Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

a) vedla ke zhoršení vnější rovnováhy ekonomiky stimulací dovozů a částečnou reorientací exportu na vnitřní trh s negativními důsledky na platební bilanci a vnější zadlužení;

b) obnovila již utlumené inflační procesy;

c) jen málo stimulovala domácí výrobu a zaměstnanost, naopak prostřednictvím obchodní bilance by stimulovala výrobu a zaměstnanost v zahraničí.

Pokud by tomu tak bylo, střednědobým důsledkem by bylo nastartování inflační a devalvační spirály, zastavení procesu transformace, odsunutí procesu reálného přizpůsobování a podlomení růstových tendencí v ekonomice ve střednědobém a dlouhodobém období. Vedla by tak k nepříznivému zvratu celého transformačního procesu.

Vývoj ve zbývající části roku 1991 bude rozhodující měrou ovlivňován faktory, které v ekonomice působí od počátku roku a jsou popsány v analýze. Nelze patrně předpokládat, že vývoj by byl zásadně ovlivněn některými novými předvídatelnými faktory a činiteli. Navíc setrvačnost vývoje je natolik silná, že v horizontu 3 měsíců, které vyznačují období do konce roku je směr vývoje ekonomiky v podstatě nezměnitelný a může proto dojít jen k menším korekcím. Proto i případné zásahy do chodu ekonomiky mohou ovlivnit až počátek příštího roku /pokud jde o souhrnná data/.

Za podstatný rys vývoje ekonomiky v příštích měsících nutno i nadále považovat pokles ekonomické aktivity, který vyústí do dalšího poklesu produktu. Předpokládá se také, že tento pokles však již nebude mít takový výrazně "šokový" charakter jako v první polovině roku, kdy mezi únorem a květnem poklesl měsíční index průmyslové výroby o více než 15 bodů.

Charakter křivek výroby nasvědčuje tomu, že bylo dosaženo maxima poklesu měsíčních objemů průmyslové výroby - přibližně na úrovni minus 25 bodů - oproti minulému roku resp. oproti průměru posledních 2 - 3 let /přitom nutno vzít v úvahu, že vývoj těchto letních měsíců je atypický, neboť závisí i na čerpání dovolených a dalších faktorech/. Lze očekávat, že křivka výroby se po několik příštích měsíců bude v této úrovni pohybovat a v závislosti na možnostech odbytu i na přenášení poruch mezi jednotlivými trhy a sektory je pravděpodobný další mírný pokles i případný nevýrazný růst. V podstatě tedy bude pro tento pohyb charakteristická oscilace při velmi pomalu klesajícím trendu.

Vedle toho však zde budou působit ještě některé další faktory, které mohou mít převážně pozitivní vliv. V prvé řadě se pravděpodobně bude stabilizovat vnitřní spotřebitelská poptávka, kde po prudkém cenovém vzestupu v prvních měsících dojde ke konsolidaci výdajových struktur. Navíc byly provedeny i určité valorizace příjmů, které mohou být dále využity. Stejně tak je zřetelné, že druhá polovina roku je vždy zpravidla výdajově "vyšší" než první polovina roku. Proto by další výraznější propad poptávky oproti dosavadnímu trendu nemusel nastat.

Při interpretaci vývoje spotřebitelského trhu v druhé polovině letošního roku má určitý význam i vývoj v minulém roce, kdy došlo k určitému "rozvlnění" sezónních křivek poptávky a výroby a z toho vyplývá zřetelný rozdíl mezi jednotlivými pololetími. Konec první poloviny minulého roku charakterizují vysoké nákupy potravin před jejich zdražením začátkem července. Stejně tak druhou polovinu roku charakterizují vysoké nákupy spotřebního zboží. Tyto poruchy se přenášejí i do letošního roku jak v pohybu indexů, tak i v pohybu reálného odbytu.

Na tomto základě je proto možno předpokládat ještě další pokles maloobchodního obratu oproti podzimu loňského roku. Na druhé straně by ovšem mělo už v této době dojít k vyčerpání "předzásobení" z minulého roku - v závislosti na sortimentu - a k sortimentně velmi rozdílnému, i když patrně nepříliš výraznému, oživení poptávky. Proti prvnímu pololetí by vývoj maloobchodního obratu měl být lepší a převýšit jeho úroveň.

