(1) Pro čs. zboží uvedené v § 18 odst. 1 písm. b), které podléhá právnímu předpisu, jímž se provádějí opatření tržní regulace a které je umístěno ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu, budou určeny způsoby nakládání nebo užití stanovené zvláštními předpisy, které z důvodu jeho umístění ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu poskytují výhody, které jsou obvykle spojené s vývozem tohoto zboží.
(2) V případě, že se zboží uvedené v odstavci 1 vrátilo do jiné části území České a Slovenské Federativní Republiky, nebo jestliže ve lhůtě stanovené v § 19d odst. 2 nebyla podána žádost o určení způsobu nakládání se zbožím nebo jeho užití, které je uvedeno v odstavci 1, učiní celnice potřebná opatření stanovená zvláštními předpisy pro případné nedodržení příslušného způsobu nakládání nebo užití.
§ 19m
(1) Jestliže bylo zboží dodáno nebo vráceno do jiné části území České a Slovenské Federativní Republiky nebo propuštěno do vázaného oběhu v tuzemsku, je možno použít potvrzení uvedené v § 19c odst. 3, aby bylo prokázáno zda se jedná o čs. zboží nebo zboží cizí.
(2) Jestliže není k disposici žádné potvrzení nebo jiná evidence o tom, zda se jedná o čs. zboží nebo cizí zboží, pokládá se zboží za
a) čs. zboží pro účely aplikace vývozního cla a vývozních licencí nebo vývozních opatření obchodní politiky,
b) cizí zboží v ostatních případech.
§ 19n
Celnice kontroluje, aby při vývozu zboží ze svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu byla dodržována ustanovení obecně závazných právních předpisů upravující vyvoz zboží do volného oběhu v cizině.".
8. V § 22 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:
"(3) Pro účely tohoto zákona se československým zbožím rozumí
a) zboží, které bylo zcela získáno nebo vyrobeno na území České a Slovenské Federativní Republiky,
b) zboží dovezené do České a Slovenské Federativní Republiky a propuštěné do volného oběhu v tuzemsku,
c) zboží získané nebo vyrobené na území České a Slovenské Federativní Republiky, buď zcela ze zboží uvedeného v písm. b) nebo ze zboží uvedeného v písm. a) a b).
(4) Pro účely tohoto zákona se cizím zbožím rozumí jiné zboží než uvedené v odstavci 3. Čs. zboží se propuštěním do volného oběhu v cizině stává cizím zbožím.".
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 5.
9. V nadpisu § 36 až 38 se nahrazují slova "dopravních právnických osob" slovem "dopravců".
10. V § 36 odst. 1 se nahrazují slova "Dopravní právnické osoby" slovem "Dopravci".
V § 36 odst. 2 se před slovo "právnických" vkládají slova "fyzických a" a nahrazují se slova "dopravními právnickými osobami" slovem "dopravci".
11. V § 37 odst. 1 se nahrazují slova "dopravními právnickými osobami" slovem "dopravci" a slova "dopravních právnických osob" slovem "dopravců".
V § 37 odst. 2 se nahrazují slova "Dopravní právnické osoby" slovem "Dopravci".
12. V § 38 se nahrazují slova "dopravní právnické osoby" slovem "dopravci".
13. § 46 včetně nadpisu zní:
"§ 46
Vznik nároku na clo
(1) Nárok státu na clo vzniká okamžikem, kdy celnice přijala návrh na celní řízení na propuštění zboží do volného oběhu.
(2) Bylo-li zboží propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem dočasného použití, vzniká nárok státu na clo rozhodnutím celnice, jímž bylo ukončeno propuštění zboží do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem jeho dočasného použití.
(3) Bylo-li zboží umístěné ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu spotřebováno nebo použito v rozporu se stanovenými podmínkami, vzniká nárok státu na clo okamžikem, kdy zboží bylo nezákonně spotřebováno nebo poprvé použito.
(4) Uniklo-li zboží celní kontrole, vzniká nárok státu na clo okamžikem, kdy zboží přestoupilo státní hranice.
(5) Bylo-li zboží propuštěné do vázaného oběhu zcizeno nebo použito v rozporu se stanovenými podmínkami, vzniká nárok státu na clo okamžikem porušení těchto podmínek.".
14. § 47 včetně nadpisu zní:
"§ 47
Vyměřování cla
(1) Clo ze zboží podléhající clu se vyměřuje podle předpisů platných v okamžiku, kdy celnice přijala návrh na celní řízení na propuštění zboží do volného oběhu.
