Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VI. v. o.
1305
Vládní návrh,
kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky úmluva o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby a Protokol o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině, sjednané v Římě 10. března 1988
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí s Úmluvou o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby a Protokolem o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině, sjednané v Římě 10. března 1988.
Důvodová zpráva
pro Federální shromáždění
Jedním ze závažných problémů současných mezinárodních vztahů je mezinárodní terorismus. Organizace Spojených národů, která se již delší dobu zabývá těmito otázkami, přijala řadu dokumentů odrážejících názory celosvětového společenství a obsahujících základní program v této specifické oblasti.
Terorismus se rozšířil v sedmdesátých letech především v letecké dopravě, na což státy reagovaly sjednáním Tokijské úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla (1963), Haagské úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (1970) a Montrealské úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (1971), která byla doplněna Protokolem o ochraně mezinárodních civilních letišť (1988).
V námořní dopravě k podobným mezinárodním smluvním úpravám obsahujícím výhradně tematiku předcházení a potlačování nezákonných činů proti bezpečnosti námořní plavby, v dřívější době nedošlo. Zásady hoje proti terorismu v oblasti námořní dopravy byly sice zakotveny v Úmluvě o volném moři (Ženeva, 1958) a Úmluvě OSN o mořském právu (Montego Bay, 1982), ale nedostačujícím způsobem. Ženevská úmluva o volném moři (články 14 - 22) a Úmluva OSN o mořském právu (články 100 - 107) obsahující tradiční ustanovení o spolupráci států při potírání pirátství, při čemž některé zásady formulované pro potřeby námořní plavby mohou být do jisté míry aplikovány též na podmínky civilního letectví. Zahrnují však výlučně případy lodí (letadel), které se dopustí nezákonných činů proti jiným lodím (letadlům) za účelem loupení, v každém případě k nepolitickým cílům.
Tragická událost na italské osobní lodi "Achille Lauro" ve východním Středomoří v říjnu 1985, při níž byl usmrcen cestující z politických důvodů, však odhalila skutečnost, že v mezinárodním mořském právu je mezera, protože dosavadní právní úprava o námořním pirátství nepostihuje takový případ. Teroristický útok na řeckou výletní loď "City of Poros" v Egejském moři rovněž s politickou motivací a tragickými důsledky v červenci 1988 opět ukazuje, že boj proti námořnímu terorismu je stále aktuální
Úmluva o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby a Protokol o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině umožní však postihnout všechny trestné činy bez ohledu na to, mají-li politický nebo nepolitický charakter.
Zmíněné smluvní dokumenty - Úmluva a Protokol - byly přijaty 10. března 1988 na mezinárodní diplomatické konferenci o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby v Římě, kterou svolala Mezinárodní námořní organizace - IMO (International Maritime Organization), pod jejíž záštitou byla sjednána celá řada významných mezinárodních smluv. Konference se zúčastnilo 82 států; zastoupena byla též Organizace pro osvobození Palestiny, dále Spojené národy a Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky, jakož i tři mezinárodní organizace.
Na konferenci bylo zdůrazněno, že přijatá opatření musí směřovat nejen k potírání nezákonných činů násilí, ale též ke studiu a analýze příčin způsobujících terorismus, ke kterému dochází často z ideologických důvodů. Preambule Úmluvy zdůrazňující tento fakt byla proto odpovídajícím způsobem doplněna, čímž byla nastolena určitá rovnováha mezi dvěma protichůdnými skupinami na konferenci: delegacemi odsuzujícími především terorismus a delegacemi zdůrazňujícími nutnost postupného odstranění příčin způsobujících tento terorismus, jako je kolonialismus, rasismus a situace mající za následek hromadné porušování lidských práv.
Skutkové podstaty trestných činů proti bezpečnosti námořní plavby jsou v Úmluvě (čl. 3) a rovněž v Protokolu (čl. 2) vymezeny. Úmluva i Protokol určují dále pravidla pro uplatnění juris dikce smluvních států, otázky potrestání pachatelů nebo jejich vydání (extradice), jakož i vstup smluvních dokumentů v platnost jejich ratifikaci, výpověď, revizi a obsahují rovněž obvyklá závěrečná ustanovení.