Také pohyb na trhu meziproduktů byl v loňském druhém pololetí charakterizován snahou o předzásobení. Naproti tomu v letošním roce docházelo k uvolňování těchto zásob /i když celkové zásoby rostly/, což mělo příznivý vliv na vývoj zisku, ale při zpomalení chodu výroby se doba "spotřeby" těchto zásob prodlužovala. Lze očekávat, že dynamika tohoto trhu bude v příštím období nízká a pohybovat se bude pod úrovní tempa výroby.

Poněkud lepší vyhlídky může pro zbytek letošního roku skýtat export. Zde dochází k postupnému zvyšování exportního výkonu, který překonává hluboký pokles z počátku roku. I když propad zde je velmi výrazný, přesto lze očekávat, že jeho další dynamika se bude pohybovat nad úrovní dynamiky výroby.

Vývoj investičního trhu v příštích měsících může být doprovázen určitým oživením o proti počátku letošního roku, které však ještě nebude příznakem všeobecného zlepšování situace na tomto trhu, ale může být výsledkem již přijatých opatření. Bude nepochybně pokračovat dosavadní tendence snížení poptávky po stavebních investicích a omezování zahajování nových staveb vč. bytů. Naproti tomu však bude pokračovat investování do technologie, nových strojů a zařízení, které ve značné míře jsou zajišťovány dovozem. Proto celkový propad investiční poptávky nemusí být výrazný a nepřesáhne patrně 10 - 15 % za druhé pololetí.

Vývoj jednotlivých trhů tedy směřuje k tomu, že druhé pololetí letošního roku bude jako celek výrazně horší než v loňském roce a horší než v prvním pololetí. Je to nevyhnutelný důsledek transformačního procesu, neboť teprve v tomto období se začíná projevovat skutečné úsilí o adaptaci na nové podmínky. Přitom tento proces je komplikován tím, že schází dostatečné stimuly resp. popudy, které by nutily podnikový management ke změně chování. Absence úlohy vlastníka kapitálu bude zřejmě zesilovat a zhoršovat v daném horizontu postup řešení.

Druhá polovina tohoto roku by tak mohla zaznamenat pokles národního důchodu až o 18 - 22 % ve srovnání s druhým pololetím minulého roku. V celoročním průměru by pak národní důchod /brutto/ poklesl zhruba do úrovně minus 15 - 18 % oproti minulému roku. Hlubší pokles je v daných podmínkách méně pravděpodobný resp. by byl spojen s dalším výraznějším zhoršením vnitřních či vnějších podmínek.

Vývojové tendence letošního roku dále ukazují, že dochází k značnému rozchodu mezi tempem reálného poklesu spotřeby resp. poptávky a tempem reálného poklesu výroby. K jeho vysvětlení je nutno připomenout vývoj v roce 1990, který je v tomto směru velmi atypický, jak už bylo řečeno, a nutně znepřehledňuje další vývoj.

Podle upřesněných dat byl národní důchod /brutto/ v roce 1990 stejný jako v roce 1989 /původně byl předpokládán mírný pokles/. Užitý národní důchod byl vyšší než v roce 1989 - osobní spotřeba o 4,6 % vyšší, tzv. společenská spotřeba a investice stagnovaly a akumulace jako celek se zvýšila o 8,8 %. Celkově tak užitý národní důchod byl vyšší o 5 % a o více než 30 mld Kčs /ve stálých cenách 1984/ převyšoval vytvořený národní důchod.

Z této výchozí situace se odvíjejí naznačené letošní trendy, které v reálných nákupech obyvatelstva pravděpodobně znamenají sestup na 70 - 74 % úrovně roku 1990, tzv. společenská spotřeba by se mohla reálně snížit na 90 % roku 1990, objem investic na 85 - 90 % a akumulace na 80 - 85 %. Potom by celkový užitý národní důchod pravděpodobně klesl na 77 - 80 % úrovně roku 1990. Konkrétně by to pak znamenalo, že pokles růstového výkonu oproti roku 1990 by představoval přibližně 95 - 120 mld Kčs /s. c. 1984/. Pokles užití však může dosáhnout až 130 - 160 mld Kčs /s. c. 1984/.