(2) Ze zboží propuštěného do záznamního oběhu v cizině za účelem jeho zpracování, úpravy nebo opravy se clo vyměřuje podle předpisů platných v okamžiku přijetí návrhu na celní řízení na jeho propuštění do volného oběhu. Základem pro vyměření cla je zvýšená celní hodnota, která se vypočítá jako rozdíl mezi celní hodnotou zboží při jeho zpětném dovozu a celní hodnotou zboží propuštěného do záznamního oběhu v cizině za účelem jeho zpracování, úpravy nebo opravy.
(3) Ze zboží propuštěného do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem dočasného použití činí částka cla za každý i započatý měsíc, v němž je zboží v tomto oběhu, 3 % ze cla, které by mělo být vyměřeno, kdyby toto zboží bylo propuštěno do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku. Takto určené clo nesmí být vyšší než to, které by bylo vyměřeno v případě propuštění tohoto zboží do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku.
(4) Bylo-li zboží propuštěno ze záznamního oběhu v tuzemsku za účelem dočasného použití do volného oběhu v tuzemsku, stanoví se částka cla, vybíraného z tohoto důvodu, rozdílem mezi clem, které by mělo být vyměřeno, kdyby toto zboží bylo propuštěno do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku a clem určeným podle odstavce 3.
(5) Bylo-li zboží umístěné ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu spotřebováno nebo použito v rozporu se stanovenými podmínkami, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy zboží bylo nezákonně spotřebováno nebo poprvé použito. Nelze-li zjistit, kdy zboží bylo nezákonně spotřebováno nebo poprvé použito, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy celnice zjistila, že zboží bylo nezákonně spotřebováno nebo poprvé použito.
(6) Uniklo-li zboží podléhající clu celní kontrole, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy zboží přestoupilo státní hranice. Nelze-li zjistit, kdy zboží přestoupilo státní hranice, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy celnice zjistila, že zboží uniklo celní kontrole.
(7) Bylo-li zboží propuštěné do vázaného oběhu zcizeno nebo použito v rozporu se stanovenými podmínkami, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku porušení těchto podmínek. Nelze-li zjistit, kdy došlo k porušení stanovených podmínek, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy celnice zjistila, že došlo k porušení stanovených podmínek.
(8) Jestliže se vyměřuje clo ze zboží podle jeho ceny a účastník celního řízení ji neprokáže nebo uvede údaje neodpovídající skutečné ceně zboží, určí ji celnice podle mezinárodní smlouvy, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána. Náklady s tím spojené hradí účastník celního řízení.
(9) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s příslušnými ústředními orgány státní správy stanoví vyhláškou podrobnou úpravu vyměřování cla, vybírání cla ze zboží propuštěného do záznamního oběhu a případy, kdy vyměřené clo může vybírat pošta.".
15. V § 51 odst. 1 se nahrazují slova "dopravní právnická osoba" slovem "dopravce".
16. V § 53 se vypouští písm. i).
17. § 64 včetně nadpisu zní:
"§ 64
Účastník celního řízení
(1) Účastníkem celního řízení je ten, komu má být zboží v dovozu nebo vývozu propuštěno.
(2) V poukazovacím řízení je účastníkem celního řízení ten, kdo je oprávněn se zbožím nakládat.".
18. § 65 odst. 3 zní:
"(3) Je-li zboží, u něhož má být provedeno celní řízení, dopravováno po železnici nebo poštou, je železnice nebo pošta podle tohoto zákona zmocněna i k provedení úkonů potřebných pro celní řízení, pokud je neprovede účastník celního řízení.".
19. § 75 odst. 3 zní:
"(3) Zboží je ve volném oběhu v tuzemsku, jakmile je zaplaceno dovozní clo a jiné poplatky vybírané v souvislosti s dovozem nebo složena celní jistota nebo poskytnuta záruka na jejich úhradu.".
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
20. § 79 odst. 5 zní:
"(5) Jestliže dopravce odevzdá poukázané zboží k dopravě dalšímu dopravci, přechází povinnost uvedená v předchozím odstavci na každého dalšího dopravce, který poukázané zboží dopravuje.".
21. V § 80 odst. 4 se nahrazují slova "dopravních právnických osob" slovem "dopravců".
22. § 87 odst. 1 písm. g) zní:
"g) neuposlechne výzvy orgánů celní správy nebo jinak jim brání při výkonu jejich činnosti.".
