Federální shromáždění České a Slovenské Federativní republiky
VI. vol. období
1126
Interpelace
předsedy vlády ČSFR JUDr. Mariána Čalfy podané poslancem SL Josefem Špačkem
Vážený pane premiére,
využívám svého ústavního práva interpelovat členy vlády ČSFR a obracím se na Vás v některých významných otázkách zahraničního obchodu.
I.
Ústavním zákonem č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci (čl. 16) bylo do působnosti ČSFR v oblasti zahraničních hospodářských vztahů svěřeno
a) určování zásad a koncepce zahraniční hospodářské politiky ČSFR,
b) uzavírání mezinárodních dohod o obchodní a hospodářské spolupráci a zastupování ČSFR v mezinárodních vztazích,
c) zákonná úprava v oblasti zahraničních hospodářských vztahů.
Výše uvedená úprava neumožňuje tedy federaci vydávat podzákonné (prováděcí) předpisy a provádět výkon státní správy v těch případech, kdy to není výslovně uvedeno jako působnost federace. Čl. 9 výše uvedeného úst. zákona totiž stanoví, že věci, které nejsou ústavním zákonem FS svěřeny do působnosti ČSFR, patří do působnosti ČR a SR.
V návaznosti na výše uvedenou úpravu zákon SNR č. 298/1991 Sb. potom v § 12 stanoví, že ministerstvo obchodu a cestovního ruchu SR je ústřední orgán státní správy SR pro vnitřní obchod, zahraniční obchod a cestovní ruch. V čl. II tohoto zákona se potom uvádí, že pokud zákony a jiné obecně závazné právní předpisy svěřují působnost FMZO, provádí tuto působnost v rozsahu patřícím SR ministerstvo obchodu a cestovního ruchu SR.
Obdobná úprava však chybí v České republice. V úplném znění zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR - zák. č. 105/1991 Sb., je "pouze" uvedeno, že ministerstvo obchodu a cestovního ruchu je ústřední orgán státní správy pro soukromé podnikání občanů a pro vnitřní a zahraniční obchod a cestovní ruch (§ 17 cit. zák.).
V asociační dohodě s Evropskými společenstvími - příloha VI/A a příloha VI/B jsou jako součást dohody uvedeny položky (druhy zboží), u nichž by se měl uplatňovat neautomatický režim dovozních a vývozních licencí. Jen zboží uvedené v těchto přílohách bude smět ČSFR (tedy federace) podrobovat licenčnímu řízení. Každá změna potom bude podléhat složité schvalovací proceduře. Podpisem dohody půjde o závazek ČSFR (federace), který tedy bude muset zabezpečovat opět federace, jednotně vůči státům Evropských společenství. V současné době podle ústavního rozdělení kompetencí však federace nemá nástroje na zajištění jednotného postupu v těchto případech.
Pokud by ústavní stav z hlediska kompetencí zůstal nezměněn, budou moci republiky samy vydávat prováděcí předpisy, týkající se licenčního systému. Rovněž není zajištěno zařazování stejných druhů zboží, které budou licenčnímu systému podléhat stejně v obou republikách. Navíc v současné době je k vydání prováděcích předpisů oprávněna pouze Slovenská republika (zák. č. 298/1991 Sb.). Dále při nezměněném ústavním stavu by nemohl ústřední orgán státní správy federace vydávat licence a to ani v případě, kdy vydávání licencí předpokládá uzavřená mezinárodní smlouva, kterou je ČSFR vázána (zejména tzv. autolimitační dohody, které stanoví omezené množství určitých druhů zboží pro vývoz do některých teritorií).
Z výše uvedených důvodů, zejména pro zajištění mezinárodních závazků přijatých ČSFR a pro zajištění stejného postupu v oblasti licenčního systému v obou republikách podle mého názoru je proto potřeba, aby kompetence federace stanovené úst. zák. č. 556/1990 Sb. - čl. 16 písm. d) byly rozšířeny jednak o vydávání podzákonných předpisů a vzhledem k působnosti uvedené v čl. 16 písm. a) až c) i o výkon státní správy v těchto oblastech.
II.
Další okruh problémů vznikne od 1. 1. 1992, kdy vstoupí v účinnost obchodní zákoník a později i živnostenský zákon. Obchodním zákoníkem je zrušována řada ustanovení zákona o hospodářských stycích se zahraničím (zákon č. 42/1980 Sb. ve znění pozdějších novel), zejména též ustanovení upravující institut povolování zahraničně obchodní činnosti. Nebude tedy možno používat tohoto regulačního nástroje ani pro zvlášť důležité a citlivé oblasti, jako jsou například droby, jedy a věci a technologie dvojího užití, v neposlední řadě ani pro regulaci zahraničně obchodní činnosti s vojenským materiálem. Nebude tedy možno plně zabezpečovat způsob regulace obchodu s tímto materiálem, jak byl stanoven zásadami stanovenými vládním usnesením č. 174/1991. Regulace vývozu a dovozu vojenského materiálu bude od 1. 1. 1992 tedy možná jen prostřednictvím vývozních a dovozních licencí.
Pokud výše uvedená opatření nebyla z hlediska zajišťování funkcí státu a mezinárodních závazků dostatečná, je nezbytné vytvořit pro federaci podmínky, stanovené zákonem, který by zároveň umožnil federaci výkon státní správy v této oblasti a umožnil jí vydávat prováděcí předpisy.
Zejména ve vztahu k připravovanému podpisu asociační dohody o přidružení České a Slovenské Federativní Republiky k Evropským společenstvím je nezbytné zajistit pro federaci - společný stát takovou působnost, která zajistí plnění výše uvedených závazků a tomu odpovídající výkon funkcí společného státu v době co nejkratší, nejpozději do podpisu Asociační dohody s Evropskými společenstvími. V opačném případě nebude moci ČSFR přijaté závazky řádně plnit.
Obracím se na vás, vážený pane premiére, se žádostí o odpověď na následující otázky:
1) Připravuje federální vláda řešení problémů, které uvádím ve své interpelaci buď sama, nebo po dohodě s vládami republik?
2) Pokud ano, jaké jsou představy federální vlády o řešení uvedených otázek?
Domnívám se totiž, že na jejich řešení nestačí pravomoci ministra zahraničního obchodu, a proto se s nimi obracím přímo na Vás.
Vážený pane premiére, děkuji předem za pozornost, kterou budete této problematice věnovat.
S úctou
