spolupráce mezi oběma zeměmi, majetkoprávní nároky občanů Lichtenštejnska vůči ČSFR.

Majetkoprávní nároky Lichtenštejnska vůči čs. státu jsou dosud vážnou překážkou plnému rozvinutí vzájemných vztahů. Lichtenštejnská strana opakovaně předložila požadavek na návrat majetku svých občanů zabaveného po válce čs. státem. Majetek lichtenštejnské knížete Františka Jozefa II. v ČSR byl zkonfiskovaný na základě dekretů prezidenta Beneše, protože kníže se v roce 1930 při sčítání lidu přihlásil k německé národnosti.

Dne 13. 3. 1991 byl čs. straně předán Lichtenštejnskem aide memoire, v jehož příloze jsou uvedeny některé údaje k majetkoprávním požadavkům lichtenštejnských občanů vůči ČSFR. Jedná se o lichtenštejnského knížete a některé jeho rodinné příslušníky. Jsou zde uvedeny též osoby, u nichž není jasné, zda jsou občany Lichtenštejnska a v některých případech chybí také přesná kategorizace pohledávek.

Na základě platného čs. restitučního zákonodárství, které se nevztahuje na období před 25. 2. 1948, nelze předpokládat navrácení zmíněného majetku lichtenštejnským občanům. Nicméně jednání v této i dalších otázkách mezi oběma stranami budou nadále probíhat; v případě Vašeho trvajícího zájmu Vás o jejich výsledcích budu informovat.

Závěrem bych Vás chtěl ujistit, že ČSFR má zájem na oboustranně výhodném rozvoji vztahů se všemi demokratickými zeměmi, tedy i s Lichtenštejnskem.

Odpověď na Vaši druhou otázku, vážená paní poslankyně, je mnohem jednodušší. Dne 29. 8. 1991 vydala vláda ČSFR prohlášení, v němž oficiálně uznala nezávislost Estonska, Litvy a Lotyšska. Oficiální dokumenty s tímto prohlášením byly představitelům pobaltských zemí předány 1. a 2. září 1991. V návaznost na to jsem 2. září v Tallinu podepsal se zástupci vlád Estonska, Litvy a Lotyšska společné deklarace o obnovení diplomatických styků mezi našimi zeměmi.

V současnosti se urychleně připravuje otevření efektivního zastupitelského úřadu ve Vilnjusu, kde se již od konce srpna nachází čs. diplomat, pověřený tímto úkolem. Zvažujeme rovněž formy vzájemného zastoupení s Lotyšskem a Estonskem.

V podpoře pobaltských států bude ČSFR i nadále pokračovat. V rámci našeho společného zapojování se do mezinárodního společenství jim budeme především pomáhat při vstupu do mezinárodních organizací, jejichž je ČSFR již členem.

S pozdravem