Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

poslanců Federálního shromáždění J. Soukupa, J. Dienstbiera ml., J. Musílka, R. Šormové, M. Čejkové, P. Brodského, J. Vilda, V. Ševčíka, D. Němcové, J. Kačera, S. Chýlka, B. Janči, P. Jégla, J. Doksanského, D. Branné, I. Ryndy, S. Tarhoviské, I. Mynáře, Z. Brůžka, P. Kučery a A. Černého

na vydání

o českém a slovenském exilu v letech 1948 až 1989

Federální shromáždění vědomo si významu českého a slovenského exilu v letech 1948 až 1989 a jeho přínosu pro přetrvání základních ideálů a myšlenek humanity a demokracie na území našeho státu usneslo se na tomto zákonu:

§ 1

(1) Fyzické osobě, jejíž nemovitá věc přešla v rozhodném období [§ 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku] na stát nebo právnickou osobu způsobem uvedeným ve zvláštním předpisu [§ 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 87/1991 Sb., § 6 zákona č. 229/1991 Sb.] a která podle zvláštního předpisu [§ 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 87/1991 Sb., § 6 zákona č. 229/1991 Sb.] nesplňuje podmínky čsl. státního občanství nebo trvalého pobytu na Území České a Slovenské Federativní republiky, ač byla v rozhodném období československým státním občanem, vzniká nárok na vydání cenných papírů, které nemají povahu státního dluhopisu, a to ve výši ceny této věci, která by byla jinak poskytnuta. Cena věci, popř. finanční náhrada se určí podle cenových předpisů platných v době účinnosti zvláštního předpisu [zákon č. 87/1991 Sb., zákon č. 229/1991 Sb.]; k případnému a následnému zhodnocení nebo znehodnocení věci se přitom nepřihlíží.

(2) Nárok je třeba uplatnit písemně u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak nárok zanikne. O nároku se rozhodne ve správním řízení.

(3) Způsob a podmínky vydávání cenných papírů podle odst. 2 upraví vláda ČSFR svým nařízením.

§ 3

Poskytnutí odškodnění podle zvláštního předpisu [zákon č. 87/1991 Sb., zákon č. 229/1991 Sb.] vylučuje použití tohoto zákona; poskytnutí odškodnění podle tohoto zákona vylučuje použití zvláštního předpisu [zákon č. 87/1991 Sb., zákon č. 229/1991 Sb.].

§ 4

Tento zákon nabývá účinnosti

V období let 1948 až 1989 odešla řada občanů naší republiky do zahraničí, a to z nejrůznějších důvodů.

Šlo zejména o důvody vyplývající z politické a jiné persekuce, nesouhlasu s politickým systémem státu, snahy hledat uplatnění v podmínkách moderní demokratické společnosti aj.

Mnozí z exulantů při svém dalším působení v zahraničí vyvíjeli činnost směřující k obnově demokracie na území naší republiky, rozšiřování myšlenek a ideálů humanity a k boji proti porušování lidských a občanských práv a svobod občanů našeho státu.

Státní orgány v zájmu zabránit emigraci našich občanů přijímaly a realizovaly řadu opatření. Tato opatření postihovala jak emigranty a příbuzné, kteří zůstali na území republiky, tak i majetek emigrantů. Osobám, které opustily republiku, byly ukládány tresty odnětí svobody a jejich majetek propadl státu. Postupně byla přijata úprava, podle které majetek emigranta připadl státu přímo ze zákona bez rozhodnutí státních orgánů.

Po 17. listopadu 1989 schválilo Federální shromáždění několik zákonů sledujících zmírnění následků křivd způsobených v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Jde zejména o zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Zákony č. 87/1991 Sb. a č. 229/1991 Sb. však umožňují uplatnit nárok na zmírnění následků křivd pouze čs. státním občanům, kteří mají trvalý pobyt na území ČSFR. Tím byla z procesu restituce vyloučena řada občanů, kteří nejsou státními příslušníci ČSFR a nemohou nebo nechtějí obnovit naše občanství. Tato skupina lidí se důvodně cítí poškozena. Zároveň se poukazuje na mezinárodně politické souvislosti této skutečnosti.

Předložený návrh vychází z potřeby jednak ocenit význam exilu a jednak provést alespoň částečné odškodnění této skupiny občanů. Formou odškodnění by mělo být provedení restituce, ale umožnění těmto osobám účasti na privatizaci státního majetku.

Žádný z dosud přijatých zákonů a dalších opatření Federálního shromáždění nezaujal stanovisko k významu českého a slovenského exilu pro vývoj a demokratizaci naší společnosti. Je přitom nesporné, že pomoc a podpora poválečné emigrace myšlenkám demokracie a humanity má své nesporné místo v dějinách našeho státu.

Navrhuje se odškodnit fyzické osoby, které v rozhodném období (25. února 1948 až 1. ledna 1990) byly alespoň po určitou dobu čs. státními občany, ale ke dni účinnosti tohoto zákona nemají občanství ČSFR a nemohou tedy uplatnit nárok podle zákona č. 87/1991 Sb. nebo zákona č. 229/1991 Sb. O odškodnění by tedy mohly požádat pouze původní vlastníci nemovité věci, která přešla na stát (právnickou osobu) způsobem uvedeným v zákoně o mimosoudních rehabilitacích nebo v zákoně o úpravě vlastnických vztahů k půdě. Původnímu vlastníkovi nemovitosti vzniká nárok na poskytnutí cenných papírů nemajících povahu státního dluhopisu, které se poskytnou ve výši ceny nemovitosti. Pro určení výše náhrady budou rozhodující předpisy platné v době účinnosti zákona o mimosoudních rehabilitacích (1. duben 1991) nebo zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (24. červen 1991) a to v závislosti na tom, podle jakého zákona by jinak bylo vrácení nemovitosti řešeno.

Nárok bude nutno uplatnit u ústředního orgánu státní správy České republiky nebo Slovenské republiky v prekluzivní lhůtě 6 měsíců od účinnosti zákona.

Náležitosti podání a řízení o tomto podání upravuje zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízeni (správní řád).

Pro vydání a použití cenných papírů platí jinak obecné právní předpisy.

Navrženou úpravou se vylučuje možnost dvojího odškodnění téže osoby za stejný případ.