Úmluva předpokládá možnost řešení sporů týkajících se výkladu nebo použití této Úmluvy nebo Protokolu formou obligatorního smírčího řízení nebo předložením sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Generální prokuratura ČSFR, jako gestor novelizace trestního práva hmotného, dospěla k závěru, že trestné činy uvedené ve shora cit. smluvních dokumentech nejsou kryty československým trestním zákonem, a proto zařadila jejich skutkové podstaty do novelizace trestního práva hmotného (do § 180 a) a § 180 b)). Ochrana poskytovaná těmito ustanoveními bezpečnosti civilního letectví se rozšiřuje na civilní plavidla na základě Úmluvy o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby vzhledem k tomu, že tato Úmluva definuje skutkové podstaty trestných činů v zásadě shodně s tzv. protiúnosovými úmluvami v civilním letectví z let 1970 a 1971. Také úprava místní působnosti trestního zákona (jurisdikce) byla novelizací trestního zákona uvedena v soulad s úpravou působnosti jurisdikce podle předkládané Úmluvy. Přístup ČSFR ke shora cit. Úmluvě se promítl i do novelizace ustanovení obecné části trestního zákona týkajících se působnosti československého trestního zákona. Vedle zásady teritoriality se zakotvuje tzv. princip vlajky, jako zvláštní princip působnosti trestního zákona, který však má jinak stejný režim jako princip teritoriality.
Mezi vnitrozemskými státy je ČSFR na druhém místě (po Švýcarsku), pokud jde o tonáž obchodního námořního loďstva. V současné době pod čs. vlajkou pluje 21 námořních lodí o celkové hrubé nosnosti 430 tis. tun a hrubé prostornosti 297 tis. BRT. Ačkoliv je ČSFR vnitrozemským státem, nelze v budoucnu přes její nepříznivou geografickou polohu vyloučit účast ČSFR na získávání surovin z mořského dna v rámci mezinárodní spolupráce. S ohledem na tuto skutečnost je účelné, aby ČSFR se stala rovněž smluvní stranou Protokolu o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině.
Úmluva o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby a zmíněný Protokol mají s ohledem na stále aktuální problematiku mezinárodního terorismu silný politický aspekt. V případě, že se ČSFR stane smluvním státem těchto mezinárodně právních dokumentů, bude na mezinárodním fóru zvýrazněn aktivní přístup čs. zahraniční politiky v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu.
Vzhledem k tomu, že jde o významné smluvní dokumenty, které se dotýkají oblastí upravených čs. zákony, předkládá se Úmluva o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby a Protokol o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině v souladu s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.
Závazky obsažené v Úmluvě a Protokolu nejsou v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je ČSFR vázána a neodporují obecně uznávaným zásadám mezinárodního práva. Nebudou mít dopad na státní rozpočet a plán pracovních sil.
Provádění Úmluvy a Protokolu bude zabezpečovat federální ministerstvo dopravy ve spolupráci s příslušnými resorty včetně čs. orgánů činných v trestním řízení.
Za bezvadnost:
ÚMLUVA O ZAMEZENÍ NEZÁKONNÝM ČINŮM PROTI BEZPEČNOSTI NÁMOŘNÍ PLAVBY
Smluvní státy této Úmluvy,
MAJÍCE NA PAMĚTI cíle a zásady Charty Spojených národů týkající se zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a podpory přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,
UZNÁVAJÍCE především, že každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost, jak je stanoveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech,
HLUBOCE ZNEPOKOJENY celosvětovým stupňováním teroristické činnosti ve všech jejích formách, jež uvádí v nebezpečí nebo ničí nevinné lidské životy, ohrožuje základní svobody a vážně poškozuje důstojnost lidských bytostí,
BEROUCE V ÚVAHU, že nezákonné činy proti bezpečnosti námořní plavby ohrožují bezpečnost osob a majetku, vážně narušují námořní provoz a podrývají důvěru národů světa v bezpečnost námořní plavby,
BEROUCE V ÚVAHU, že výskyt takových činů je záležitostí vážného zájmu pro mezinárodní společenství jako celek,
