Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

(2) Jde-li o kompetenční spor mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky, mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky a orgány jedné nebo obou republik anebo mezi orgány České republiky a orgány Slovenské republiky, Ústavní soud nálezem vysloví, že vydání právního předpisu nebo rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu je v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky nebo České republiky anebo Slovenské republiky a že kompetentní vydat právní předpis nebo rozhodnutí proto orgán této republiky. V ostatních věcech ústavní soud ve svém nálezu kompetentní orgán výslovně označí.

(3) Ústavní soud rozhoduje sám o své kompetenci. Činí-li tak na návrh, vydá o tom usnesení.

Účastníky řízení ve věcech kompetenčních sporů jsou též orgány uvedené v čl. 4 ústavního zákona, které se vlastní kompetence vydat právní předpis nebo rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu domáhají anebo které takovou kompetenci popírají a jsou uvedeny v návrhu na zahájení řízení.

Tvrdí-li dva nebo více orgánů, že je v jejich vlastní kompetenci vydat právní předpis v téže věci a jestliže některý z těchto orgánů již takový právní předpis vydal a vyhlásil, postupuje se podle oddílu prvého této hlavy. Jestliže Ústavní soud vysloví, že takový právní předpis není v souladu s ústavními nebo jinými zákony Federálního shromáždění, protože byl vydán orgánem, který k tomu neměl vlastní kompetenci, vysloví současně, který z orgánů uvedených v čl. 4 ústavního zákona je kompetentní vydat právní předpis ve věci uvedené v návrhu.

(1) Jde-li o kompetenční spor mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky, který se netýká vydání právního předpisu, Ústavní soud vysloví, který z těchto orgánů je kompetentní vydat rozhodnutí nebo činit opatření či jiné zásahy ve věci označené v návrhu.

(2) Ústavní soud nerozhoduje kompetenční spory, pokud podle ústavního zákona Federálního shromáždění je rozhodování sporů o pravomoc nebo sporů o příslušnost svěřeno jinému státnímu orgánu.

(3) Spory o příslušnost mezi federálními správními orgány, které podléhají témuž federálnímu ústřednímu orgánu státní správy nebo přímo vládě České a Slovenské Federativní Republiky, jsou rozhodovány podle zvláštních předpisů.

Vedlejšími účastníky řízení o zjištění kompetence podle § 48 odst. 1 jsou osoby, které prokáží právní zájem na rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.

(1) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení o kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu a podle zjištění Ústavního soudu je k vydání takového rozhodnutí kompetentní jiný orgán, Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí zruší.

(2) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení o kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel a podle zjištění Ústavního soudu je k vydání rozhodnutí ve věci kompetentní, Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí zruší.

Ústavní soud podává výklad ústavních zákonů Federálního shromáždění podle čl. 5 ústavního zákona jen tehdy, nelze-li ochranu ústavnosti zajistit řízením podle jiných ustanovení ústavního zákona.

(1) V návrhu na podání výkladu musí být uvedeno, který ústavní zákon Federálního shromáždění popřípadě, která jeho část nebo která ustanovení mají být vyloženy, z jakých důvodů je věc sporná a který orgán veřejné moci podle tvrzení navrhovatele ústavní zákon Federálního shromáždění nesprávně vykládá.

(2) Účastníkem řízení je též orgán veřejné moci, o kterém navrhovatel tvrdí, že ústavní zákon Federálního shromáždění nesprávně vykládá.

(3) O vedlejších účastnících platí ustanovení § 39 odst. 2 obdobně.

(4) O návrhu na podání výkladu jedná senát Ústavného soudu v neveřejném jednání.

(5) Výklad přijímá senát Ústavního soudu usnesením.

Podle předchozích ustanovení podává Ústavní soud též výklad, zda mezinárodní smlouva Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikovaná a vyhlášená je mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách ve smyslu § 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, je-li věc sporná.

(1) Ústavní stížnost podle čl. 6 ústavního zákona může podat fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že opatřením, pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem Federálního shromáždění nebo mezinárodními smlouvami uvedenými v čl. 2 písm. b) ústavního zákona (dále jen "stěžovatel").

(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro ústavní stížnost ustanovení o návrhu na zahájení řízení a pro stěžovatele ustanovení o navrhovateli.

(1) Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

(2) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže

a) stížnost svým významem podstatně přesahuje osobní zájmy stěžovatele nebo

b) v řízení o podaném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, jinak dnem, kdy byl stěžovatel vyrozuměn o vyřízení prostředku (odstavec 1) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo k porušení jeho základného práva nebo svobody.

