Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VI. v. o.
1373
Vládní návrh,
kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci, podepsaná v Praze dne 27. února 1992
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci, podepsanou v Praze dne 27. února 1992
Důvodová zpráva
pro Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
Čs. - německé vztahy se od listopadu 1989 rozvíjejí dynamicky, způsobem odpovídajícím přátelské atmosféře mezi oběma státy. Z hlediska ČSFR představuje SRN jednu z prioritních oblastí zahraničně-politických i ekonomických zájmů, čemuž odpovídá i snaha o postupné dobudování bilaterální smluvní základny.
Východiskem budoucích vzájemných vztahů bude Smlouva mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci, podepsaná v Praze dne 27. února 1992.
Smlouva jako celek je orientována do budoucnosti a vytváří solidní politický a právní základ pro prohloubení všestranné důvěry a vzájemnou spolupráci.
V preambuli Smlouva poukazuje na staleté plodné tradice společných dějin, na četné oběti, které se vyžádalo panování násilí, válka a vyhnání a na pevnou vůli obou stran skoncovat jednou provždy s použitím síly, bezprávím a odplatou bezpráví novou nespravedlností. Výraz "vyhnání" má morální význam a nelze s ním spojovat žádné právní důsledky.
Rozhodnutí o odsunu Němců z Polska, Maďarska a ČSR učinily vítězné velmoci v Postupimské dohodě z 2. srpna 1945 jménem mezinárodního společenství. Postupimská dohoda schválila i odsun prováděný před jejím uzavřením, na jehož realizaci se vítězné velmoci rovněž podílely. Odsun měl být podle Postupimské dohody prováděn spořádaně a lidsky a v této podobě byl zcela legitimní. Při jeho realizaci však nepochybně docházelo, ať již v důsledku spravedlivého hněvu či přehmatů, k násilnostem, pro něž není ospravedlnění. Tyto excesy při realizaci odsunu, ke kterým docházelo zejména v jeho fázi do přijetí Postupimské dohody, tj. při tzv. divokém odsunu, jsou vyjádřeny slovem vyhnání". Pojem "vyhnání"však zahrnuje i vyhnání čs. občanů z čs. pohraničního území obsazeného po mnichovské dohodě Německem.
V preambuli Smlouvy obě strany uznávají kontinuitu čs. státu od r. 1918 a potvrzují Smlouvu o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN ze dne 11. 12. 1973 také ohledně nulity mnichovské dohody. V preambuli Smlouvy z r. 1973 je uvedeno, že "mnichovská dohoda z 29. 9. 1938 byla ČSR vnucena nacistickým režimem pod hrozbou síly" a podle článku 2 smluvní strany považují tuto dohodu za nulitní. Ve Smlouvě z r. 1973 je tudíž uveden jeden z hlavních důvodů neplatnosti mnichovské dohody od samého počátku, tj. hrozba silou, kterou byla ČSR vnucena. Pojem "nulitní" čs. strana interpretovala a bude i nadále interpretovat v souladu s Vídeňskou úmluvou o smluvním právu z r. 1969 jako "neplatný od počátku" (viz čl. 52 Vídeňské úmluvy, podle kterého každá smlouva, jejíž uzavření bylo dosaženo hrozbou nebo použitím síly, je nulitní). V komentáři Komise OSN pro mezinárodní právo se uvádí, že pojem nulitní znamená neplatný od počátku. Nulita mnichovské dohody potvrzuje známou zásadu, že z bezpráví nemůže vzniknout právo. V daném případě to znamená, že odtržení značné části území ČSR bylo od počátku protiprávní a neplatné a že toto čs. pohraniční území nikdy právně nebylo součástí Německa.
Obdobně jsou vykládána ustanovení Mírové smlouvy s Maďarskem z r. 1947, kterou byl označen za "nulitní" protokol o rozhodčím výroku mezi ČSR a hortyovským Maďarskem ze dne 2. 11. 1938 (tzv. Vídeňská arbitráž).
Potvrzení kontinuity čs. státu od r. 1918 znamená, že v průběhu druhé světové války čs. stát nepřestal existovat jako subjekt mezinárodního práva.