Vznikající rozdíl je vysvětlitelný jako aktivní saldo čs. zahraničního obchodu vznikající ve stálých cenách /na konci 1. pololetí bylo aktivní saldo 16 mld Kčs/. Dosavadní odhady vývoje zahraničního obchodu však ukazují na vznik pasivního salda v běžných cenách v rozsahu 1 mld USD. Tento vývoj tedy naznačuje na určité zhoršení směnných relací zahraničního obchodu.

Uvedené propočty mají především orientační charakter a vyžadují ještě další konkretizaci, která je obtížná zejména pro vysoké nárůsty cen, což znesnadňuje porovnání vývoje fyzických objemů. Vyžaduje také - pokud jde o simulaci dopadů na poptávku - použití systémů národních účtů.

Pokles hrubého domácího produktu bude mírnější a pravděpodobně jeho celoroční objem dosáhne úroveň minus 12 - 14 % oproti minulému roku. Tento vývoj by tedy znamenal výraznější diferenciaci tempa obou rozhodujících agregátů, která je zřetelná již v prvním pololetí. Vzhledem k tomu, že právě ve druhém pololetí se může výrazně projevit zvýšení turistického ruchu a s ním spojené služby, lze očekávat, že sektor služeb bude výrazněji přispívat ke zlepšení celkových ukazatelů.

Vývoj reálného hrubého domácího produktu bude mít odraz i do dalších vztahů. Jeho pokles především ohrožuje původní cíle státního rozpočtu. Příliš vysoký reálny propad spolu s cenovým pohybem vede k tomu, že měsíční objem zisku podniků se v poslední době pohybuje na úrovni loňského roku.

Lze ovšem předpokládat, že se projeví větší tlak na úspory nákladů v podnicích. Proto by se pokles měsíčního objemu zisku mohl zastavit a v dalším období se pohybovat zhruba na úrovni trendu posledních měsíců.

Pokud jde o dynamiku odvodů z mezd pak pomalejší dynamika nezaměstnanosti a zrychlující se růst mezd mohou působit na zmírnění dosavadního mírného výpadku. Obdobně lze patrně očekávat zlepšení ve vývoji daně z obratu, stejně tak zlepšujícím vlivem je i pomalejší čerpání prostředků na nezaměstnanost. Přesto však se patrně nepodaří dosáhnout původně předpokládaného rozpočtového přebytku.

Situace na trhu práce bude pro nejbližší měsíce determinována vývojem produkce a adaptačními procesy. Dosavadní trendy naznačují, že nezaměstnanost ke konci roku nepřekročí úroveň 700 tis. osob. V České republice je míra nezaměstnanosti nižší než celostátně a bude se pohybovat kolem 7 %, na Slovensku však dostoupí minimální úrovně 12 %, tj. zasáhne každého osmého z pracujících. Nicméně je třeba počítat s tím, že celkový trend se po předchozím zlepšení v letních měsících dále urychlí a patrně intenzivněji bude narůstat nezaměstnanost v České republice, kde řada podniků signalizuje odbytové těžkosti. Nelze však zřejmě předpokládat, že by křivka zaměstnanosti plně kopírovala pokles produkce. Spíše signály z podnikové sféry ukazují, že se rozšiřuje nesporně racionální způsob regulace podnikové zaměstnanosti - zkrácení pracovní doby, vynucené neplacené dovolené. Lze předpokládat, že částečná zaměstnanost se ke konci roku může týkat 100 - 150 tis. osob s tendencí rychlejšího vzestupu v příštím roce.

Situaci na trhu práce zatím významněji nezlepšuje vliv zaměstnanosti v zahraničí, která zřejmě přesahuje - v nelegální formě - dosud známé odhady. Její sezónní charakter, kdy valná část těchto úvazků na podzim patrně skončí, však může ovlivnit vývoj na konci roku. Stejně tak vzestup nezaměstnanosti mládeže, kde však přijatá opatření mohou situaci zlepšovat.