JSOUCE PŘESVĚDČENY o naléhavé potřebě rozvíjet mezinárodní spolupráci mezi státy ve vynalézání a přijímání účinných a praktických opatření pro zabránění všem nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby a pro stíhání a potrestání jejich pachatelů,
PŘIPOMÍNAJÍCE rezoluci 40/61 Valného shromáždění Spojených národů z 9. prosince 1985, která, mimo jiné, "vyzývá všechny státy, aby jednostranně a ve spolupráci s jinými státy, jakož i příslušnými orgány Spojených národů přispěly k postupnému odstranění příčin způsobujících mezinárodní terorismus a věnovaly zvláštní pozornost všem okolnostem, včetně kolonialismu, rasismu a situacím majícím za následek hromadné a flagrantní porušování lidských práv a základních svobod, jakož i situacím souvisejícím s cizí okupací, které by mohly dát vzniknout mezinárodnímu terorismu a ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost",
PŘIPOMÍNAJÍCE DÁLE, že rezoluce 40/61 "jednoznačně odsuzuje, jako zločinné, všechny činy, metody a praktiky terorismu spáchané kdekoli a kýmkoli, včetně těch, jež ohrožují přátelské vztahy mezi státy a jejich bezpečnost",
PŘIPOMÍNAJÍCE ROVNĚŽ, že rezolucí 40/61 byla Mezinárodní námořní organizace vyzvána "studovat problém terorismu na palubě lodí nebo proti lodím se zřetelem na vypracování doporučení k přiměřeným opatřením",
MAJÍCE NA PAMĚTI rezoluci A. 584/14/ z 20. listopadu 1985 Shromáždění Mezinárodní námořní organizace, které vyzvalo k rozvoji Opatření k zabránění nezákonným činům, jež ohrožují bezpečnost lodí a ochranu jejich cestujících a posádek,
POZNAMENÁVAJÍCE, že činy posádky, které podléhají normální palubní kázni, jsou mimo působnost této Úmluvy,
POTVRZUJÍCE naléhavost sledování pravidel a norem týkajících se zamezení a kontroly nezákonným činům proti lodím a osobám na palubě lodí, s ohledem na jejich aktualizaci podle potřeby; v tomto smyslu berou s uspokojením na vědomí Opatření k zabránění nezákonným činům proti cestujícím a posádkám na palubě lodí, doporučená Výborem pro námořní bezpečnost Mezinárodní námořní organizace,
POTVRZUJÍCE DÁLE, že záležitosti, které nejsou upraveny touto Úmluvou, se budou nadále řídit pravidly a zásadami obecného mezinárodního práva,
UZNÁVAJÍCE nutnost, aby se všechny státy v boji s nezákonnými činy proti bezpečnosti námořní plavby přísně řídily pravidly a zásadami obecného mezinárodního práva,
SE DOHODLY takto:
Článek 1
Pro účely této Úmluvy, "loď" znamená plavidlo jakéhokoli typu jež není trvale upevněno k mořskému dnu, včetně lodí s dynamickým vztlakem, ponorek, nebo jakýchkoli jiných plovoucích zařízení.
Článek 2
1 Tato Úmluva se nevztahuje na:
a) válečné lodě; nebo
lodě, které vlastní nebo provozuje stát, pokud se používají jako pomocná síla válečného námořnictva nebo pro celní anebo policejní účely; nebo
b) lodě, které byly staženy z plavby nebo vyřazeny.
2 Žádné ustanovení této Úmluvy nenaruší imunitu válečných lodí a jiných vládních lodí provozovaných pro neobchodní účely.
Článek 3
1 Každá osoba spáchá trestný čin, jestliže protiprávně a úmyslně:
(a) se zmocní lodi nebo vykonává nad ní kontrolu násilím nebo jeho hrozbou nebo jakoukoli jinou formou zastrašování; nebo
(b) uskuteční násilný čin proti osobě na palubě lodi, jestliže tento čin může ohrozit bezpečnou plavbu této lodi; nebo
(c) zničí loď nebo způsobí poškození lodi nebo jejího nákladu, jež může ohrozit bezpečnou plavbu této lodi; nebo
(d) umístí nebo jakýmikoli prostředky způsobí, že na lodi je umístěno zařízení nebo látka, které mohou loď zničit nebo způsobit poškození lodi nebo jejího nákladu, jež ohrozí nebo může ohrozit bezpečnou plavbu této lodi; nebo
(e) zničí nebo vážně poškodí námořní navigační zařízení nebo vážně zasáhne do jejich činnosti, jestliže takový čin může ohrozit bezpečnou plavbu lodi; nebo
(f) sdělí informaci, o níž ví, že je nesprávná, a tím ohrozí bezpečnou plavbu lodi; nebo
(g) způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt jakékoli osobě v souvislosti se spácháním nebo pokusem spáchat některý z trestných činů uvedených v písmenech (a) až (f).