Operativní část Smlouvy obsahuje zásady vzájemných vztahů, potvrzení společných hranic, ustanovení o spolupráci k dosažení jednotného systému bezpečnosti v Evropě a v oblasti odzbrojení, o hospodářské integraci a o dvoustranné spolupráci v jednotlivých oblastech.
Vzájemné vztahy spočívají na pravidlech mezinárodního práva, zásadách Charty OSN, helsinském Závěrečném aktu a Pařížské chartě pro novou Evropu (články 2 a 4). Smluvní strany potvrzují mezi nimi existující státní hranice a prohlašují, že nemají vůči sobě žádné územní nároky a že nebudou takové nároky vznášet ani v budoucnu (článek 3).
Termín "státní hranice" v českém textu a "hranice" v textu německém je obsahově totožný a vyplývá z odlišné terminologie smluvních stran u smluv politického charakteru, což potvrdil při podpisu Smlouvy i kancléř Kohl.
Smlouva obsahuje ustanovení o spolupráci v oblasti bezpečnosti v Evropě za účelem vytváření celoevropských kooperativních bezpečnostních struktur a dosažení účinných opatření k odzbrojení, posílení důvěry a stability (články 5, 6, 8). Pro případy ohrožení nebo porušení míru a vzniku situací, jež mohou vyvolat nebezpečné mezinárodní komplikace Smlouva předvídá spolupráci v rámci KBSE, jakož i OSN, a neprodleně konzultace za účelem koordinace pozic obou stran a docílení shody o opatřeních potřebných ke zlepšení nebo zvládnutí situace (článek 7).
Velkou pozornost věnuje Smlouva podpoře čs. úsilí o plné začlenění do Evropských společenství. K tomu přijala německá strana závazek působit jak bilaterálně, tak i multilaterálně ve prospěch podpory hospodářského rozvoje v ČSFR v rámci plně rozvinutého sociálního tržního hospodářství, jakož i podporovat úsilí ČSFR o vytvoření podmínek pro její plné začlenění do Evropských společenství (články 9 a 10).
Smlouva předvídá pravidelné konzultace na různých úrovních, styky a výměnu zkušeností mezi parlamenty, spolupráci mezi republikami a spolkovými zeměmi, mezi regiony a jinými územními útvary (články 11, 12 a 13).
Po ustanovení o prohloubení spolupráce v rámci mezinárodních organizací (článek 14) následují ustanovení o dvoustranné spolupráci v jednotlivých oblastech.
Smlouva se zmiňuje v obecné rovině o hlavních rysech spolupráce v oblasti hospodářské a finanční (článek 15), vědecko-technické (článek 16), životního prostředí (článek 17), dopravy a spojů (článek 18), územního plánování (článek 19), kultury, vědy a školství (články 22-27), zdravotnictví a sociálního zabezpečení (článek 32) a v oblasti právní pomoci (článek 31). Zvláštní ustanovení je věnováno spolupráci a výměně mládeže (článek 29) a podpoře všestranných styků mezi občany, politickými stranami, odbory a jinými společenskými organizacemi a svazy (článek 28).
Smlouva upravuje též práva osob patřících k německé menšině v ČSFR (článek 20) a Čechů a Slováků, kteří se však nekonstituovali na území SRN jako národnostní menšina (článek 21). Rozsah jejich práv je vcelku totožný. Práva a povinnosti vycházejí zejména z dokumentu Kodaňské schůzky o lidské dimenzi KBSE ze dne 29. 6. 1990.
Při odlišnostech v názoru na výklad a provádění Smlouvy budou obě strany uplatňovat postup popsaný ve Zprávě o schůzce expertů KBSE v La Valletě o mírovém řešení sporů (článek 34).
V souvislosti s podpisem Smlouvy došlo k výměně dopisů, ve kterých vláda ČSFR prohlašuje, že perspektiva plného začlenění ČSFR do Evropských společenství, uvedená v článku 10, bude vzrůstající měrou vytvářet možnost, aby také občané SRN se mohli usazovat v ČSFR. Jde o prohlášení, které koresponduje s čs. závazky vyplývajícími z Asociační dohody sjednané s Evropskými společenstvími a jejich členskými státy.