23. § 118 odst. 2 zní:
"(2) Orgány celní správy plni úkoly stanovené zákony národních rad související s dovozem, vývozem nebo průvozem zboží.".
Čl. II
Na řízení zahájené před 1. 1992 se užije předpisů platných před tímto dnem; nových předpisů se užije pouze tehdy, jestliže je to pro účastníka celního řízení výhodnější.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ... 1992.
Důvodová zpráva
k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje celní zákon č. 44/1974 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 287/1991 Sb.
Budování demokratické, humánní a sociálně spravedlivé společnosti svobodných a rovnoprávných občanů je neoddělitelné spojeno s uplatňováním zákonnosti. Uskutečněné společensko - politické změny v České a Slovenské Federativní Republice pro to vytvářejí kvalitativně zcela nové podmínky.
Orgány celní správy zaujímají významné místo při zabezpečování výsledků revolučních změn. Zákonem č. 5/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje celní zákon č. 44/1974 Sb. ve znění zákona č. 117/1983 Sb. byly Celní správě ČSFR svěřeny nové kompetence při ochraně ekonomických zájmů státu. Nové úkoly zabezpečuje zejména celní stráž, koncipovaná jako organisační složka výkonného orgánu celní správy - celnice. Platný celní zákon však neupravuje oprávnění příslušníků celní správy v takovém rozsahu, aby mohly být tyto úkoly, obdobné zejména úkolům pohraniční policie, zabezpečeny.
Nošení a používání zbraní a mírnějších prostředků příslušníky celní správy je doposud upraveno výnosem č. 4/1981 Věstníku federálního ministerstva zahraničního obchodu o nošení a používání služebních zbraní a mírnějších prostředků příslušníky celní správy, registrovaným ve Sbírce zákonů v částce 12/1981. Dne 9. ledna 1991, tzn. po schválení zákona č. 5/1991 Sb., přijalo Federální shromáždění ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, který nabyl účinnosti dnem 8. února 1991. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Tímto ustanovením se řada zmocňovacích ustanovení platného celního zákona a prováděcích předpisů k němu stala obsoletní, a proto je nutno dát znění celního zákona do souladu s ústavním zákonem č. 23/1991 Sb.
Asociační dohoda mezi ČSFR a Evropskými společenstvími svěří orgánům celní správy nové kompetence, např. vydávání osvědčení potvrzující původ zboží, které je třeba transformovat do celního zákona. Současně se navrhuje nová právní úprava tzv. celních režimů, které mají vytvořit výhodnější proexportní podmínky pro čs. podnikatele. Tato právní úprava plně vychází z právní úpravy této oblasti v Evropských společenstvích.
k § 8 odst. 1 písm. f):
Asociační dohoda mezi ČSFR a Evropskými společenstvími pověřuje orgány celní správy vydáváním osvědčení o původu zboží, tak jak je to obvyklé v ES a ESVO. Toto oprávnění je třeba transformovat do celního zákona.
k § 12a:
Navrhované znění zakotvuje pro příslušníky celní správy dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob. Ve vztahu k osobám je garantována povinnost příslušníků celní správy poučit je o jejich právech.
k § 12b:
Za účelem posílení právní ochrany osob, ale i samotných příslušníků celní správy, se přímo v návrhu zákona stanoví případy, kdy příslušník celní správy není povinen provést služební zákrok. Stanovené výjimky se váží jednak na osobu příslušníka celní správy a jednak na důležité zájmy, které jsou v daném případě nadřazeny provedení služebního zákroku. Příslušník celní správy není povinen zakročit v případech, kdy služební zákrok vyžaduje odborné znalosti a vycvičení a kdy neodborně provedený služební zákrok by mohl zmařit účel, ke kterému tento zákrok směřoval, anebo vyvolat jiný nepříznivý následek.
k § 12c:
Za účelem posílení právní ochrany osob, ale i samotných příslušníků celní správy, se přímo v návrhu zákona stanoví případy, kdy příslušník celní správy není povinen provést služební zákrok. Stanovené výjimky se váží jednak na osobu příslušníka celní správy a jednak na důležité zájmy, které jsou v daném případě nadřazeny provedení služebního zákroku. Příslušník celní správy není povinen zakročit v případech, kdy služební zákrok vyžaduje odborné znalosti a vycvičení a kdy neodborně provedený služební zákrok by mohl zmařit účel, ke kterému tento zákrok směřoval, anebo vyvolat jiný nepříznivý následek.