2 Každá osoba rovněž spáchá trestný čin, jestliže:
(a) se pokusí spáchat kterýkoli z trestných činů uvedených v odstavci 1; nebo
(b) napomáhá spáchání kteréhokoli z trestných činů uvedených v odstavci 1, jehož se dopustí jakákoli osoba nebo se jinak účastní na trestném činu; nebo
(c) hrozí spáchat některý z trestných činů uvedených v písmenech (b), (c) a (e) odstavce 1, s podmínkou nebo bez ní, podle toho co stanoví vnitrostátní právo, s úmyslem přinutit fyzickou nebo právnickou osobu vykonat nějaký čin nebo od něho upustit, je-li tato hrozba takové povahy, že může ohrozit bezpečnou plavbu dotyčné lodi.
Článek 4
1 Tato Úmluva se použije, jestliže loď pluje nebo její plavební řád zahrnuje plavbu do vod, přes ně nebo z vod za vnější hranici teritoriálního moře jednoho státu nebo boční hranice svého teritoriálního moře s přilehlými státy.
2 V případech, na něž se Úmluva nevztahuje podle odstavce 1, se však Úmluva bude vztahovat, pokud se osoba důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu (dále jen "podezřelá osoba") nalézá na území jiného smluvního státu, než je stát uvedený v odstavci 1.
Článek 5
Každý smluvní stát stanoví za trestné činy, uvedené v článku 3, přiměřené tresty, při čemž bude brát v úvahu závažnost těchto trestných činů.
Článek 6
1 Každý smluvní stát přijme opatření nezbytná pro určení své jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 3, když je trestný čin spáchán:
(a) proti lodi nebo na palubě lodi plující v době spáchání trestného činu pod vlajkou tohoto státu; nebo
(b) na území tohoto státu, včetně teritoriálního moře; nebo
(c) občanem tohoto státu.
2 Smluvní stát může rovněž určit svou jurisdikci nad takovým trestným činem, pokud:
(a) je spáchán osobou bez státní příslušnosti, jejíž obvyklé bydliště je v tomto státě; nebo
(b) během jeho spáchání je občan tohoto státu zajat, ohrožován, zraněn nebo usmrcen; nebo
(c) je spáchán při pokusu donutit tento stát provést nebo zdržet se provedení jakéhokoli činu.
3 Každý smluvní stát, který určil svou jurisdikci pro případy uvedené v odstavci 2, oznámí to generálnímu tajemníkovi Mezinárodní námořní organizace (dále uváděný jako "generální tajemník"). Jestliže tento smluvní stát později zruší tuto jurisdikci, oznámí to generálnímu tajemníkovi.
4 Každý smluvní stát přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k určení jeho jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 3 v případech, kdy se podezřelá osoba nalézá na jeho území a tento stát ji nevydá žádnému ze smluvních států, které určily svou jurisdikci v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku.
5 Tato Úmluva nevylučuje trestní jurisdikci vykonávanou v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
Článek 7
1 Každý smluvní stát, na jehož území se podezřelá osoba nalézá, pokud je přesvědčen, že okolnosti k tomu opravňují, vezme ji v souladu se svými právními předpisy do vazby nebo učiní jiná opatření k tomu, aby byla zajištěna její přítomnost po takovou dobu, která je nezbytná k zahájení trestního nebo extradičního řízení.
2 Tento stát okamžitě provede předběžné vyšetřování ke zjištění skutečností v souladu se svými právními předpisy.
3 Každá osoba, vůči které jsou opatření uvedená v odstavci 1 činěna, je oprávněna:
(a) bez odkladu být ve spojení s nejbližším příslušným zástupcem státu, jehož je státním občanem, nebo státu, který je jinak oprávněn navázat takovéto spojení, nebo, jestliže jde o osobu bez státní příslušnosti, státu, na jehož území má obvyklé bydliště,
(b) přijmout návštěvu zástupce tohoto státu.
4 Práva uvedená v odstavci 3 budou vykonávána v souladu s právními předpisy státu, na jehož území se podezřelá osoba nalézá, avšak za podmínky, že zmíněné právní předpisy plně umožní dosáhnout účelu, pro který byla práva poskytovaná podle odstavce 3 zamýšlena.