Rizika vývoje ve zbývající části roku lze situovat do dvou základních oblastí - podnikatelská sféra a sektor obyvatelstva.

V podnikatelské sféře je lze spojovat především se zesílením ohrožení další existence podniků, které bude vyvoláno zhoršenými podmínkami v odbytu a tedy se zesílením konkurenčního boje. Rozdílné pohyby cen vstupů a výstupů podniků, které se dotýkají např. sektoru potravin, ale i strojírenství a dalších, nutně zesílí napětí mezi těmito skupinami podniků. Zatím vysoká monopolizace ekonomiky jako celku, velmi omezená možnost pohybu kapitálu mezi odvětvími a nutně nízká míra diverzifikace činnosti podniků, jejich nadměrná velikost i málo mobilní aktiva vytvářejí příznivé podmínky pro monopolní chování a vysokou vzájemnou závislost podniků. To pak vytváří nebezpečí zřetězení případných ekonomických potíží resp. úpadku na další články.

Dále také bude tento vývoj velmi pravděpodobně vyvolávat sílící tlaky na vládu směřující ke zmírnění podmínek pro jednotlivé výrobce. Vzhledem k tomu, že půjde stále častěji o velké výrobce je reálné zesílení lobbyismu a snaha o narušení pravidel ekonomické soutěže.

Signály z podnikové sféry ukazují na problémy s likviditou, kdy podniky ze svých běžných příjmů pokrývají pouze nutné běžné výdaje, nejsou schopny realizovat vykazovaný účetní zisk, nemohou vytvářet významnější investiční zdroje. Platební schopnost podniků se nejen nezlepšuje, ale pravděpodobně se výrazně zhoršila.

Za této situace nelze vyloučit, že se mohou v chování podnikového managementu objevovat snahy oddálit nezbytná řešení finanční situace podniků na období až po privatizaci. To může vyúsťovat do uvolnění finanční discipliny, k vyčerpání směrného růstu mezd i k prudkému zvýšení zadluženosti podniků u bank. Rozvinutí hypotečního a zbožového úvěru zřejmě mohou využít některé peněžní ústavy k faktickému skupování objektů, půdy i zboží za podmínek, které hraničí s legalitou, resp. které mohou vést k úniku majetku státu do soukromých rukou. Lze předpokládat, že obdobný vzestup zadluženosti může probíhat i v případě družstev, kde prudký nárůst zadluženosti je patrně veden úvahou, že tyto závazky budou státem vyrovnány před jejich transformací. Nárůst krátkodobých úvěrů může svědčit o tomto chování, stejně tak jako zatím dílčí informace o stupni čerpání směrného růstu mezd.

Vývoj v sektoru obyvatelstva skýtá pravděpodobně největší rizika v možném vzestupu cen, který by však nyní byl již motivován jen monopolním postavením na trhu. Náznaky dalšího vzestupu cen potravin, kde existuje zřetelný přebytek nabídky, mohou být krátkodobě úspěšné zejména díky monopolnímu postavení potravinářského průmyslu. Vzhledem k nemožnosti v krátkém časovém období vstoupit mezi výrobce potravin je zde značný prostor pro to, aby výrobci potravin touto formou kompenzovali cenové ústupky, které by případně byli nuceni udělat ve vztahu k zemědělské prvovýrobě.

Podle analýzy důchodových situací ústředně řízených hospodářských podniků za 1. pololetí je dynamika zisku potravinářského průmyslu vyvolána značným nominálním poklesem nákladů těchto organizací. Již od března jsou náklady státních podniků potravinářského průmyslu pod úrovní minulého roku /v průměru o 10 bodů/. V normálních podmínkách by tento vývoj měl směřovat k poklesu cen výrobků, což se sice děje, nikoliv však v tom rozsahu, v jakém klesají náklady. Jejich monopolní postavení jako odběratelů zemědělské produkce ovšem takový vývoj v podstatě blokuje.