k § 12c:
Nově se zavádí pojem "odpovídající výzva". Výzva směřuje vůči osobě a musí z ní být zřejmé, co má osoba vykonat nebo čeho se má zdržet. Odpovídající výzvy je příslušník celní správy povinen použít, pokud to povaha a okolnosti, za nichž zakročuje, dovoluji. Výzva je zpravidla uvozena slovy "Jménem zákona", která podtrhují její závažnost. Za neuposlechnutí výzvy může být fyzická osoba postižena sankcí podle § 87 odst. 1 písm. g) celního zákona, jehož nové znění je navrhováno.
k § 12d:
Z důvodů zabezpečení právních jistot osob a trestněprávní ochrany příslušníků celní správy jako veřejných činitelů se přímo v zákoně stanoví způsoby prokazování příslušnosti k celní správě. Prokazování příslušnosti k celní správě není vázáno pouze na požádání jiných osobm. Občané budou moci snáze a bezprostředně identifikovat konkrétního příslušníka celní správy ve stejnokroji podle identifikačního čísla, což mimo jiné přispěje i ke zvýšení kontroly veřejnosti nad činností příslušníků celní správy.
k § 12e:
Vymezují se okolnosti, které nedovolují příslušníku celní správy použít výzvy nebo prokázání příslušnosti k celní správě.
k § 12f:
Předpokladem úspěšné práce při odhalování porušování obecně závazných právních předpisů, jejichž provádění přísluší orgánům celní správy je oprávnění požadovat vysvětlení.
Ustanovení umožňuje, aby příslušník celní správy požádal o vysvětlení přímo na místě. Pro výkon služby je však nezbytné umožnit příslušníkovi celní správy vyzvat osobu, aby se ihned nebo ve stanovenou dobu dostavila na celnici(stanice celní stráže je součástí celnice) k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Většinou půjde o případy, kdy vysvětlení je třeba zdokumentovat.
O možnosti odepřít požadované vysvětlení ve stanovených případech musí být osoba příslušníky celní správy poučena; okruh osob oprávněných odepřít výpověď je stanovena analogicky jak o v trestním řádu.
Zvyšují se právní jistoty předvedených osob. Tyto osoby musejí být po předvedení vyslechnuty, musí s nimi být sepsán protokol, po jehož sepsání musejí být okamžitě propuštěny, pokud není důvod k předání policejním orgánům, o každém předvedení se musí sepsat úřední záznam, což mimo jiné přispěje ke kontrole oprávněnosti předvedení. Ustanovení je formulováno tak, aby nemohlo ze strany příslušníků celní správy docházet k účelovému předvádění osob.
Ten, kdo se dostaví na výzvu na celnici má nárok na náhradu nutných výdajů a náhradu ušlého výdělku.
k § 12g:
Zjištění totožnosti osob je zpravidla rozhodujícím předpokladem úspěšného provedení služebního zákroku nebo služebního úkonu. Příslušnici celní správy jsou oprávněni vyzvat osobu, aby ve stanovených případech prokázala svoji totožnost. Okruh těchto případů je výrazně omezen, aby nemohlo docházet v praxi k zneužívání tohoto oprávnění a účelovému předvádění osob. Pro vysvětlení lze uvést, že za způsob prokázání totožnosti osoby se nepovažuje jen předložení občanského průkazu, ale i dalších úředních průkazů, např. cestovního pasu, průkazu vojáka, průkazu poslance zákonodárného sboru, prohlášení hodnověrné osoby, ale i poskytnutí osobních údajů a adresy místa pobytu nebo sídla zaměstnavatele, popřípadě telefonního čísla, na kterém může příslušník celní správy totožnost osoby ověřit. V případě, že totožnost osoby nelze zjistit z důvodu, že osoba nechce nebo nemůže prokázat totožnost ani po poskytnutí potřebné součinnosti, je možno ji předvést.
Zákonné podmínky předvedení jsou výslovně časově omezeny provedením nezbytných služebních úkonů a stanovením maximální lhůty 12 hodin, po kterou je možno osobu omezovat. Tuto lhůtu nelze slučovat s lhůtou stanovenou pro zadržení nebo zatčení podle trestního řádu.
k § 12h:
Zkušenosti z provádění služebních zákroků a nutnost chránit život a zdraví příslušníků celní správy, jakož i předvedených osob, vyžadují, aby příslušníci celní správy měli oprávnění přesvědčit se, zda předvedená osoba nemá u sebe zbraň, kterou by mohla ohrozit zdraví nebo život svůj nebo jiné osoby.