V odůvodnění ústavní stížnosti je třeba uvést, které základní právo nebo svoboda byly podle tvrzení stěžovatele porušeny a jakým jednáním orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo. Ke stížnosti se připojí kopie pravomocného rozhodnutí nebo jiného písemného vyřízení (§ 55).

(1) Účastníky řízení jsou stěžovatel a orgán veřejné moci, proti němuž stížnost směřuje.

(2) Vedlejšími účastníky jsou účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízení před soudem, je vedlejším účastníkem též příslušný prokurátor.

(3) Ústavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které mají na výsledku řízení právní zájem.

(1) Stěžovatel musí být v celém řízení včetně podání návrhu zastoupen advokátem.

(2) Organizační a jednací řád Ústavního soudu stanoví za jakých podmínek má stěžovatel, je-li jím fyzická osoba, nárok, aby náklady zastupování advokátem mu zčásti nebo zcela uhradil stát.

(1) Senát Ústavního soudu může usnesením přijetí ústavní stížnosti odmítnout také, jestliže byla podána opožděně nebo jestliže je zjevně neopodstatněná.

(2) Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti nemusí být odůvodněno. Předseda senátu je písemně sdělí stěžovateli s poukazem na důvody odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle § 22.

(3) Vezme-li stěžovatel svou ústavní stížnost zpět, Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti zastaví.

(1) Ústavní stížnost nemá odkladný účinek.

(2) Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenalo pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

(1) Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření).

(2) O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soud bez ústního jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k návrhu podle odstavec 1 vyžádáno vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků.

(3) Rozhodnutí o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu Ústavního soudu ve věci, jinak uplynutím šesti měsíců.

Ústavní soud vychází ze skutkových zjištění učiněných v předchozích řízeních, pokud se nerozhodne jinak.

(1) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona Federálního shromáždění nebo mezinárodní smlouvy, uvedené v čl. 2 písm. b) ústavního zákona, byly porušeny a jakým jednáním orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo.

(2) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti, Ústavní soud:

a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo

b) jestliže porušení práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva nebo svobody pokračoval a přikáže mu, aby pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

(1) Byla-li ústavní stížnost odmítnuta (§ 59) pro nepřípustnost nebo zjevnou neopodstatněnost, může senát Ústavního soudu uložit stěžovateli poplatek až do výše 2 000 Kčs.

(2) Soudce zpravodaj může stěžovateli uložit, aby do jednoho měsíce zaplatil zálohu na poplatek podle odst. 1, lze-li vážně pochybovat o opodstatněnosti ústavní stížnosti.

(3) Zaplacená záloha se stěžovateli vrátí, byla-li ústavní stížnost při předběžném projednání přijata k dalšímu řízení.

(4) Soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítne, jestliže stěžovatel nezaplatil včas zálohu, která mu byla uložena podle odstavce 2. Ustanovení § 59 odst. 2 přitom platí obdobně.

V řízení podle čl. 7 ústavního zákona se postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona o řízení o ústavních stížnostech.

(1) Vedlejším účastníkem řízení je státní orgán, který podal návrh na rozhodnutí, jímž jsou politická strana nebo politické hnutí dotčeny.

(2) Návrh na zahájení řízení podle čl. 8 odst. 4 ústavního zákona má odkladný účinek.

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro žádost o přezkoumání ústavnosti postupu referenda před vyhlášením jeho výsledků ustanovení o návrhu na zahájení řízení a pro předsednictvo zákonodárného sboru, které žádost podalo, ustanovení o navrhovateli.

(2) Lhůty, v nichž může být žádost podána, stanoví zvláštní zákon [§ 34 odst. 1 zákona č. ... /1991 Sb., o způsobu provádění referenda].

(3) Dalšími účastníky řízení jsou prezident České a Slovenské Federativní Republiky a předsednictva zákonodárných sborů republik.

Státní orgány a orgány, které se zúčastní organizace referenda a zjišťování jeho výsledků [§ 12 odst. 1 písm. b) zákona č. ... /1991 Sb., o způsobu provádění referenda], jsou povinny Ústavnímu soudu na jeho žádost poskytnout informace a předložit doklady, týkající se přípravy a provádění referenda.

(1) Předseda Ústavního soudu je oprávněn za přítomnosti soudce zpravodaje, dalšího soudce určeného plénem Ústavního soudu a předsedy příslušné ústřední komise pro referendum [§ 12 odst. 1 písm. b) zákona č. .../1991 Sb., o způsobu provádění referenda] otevřít zapečetěnou složku s doklady o hlasování [§ 24 odst. 5 zákona č. ... /1991 Sb., o způsobu provádění referenda] a provést úkony potřebné k přezkoumání ústavnosti postupu referenda.