Je tedy zřetelné, že potravinářský průmysl vytváří zisk především na základě toho, že udržuje vysoké odbytové ceny a jen zvolna odebírá suroviny ze zemědělské prvovýroby. Touto formou může udržovat uměle nízkou úroveň nabídky a tedy vyšší cenovou hladinu. Tomuto chování by nasvědčovala právě úroveň nabídky v celé řadě potravinářských prodejen. Svoji roli na celkovém vývoji potravinářského průmyslu sehrávají i příznivé exportní podmínky pivovarů a dalších producentů, které umožňují "tlačit" tuzemské ceny na úroveň cen vývozu.

Tento pohyb cen, pokud by se uskutečnil, a i když je do určité míry podmíněn poruchami v tržním mechanismu, může mít negativní účinky na vývoj celkového cenového indexu, který může oscilovat okolo hodnoty indexu 155 oproti konci minulého roku, což by dále sráželo hodnotu reálných mezd a příjmů.

Pro zbytek letošního roku je nutno velmi obezřetně sledovat vývoj mezd. Jejich vzestup v některých odvětvích je poměrně vysoký /zejména tam, kde není regulace např. bankovnictví/ a pokud by i ostatní pokračovala obdobně, mohlo by to mít nepříznivé důsledky pro cenovou hladinu. Vývoj posledních měsíců obsahuje určité náznaky tohoto pohybu, i když váha mzdových nákladů je nadále relativně nízká. Přijatý systém valorizace mezd podle Generální dohody je v současných makroekonomických souvislostech neudržitelný a pokud by směrný růst mezd byl vyčerpáván z velké části, má inflační důsledky. Proto je nutno upravit systém valorizace mezd tak, aby celkový objem mezd v národním hospodářství se letos nezvýšil o více než 10 - 12 % oproti loňskému roku.

Vývoje spotřebitelského trhu se značně dotýká i řada nedostatků ve fungování obchodu, který se velmi pomalu učí novým podmínkám na trhu. Podléhá tlaku z vysokých úrokových sazeb, často reaguje omezováním nákupů a udržováním nízkých zásob, čímž dále uměle potlačuje již silně omezenou poptávku a přispívá tak k omezování celkové hospodářské aktivity. Mnohé obchodní podniky /vč. soukromých/ podobně jako někteří výrobci využívají některé monopolní situace k realizaci mimořádných zisků.

Podle průzkumů provedených Výzkumným ústavem obchodu přináší sebou dosavadní postup malé privatizace z hlediska spotřebitele zatím více negativního - zhoršování /zúžení/ nabídky zboží, úbytek prodejen, změna sortimentu nepotravinářských prodejen po privatizaci. To vše ve spojení s omezováním nákupů ze strany obchodních podniků se odráží v negativním hodnocení úrovně zásobování trhu spotřebitelskou veřejností a vede tak k paradoxní situaci nedostatků na trhu při současné ostré odbytové krizi. Je totiž nesporné, že se objektivně zhoršují podmínky pro vznik nových prodejních míst /kromě stánkového prodeje/. Udržuje se vysoká úroková míra a krátká doba splatnosti úvěrů, nájemné z ploch i ceny stavebních prací při výstavbě nových objektů vedou k tomu, že rozběhnutí takové činnosti je podmíněno vysokým počátečním vkladem. Vzhledem k tomu, že se navíc požaduje návratnost úvěrů v maximálně střednědobém horizontu, je to další faktor, který vytváří tlak na udržování relativně vysoké hladiny cen resp. na její růst. Tento stav se pravděpodobně nebude v tomto roce zlepšovat.

Kritickým momentem může být kromě jiného zásobování obyvatelstva uhlím a teplem. Blokace splátek nového nájemného ze strany obyvatelstva může mít krajně negativní dopad na místní teplárny. Dále se prudce snížily nákupy uhlí pro obyvatelstvo v SR, kde Uhelné sklady odebraly v letošním prvním pololetí jen jednu sedminu loňského odběru.