V dopisech dále obě strany prohlašují, že tato Smlouva se nezabývá majetkoprávními otázkami. Toto konstatování se týká jednak čs. nároků, kterými jsou zejména reparace, škody způsobené mnichovskou dohodou a čs. předválečné pohledávky nereparační povahy, jednak domnělých nároků sudetských Němců. K tomu je třeba poznamenat, že konfiskace jejich majetku byla provedena v souladu s mezinárodním právem na základě čs. právních předpisů, bez nároků na náhradu. Toto čs. stanovisko má oporu také v Pařížské reparační dohodě, která opravňovala ČSR zadržet a likvidovat majetek osob, které byly jejími příslušníky v době, kdy došlo k její okupaci, tj. sudetských Němců.
Jakémukoliv majetkovému odškodnění sudetských Němců brání i nové čs. rehabilitační a restituční zákony, které vylučují odškodnění za zásahy do majetku, ke kterým došlo před 25. 2. 1948.
Pokud by v budoucnu byly domnělé nároky sudetských Němců uplatněny prostřednictvím vlády SRN, ČSFR by proti nim uplatnila čs. reparační nároky, mnichovské škody a pohledávky nereparačního charakteru.
Po parafování Smlouvy pokračovala jednání o odškodnění čs. perzekučních nároků. Zkoumala se možnost vytvoření jednostranné německé nadace podle polského vzoru (s německým vkladem cca 100 mil. DM), zřízení společné čs. - německé nadace (z které by byli odškodněni i zvláště těžce postižení Němci během odsunu) i možnost německé investice v ČSFR jako formy nepřímé kompenzace (v hodnotě podstatně vyšší než u jednostranné německé nadace).
Po vyhodnocení všech aspektů, a to jak politických, tak i ekonomických a právních, se jako nejvýhodnější pro ČSFR jeví zřízení jednostranné německé nadace v ČSFR, z které by byli odškodňování přímo čs. občané.
V současnosti probíhají složitá jednání o zřízení této nadace.
Smlouva se uzavírá na dobu 10 let a její platnost se prodlužuje mlčky vždy o dalších pět let, není-li vypovězena písemně jeden rok před uplynutím její platnosti (článek 35).
Smlouva odpovídá zásadám čs. zahraniční politiky, je v souladu s čs. právním řádem a obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky ČSFR převzatými jinými mezinárodními smlouvami.
Jedná se o Smlouvu politickou, která podle článku 36, odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci vyžaduje před ratifikací souhlas Federálního shromáždění.
SMLOUVA
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci
Česká a Slovenská Federativní Republika a Spolková republika Německo
rozhodnuty navázat na staleté plodné tradice společných dějin a na výsledky dosavadní spolupráce, jakož i postavit své vzájemné vztahy v duchu dobrého sousedství a přátelské spolupráce na základ zaměřený na budoucnost,
vědomy si četných obětí, které si vyžádalo panování násilí, válka a vyhnání, a těžkého utrpení, které bylo způsobeno mnohým nevinným lidem,
v pevné vůli skoncovat jednou provždy s použitím síly, bezprávím a odplatou bezpráví novou nespravedlností a společným úsilím překonat následky strastiplných kapitol společných dějin v tomto století,
přesvědčeny, ze naplnění touhy jejich národů po porozumění a usmíření významně přispívá k upevnění míru v Evropě,
hluboce přesvědčeny o nutnosti definitivně překonat rozdělení Evropy a vytvořit spravedlivé a trvalé evropské mírové uspořádání, včetně kooperativních struktur bezpečnosti,
vědomy si společné odpovědnosti, jakožto sousedé ve středu Evropy, za vybudování této nové Evropy, spojené společným dědictvím a společnými hodnotami,
uznávajíce skutečnost, že československý stát od roku 1918 nikdy nepřestal existovat,
potvrzujíce Smlouvu ze dne 11. prosince 1973 o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa také ohledně nulity mnichovské dohody z 29. září 1938,
