Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

PŘEDSEDA VLÁDY

ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

V Praze dne 6. ledna 1992

Č. j. 213/I/91

Vážený pane poslanče,

v odpovědi na Vaši interpelaci k parafované Smlouvě mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci si Vás dovoluji odkázat na projev, přednesený místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí ČSFR J. Dienstbierem dne 5. 12. 1991 na společném zasedání obou sněmoven FS ČSFR, kterým uvedl Zprávu o zahraniční politice ČSFR za rok 1991.

Domnívám se, že k otázce "vyhnání" není potřebné poskytnout další výklad.

Jsem toho názoru, že i k termínu "státní hranice", který se používá v čl. 3 čs. alternátu, resp. "hranice", který se používá v německém alternátu, byly poskytnuty dostatečné důkazy potvrzující, že jde o obsahově totožné pojmy. Pokládám za vyloučený jak z právního, tyk i politického hlediska jejich odlišný výklad, hlavně z toho důvodu, že jde o uzavření smlouvy o přátelských vztazích, jejichž základem je vzájemná důvěra.

Vláda ČSFR v bodě 1 svého usnesení č. 614 ze dne 3. října 1991 vyslovila souhlas s uzavřením této smlouvy podle předloženého návrhu, který měl být redakčně upravený podle připomínek z diskuse. Pověření pracovníci FMZV proto ve smyslu této diskuse na posledních jednáních s německou delegací prosadili tyto redakční úpravy. Výsledkem těchto jednání byl mírně vylepšen text některých článků smlouvy, která byla dne 7. 10. 1991 v Praze parafovaná.

Nulitu Vídeňské arbitráže nepovažuji za potřebné ani v této smlouvě potvrzovat, a to z toho důvodu, že nebyla potvrzená ani ve Smlouvě o přátelských vztazích mezi ČSFR a Italskou republikou (Praha, 4. 7. 1991), se kterou Federální shromáždění vyslovilo souhlas dne 26. 9. 1991. Tato otázka byla vyřešena v mírové smlouvě s Maďarskem, se kterým byly vypořádány na dvoustranném základě i související majetkoprávní nároky.

Souhlasím s Vaším stanoviskem, že nároky sudetských Němců nemají oporu v mezinárodním právu. Proto tuto skutečnost není potřebné v této smlouvě ani podtrhovat. Jak jsem již uvedl ve svém předcházejícím dopise ze dne 15. 11. 1991, zahraniční výbory Federálního shromáždění ČSFR byly o průběhu a výsledcích jednání informovány na sedmi zasedáních a kromě toho se poslanci, které jmenoval tento ústavní orgán, zúčastňovali i přípravných porad čs. delegace. Jsem toho názoru, že tento postup přesahuje povinnosti vyplývající pro ústřední orgány státní správy z čs. ústavních předpisů a z Jednacího řádu Federálního shromáždění ČSFR (zák. č. 56/91 Sb.).

S lítostí musím konstatovat, že Váš požadavek jednoznačně vyjasnit obsah jednotlivých formulací s německou delegací ještě před podpisem smlouvy považuji za nevhodný a svou povahou za diskreditační pro čs. stranu.

S pozdravem