Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o volbách do Federálního shromáždění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplňků.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem
Důvodová zpráva
Regulativní funkčnost základní osnovy zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění, byla prověřena úspěšným průběhem voleb v červnu 1990. Volební zákonodárství je typické svou politickou relevancí a organizačně právní složitostí a provázaností předmětu úpravy. Navrhovaná novela nesleduje zásah do vytvořeného volebního systému poměrného zastoupení, nýbrž je motivována zájmem na zdokonalení organizačně právního základu voleb ve směru další demokratizace volebního procesu.
Z věcí, které se navrhují podrobit změnám, se jako komplikované jeví zejména řešení požadavku umožnit čs. občanům volit v zahraničí, a to prostřednictvím dopisu, tzn., aniž by se museli osobně dostavit do volební místnosti na území ČSFR. Početné překážky a souvislosti, které se váží na uskutečnění tohoto požadavku, vedly k nutnosti vypracovat návrh novely ve dvou základních alternativách.
Jedna z alternativ zavádí korespondenční formu vykonávání volebního práva (alternativa II), další setrvává na dosavadním principu výkonu volebního práva jen na území ČSFR.
A. Základní alternativa II - "korespondenční" sleduje obecně demokratický cíl, nezkrátit základní ústavní právo občana volit, tím, že vykonání práva je spojeno s nadměrnými obtížemi (např. velké vzdálenosti voliče od volební místnosti). Rovněž záměr upevňovat a nikoli rozvolňovat státoobčanský svazek s početnou obcí čs. občanů, kteří se stali exulanty v letech nesvobody, je vědomý.
Korespondenční alternativa spočívá v nezbytnosti, aby čs. občan pobývající v zahraničí odeslal celkem dva dopisy. Prvním dopisem požádá federální ministerstvo vnitra o zprostředkování zápisu do seznamu voličů v jím zvolené obci (připojí kopii první dvojstrany čs. cestovního pasu). V odpovědi obdrží voličský průkaz, hlasovací lístky a úřední obálky od příslušného obecního úřadu. Druhým dopisem občan volí. Odešle uvedenému obecnímu úřadu upravené hlasovací lístky v obálce pro hlasování spolu s vyplněným voličským seznamem, ve společné přepravní obálce.
Návrh sleduje postup, který je pro voliče pobývajícího v zahraničí co nejschůdnější, minimalizuje pracnost korespondence.
K odhalení násobného hlasování se ze zákona zapojuje do činnosti systém centrální registrace obyvatel, vyžaduje se zaslání kopie první dvoustrany cestovního pasu občana, čestné prohlášení voliče, nicméně naprosté odstranění podvodu nelze vyloučit. K nevýhodám korespondenčního řešení patří, že v zásadě všechny organizační lhůty voleb se prodlužují o měsíc, např. den voleb je třeba vyhlásit nejpozději s předstihem 120 dnů před jejich konáním. Vzroste administrativní náročnost, poštovní přeprava je z větší části mimo působnost státní moci ČSFR a je nákladná. Nelze vyloučit, že obzvlášť v menších obcích může dojít k selhání při dodržování termínů korespondence s voličem v zahraničí. Nebyla nalezena metoda spolehlivého odhadu počtu voličů ze zahraničí, popř. odhadu možné hlasovací koncentrace těchto voličů, např. v hlavních městech ČR a SR.
Dosavadní vydávání voličského průkazu za účelem osobního hlasování občana v jiném volebním okrsku, při cestování v době voleb, se navrhuje nahradit rovněž korespondenčním způsobem hlasování.
V dalších věcech, které se staly předmětem novelizace, se alternativa II neodlišuje od alternativy I.
B. Základní alternativa I sleduje zdokonalení platné právní úpravy.
Výkon trestu odnětí svobody je návrhem nově definován jako překážka ve výkonu volebního práva, nicméně je tato redukce záruky principu co nejširší realizace volebního práva pouze variantní. Opačná varianta ponechává původní úpravu záruky výkonu volebního práva odsouzených se stanovením způsobu překonání překážek, jež jsou s tímto výkonem spojeny (viz bod 2. návrhu novely).
Následkem zrušené územně správního členění Slovenské republiky na kraje, je potřebné vytvořit účelově kraje volební, jednotně pro celou ČSFR. Stupeň krajských volebních komisí a krajů je pro organizaci voleb nezbytný. S tím souvisí rovněž určení sídel krajských komisí (viz bod 3. návrhu novely).