Značným problémem je zde absence efektivního propojení výrobců s trhem, kde rozhodující úlohu má velkoobchod. V dosavadní praxi velkoobchod nikdy neměl úlohu velkoobchodu v tržní ekonomice a tedy vzhledem k neznalosti normální obchodní praxe, která je objektivní, nemůže sehrát pozitivní úlohu při organizaci obchodních sítí, podpoře prodeje, franchisingu apod. Jednotlivé obchodní organizace malých rozměrů a kapitálově slabé nemohou být rovnocennými partnery často monopolních výrobců spotřebního zboží. Navíc velkoobchodní činnost značně trpí vysokými úrokovými mírami, které ji nutí k minimalizaci zásob i v případech objektivně pomalu obrátkového zboží. Na druhé straně stále vysoká úroková míra i malá podnikatelská prozíravost, ale i vysoká úroveň pronájmů privatizovaných jednotek, vedou ke snaze o vyšší ziskovou míru při ovšem pomalejším obratu.

Právě nedostatky ve velkoobchodní činnosti, její pomalá konsolidace na jiných základech dále zhoršují odbytové možnosti podniků a narušují trh, neboť v zásadě podporují monopolní chování výrobců. Lze předpokládat, že právě málo funkční velkoobchodní sít bude v příštím období stále větší překážkou v konstituování normálních vazeb obchodu a výroby a může přispět k dalšímu zhoršení důchodové situace výrobců.

V tomto směru představuje její fungování určité riziko pro nejbližší období, neboť na jejím pružném fungování závisí i správné směrování adaptace výrobců. Zdá se proto, že by určitým řešením mohla být její urychlená privatizace s pomocí zahraničního kapitálu, který může přinést potřebné know-how a to v nejkratší době. Vytvoření několika větších velkoobchodních subjektů s vazbou na prodejní sítě např. na regionálním základě - s prostorem pro vstup i dalších jednotek - by současně vytvořilo i dostatečné možnosti pro konkurenční chování. Mimořádný význam však má udržení konkurenčního prostředí ve velkoobchodu, což předpokládá prodej pouze části této sítě jednomu subjektu. Vzhledem k tomu, že tyto prodejní sítě byly v minulosti /např. ve strojírenství/ organizovány tak, že jeden podnik ovládal celou sít prodejen v ČSFR, je nutno v privatizačních projektech možnosti výsadního postavení /monopolu/ velmi pečlivě posoudit a těmto snahám zabránit.

Souhrnně je možno předpokládat, že vývoj ekonomiky v období do konce letošního roku bude poznamenán dalším pravděpodobně mírným zhoršením vývoje makroekonomických agregátů, zejména reálného produktu. Relativně lepší situace - oproti prvnímu pololetí - bude pravděpodobně ve vývoji zahraničního obchodu a platební bilance a v dynamice cenové hladiny. Zostří se situace v podnikatelské sféře - budou silnější rizika bankrotů a prohloubení platební neschopnosti. Regionálně zesílí problémy nezaměstnanosti.

Rok 1992 je mimořádně významný a v jistém smyslu klíčový pro postup ekonomické reformy, neboť jeho trendy již mohou naznačit, nakolik se podaří upevnit a získat efekty ekonomické transformace a naopak, potlačit mnohá rizika, která mohou další postup retardovat. V něm se bude vlastně rozhodovat o tom, jak bude probíhat proces transformace, zda tak, že se podaří zastavit pokles růstového výkonu a na bázi transformace struktury ekonomiky se začne postupně obnovovat dynamika. Nebo zda po zastavení poklesu výkonu bude následovat jen pozvolné a zdlouhavé obnovování výkonnosti. V tomto směru mají jak výkonná moc tak zákonodárné sbory významnou odpovědnost.

Nelze odhlédnout od toho, že příští rok bude rokem parlamentních voleb, což může mít vliv na rozhodování a posuzování některých závažných opatření. Kromě toho zde vyvstává i řada otázek dosud neřešených, které se týkají zejména státoprávního uspořádání. Tyto faktory, i když jsou významné, do úvah o vývoji ekonomiky nezahrnujeme.

Úvahy o vývoji ekonomiky v příštím roce tak otevírají poměrně široký okruh problémů, které bude nutné překonat k tomu, aby ekonomický vývoj mohl sledovat trajektorii úspěšné transformace. Úspěšná predikce vývoje je navíc - oproti situaci v minulém roce - komplikována absencí spolehlivé datové základny. Jestliže tehdy bylo možné se opírat o určité setrvačné trendy, relativně stabilizované cenové relace a z nich odvozené vzájemné kooperační a další vztahy, pak nyní je posun cenových hladin a jejich vliv na chování podnikatelských subjektů takový, že nelze s dostatečnou mírou jistoty předvídat kvantitativní rozměr těchto důsledků. V tomto směru budou selhávat všechny dosud využívané modely.