majíce na paměti významný přínos, který znamenají demokratické přeměny v České a Slovenské Federativní Republice a završení sjednocení Německa pro sjednocenou demokratickou Evropu,
oceňujíce Smlouvu ze dne 12. září 1990 o konečném uspořádání ve vztahu k Německu,
vědomy si významu, který má členství Spolkové republiky Německo v Evropském společenství a zintenzivnění spolupráce mezi Evropskými společenstvími a Českou a Slovenskou Federativní Republikou pro jejich budoucí vztahy, a oceňujíce členství obou států v Radě Evropy,
majíce na paměti tvůrčí přínos svých národů ke společnému kulturnímu dědictví Evropy a hluboké vzájemné obohacování svých kultur, jakož i význam kulturní výměny pro vzájemné porozumění,
přesvědčeny, že mladé generaci připadne zvláštní úloha v novém utváření vztahů a spolupráce mezi jejich národy,
se dohodly takto:
Článek 1
(1) Smluvní strany budou utvářet své vztahy v duchu dobrého sousedství a přátelství. Budou usilovat o rozsáhlou mírovou a partnerskou spolupráci ve všech oblastech. Budou dále rozšiřovat a prohlubovat dialog v ovzduší vzájemné důvěry.
(2) Budou usilovat o vytvoření takové Evropy, v níž budou respektována lidská práva a základní svobody, jakož i zásady demokracie a právního státu a v níž hranice ztratí povahu dělící čáry, na základě vzájemného porozumění a odstraňováním hospodářských a sociálních rozdílů.
Článek 2
Smluvní strany se při utváření svých vztahů a v otázkách míru, bezpečnosti a spolupráce v Evropě a ve světě budou řídit zejména těmito zásadami:
Nejvyšším cílem jejich politiky je zachovat a upevňovat mír, jakož i účinně zabraňovat ozbrojeným konfliktům a všem druhům válek.
Těžištěm jejich politiky je člověk, jeho důstojnost a práva, starost o přežití lidstva a zachování životního prostředí.
Jednají v souladu s mezinárodním právem, zejména s Chartou Organizace spojených národů, a své mezinárodněprávní závazky plní svědomitě a v dobré víře. Řídí se helsinským Závěrečným aktem ze dne 1. srpna 1975 a později přijatými dokumenty Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, zejména Pařížskou chartou za novou Evropu ze dne 21. listopadu 1990.
Vzájemně respektují svou svrchovanou rovnost, územní celistvost, neporušitelnost svých hranic, svou politickou nezávislost, jakož i zásadu nevměšování do vnitřních záležitostí a zásadu zákazu hrozby silou nebo použití síly.
Potvrzují právo všech národů určovat svůj osud svobodně a bez vnějšího vměšování a uspořádat svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní rozvoj podle vlastního přání.
Článek 3
(1) Smluvní strany potvrzují mezi nimi existující státní hranice. Potvrzují, že nemají vůči sobě žádné územní nároky a nebudou takové nároky vznášet ani v budoucnu.
(2) Zavazují se neomezeně respektovat svrchovanost a územní celistvost druhé Smluvní strany.
(3) Uzavřou smlouvu o zjištění průběhu, upřesnění, vyměření, vyznačení a udržování společných státních hranic na základě společné kartografické dokumentace, jakož i o zřízení stálé smíšené hraniční komise.
Článek 4
(1) Smluvní strany potvrzují, že se zdrží hrozby silou nebo použití síly, namířené proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti druhé Smluvní strany nebo jakýmkoliv jiným způsobem neslučitelným s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů nebo helsinským Závěrečným aktem.
(2) Všechny své spory budou řešit výlučně mírovými prostředky a nikdy nepoužijí zbraně s výjimkou individuální nebo kolektivní sebeobrany. Nikdy a za žádných okolností nepoužijí proti sobě ozbrojené síly jako první.
