FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
1115
Návrh
ZÁKON
o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu
Předkládá iniciativní skupina poslanců Pavel Dostál, Jiří Dientsbier jr., Ivan Fišera, Petr Kučera, Josef Mečl, Vítězslav Sochor, František Šamalík, Vlastimil Ševčík, Věnek Šilhán, Josef Špaček, Petr Uhl, Jozef Wagner, Rudolf Zukal
ZÁKON
ze dne .......... 1991
o některých opatřeních souvisejících
s ochranou veřejného zájmu
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Tento zákon se vztahuje na poslance Federálního shromáždění, členy vlády České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "ústavní činitel").
§ 2
Ústavní činitel je povinen
a/ zdržet se při výkonu funkce i v občanském životě všeho, co by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními a co by tak mohlo ohrozit důvěru v nestrannost jeho osoby a znevážit vykonávanou funkci, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem funkce ve prospěch vlastní nebo kterékoliv právnické nebo fyzické osoby,
b/ nepřijímat v souvislosti s výkonem funkce dary nebo jiné výhody.
§ 3
/1/ Ústavní činitel je povinen oznámit, že
a/ provozuje podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost podle zvláštních předpisů, s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké,
b/ je členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost.
§ 4
/1/ Skutečnosti uvedené v § 3 je povinen písemně oznámit
a/ poslanec Federálního shromáždění (dále jen "poslanec") předsednictvu sněmovny Federálního shromáždění, jejímž je členem,
b/ člen vlády České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "člen vlády") předsednictvu Federálního shromáždění.
/2/ Pokud je poslanec současně členem vlády, je povinen oznámit skutečnosti uvedené v § 3 pouze předsednictvu Federálního shromáždění.
§ 5
/1/ Písemné oznámení ústavní činitel doručí příslušnému předsednictvu do 15 dnů
a/ od nabytí účinnosti tohoto zákona nebo
b/ ode dne, kdy skutečnost uvedená v § 3 nastala anebo
c/ ode dne, kdy poslanec složil zákonem předepsaný slib nebo ode dne, kdy se stal členem vlády.
/2/ Evidenci písemných oznámení vede příslušné předsednictvo a každý poslanec má právo do nich nahlížet.
§ 6
Pokud ústavní činitel přestal provozovat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost anebo přestal být členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, oznámí tuto skutečnost příslušnému předsednictvu do 15 dnů.
§ 7
/1/ Každý poslanec má právo navrhnout příslušnému předsednictvu, aby rozhodlo, zda jednání ústavního činitele je nebo není v souladu s tímto zákonem, příslušné předsednictvo tak může učinit i z vlastního podnětu. Pokud se návrh týká poslance, vyžádá si příslušné předsednictvo vždy stanovisko mandátového a imunitního výboru sněmovny Federálního shromáždění, jejímž členem je poslanec, proti němuž návrh směřuje, pokud se návrh týká člena vlády, vyžádá si příslušné předsednictvo vždy stanovisko vlády České a Slovenské Federativní Republiky.
/2/ Ústavnímu činiteli, proti němuž návrh směřuje, musí být umožněno se k návrhu vyjádřit.
/3/ Příslušné předsednictvo návrh projedná a ve věci rozhodne usnesením nejpozději do 30 dnů od doručení návrhu. Směřuje-li návrh proti členu příslušného předsednictva, není tento poslanec oprávněn ve věci hlasovat.
§ 8
Rozhodne-li příslušné předsednictvo, že jednání ústavního činitele není v souladu s tímto zákonem, vyzve ho současně, aby takového jednání zanechal.
§ 9
/1/ Proti rozhodnutí podle § 8 může dotčený ústavní činitel podat námitky do 15 dnů od doručení usnesení příslušného předsednictva; proti tomuto rozhodnutí má právo podat námitky i poslanec, který návrh podal.
/2/ Námitky se podávají
a/ k sněmovně Federálního shromáždění, jejímž je dotčený poslanec členem,
b/ společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění, pokud dotčeným ústavním činitelem je člen vlády.