Uvedené oprávnění se pro tento účel odlišuje od osobní prohlídky podle trestního řádu. V praxi se provádí zpravidla vizuálně nebo pohmatem, popřípadě použitím technických nebo jiných prostředků. Povinností příslušníků celní správy je zbraň nebo věc vrátit, jestliže tomu nebrání zákonné důvody.
Zbraní se v daném případě rozumí podle § 89 odst. 5 trestního zákona cokoliv, čím je možno útok proti tělu učinit důraznějším.
k § 12i:
Potřeby praxe vyžadují, aby příslušníci celní správy měli odpovídající oprávnění při služebním zákroku proti osobám, které se chovají násilně vůči příslušníkům celní správy i občanům. Pokud se takového jednání dopustí osoba na celnici, může být připoutána pouty k předmětu k tomu účelu určenému, přičemž se počítá s tím, že bude umožněno takovéto osobě sedět např. na pevně zabudované lavici. Potřeba tohoto oprávnění i mimo prostor celnice vyplývá zejména z nutnosti efektivně zakročovat proti skupinám výtržníků či pachatelů trestných činů.
k § 12j:
Plnění úkolů stanovených v návrhu zákona vyžaduje právní zakotvení oprávnění umožňujícího příslušníkům celní správy omezit pohyb osobám v určitém prostoru a čase. Vyžaduje to zabezpečení nezbytných podmínek pro účinnou a nerušenou práci orgánů celní správy zejména na místě činu nebo události, při provádění služebních zákroků, služebních úkonů anebo jestliže to vyžaduje ochrana života, zdraví a majetku.
V konkrétních případech se bude jednat o uzávěry míst, kde došlo ke spácháni trestního činu, apod.
k § 14 až 14g:
Orgány celní správy jako státní orgány musí disponovat specifickými donucovacími prostředky. Návrh zákona důsledně rozlišuje mezi použitím donucovacích prostředků a použitím zbraně, a to s ohledem na následky, které mohou nastat při jejich použití. Použití donucovacích prostředků je v mnoha případech jediným účinným prostředkem k dosažení nebo obnovení právního stavu.
V zájmu účinné ochrany osob návrh stanoví taxativně výčet jednotlivých druhů donucovacích prostředků a tím, že nepředpokládá další úpravu prováděcím předpisem, vylučuje, aby další donucovací prostředky mohly být zavedeny jinou formou než zákonem. Nově se zavádí mezi donucovací prostředky údery a kopy sebeobrany, použití služebního psa, technické a jiné prostředky k zabránění odjetí vozidla a k násilnému zastavení vozidla a hrozba namířenou střelnou zbraní.
Údery a kopy sebeobrany používají příslušníci celní správy běžně ve všech vyspělých státech jako účinný prostředek k zastavení útoku osoby a k vytvoření podmínek pro případné použití jiných donucovacích prostředků. Zakotvení těchto donucovacích prostředků vyplývá zejména ze zvyšující se fyzické zdatnosti a připravenosti pachatelů používat prvky obranného a útočného boje jednotlivce (karate, kung-fu, jiu-jitsu apod.). Z tohoto hlediska je nezbytné stanovit, aby příslušník celní správy disponující jednotlivými prvky sebeobrany mohl přiměřeným způsobem reagovat na takovýto útok osoby.
Zastavovací pás je technicky prostředek sloužící k poškození pneumatik motorového vozidla s cílem znemožnit jeho pokračování v jízdě. Jinými prostředky k zabránění odjetí vozidla a k násilnému zastavení vozidla se rozumí jakákoliv účinná překážka splňující předpokládaný účel. Rovněž zastavovací pás je běžně používán ve vyspělých státech, zejména při silničních uzávěrách. Použití tohoto prostředku bude přicházet v úvahu zejména u orgánů celní správy umístěných na státních hranicích.
Hrozba namířenou střelnou zbraní se zavádí z důvodu stále rostoucí brutality pachatelů trestných činů, kteří jsou ve větší míře ozbrojeni nelegálně drženými střelnými zbraněmi. Tento institut opravňuje příslušníka celní správy donutit adresáta výzvy k požadovanému jednání pod hrozbou namířené střelné zbraně zejména v případě, kdy je ohrožena bezpečnost příslušníka celní správy nebo jiné osoby.