Článek 5
(1) Smluvní strany budou podporovat proces bezpečnosti a spolupráce v Evropě na základě helsinského Závěrečného aktu a následujících dokumentů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, zejména Pařížské charty pro novou Evropu, a budou jej za spolupůsobení všech členských států dále posilovat a rozvíjet, zvláště využíváním a vhodným rozšiřováním nově vytvořených institucí.
(2) Cílem těchto snah je upevňování míru, stability a bezpečnosti a sjednocování Evropy v jednotný prostor lidských práv, demokracie a právního státu.
Článek 6
Smluvní strany budou všestranně napomáhat upevňování bezpečnosti a vytváření celoevropských kooperativních bezpečnostních struktur. Za tímto účelem budou podporovat zřizování a činnost stálých institucí a orgánů. Budou zejména spolupracovat při využívání nových možností pro společné úsilí v oblasti bezpečnosti.
Článek 7
V případě, že vznikne situace, která podle mínění jedné ze Smluvních stran představuje ohrožení nebo porušení míru nebo může vyvolat nebezpečné mezinárodní komplikace, budou obě Smluvní strany spolupracovat v rámci KBSE, jakož i OSN. Naváží spolu neprodleně spojení a budou usilovat o koordinaci svých pozic a docílení shody o opatřeních vhodných ke zlepšení nebo zvládnutí situace.
Článek 8
Smluvní strany se budou zasazovat o to, aby byly cestou závazných a účinně kontrolovatelných dohod sníženy stavy ozbrojených sil a výzbroje na co možná nejnižší úroveň dostatečnou pro obranu, avšak neumožňující útok. Budou se také společně zasazovat o mnohostranné a dvoustranné rozšiřování opatření k posílení důvěry a stability, jakož i jiných politických opatření kontroly zbrojení, která upevňují stabilitu a důvěru a povedou k větší otevřenosti.
Článek 9
Smluvní strany se shodují v tom, že proces hospodářských přeměn zahájený v České a Slovenské Federativní Republice má být podporován mezinárodní spoluprací. Spolková republika Německo je připravena působit jak bilaterálně, tak i multilaterálně ve prospěch podpory hospodářského rozvoje v České a Slovenské Federativní Republice v rámci plně rozvinutého sociálního tržního hospodářství. Tím mají být také vytvořeny podmínky pro podstatné snížení rozdílů v hospodářském a sociálním rozvoji v Evropě.
Článek 10
(1) Uzavřením dohody o přidružení mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Evropskými společenstvími se vytváří Evropskými společenstvími, jeho členskými státy a Českou a Slovenskou Federativní Republikou základ pro politické a hospodářské zapojení České a Slovenské Federativní Republiky do Evropských společenství.
(2) Spolková republika Německo bude podporovat úsilí České a Slovenské Federativní Republiky o vytvoření podmínek pro její plné začlenění do Evropských společenství.
Článek 11
(1) Smluvní strany budou pořádat pravidelné konzultace na různých úrovních s cílem zabezpečení dalšího rozvoje a prohloubení svých dvoustranných vztahů a koordinace stanovisek k mezinárodním otázkám.
(2) Konzultace na úrovni předsedů vlád se budou konat tak často, jak bude zapotřebí, nejméně jednou ročně.
(3) Ministři zahraničních věcí budou sledovat celkové provádění této Smlouvy. Alespoň jednou ročně se sejdou ke konzultacím. Vedoucí pracovníci obou ministerstev zahraničních věcí zodpovídající za politické, hospodářské a kulturní záležitosti, se budou pravidelně scházet ke konzultacím alespoň jednou ročně.
(4) Ostatní ministři, včetně ministrů obrany, budou pravidelně uskutečňovat konzultace. Totéž platí o vedoucích pracovnících jejich ministerstev.
(5) Již existující společné komise budou podle možností svou činnost zintenzivňovat. Nové smíšené komise budou vytvořeny podle potřeby na základě vzájemné dohody.
Článek 12
Smluvní strany budou podporovat styky a výměnu zkušeností mezi parlamenty za účelem rozvoje dvoustranných vztahů a posílení spolupráce v Evropě.