/3/ Pokud je poslanec současně členem vlády, podávají se námitky pouze společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění.
§ 10
/1/ O námitkách podle § 9 rozhoduje sněmovna Federálního shromáždění nebo společná schůze obou sněmoven Federálního shromáždění usnesením.
/2/ Sněmovna Federálního shromáždění nebo společná schůze obou sněmoven Federálního shromáždění rozhodnutí příslušného předsednictva buď potvrdí nebo zruší, toto rozhodnutí je konečné.
§ 11
/1/ Ústavní činitel je povinen splnit rozhodnutí příslušného předsednictva nebo pokud byly podány námitky rozhodnutí sněmovny Federálního shromáždění nebo společné schůze obou sněmoven Federálního shromáždění nejpozději do 15 dnů od jeho doručení a v téže lhůtě oznámit příslušnému předsednictvu, že rozhodnutí bylo splněno.
/2/ Pokud ústavní činitel nesplní povinnost podle odstavce 1, bude tato skutečnost veřejně oznámena na společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění.
Závěrečná ustanovení
§ 12
/1/ Opatření na ochranu veřejného zájmu stanovená tímto zákonem, se přiměřeně vztahují na pracovníky federálních ústředních orgánů.
/2/ Podrobnosti stanoví vláda nařízením.
§ 13
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbývá účinnosti dnem konání voleb do nového Federálního shromáždění.
Důvodová zpráva
Postavení občana jako představitele státu, ať se jedná o poslance Federálního shromáždění nebo o ministra vlády na jedné straně a jako plnoprávného občana, jehož základním právem je svobodně podnikat a uplatňovat vlastnická práva na straně druhé, v sobě obsahuje významný rozpor. Jde o nutnost chránit zájmy státu a jeho občanů a soukromý zájem jednotlivce.
Zvolení do funkce poslance FS či jmenování do vládní funkce staví občana do nové situace, v níž jeho soukromý zájem musí být omezen v zájmu funkce veřejné. Zájem veřejný tak vystupuje jako zájem vyšší a zájem osobní jako omezený v této konkrétní souvislosti.
Jde tedy o zřetelný rozpor zájmů, který může vést nejen k významným konfliktům morálním, ale i k oslabování důvěry občanů v zákonodárné a výkonné orgány státu.
Vláda ČSFR předpokládá řešit tento, či obdobný rozpor zájmů v případě státních úředníků zvláštním zákonem, který bude předložen Federálnímu shromáždění. V případě poslanců FS a členů vlády ČSFR je třeba řešit rozpor zákonem Federálního shromáždění.
Při této úpravě nelze přehlédnout, že jde o úpravu pouze na část volebního období, která respektuje platné ústavní vztahy i zákon o jednacím řádu Federálního shromáždění. Definitivní úprava by měla být zpracována souběžně s novým volebním zákonem.
Navrhovatelé se domnívají, že je nutné vyjít z určitých specifik 6. volebního období FS. Především ze skutečnosti, že jde o volební období pouze dvouleté. Další skutečností, pravděpodobně ještě významnější, je hluboká transformace všech oblastí života společnosti a z ní vyplývající fakt, že poslanci se nemohli rozhodnout mezi přijetím kandidatury a soukromým podnikáním. Přesto však podle názoru navrhovatelů na sebe musí i nyní určité omezení přijmout jako výraz přednosti zájmu veřejného před soukromým ve své činnosti. Zákonná omezení v uvedeném návrhu zcela odpovídají Listině základních práv a svobod.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem nepředpokládají navrhovatelé, že by se poslanec 6. volebního období měl zcela vzdát po dobu výkonu funkce podnikatelské činnosti, jak je to řešeno v některých zemích. Řada demokratických zemí vyžaduje od veřejných činitelů, aby po dobu výkonu funkce předali své soukromé podnikání jiné osobě. Takové řešení nepovažují navrhovatelé v současné době u nás za adekvátní a navrhují tuto problematiku zásadně řešit až pro příští funkční období Federálního shromáždění.