Dále se zpřesňuje postup příslušníků celní správy před použitím donucovacích prostředků. Použití konkrétního donucovacího prostředku se ponechává na rozhodnutí zakročujícího příslušníka celní správy podle povahy prováděného služebního zákroku a konkrétních okolností případu.
k § 14i až 14j:
Použití zbraně je nejzávažnějším zásahem do práv a svobod osoby, neboť ji přímo ohrožuje na životě a zdraví. Z těchto důvodů jsou podmínky pro použití zbraně uvedeny taxativně.
Následkům, které mohou nastat použitím zbraně a donucovacích prostředků, odpovídá i rigidní úprava postupu příslušníka celní správy. Jedná se zejména o poskytnutí první pomoci zraněné osobě, zadokumentování použití donucovacích prostředků a přezkoumání správnosti postupu jejich použití.
Příslušník celní správy je povinen vždy vyzvat osobu, aby upustila od protiprávního jednání a před použitím zbraně proti osobě varovně vystřelit do vzduchu. Použití zbraně je přípustné jen tehdy, pokud by použití donucovacího prostředku bylo zřejmě neúčinné.
Současně se příslušníkovi celní správy ukládá povinnost nutné opatrnosti, zejména ve vztahu k životu a zdraví jiných osob. Přímo v návrhu zákona se upravuje postup a povinnosti příslušníka celní správy po každém použití zbraně.
k § 14k:
V zájmu zabezpečení zvýšené ochrany osob uvedených v tomto ustanovení se stanoví, které druhy donucovacích prostředků nesmí příslušník celní správy proti těmto osobám použít. Jejich případné použití je vázáno na stanovené podmínky. Stejné omezení platí i pro použití zbraně.
Za těhotnou ženu je třeba považovat ženu, na které je stav těhotenství zjevný, nebo ženu, která se za těhotnou prohlásí.
k § 18 až 19n:
Svobodná celní pásma a svobodné celní sklady (dále jen "svobodné celní pásmo") se zřizují k podpoře rozvoje zahraničního obchodu. Na zboží nacházející se ve svobodných celních pásmech se hledí, jako by se nenacházelo na území ČSFR a tomuto zboží je poskytováno časově neomezené osvobození od dovozních cel a poplatků vybíraných v souvislosti s dovozem a vývozem zboží. Toto zboží nepodléhá obvyklé celní kontrole.
Ačkoli se na zboží, nacházející se ve svobodném celním pásmu nebo ve svobodném celním skladu se hledí jako na zboží, které se nenachází na území ČSFR, pokud jde o dovozní cla a poplatky, mohou se na něho vztahovat některé zákazy a omezení vyplývající z platných právních předpisů. Orgány celní správy rovněž vykonávají ve svobodných celních pásmech některé kontroly za účelem zajištění správnosti prováděných úkonů.
Zboží, které nebylo podrobeno zušlechťovacím operacím, může být po výstupu ze svobodného celního pásma dovezeno do jiné části území ČSFR, aby tam bylo propuštěno do volného oběhu. V těchto případech se vyměřuje a vybírá dovozní clo a poplatky, jako kdyby bylo toto zboží dovezeno přímo z ciziny. Naproti tomu zboží, které bylo ve svobodném celním pásmu podrobeno zušlechťovacím operacím, jakož i zpracované tuzemské zboží nebo proclené zahraniční zboží, a které bylo při vstupu do svobodného celního pásma osvobozeno od dovozních cel a poplatků nebo u něhož byla tato cla a poplatky vráceny, podléhá dovoznímu clu a poplatkům.
Doposud byla tato oblast upravena v celním zákoně pouze rámcově, podrobná úprava byla provedena v prováděcím předpise, vyhlášce č. 43/1991 Sb.