Článek 13
(1) Smluvní strany budou podporovat a usnadňovat spolupráci mezi Českou republikou a Slovenskou republikou na straně jedné a zeměmi Spolkové republiky Německo na straně druhé, jakož i dvoustrannou a mnohostrannou spolupráci mezi regiony a jinými územními útvary, zejména v pohraničí.
(2) Za tím účelem bude vytvořena Smíšená komise, jíž se zúčastní zejména představitelé regionálních a komunálních zastupitelstev v blízkosti hranic, jakož i nestátních organizací.
(3) Podrobnosti této spolupráce, zejména složení a vytyčení úkolů Smíšené komise, budou upraveny zvláštní dohodou, vycházející z mezinárodních zkušeností, zejména z praxe Rady Evropy.
(4) Smluvní strany budou napomáhat partnerské spolupráci a přímým stykům mezi městy a obcemi.
Článek 14
Smluvní strany budou prohlubovat svou spolupráci v rámci mezinárodních organizací, zejména evropských. Budou si navzájem pomáhat při rozvíjení spolupráce s mezinárodními, zejména evropskými organizacemi a institucemi, jichž je jedna ze Smluvních stran členem, projeví-li o to zájem druhá Smluvní strana.
Článek 15
(1) Smluvní strany budou nadále ve všech oblastech rozvíjet vzájemnou hospodářskou a finanční spolupráci. V rámci svého zákonodárství a svých závazků na základě mezinárodních smluv včetně závazků Spolkové republiky Německo, vyplývajících z jejího členství v Evropském společenství, budou fyzickým a právnickým osobám vytvářet nejpříznivější rámcové podmínky, zejména ve finanční, právní a organizační oblasti pro podnikatelskou a hospodářskou činnost.
(2) Smluvní strany, s přihlédnutím ke svým oboustranným zájmům a ke spolupráci s dalšími státy, potvrzují svou ochotu spolupracovat v rámci multilaterálních finančních institucí, zejména Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
(3) Smluvní strany budou napomáhat zejména rozvoji spolupráce k podpoře a vzájemné ochraně investic, jakož i průmyslové kooperace podniků při plném využití všech použitelných prostředků. Zvláštní pozornost budou věnovat spolupráci mezi menšími a středními firmami a podniky.
(4) Budou kromě toho podporovat a podstatně rozšiřovat spolupráci při přípravě k povolání a dalšímu vzdělávání odborníků a vedoucích hospodářských pracovníků.
Článek 16
(1) Smluvní strany budou na základě uzavřených ujednání rozšiřovat spolupráci při využívání možností moderní vědy a techniky pro blaho lidí a pro zajištění míru.
(2) Budou podporovat iniciativy vědců a výzkumných zařízení zaměřené k těmto cílům.
(3) Budou usnadňovat přístup do archivů, knihoven, výzkumných ústavů a podobných zařízení.
Článek 17
(1) Smluvní strany se shodují v tom, že preventivní obrana před nebezpečími, jež hrozí životnímu prostředí, a trvalé zachování přirozených základů života jsou nezbytnými předpoklady pro zdárný ekonomický a společenský rozvoj. Potvrzují svou odhodlanost pokračovat ve spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí na základě existujících ujednání a také ji dále smluvně rozšiřovat.
(2) Zvláštní pozornost budou věnovat ochraně životního prostředí v pohraničních oblastech, jakož i ochraně životního prostředí přesahující hranice.
(3) Dále se budou zasazovat o rozvíjení koordinovaných strategií mezinárodní a regionální ochrany životního prostředí, která si klade za cíl trvalý a pro životní prostředí přijatelný rozvoj v celé Evropě.
(4) Budou si vzájemně poskytovat pomoc při katastrofách a těžkých nehodách.
Článek 18
(1) Smluvní strany budou usilovat o rozšíření vzájemného dopravního spojení v letecké, železniční, námořní, říční a silniční, jakož i potrubní dopravě, s využitím nejmodernějších technologií.