5 Pokud smluvní stát na základě tohoto článku vzal osobu do vazby, uvědomí okamžitě státy, které určily jurisdikci podle článku 6 odstavec 1, a pokud to považuje za vhodné, rovněž další zainteresované státy o skutečnosti, že tato osoba je ve vazbě, pokud je přesvědčen, že okolnosti opravňují její zdržení.
Stát, který provede předběžné vyšetřování, uvedené v odstavci 2 tohoto článku, ihned oznámí jeho výsledky zmíněným státům a sdělí, zda hodlá vykonávat jurisdikci.
Článek 8
1 Velitel lodi smluvního státu ("stát vlajky") může předat orgánům kteréhokoli jiného smluvního státu ("přijímací stát") jakoukoli osobu, o které má vážné důvody se domnívat, že spáchala jeden z trestných činů uvedených v článku 3.
2 Stát vlajky zajistí, že velitel jeho lodi, který má na palubě jakoukoli osobu, jež zamýšlí předat podle odstavce 1, je povinen, kdykoli to bude prakticky možné a pokud možno před vstupem do teritoriálního moře přijímacího státu, uvědomit orgány přijímacího státu o jeho úmyslu předat takovou osobu s uvedením důvodů.
3 Přijímací stát bude souhlasit s předáním zmíněné osoby, ledaže by se mohl odůvodněně domnívat, že Úmluva se nepoužije na činy, které jsou důvodem předání, takže bude postupovat v souladu s ustanoveními článku 7. Každé odmítnutí souhlasit s předáním musí být doprovázeno vysvětlením o důvodech odmítnutí.
4 Stát vlajky zajistí, že velitel jeho lodi je povinen opatřit pro orgány přijímacího státu důkazy, které má k dispozici a jež se týkají údajného trestného činu.
5 Přijímací stát, který předanou osobu přijal v souladu s odstavcem 3, může také požádat stát vlajky přijmout tuto osobu. Stát vlajky posoudí takovou žádost a bude-li souhlasit s žádostí, je povinen postupovat v souladu s článkem 7. Jestliže stát vlajky odmítne žádost, sdělí přijímacímu státu důvody, které ho vedly k takovému rozhodnutí.
Článek 9
Žádné ustanovení této Úmluvy neovlivní jakýmkoli způsobem pravidla mezinárodního práva, která se týkají pravomoci států uplatnit vyšetřovatelskou nebo vykonavatelskou jurisdikci na palubě lodí, jež neplují pod jejich vlajkou.
Článek 10
1 Smluvní stát, na jehož území byla nalezena podezřelá osoba, je povinen, v případech, na něž se vztahuje článek 6, pokud ji nevydá, bez jakékoli výjimky a bez ohledu na to, zda trestný čin byl nebo nebyl spáchán na jeho území, předložit bez odkladu případ svým příslušným orgánům za účelem trestního stíhání v souladu se svými právními předpisy. Tyto orgány přijmou rozhodnutí na základě právních předpisů svého státu stejným způsobem, jako v případě jiného závažného trestného činu.
2 Jakékoli osobě, vůči které je vedeno řízení v souvislosti s kterýmkoli trestným činem uvedeným v článku 3, bude zajištěno spravedlivé zacházení ve všech stadiích řízení, včetně všech práv a záruk poskytovaných pro takové řízení právními předpisy státu, na jehož území se nalézá.
Článek 11
1 Trestné činy uvedené v článku 3 se povazují za trestné činy podléhající extradici, zahrnuté do každé extradiční dohody existující mezi kterýmikoli smluvními státy. Smluvní státy se zavazují, že zahrnou tyto trestné činy, jako trestné činy podléhající extradici do každé extradiční dohody, která mezi nimi bude uzavřena.
2 Jestliže smluvní stát, který podmiňuje extradici existencí dohody, bude požádán o extradici jiným smluvním státem, s nímž nemá extradiční dohodu, dožádány stát může, podle své úvahy, považovat tuto Úmluvu za právní podklad pro extradici, pokud jde o trestné činy uvedené v článku 3. Extradice bude podléhat ostatním podmínkám stanoveným právními předpisy dožádaného smluvního státu.
3 Smluvní státy, které nepodmiňují extradici existencí dohody, uznají trestné činy uvedené v článku 3 mezi sebou za trestné činy podléhající extradici podle podmínek určených právními předpisy dožádaného státu.