V zemích ES je obvyklé, že svobodné celní pásmo je zřizováno obecně závazným právním předpisem. Vzhledem k vymezení kompetencí mezi federaci a republiky a nutnosti zřizovat svobodná celní pásma z jednoho centra se oprávnění k jejich zřizování ponechává na FMZO (zřizuje svým rozhodnutím) po projednání s příslušnými federálními a republikovými ústředními orgány státní správy a příslušnými orgány místní samosprávy.
k § 22 odst. 3 a 4:
Ustanovení upravující právní režim ve svobodných celních pásmech a svobodných celních skladech dělí zboží na zboží československé a zboží cizí. Takto vymezené zboží nelze zaměňovat se stanovením původu zboží. Současně se stanoví, že cizí zboží se propuštěním do volného oběhu v tuzemsku stává zbožím československým a československé zboží se propuštěním do volného oběhu v cizině stává zbožím cizím.
k § 36 až 38, § 51 odst. 1, § 79 odst. 5 a § 80 odst. 4:
Pojem "dopravní fyzická osoba" je třeba nahradit obecným pojmem "dopravce", který zahrnuje jak právnické osoby, tak fyzické osoby.
k § 46 a 47:
V souladu s novou právní úpravou svobodných celních pásem a nutnosti vytvořit čs. podnikatelům stejné podmínky jako mají zahraniční podnikatelé je třeba nově upravit i okamžik, od kterého vzniká nárok na clo a podle jakých předpisů se clo vyměřuje. Navrhovaná právní úprava odpovídá právní úpravě v ES.
k § 64:
Z důvodů právní jistoty je třeba přesně stanovit kdo a v které fázi dovozu, vývozu a průvozu zboží je účastníkem celního řízení.
k § 65 odst. 3:
Postavení zástupce účastníka celního řízení se navrhuje upravit stejně jako v celní legislativě Evropských společenství, kde deklarant může zastupovat pouze na základě plné moci. Pouze železnice a pošta, pokud dopravují zboží, jsou přímo ze zákona zmocněni k provedení úkonů potřebných pro celní řízení, pokud je neprovede účastník celního řízení.
k § 75 odst. 3:
Do obchodních vztahů se zahraničím vstupuje velké množství nových subjektů. Vzhledem k velké platební neschopnosti celé řady subjektů těchto vztahů je třeba zabezpečit nárok státu na clo a další poplatky vyměřované v souvislosti s dovozem. Navrhuje se proto, v souladu s právní úpravou v ES a doporučeními firmy Société Génerale de Surveillance, S. A. ze Ženevy (SGS), aby zboží mělo statut zboží ve volném oběhu až po zaplacení dovozního cla a dalších poplatků, např. dovozní přirážky, případně po složení celní jistoty nebo poskytnutí záruky ve výši odpovídající výši dovozního cla.
k § 87 odst. 1 písm. g):
V souladu s navrhovanou právní úpravou oprávnění příslušníků celní správy se nově upravuje skutková podstata ztěžování celní kontroly.
k § 118 odst. 2:
Orgány celní správy podle § 8a celního zákona plni i úkoly stanovené jinými zákony Federálního shromáždění a obecně závaznými právními předpisy vydanými federálními ústředními orgány státní správy. Vzhledem k rozdělení kompetence mezi federaci a republiky je však nutné, aby mohly plnit i úkoly stanovené zákony národních rad, které souvisejí s dovozem, vývozem a průvozem zboží, tak jak je to běžné ve všech ekonomicky vyspělých zemích. Jedná se např. o předpisy v oblasti zdravotní, veterinární, rostlinolékařské, vybírání daní a poplatků. Základní podmínkou však je, aby příslušná pravomoc byla v ústavním zákonu svěřena federaci. V současné době proto např. orgány celní správy, jako federální orgány, nemohou vybírat daně, které souvisejí s dovozem, vývozem nebo průvozem zboží (čl. 12 odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci).
k Čl. II:
Vymezuje se, podle kterých předpisů má být provedeno řízení zahájené před účinností tohoto zákona, kterým se mění a doplňuje celní zákon.
Navrhovaná právní úprava si nevyžádá žádné nové výdaje ze státního rozpočtu ani nároky na nové pracovní síly.
Navrhovaná právní úprava uvedená v Čl. body 1. až 4. je v souladu s právní úpravou v zemích Evropských společenství. Celní orgány v jednotlivých zemích mají v této oblasti podstatně větší pravomoci, zejména při vyhledávání nebo vyšetřování trestných činů souvisejících s dovozem, vývozem nebo celním tranzitem zboží. Navrhovaná právní úprava uvedená v ostatních bodech vychází z platné právní úpravy celnictví v Evropských společenství a z připravovaného celního kodexu Evropských společenství.
V Praze dne 30. ledna 1992
Předseda vlády ČSFR:
"Čalfa v. r."
Ministr zahraničního obchodu ČSFR:
"Bakšay v. r."