Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

V Praze dne 11. prosince 1991

Č. j. 1535/91-02

Vážený pane poslanče,

dopisem ze dne 30. října 1991 jste mne požádal o stanovisko v otázce poskytování zdravotní péče členům některých náboženských společností. Z Vašeho dopisu vyplývá, že považujete problém například transfúzí krve "Svědkům Jehovovým" za závažný problém, který vyžaduje urychlené řešení a právní úpravu.

Domnívám se, že problém, na který ve svém dopise poukazujete má nejméně dva aspekty, první aspekt je aspekt kompetenční, druhý je aspekt věcný, zahrnující jednak pohled trestněprávní, jednak pohled zdravotněprávní. Oba aspekty uvedeného problému vzájemně souvisí.

Především bych chtěl uvést, že § 23 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ukládá ošetřujícímu lékaři povinnost provádět vyšetřovací a léčebné úkony se souhlasem nemocného,nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (reverz).

Bez souhlasu nemocného je možno podle § 23 odst. 4 uvedeného zákona provádět vyšetřovací a léčebné výkony a, je-li toho podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče, jde-li o nemoci, u nichž lze uložit povinné léčení nebo ohrožuje-li nemocný vzhledem ke svému zdravotnímu stavu své okolí, anebo není-li možno vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného, vyžádat jeho souhlas.

Na základě uvedených skutečností lze dovodit, že za právně platné nelze pokládat písemné prohlášení pacienta (reverz), kterým předem odmítá provedení určitého léčebného výkonu, aniž by v okamžiku písemného prohlášení byly známy konkrétní podmínky pro tento léčebný výkon.

Jestliže ošetřující lékař za takovýchto okolností potřebný výkon neprovede, přichází do úvahy jeho trestný postih. S přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu by se potom jednalo o trestný čin neposkytnutí pomoci nebo o trestný čin ublížení na zdraví. U osob z řad "Svědků Jehovových" ve vztahu k transfúzi krve a k udělování souhlasu rodičů za jejich nezletilé děti, je v těchto případech nezbytné, aby ošetřující lékař postupoval důsledně podle § 23 odst. 3 uvedeného zákona, například při odepření souhlasu rodičů s transfúzí krve. Lékař je nejen oprávněn, ale i povinen rozhodovat o provedení potřebných úkonů. Je však třeba dbát o prokazatelnost. V případě dostanou-li se takto zájmy dětí do rozporu se zájmy rodičů je třeba postupovat podle právních předpisů takovouto situaci řešících.

Vážený pane poslanče, z uvedeného vyplývá, že v dané oblasti právní úprava existuje a poskytuje dostatečnou oporu jak pro ochranu práv a svobod občanů, včetně svobody náboženského vyznání, tak také pro zajištění ochrany veřejných zájmů.

Pokud jde o úpravu péče o zdraví lidu náleží do působnosti republik. Novela zákona č. 20/1966 Sb., kterou v uplynulých dnech projednala Česká národní rada, uvedený problém nepovažovala za nezbytné řešit. Trestní zákon, který náleží do působnosti federace umožňuje postih těch jednání, která jsou společensky nebezpečná a jejichž stupeň společenské nebezpečnosti je vyšší než nepatrný. Domnívám se, že za této situace není nutná nová právní úprava v působnosti federace.

Jsem si plně vědom, vážený pane poslanče, složitosti problémů, které vznikají a budou vznikat při zajišťování svobody náboženského vyznání ve vztahu k nejrůznějším veřejným zájmům. Domnívám se, že řešení těchto problémů je třeba hledat v pochopení a toleranci všude tam, kde není výrazně dotčen veřejný zájem.

S pozdravem

Vážený pan

JUDr. Petr Toman

poslanec Sněmovny národů

Federálního shromáždění