4 V případě nutnosti je třeba trestné činy uvedené v článku 3 posuzovat pro účely extradice mezi smluvními státy, jako by byly spáchány nejenom v místě, kde k nim došlo, ale též v místě podléhajícím jurisdikci smluvního státu, který požaduje extradici.
5 Smluvní stát, který obdrží více než jednu žádost o extradici od států, které určily jurisdikci v souladu s článkem 6, a jenž se rozhodne nevést soudní stíhání, je povinen při výběru státu, jemuž má být podezřelá osoba vydána, brát náležitý zřetel na zájmy a závazky smluvního státu, pod jehož vlajkou loď plula v době spáchání trestného činu.
6 Při posuzování žádosti o vydání podezřelé osoby podle této Úmluvy, dožádaný stát musí věnovat náležitou pozornost, zdali její práva, uvedená v článku 7 odstavec 3, mohou být provedena v žádajícím státě.
7 Se zřetelem k trestným činům, definovaným v této Úmluvě, ustanovení všech extradičních dohod a úprav, které jsou použitelné mezi smluvními státy, se pozmění, pokud jde o smluvní státy, v rozsahu, ve kterém jsou neslučitelné s touto Úmluvou.
Článek 12
1 Smluvní státy si navzájem poskytnou v co největší míře pomoc v souvislosti s trestním řízením zahájeným ve věci trestných činů uvedených v článku 3, včetně pomoci při získání důkazů nezbytných pro řízení.
2 Smluvní státy budou plnit své závazky podle odstavce 1 ve shodě se všemi dohodami o vzájemné pomoci, jež mezi nimi mohou existovat. V případě neexistence takových dohod smluvní státy si vzájemně poskytnou pomoc v souladu se svými právními předpisy.
Článek 13
1 Smluvní státy budou spolupracovat při zamezování trestným činům uvedeným v článku 3, zejména tím, že:
(a) přijmou všechna dostupná opatření, aby zabránily na svých územích přípravám ke spáchání těchto trestných činů uvnitř nebo mimo svá území;
(b) si budou vyměňovat informace v souladu se svými právními předpisy a koordinovat administrativní a jiná opatření přijatá jako vhodná k zamezení páchání trestných činů uvedených v článku 3.
2 Když v důsledku spáchání trestného činu uvedeného v článku 3 dojde ke zdržení nebo přerušení plavby lodí, každý smluvní stát, na jehož území se loď nebo cestující nebo posádka nalézají, bude povinen vynaložit veškeré možné úsilí, aby zabránil nadměrnému zdržení nebo opoždění lodi, jejích cestujících, posádky nebo nákladu.
Článek 14
Každý smluvní stát, který se může odůvodněně domnívat, že trestný čin uvedený v článku 3 bude spáchán, poskytne ve shodě se svými právními předpisy pokud možno okamžitě všechny závažné informace, které získal, těm státům, o nichž se domnívá, že by určily jurisdikci v souladu s článkem 6.
Článek 15
1 Každý smluvní stát poskytne v souladu se svými právními předpisy generálnímu tajemníkovi pokud možno okamžitě všechny informace, které získal a jež se týkají:
(a) okolností trestného činu;
(b) akce podniknuté na základě článku 13 odstavec 2;
(c) opatření přijatých ve vztahu k podezřelé osobě a zejména výsledků veškerého extradičního řízení nebo jiného právního řízení.
2 Smluvní stát, v němž je podezřelá osoba stíhán a, sdělí v souladu se svými právními předpisy konečný výsledek řízení generálnímu tajemníkovi.
3 Informace předané v souladu s odstavci 1 a 2 oznámí generální tajemník všem smluvním státům, členům Mezinárodní námořní organizace (dále uváděné jako "Organizace"), dalším zúčastněným státům a příslušným mezinárodním mezivládním organizacím.
Článek 16
1 Jakýkoli spor mezi dvěma nebo více smluvními státy týkající s výkladu nebo provádění této Úmluvy, který nelze urovnat jednáním v přijatelném čase, bude na žádost jednoho z nich předložen ke smírčímu řízení. Jestliže během šesti měsíců od data žádosti o smírčí řízení nejsou strany schopny dohodnout se na jeho uspořádání, kterákoli z těchto stran může spor předložit Mezinárodnímu soudnímu dvoru podáním žádosti v souladu se statutem Dvora.
