FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČSFR
VI. vol. období
1152
PODNĚT
poslanců Federálního shromáždění ČSFR
JUDr. Milana Pohanky, JUDr. Jaromíra Patočky, MUDR. Karla Novosáda, JUDr. Zdenka Kesslera, Ing.Tomáše Kopřivy, Ing. Milana Tejkla, Ing. Miroslava Richtera, JUDr. Lubomíra Voleníka, ThMr. Jiřího Bureše, Ing. arch. Stanislava Žaluda, Ericha Kříže, Michala Malého, JUDr. Petra Tomana, JUDr. PhDr. Františka Houšky, MUDr. Miroslava Macka, PhDr. Jana Kobylky, MUDr. Jaroslava Mlčáka, Ing. Jiřího Schneidera, Milana Hrušky, Ing. Jiřího Jílka, Jany Petrové, Ing. Miroslava Zavřela, JUDr. Filipa Šedivého, Ing. Jaroslava Jurečky, Ing. Miloslava Soldáta, Jaromíra Piskoře, Věroslava Slámy, MVDr. Jiřího Laciny, PhDr. Jana Pobežala, Ing. Pavla Zahrádky, Ing. Jaroslava Selnera a Jana Vidíma
generálnímu prokurátorovi ČSFR
podle § 20 a 21 zák. č. 32/1989 Sb., o poslancích FS.
Vážený pane generální prokurátore,
využíváme svého práva dle § 20 a 21 zákona č. 32/1989 Sb., o poslancích FS a dovolujeme si žádat Vás o vysvětlení a o změnu postoje prokuratur v případech, ve kterých ředitelé nebo jiní vedoucí pracovníci státních nebo družstevních podniků uzavírají hospodářské smlouvy, které jsou pro jimi řízené organizace zjevně nevýhodné, a jimiž sebe nebo jiné osoby jako podnikatelské subjekty ke škodě jimi spravovaného státního nebo družstevního majetku protiprávně obohacují.
Domníváme se, že jednotlivé takové případy posuzované jako skutkový celek podle předem pojatého cílového záměru jsou bud podvody nebo zpronevěrami (§§ 250 nebo 248 tr. zák.). Podle našeho přesvědčení neměl by se prokurátor nechat zmást tím, že tito ředitelé nebo vedoucí pracovníci jednali formálně v rámci svých dispozičních pravomocí, ani tím, že jednotlivé smlouvy jsou formálně bezvadné a samy o sobě žádným předpisům neodporují, ani tím, že zdánlivě žádnou fyzickou osobu neuvedli v omyl, neboť vše vyřizovali sami, z čehož se dovozuje argument, že nemohlo jít o podvod, poněvadž sami sebe podvést nemohli.
Pokud jde o trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. z., je jeho základní skutkovou podstatou přivlastnění si svěřené cizí věci a tím vznik škody na cizím majetku. Jde tedy o nakládání s cizím svěřeným majetkem jako s vlastním, jímž na tomto majetku úmyslně způsobí škody.
Ředitel podniku má sice v podstatě právo nakládat se svěřeným majetkem podniku (ať státního nebo družstevního nebo soukromého) jako s vlastním, nikoliv však s cílem a úmyslným výsledkem v podobě škody na majetku tomuto podniku způsobené. K takové dispozici žádné oprávnění nemá a je nutno pokládat ji za neoprávněnou a stíhat jako protiprávní. Vyplývá to z ustanovení čl. VI. a §§ 9/1, 3, 73/d a 74/g zákoníku práce, která stručně připomeneme:
Již v čl. VI se jako základní zásada ukládá všem pracovníkům "řádně plnit své povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů a z funkce, jíž byli v organizaci pověřeni".
Ust. § 9/1, 3 zák. práce vysvětluje pojem vedoucího pracovníka organizace, jímž je jednak její statutární orgán, jednak další pracovník, z jehož funkce stanovené organizačními předpisy vyplývá oprávnění činit jménem organizace právní úkony.
Ust. § 73/d zák. práce stanoví jako základní povinnost každého pracovníka "řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu organizací a střežit a ochraňovat majetek organizace před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy organizace".
K těmto povinnostem u vedoucích pracovníků dále přistupuje podle ust. § 74/g zák. práce "zabezpečovat přijetí včasných a účinných opatření k ochraně majetku organizace".
Z uvedeného je dostatečně zřejmé, že jakákoli formálně oprávněná dispozice v podobě právního úkonu jako je uzavření hospodářské smlouvy směřuje proti základnám povinnostem ředitele nebo jiného vedoucího hospodářského pracovníka, jestliže jako součást předem zmýšlené machinace vede vědomě ke škodě na majetku svěřeného podniku a ke zjevně jednostrannému a protihodnotou zcela nevyváženému prospěchu jiného podniku nebo jiné osoby.