Problémy z možného nevyužívání práva politických stran vyslat zástupce do okrskové volební komise se řeší stanovením odpovědnosti stran zastoupených v obecním zastupitelstvu, popř. náhradním doplněním na základě rozhodnutí příslušného orgánu obce (viz bod 22. návrhu novely).
Politické strany, které již získaly jistý voličský či parlamentní kredit, mají být v následujících volbách, při podáni kandidátních listin, osvobozeny od prokazování desetitisícové členské základny nebo petice voličů (viz bod 26. návrhu novely).
Odstraňuje se bezmocnost krajských volebních komisí v případech, kdy politická strana ignoruje její upozornění na odstranění nedostatků předložených kandidátních listin (viz bod 29. návrhu novely).
Nárůst počtu politických stran neumožňuje dále uplatňovat prosté přidělování vysílacího času státních informačních prostředků stranám, ale vyžaduje dělení sumy vysílacího času mezi politické strany. Způsob dělení času je navržen variantně, buď metodou nivelizační nebo diferenciační, která přihlíží k postavení politické strany, kterého dosáhla v rámci Federálního shromáždění. Navrhují se opatření proti obcházení rozpisu oficiálně přiděleného vysílacího času politickým stranám, např. zneužíváním reklamy apod. (viz bod 38. a 39. návrhu novely).
Kandidáti, kterým nebyly přikázány mandáty v prvním skrutiniu, mohou je případně získat ve druhém skrutiniu na základě přísně vázaných kandidátních listin, sestavených a podaných politickými stranami pro druhé skrutinium. Tím se do jisté míry oslabuje význam tzv. preferenčních hlasů voličů, pokud jde o kandidáty, kteří vlivem preferenčního hlasování neuspěli v prvním skrutiniu, ale jsou znovu kandidováni ve skrutiniu druhém, kde již preferenční hlasování neexistuje. V minulých volbách vlivem preferenčního hlasování bylo do Federálního shromáždění zvoleno 11 poslanců, kteří by jinak nebyli zvoleni (viz bod 50. návrhu novely).
Skutečnost, že v některém volebním kraji nedošlo zcela nebo zčásti k řádnému provedení voleb podle zákona, může být zřejmé též z dobrozdání obsaženého v usnesení Nejvyššího soudu ČSFR podle § 47 odst. 5 zákona, vede ke stanovení postupu pro tento případ (viz bod 54. návrhu novely).
Navrhuje se posílit nároky členů okrskových volebních komisí, kteří nesou hlavní tíhu provedení volebního aktu, nárokem na odměnu za dobu, kdy nemají nárok na náhradu mzdy. Výše odměny (náklady) vyplynou z úpravy obsažené v prováděcím předpisu, k jehož vydání se zmocňuje federální ministerstvo financí (viz bod 60. návrhu novely).
Na základě zkušeností z uplatňování tzv. lustrací poslanců Federálního shromáždění, navrhuje se umožnit politickým stranám ve fázi sestavování kandidátních listin zajistit urychlené vydání osvědčení federálním ministerstvem vnitra uvažovaným kandidátům, o vyjmenovaných skutečnostech, jež jsou součástí politické charakteristiky kandidáta, pokud se politická strana pro testování tímto způsobem rozhodne. Občané, uvažovaní kandidáti, požádají o příslušné osvědčení vlastní žádostí. Je věcí politické strany, jak zhodnotí zjištěné skutečnosti a jestli ve volební agitaci seznámí voliče se svým postupem při výběru kandidátů (viz bod 62. návrhu novely).
V několika případech je předmětem novely odstranění nedůsledností zákona v úpravě volebního procesu. Jde sice o řešení případů spíše teoretických, avšak z hlediska politicko právních jistot o řešení potřebná. Řeší se např. důsledky zrušení, rozpuštění nebo pozastavení činnosti politické strany v různých fázích volebního procesu, případ, kdy okrsková komise nepředá zápis o výsledku hlasování komisi okresní ve stanovené lhůtě apod. (viz body 31., 32., 45. a 56 návrhu novely).
Pamatováno je na případ, kdy by žádná z kandidujících politických stran nedosáhla 5 % minima, nutného pro postup do prvního skrutinia. Postupným snížením na 4 % a 3 % má být docíleno, aby alespoň dvě politické strany mohly postoupit (viz bod 49. návrhu novely).
Novela obsahuje velké množství racionalizačních a transformačních zásahů vyplývajících jednak ze zkušeností získaných z realizace zákona o volbách do Federálního shromáždění a z uplatnění zákonů ČNR a SNR, kterými byla změněna územní organizace ČR a SR, struktura místních státních orgánů apod.