Vývoj ve vnějším prostředí bude značně teritoriálně rozdílný. Ve východoevropském teritoriu bude i nadále pokračovat hospodářská recese, která se pravděpodobně v menších zemích může zmírnit. Hlavní čs. hospodářský partner v této relaci - SSSR - v letošním roce zaznamenává pokles výroby přibližně o 15 %. S přihlédnutím k značným vnitřním problémům, které mohou ještě eskalovat, nelze očekávat výraznější zlepšení v jeho ekonomické situaci.

V této souvislosti nelze vyloučit ani další ohrožení možností dodávek ropy a zemního plynu do ČSFR. Příčinou nemusí být ani stále neklidná vnitřní situace, jako spíše velmi reálné další výpadky těžby ropy v SSSR, které mohou narušovat plynulost dodávek. Stejně tak bouřlivá a neklidná situace v Jugoslávii značně znejišťuje i další dopravní cestu ropy pro čs. rafinerie. Za této situace by mělo být co největší urychlení výstavby jiných ropovodů významnou prioritou.

Relativně příznivou bude pravděpodobně naopak situace na západoevropských trzích. Poslední prognózy OECD předpokládají mírné urychlení hospodářského rozvoje těchto zemí /pro evropské země z 1,4 % v roce 1991 na 2,4 % růstu HDP v roce 1992/. Stejně tak se počítá s nástupem konjunktury v nových spolkových zemích SRN. To by mohlo, i když selektivně, zapůsobit na zlepšení odbytové situace některých čs. výrobců a podstatně ovlivnit celkový výkon ekonomiky. Právě tato příznivá situace by mohla být stimulem pro aktivitu podnikatelů na čs. území a umožnit jim, aby se "napojili" na počínající konjunkturu.

Předpověď vývoje na rok 1992 je proto možno zatím načrtnout jen v obrysech. Vychází ze skutečnosti, že čs. ekonomika přestala být v roce 1991 nabídkově limitována a omezujícím faktorem ekonomického výkonu se stala agregátní poptávka a konkurenceschopnost. V průběhu tohoto roku se také stabilizovala jak spotřebitelská poptávka, tak poptávka na úseku investic veřejného sektoru. Vychází také z toho, že skutečný vývoj se v závislosti na úspěšném řešení problémů či vývoji podmínek bude vyvíjet uspokojivě, pokud se naplní nezbytné předpoklady, mezi něž patří i opatření hospodářské politiky.

Vzhledem k tomu, že efekt řady opatření hospodářské politiky bývá zpravidla zpožděný, bude nutné je provádět s dostatečným předstihem. Proto k žádoucím změnám trendů, k nimž by mělo dojít v polovině příštího roku, bude nezbytné přijímat takovéto opatření již nyní.

Kritickým místem, kdy se může zřetelněji rozhodnout o dalším vývoji je zhruba polovina roku. Pro vývoj do poloviny roku 1992 bude charakteristický další mírný pokles výroby - jako doznívající pokračování trendu letošního roku, takže měsíční objem průmyslové výroby se bude pohybovat kolem 70 - 75 %, stavební produkce kolem 70 %, zemědělské produkce kolem 85 % v průměru měsíčního objemu výroby roku 1989. Stejně tak bude pokračovat velmi mírný sestupný trend soukromé spotřeby, která je dnes reálně o zhruba 25 % pod úrovní roku 1990.

V polovině příštího roku zřejmě dospěje pokles ekonomické aktivity ke svému dnu. Současně by také měly být zřetelnější procesy reálného přizpůsobení. Ty by měly začít pronikat v hmatatelné podobě do širšího okruhu podniků a dostávat se do konkrétních úseků jako změny technologie, výrobních postupů, organizace práce, požadavků na rekvalifikaci apod.

Charakter vývoje v příštím roce bude významně záviset na zachování sociálního smíru.