(2) O otevření složky a zjištěných skutečnostech se sepíše zápis, který podepíše Ústavního soudu a ostatní zúčastněné osoby (odstavec 1), které jsou oprávněny uvést případné výhrady k obsahu zápisu.

(3) Po provedení potřebných úkonů předseda Ústavního soudu složku zapečetí.

Zjistí-li Ústavní soud, že ústavnost byla porušena v souvislosti s vyhlášením referenda, vysloví nálezem, že vyhlášení referenda (čl. 3 ústavního zákona o referendu) je neplatné; v takovém případě se referendum nevykoná.

Zjistí-li Ústavní soud, že porušení ústavnosti, k němuž došlo po vyhlášení referenda, rozhodujícím způsobem ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit jeho výsledek, vysloví nálezem, že vykonané referendum je neplatné. V takovém případě právní následky rozhodnutí v referendu (čl. 6 odst. 1 a 2 ústavního zákona o referendu) nenastávají a referendum se nepovažuje za vykonané ve smyslu čl. 5 odst. 5 ústavního zákona o referendu.

(1) O žádosti podle čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o referendu rozhodne Ústavní soud do 10 dnů od doručení žádosti.

(2) Nálezy Ústavního soudu podle § 70 a 71 se vyhlásí bez odůvodnění v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění bez zbytečného odkladu.

(1) Vznikne-li při projednávání věci před Ústavním soudem pochybnost o účinnosti zákona nebo jiného právního předpisu anebo jeho jednotlivého ustanovení pro nesoulad s Listinou základních práv a svobod [§ 6 odst. 1 úst. zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.] a považuje-li Ústavní soud tuto pochybnost za odůvodněnou, vyzve státní orgán, který takový právní předpis vydal, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil.

(2) Pokud Ústavní soud zjistí, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jeho jednotlivé ustanovení pozbylo účinnosti z důvodu uvedeného v odstavci 1, vysloví to v nálezu, kterým rozhodne v projednávané věci. Tato část nálezu se vyhlásí v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.

(1) Jestliže osoby uvedené v čl. 8 odst. 1 a 2 ústavního zákona navrhly, aby Ústavní soud vyslovil, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jeho jednotlivé ustanovení pozbylo účinnosti z důvodu uvedeného v § 73 odst. 2, postupuje se jako při projednávání návrhu podle čl. 2 ústavního zákona s tím, že ustanovení § 35, 41, 42 a 44 tohoto zákona se nepoužijí a ostatní ustanovení prvého oddílu hlavy druhé části tohoto zákona se použijí přiměřeně.

(2) Nález pléna ústavního soudu podle odst. 1 se vyhlásí bez odůvodnění v úřední sbírce určené pro vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.

(1) Sdělil-li výbor pro lidská práva [Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, vyhlášený pod č. 169/1991 Sb.] České a Slovenské Federativní Republice na základě stížnosti mu podané svůj názor, že opatřením, rozhodnutím nebo jiným zásahem některého orgánu veřejné moci České a Slovenské Federativní Republiky bylo porušeno právo stěžovatele uvedené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech [Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.], předloží federální vláda toto sdělení neprodleně Ústavnímu soudu.

(2) Pro účely řízení před Ústavním soudem se sdělení podle odstavce 1 považuje za ústavní stížnost (čl. 6 a čl. 8 odst. 3 ústavního zákona), která byla přijata k dalšímu řízení.

(3) Ústavní soud vyrozumí stěžovatele a další účastníky o zahájení řízení.

Zasedání pléna Ústavního soudu až do jmenování předsedy a místopředsedy Ústavního soudu svolává a jeho jednání řídí věkem nejstarší soudce.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

V § 3 odst. 1 číslovku "18 000,-" nahradit číslovkou "16 000,-".

V § 3 odst. 1 číslovku "18 000,-" nahradit číslovkou "20 000,-".

§ 3 odst. 2 vypustit.

V § 4 odst. 1 písm. a) číslovku "7 000" nahradit číslovkou "10 000".

V písm. b) číslovku "4 000" nahradit číslovkou "5 000".

V § 4 vypustit odst. 2.

V § 4 jako odst. 3 zařadit odst. 5 z § 5 a jako odst. 4 zařadit tento text:

"(4) Ostatní požitky a cestovní náhrady stanoví soudcům vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.".

Zbytek § 5 vypustit.

v § 23 odst. 2 čtvrtý řádek vypustit slovo "navrhovatel".

Vypustit § 70.