Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republikou

VI. v. o.

Vážení pánové poslanci,

na Vaši interpelaci ze dne 21. května 1991 ve věci metrologie ionizujícího záření sděluji následující odpověď.

K otázce - "Jaký je současný stav zabezpečení metrologie ionizujícího záření v ČSFR a jak se na tomto stavu podílí praktická aplikace zákona č. 505/1990 Sb. o metrologii, resp. jaký je stav při uplatňování zmíněného zákona v dané oblasti?"

Problematice metrologie ionizujícího záření je vzhledem k její celospolečenské důležitosti věnována Federálním úřadem pro normalizaci a měření, Federálním výborem pro životní prostředí a Československou komisí pro atomovou energii trvalá pozornost.

Měření veličin ionizujícího záření je na úrovni státní metrologie rozvíjeno systémově prakticky od počátku sedmdesátých let. Nejprve bylo nutno vytvořit soubor etalonů nejvyšších metrologických parametrů, tj. státních, resp. primárních etalonů a prostřednictvím těchto zajistit přenos hodnot příslušných veličin přes sekundární etalony až na pracovní měřidla. K dnešnímu datu tvoří základnu primární etalonáže 9 etalonů, které vlastní jednak Československý metrologický ústav v Bratislavě (ČSMÚ) a dále pak organizace za tím účelem pověřené FÚNM (podle nynější terminologie dané zákonem č. 505/1990 Sb. nazývané státními metrologickými středisky).

Prostřednictvím těchto státních a primárních etalonů je v současnosti vytvořen předpoklad pro pokrytí většiny potřeb metrologického zabezpečení veličin ionizujícího záření, a to zejména těch, které bezprostředně souvisí s ochranou zdraví, jadernou bezpečností a životním prostředím. Tvorba a vyhlášení dalších, dosud nestatutizovaných etalonů, jsou na úrovni ČSMÚ a některých státních metrologických středisek postupně připravovány. Tato příprava je však bezprostředně závislá především na finančních prostředcích nutných pro výzkum, vývoj, výrobu a dovoz souvisejících etalonážních zařízení.

Praktická aplikace hodnot souboru primárních etalonů do uživatelské sféry je do značné míry závislá na přístupu organizací, které používají sekundární etalony a pracovní měřidla. Jedná se zejména o to, aby organizace důsledně dodržovaly zásady zákona č. 505/1990 Sb. tak, aby byla skutečně zajištěna jednotnost a přesnost měřidel a měření veličin ionizujícího záření.

Pokud se jedná o dotaz na podíl uplatňování citovaného zákona o metrologii při řešení problematiky ionizujícího záření, lze konstatovat následující. Uvedený zákon je v podstatě konformní s obdobnými právními předpisy ve vyspělých státech. Vyplývá to již ze samotné skutečnosti, že se při jeho koncipování vycházelo ze vzorového dokumentu Mezinárodní organizace pro legální metrologii. Z nejdůležitějších pozitiv nového zákona, která bezprostředně ovlivňují měření v oblasti ionizujícího záření, je možno jmenovat

- definování práv a povinností subjektů, které se podílejí na vytváření, uchovávání a využívání státních a primárních etalonů,

- stanovení zásad přenosu hodnot jednotek z primárních etalonů na sekundární etalony a pracovní měřidla,

- možnost operativního vyhlašování tzv. stanovených pracovních měřidel v závislosti na rozvoji potřeb národního hospodářství (formou výnosů ve Věstníku FÚNM),

- ukládání pokut organizacím (až do výše 200 000 Kčs), které poruší zásady nutné pro jednotné a přesné měření.

Stav uplatňování zákona č. 505/1990 Sb. má kontinuální charakter a na jeho základě bude dále budován systém metrologie ionizujícího záření v ČSFR. V rámci tohoto systému bude zajišťována i problematika měření radonu.

K otázce - "Jaká je státní koncepce budování metrologické sítě v oblasti ionizujícího záření, zejména jaká budou přijata účinná opatření k odstranění pochybností čs. veřejnosti o objektivitě měření radioaktivity na území ČSFR a k zajištění perspektivního rozvoje předmětné oblasti metrologie tak, aby tento rozvoj odpovídal skutečným potřebám ČSFR?"

Z odpovědi na předchozí otázku vyplývá, že koncepce budování sítě pracovišť v oblasti ionizujícího záření je založena na koordinované dělbě práce (prostřednictvím FÚNM) mezi ČSMÚ a státními metrologickými středisky. Případně budou do této sítě zahrnuta i tzv. střediska kalibrační služby, jejichž ustanovení ve smyslu nového zákona o metrologii bylo ze strany FÚNM zahájeno.

Do již existující sítě metrologických pracovišť jsou na úseku primární etalonáže veličin ionizujícího záření zahrnuty organizace, které se na vysoce profesní úrovni problematikou zabývají. Hierarchicky nejvýše zde stojí ČSMÚ, který je hlavním odborným orgánem státní metrologie. Tento ústav v současné době zajišťuje etalonáž fotonového a neutronového záření.

