Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNI ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. volební období

na vydání zákona,

ze dne .......... 1991,

kterým se mění zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, zákon č. 161/1968 Sb., o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečení účastníků odboje a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Čl. 1

1. V § 1, odst. 1, bod 1, písm. f), zákona č. 255/1946 Sb., se vypouští slova "přičemž za bojů padl nebo byl těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví."

2. V § 107 b, odst. 1, bod 4, písm. b) zák. č. 161/1968 Sb., se vypouští odkaz a poznámka pod čarou.

3. V § 59, odst. 2, písm. d), bod 2 zákona č. 100/1988 Sb., se vypouští odkaz a poznámka č. 10 pod čarou.

Čl. 2

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Na samém závěru Druhé světové války, v květnu 1945, povstali na Moravě a v Čechách občanů v různých městech a místech, aby znemožnili plány nacistických okupantů zničit naši vlast a vyvražďovat její obyvatele. Tímto svým postojem vyvrcholili šestiletý boj za osvobození domácího odboje, těch, kteří byli zabíjeni a mučeni, persekvovaných - i těch, kteří se v řadách československé západní i východní armády a ve Slovenském národním povstání postavili po boku Spojenců proti nepříteli. České národní povstání - podle historických pramenů - tak účinně přispělo k dosažení vítězství.

V povstání v Čechách a na Moravě se tehdy zúčastnilo bojů asi 80 000 bojovníků, chatrně vyzbrojených, ale nadšených, kteří riskovali své životy pro svobodu vlasti. Těch, kteří v květnových dnech roku 1945 padli, bylo na 3 tisíce, zraněných podstatně více. Z těchto obětavých občanů žije dnes ještě asi 5-8 tisíc lidí.

Revoluční boje tehdy řídila revoluční Česká národní rada v čele s profesorem Albertem Pražákem, která také dne 8. května přijala kapitulaci a byla košickou vládou pověřena tuto zastupovat, až do jejího příjezdu dne 10. května a do příjezdu presidenta Beneše 17. května.

Jednou z absurdností tehdejší doby však bylo, že revoluční Česká národní rada byla již koncem května 1945 prakticky rozpuštěna a že později, stále více, byla účast bojovníků na povstání bagatelizována. Vznikaly nesprávné historické mýty o výlučném osvobození - a po únoru 1948 velká část bojovníků, zvlášť z vojenských složek, byla persekvována a vězněna - mnozí pak, jako např. generál Kutlvašr, štábní kapitán Nechanský a Veleslav Wahl i další, byli popraveni. Diskriminace a persekuce se projevily i vůči příslušníkům jejich rodin - tak jako u desítek tisíc jiných občanů, kteří se stavěli proti komunistické totalitě.

V té době byly jakékoliv zmínky o Českém národním povstání - a jeho bojových součástech - národním povstání v Čechách a na Moravě, bojích barikádníků a Pražském povstání - prakticky vymazány z povědomí. Mírné zlepšení nastalo po roce 1965 - a na krátkou dobu pak v létech 1968-1969.

Jedním z důsledků této situace byla i diskriminace bojovníků a účastníků Českého národního povstání, již v zákoně č. 255/1946 Sb., řešícím otázky účastníků národního boje za osvobození, kdy toto označení bylo přiznáno v § 1, odst. 1, písm. f/ jen těm účastníkům "květnového povstání v roce 1945" - kteří "za bojů padli nebo byli těžce zraněni nebo utrpěli těžkou poruchu zdraví" - což, ve srovnání s jinými skupinami odboje, je podstatné zúžení, aniž byla brána v úvahu stejná hodnota rizika a nebezpečí od tehdy již zuřících nepřátel.

Stejné úzké vymezení bylo v zákonu č. 161/1968 Sb., jímž se doplnil zákon č. 255/1946 Sb. /zvláště č. 107b, odst. 1, písm. 4b- s vymezující poznámkou pod čarou / - a v novějším zákonu č. 100/1989 Sb., který je dosud platný a opět v poznámce č. 10 omezuje kvalifikaci - § 59, odst. 2, čl. d/2 pro ty, kteří "byli účastníky povstání v květnu 1945", citací § 1, odst. 1, č. 1, písm. f/ zákona č. 255/1946 Sb. - tedy "přičemž za bojů padl, byl těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví".

Navrhovaná úprava zákonů č. 255/1946 Sb. a č. 100/1988 Sb. tedy sleduje odstranění této nespravedlivé diskriminace účastníků Českého národního povstání v uplynulých 45 letech a zajištění podobných podmínek pro jejich hodnocení, jaké mají ostatní složky národního boje za osvobození v létech 1939-1945.