2 Každý stát může při podpisu nebo ratifikaci, přijetí nebo schválení této Úmluvy nebo přístupu k ní prohlásit, že se nepovažuje být vázán některým nebo všemi ustanoveními odstavce 1. Ostatní smluvní státy nebudou vázány těmito ustanoveními vůči kterémukoli smluvnímu státu, který učinil takovou výhradu.
3 Každý stát, který učinil výhradu v souladu s odstavcem 2, může kdykoli stáhnout tuto výhradu oznámením generálnímu tajemníkovi.
Článek 17
1 Tato Úmluva bude otevřena k podpisu v Římě 10. března 1988 státy účastnícími se Mezinárodní konference o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby a v sídle Organizace k podpisu všemi státy od 14. března 1988 do 9. března 1989. Poté zůstane otevřena k přístupu.
2 Státy mohou vyjádřit svůj souhlas, že jsou vázány touto Úmluvou:
(a) podpisem bez výhrady, pokud jde o ratifikaci, přijetí nebo schválení; nebo
(b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po němž následuje ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo
(c) přístupem.
3 Ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup se uskuteční uložením listiny s tímto účinkem u generálního tajemníka.
Článek 18
1 Tato Úmluva vstoupí v platnost za devadesát dní po datu, kdy ji patnáct států bud podepsalo bez výhrady, pokud jde o ratifikaci, přijetí nebo schválení, nebo uložilo listinu o její ratifikaci, přijetí, schválení nebo o přístupu.
2 Pro stát, který, pokud jde o tuto Úmluvu, uloží listinu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu po splnění podmínek pro její vstup v platnost, nabude ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup účinnosti za devadesát dní po datu tohoto uložení.
Článek 19
1 Tato Úmluva může být vypovězena kterýmkoli smluvním státem kdykoli po uplynutí jednoho roku od data, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost pro tento stát.
2 Výpověď se uskuteční uložením listiny o výpovědi u generálního tajemníka.
3 Výpověď nabude účinnost za jeden rok po přijetí listiny o výpovědi generálním tajemníkem nebo po uplynutí delší doby stanovené v listině o výpovědi.
Článek 20
1 Organizace může svolat konferenci za účelem revize nebo doplnění této Úmluvy.
2 Generální tajemník je povinen svolat konferenci smluvních států této Úmluvy za účelem revize nebo doplnění Úmluvy na žádost jedné třetiny smluvních států nebo deseti smluvních států, podle toho, který počet je vyšší.
3 O každé listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, uložené po datu, kdy změna této Úmluvy vstoupila v platnost, se bude mít za to, že se vztahuje ke změněné Úmluvě.
Článek 21
1 Tato Úmluva bude uložena u generálního tajemníka.
2 Generální tajemník je povinen:
(a) informovat státy, které podepsaly tuto Úmluvu nebo k ní přistoupily, jakož i všechny členy Organizace o:
(i) každém novém podpisu nebo uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, současně s jejím datem;
(ii) datu vstupu v platnost této Úmluvy;
(iii) uložení každé listiny o výpovědi této Úmluvy, současně s datem, kdy byla doručena, a datem, od které ho je výpověď účinná;
(iv) přijetí každého prohlášení nebo oznámení učiněného podle této Úmluvy;
(b) předat ověřené věrné kopie této Úmluvy všem státům, které tuto Úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily.
3 Jakmile tato Úmluva vstoupí v platnost, depozitář je povinen její ověřenou věrnou kopii předat generálnímu tajemníkovi Spojených národů k registraci a uveřejnění v souladu s článkem 102 Charty Spojených národů.
Článek 22
Tato Úmluva je sjednána v jednom originále v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž každý text je stejně autentický.
NA DŮKAZ TOHO, níže podepsaní k tomuto účelu jsouce náležitě zmocněni svými vládami, podepsali tuto Úmluvu.
DÁNO v Římě dne desátého března roku tisícího devítistého osmdesátého osmého.
x x x
Za bezvadnost:
PROTOKOL O ZAMEZENÍ NEZÁKONNÝM ČINŮM PROTI BEZPEČNOSTI PEVNÝCH PLOŠIN UMÍSTĚNÝCH NA PEVNINSKÉ MĚLČINĚ