Dalšími organizacemi v síti jsou:

- Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů (ÚVVVR), který zabezpečuje prakticky všechny požadavky jaderné energetiky a v oblasti radionuklidů i zdravotnictví,

- Institut hygieny a epidemiologie - Centrum hygieny záření Praha, zabezpečující potřeby zdravotnictví v oblasti rentgenového záření,

- Ústav dozimetrie záření ČSAV Praha, který provádí etalonáž terapeutických svazků,

- Ústav klinické onkologie Bratislava, provádějící sekundární etalonáž expozičního příkonu záření 137 Cs a 60 Co, rentgenového záření a vysokoenergetického elektronového záření pro radioterapii.

Z uvedeného je evidentní, že čs. model sítě metrologických pracovišť není postaven na soustředění problematiky do jedné centrální instituce, ale z ekonomických důvodů byla využita již existující a vybavená pracoviště různých resortů. S rozvíjením tohoto modelu počítá FÚNM i do budoucna, jelikož jeho účinnost je prověřena obdobným řešením v řadě vyspělých států (příkladně Francii, USA, Velké Británii).

Základním programovým dokumentem pro rozvoj metrologie ionizujícího záření v Československu je koncepce, která byla v r. 1988 schválena FÚNM a SK VTRI. Koncepce předpokládá dobudování hlavního metrologického pracoviště v ČSMÚ, posílení metrologických kapacit ÚVVVR a další rozvíjení etalonáže na ostatních pověřených pracovištích.

Záměry koncepce byly v uplynulých dvou letech postupně naplňovány a její základní zaměření lze považovat i nadále za účelné. Koncepce však bude průběžně upřesňována, zejména ve spolupráci s Federálním výborem pro životní prostředí a příslušnými státními metrologickými středisky.

Závažným problémem, který se při dalším budování sítě pracovišť pro zabezpečení metrologie ionizujícího záření nyní projevuje, je situace vzniklá s dostavbou tzv. pavilónu ionizujícího záření v ÚVVVR. V souladu s výše uvedenou koncepcí a s opatřeními přijatými předsednictvem vlády na základě usnesení č. 101/1986 po havárii jaderné elektrárny v Černobylu byla tato stavba zahájena v r. 1989. Financoval ji ÚVVVR z vlastních prostředků a do května 1991 zde investoval částku 18, 3 mil. Kčs.

K dokončení objektu a jeho uvedení do provozu však ÚVVVR vzhledem k jeho hospodářské situaci chybí prostředky a stavba byla nyní prakticky pozastavena. V současnosti FÚNM projednává s FMF možnost získání prostředků na dokončení předmětné stavby s tím, že by takto vzniklé pracoviště bylo začleněno do resortu Úřadu. Dostavba pavilónu vyžaduje v letech 1991 až 1992 částku 31,3 mil. Kčs, z toho v letošním roce 12 mil. Kčs.

Odstranění pochybností čs. veřejnosti o objektivitě měření ionizujícího záření lze docílit pouze společným úsilím všech orgánů a organizací, které se na řešení problematiky podílejí. Na základě toho byla ve spolupráci mezi FÚNM a FVŽP přijata opatření, jejichž smyslem je soustavné působení ve sdělovacích prostředcích tak, aby veřejnost byla kvalitativně i rozsahově lépe informována než dosud.

Závěrem považuji za potřebné k oběma otázkám uvést ještě další doplňující údaje. Měření veličin ionizujícího záření je v ČSFR prováděno na cca 750 pracovištích a využívá se k němu přibližně 50 000 ks měřidel. Ze zahraničních zkušeností lze odvodit, že tyto počty budou v příštím období stoupat. Orgány státní metrologie jsou si toho plně vědomy, a vyvíjejí maximální snahu o rozšíření počtu metrologicky sledovaných veličin. Ve srovnání s vyspělými státy se návazností měřidel zabýváme v ČSFR v poměrně širokém rozsahu, což je možno dokladovat i na rozsahu měřidel podléhajících povinnému ověřování jakožto stanovená měřidla (viz výnos FÚNM č. 502/1989 z 1. 6. 1989). Dokumentuje to zejména skutečnost, že mezi stanovená měřidla jsou zařazena měřidla aktivity výpustí plynů, kapalin a radioaktivních aerosolů jaderných energetických zařízení a prakticky všechna měřidla veličin ionizujícího záření, kterými určené osoby, orgány nebo instituce provádějí průkazní měření a měření, jejichž účelem je zajištění bezpečnosti práce, ochrany obyvatelstva a životního prostředí. Rozvoj etalonáže dalších veličin se zřejmě bude ubírat cestou akcentování požadavků na zdraví a životní prostředí. V tomto smyslu budou do další koncepce rozvoje metrologie ionizujícího záření doplněny s tím související úkoly.

S pozdravem

Vážení pánové

Ing. Miroslav Richter, CSc.

JUDr. Lubomír Voleník

poslanci Sněmovny Lidu

Federálního shromáždění

České a Slovenské Federativní Republiky