Jedná se o známé případy různých machinací v býv. JZD Slušovice, ale také o různé jednostranně výhodné nájemní "smlouvy" (např. v býv. objektu Rudého práva ), levný "prodej" majetku podniku akciovým společnostem nebo jiným soukromým firmám apod. Za minulého režimu by nikoho ani nenapadlo, že by takové machinace neměly byt stíhány jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví formou zpronevěry nebo podvodu, tehdy navíc v souběhu s porušováním povinností veřejného činitele.
Jako příklad z nedávné doby lze uvést známý případ ředitele státní papírny, který se na poradě ředitelů dozvěděl o připravovaném zdražení papíru, načež prodal ze zásob tohoto státního jím řízeného podniku své vlastní firmě podnikající ve stejném oboru papír za 8 miliónů Kčs, ačkoli ani neměl na zaplacení, a po zdražení týž papír odkoupil zpět pro státní podnik, jehož byl ředitelem, za 11 mil. Kčs aniž předmětný papír opustil sklad státního podniku. Zdá se, že jde současně o kuriózní případ, kdy papírna kupuje papír místo aby ho jen vyráběla a se ziskem prodávala.
Zmíněný ředitel uzavřel v krátké době postupně dvě smlouvy, z nichž každá sama o sobě odpovídá všem předpisům a zvyklostem i jeho pravomoci takové smlouvy uzavírat a předmětným majetkem disponovat, ale jsou součástí jediného uceleného předem zamýšleného skutku, který hodnocen jako celek podle mého názoru naplňuje skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle § 248/1, 4 tr. zák. (škoda velkého rozsahu, sazba 5-12 let o.s. ). Způsob, kterým zásobou papíru disponoval, když ho napřed prodal, aby ho pak za mnohem vyšší cenu koupil zpět, a to jen proto, aby o rozdíl v ceně poškodil jím řízený státní podnik a aby současně o tutéž částku obohatil sebe jako soukromého podnikatele, je třeba jednoznačně hodnotit jako jeho dispoziční ředitelské pravomoci, vzhledem k jeho povinnostem podle zákoníku práce, odporující, tedy jako neoprávněný a protiprávní. Jestliže z toho příslušný orgán činný v přípravném trestním řízení nevyvodil tomu odpovídající závěry, pak podle našeho názoru neplní své povinnosti.
Je třeba se pozastavit nad tím, že naopak jeden ze starších prokurátorů gen. prokuratury na nedávné tiskové konferenci nestíhání této věci obhajoval s odůvodněním, že jde o "díru" v zákoně, která má být odstraněna teprve novelou umožňující stíhat zneužití veřejně nepřístupných informací získaných při výkonu funkce nebo zaměstnání. Zmíněná novela má umožnit stíhání případů zneužití důvěrných informací k výhodám v obchodní činnosti. V dané věci však nejde o běžnou obchodní činnost, ale informace byla zneužita ředitelem podniku ke škodě tohoto podniku, tedy v hrubém rozporu se základní povinností pracovníka, zejména vedoucího, majetek podniku střežit a ochraňovat před ztrátou, se svěřenými prostředky řádně hospodařit a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy organizace. V tom je podstata věci, nikoli v pouhém zneužití informace.
Podobně zákaz souběžného podnikání v témže oboru má pouze odstranit podmínky k podobné trestné činnosti, kteří jsou nebo nedávno byly k majetkové trestné činnosti využívány. Existence těchto podmínek - sama o sobě dosud dovolená - ještě nikoho neopravňovala k tomu, aby je ke svému prospěchu a ke škodě jím vedených jiných zpravidla státních podniků zneužíval. Proto bylo a je třeba všechny takové případy stíhat jako běžnou majetkovou trestnou činnost páchanou ke škodě státního nebo družstevního majetku formou zpronevěry nebo podvodu.
Přitom je dle našeho názoru třeba vždy nejprve zkoumat, zda není naplněna skutková podstata trestného činu podvodu, neboť až v takovém případě, tedy v případě nenaplnění této skutkové podstaty, připadá v úvahu trestní stíhání pro zpronevěru. Ve vpředu uváděném případě ředitele státní papírny se patrně jednalo o využití mylné představy nadřízeného pracovníka, který ředitelům na poradě důvěrnou informaci o zdražení papíru poskytl proto, aby ji mohli využít ve prospěch státních podniků, které vedli, nikoli zneužít ke svému osobnímu nebo soukromému prospěchu na úkor těchto státních podniků. Ředitel jedné papírny zamlčel své skutečné úmysly a tohoto jeho omylu využil. Není také vyloučeno, že v této souvislosti něco předstíral některému ze svých podřízených pracovníků, např. svému ekonomickému náměstkovi, zejména pokud ten smlouvu podepsal nebo spolupodepsal.
Dle našeho názoru veřejnost v tisku a při jiných příležitostech právem kritizuje liknavost nebo nečinnost policie a prokuratury, méně už soudů, které ani nemají příležitost se vyjádřit, když obžaloby nejsou ve shora naznačených případech podávány. Prosíme proto o vysvětlení a o změnu této praxe, aby zejména státní majetek byl chráněn účinněji než dosud.
V Praze dne 17. 12. 1991