V letošním roce bude osobní spotřeba obyvatelstva pravděpodobně stlačena na úroveň 70 - 75 % roku 1990. Nejvýraznější pokles poptávky se projeví u nepotravinářského zboží /40 - 45 %/, menší u potravin /10 - 15 %/ a nejmenší pravděpodobně u služeb /5 - 10 %/. Tato struktura poklesu v podstatě ukazuje na manévrovací prostor obyvatelstva v situaci citelného snížení reálných příjmů.

U značné části služeb a potravinářského zboží se jedná o uspokojování základních potřeb výživy a bydlení a poptávka je dnes jen velmi málo pružná. Navíc část toho, co není možno realizovat přes tržní spotřebu, kompenzuje obyvatelstvo rostoucí naturální spotřebou. Naopak velkou část nepotravinářského sortimentu je možno z hlediska potřeb považovat za zboží zbytnější povahy a prostor pro redukci je zde větší. Tato velmi nízká úroveň zatím není nijak citelně širšími vrstvami pociťována. Je to především proto, že spotřeba probíhá na základě "předzásobení", kdy se ukazuje, že vstup čs. domácností do letošního roku se děl se značnými rezervami z minulých let /zejména spotřební předměty/. Tyto skutečnosti spolu s odložením spotřeby zbytnějšího charakteru zřejmě umožní, aby obyvatelstvo tento statisticky velmi prudký pád reálné spotřeby překonalo bez výraznějších projevů společenského napětí. Současně však tento vývoj ukazuje, že manévrovací prostor obyvatelstva bude v letošním roce v podstatě vyčerpán /vyčerpání zásob z předzásobení, menší možnosti kompenzací naturální spotřebou/.

Možnosti dalšího poklesu poptávky pro obyvatelstvo o více než 5 - 10 % ve srovnání s letošním rokem /t. j. minimálně na 65 % úrovně roku 1990/ vzhledem k potřebě sociálního smíru se v daných souvislostech jeví jako málo reálné.

Ukazuje se proto, že bude nezbytné přijmout určité kroky k obezřetnému růstu příjmů obyvatelstva. To by znamenalo v příštím roce očekávat rychlejší dynamiku nominálních příjmů obyvatelstva, která by mohla zastavit dosavadní snižování reálných příjmů. Uvažované relativní uvolnění příjmů by však mělo být realizováno až v období, kdy budou odstraněny hlavní překážky spočívající v monopolizaci nabídky, tedy spíše v druhé polovině roku 1992. V první polovině roku může být nižší dynamika pracovních příjmů kompenzována výrazným vzestupem úroků z úsporných vkladů, jejichž podíl na přírůstku příjmů obyvatelstva výrazně vzroste. Tento růst příjmů obyvatelstva by nemusel ohrozit makroekonomickou rovnováhu, pokud by byl doprovázen odpovídajícím růstem míry úspor.

I nadále budou problémem přetrvávající monopolní bariery a další nedokonalosti tržního prostředí. Budou ovlivňovat cenovou hladinu a to jak u potravin, tak nepotravinářského zboží a služeb. Úhrnný index spotřebitelských cen by však zřejmě v příštím roce nemusel přesáhnout hranici 115 oproti konci roku 1991 a to za předpokladu pružnosti cen. Pokud se nepodaří výrazněji oboustranně zpružnit ceny, pak je nevyhnutelné počítat nejen s rychlejším cenovým vzestupem, ale především s dalším zhoršením reálných příjmů obyvatelstva a výrazným vzestupem sociálního napětí, které by se mohlo obrátit proti reformě.

S tím souvisí i očekávaný pohyb cen bydlení. Zvýšení cen nemovitostí dále zvyšuje i ceny nájemného, které se stane pro mnohé rodiny neúnosně vysoké a zvýší jejich tlak na veřejné rozpočty a sociální podpory.

Zastavení dalšího poklesu čs. produktu a určité oživení by tedy mohlo přijít i z uvedeného mírného zrychlení příjmů obyvatelstva. Toto zvýšení příjmů nebude znamenat všeobecný vzestup poptávky pro všechny domácí výrobce, ale jen pro ty, kteří dovedou reagovat na poptávku a budou konkurenceschopní.