(2) V souladu se zásadami dobrého sousedství budou usilovat na společných hranicích o zřizování a výstavbu co největšího poctu hraničních přechodů pro železniční a silniční dopravu a pro pěší. Přitom budou mít také na zřeteli hlediska ochrany životního prostředí a místní plánování dopravy.
(3) Budou usilovat o zdokonalení a zrychlení celního a pasového odbavování, jakož i o další rozvíjení spolupráce celních a pasových orgánů.
(4) Přijmou vhodná opatření za účelem podpory a usnadňování cestovního ruchu a turistiky.
(5) Budou usilovat také o rozšíření, zlepšení a harmonizaci komunikačních spojení mezi oběma zeměmi s přihlédnutím k mezinárodnímu, zejména evropskému rozvoji v oblasti norem a technologií. To platí zejména pro telefonní a dálnopisné spojení, jakož i pro spojení pro elektronický přenos dat.
Článek 19
Smluvní strany se shodují v tom, že ve sjednocující se Evropě je koordinace politiky územního plánování, zejména mezi bezprostředně sousedícími státy, nutná. Budou proto spolupracovat na všech úrovních při přípravě územních prognóz a územních plánů, zejména v otázkách, které svou povahou přesahují hranice států.
Článek 20
(1) Smluvní strany plní minimálně politické závazky zakotvené v dokumentech KBSE, zejména v dokumentu Kodaňské schůzky o lidské dimenzi KBSE ze dne 29. června 1990 jako závazky právního charakteru.
(2) Proto příslušníci německé menšiny v České a Slovenské Federativní Republice, to znamená osoby mající československé státní občanství, které mají německý původ nebo se hlásí k německému jazyku, kultuře nebo tradici, mají zejména právo - jednotlivě nebo ve společenství s jinými členy své skupiny - na svobodu projevu, zachování a rozvíjení své etnické, kulturní, jazykové a náboženské svébytnosti bez jakýchkoliv pokusů o asimilaci proti jejich vůli. Mají právo vykonávat svá lidská práva a základní svobody plně a účinně bez jakékoliv diskriminace a v plné rovnosti před zákonem.
(3) Příslušnost k německé menšině v České a Slovenské Federativní Republice je záležitostí osobního rozhodnutí každého člověka, které s sebou pro něj nesmí přinést žádné znevýhodnění.
(4) Každý příslušník německé menšiny v České a Slovenské Federativní Republice je v souladu s výše uvedenými ustanoveními povinen chovat se jako každý státní občan tak, že se řídí povinnostmi, které vyplývají ze zákonů tohoto státu.
(5) Česká a Slovenská Federativní Republika umožňuje a ulehčuje v rámci svých platných zákonů Spolkové republice Německo podporující opatření ve prospěch německé menšiny nebo jejích organizací.
Článek 21
(1) Osoby českého nebo slovenského původu ve Spolkové republice Německo mají právo - jednotlivě nebo ve společenství s jinými členy své skupiny - zachovávat a svobodně rozvíjet svou etnickou, kulturní, jazykovou a náboženskou svébytnost. Mají právo vykonávat svá lidská práva a základní svobody plně a účinně bez jakékoliv diskriminace a v plné rovnosti před zákonem.
(2) Využívání práv uvedených v odstavci 1 je záležitostí osobního rozhodnutí každého člověka, které s sebou pro něj nesmí přinést žádné znevýhodnění.
(3) Spolková republika Německo umožňuje a ulehčuje v rámci svých platných zákonů České a Slovenské Federativní Republice podporující opatření ve prospěch osob uvedených v odstavci 1 nebo jejich organizací.
Článek 22
(1) Smluvní strany budou, zejména na základě mezi nimi existujících dohod a programů, zintenzivňovat a rozšiřovat kulturní výměnu ve všech oblastech a na všech úrovních a tím současně přispívat k evropské kulturní identitě.
(2) Existující Smíšená komise se bude v budoucnu scházet alespoň jednou ročně, aby přezkoumala stav kulturní výměny ve všech oblastech a dohodla se na dalších plánech.
(3) Smluvní strany budou podporovat spolupráci mezi kulturními institucemi a organizacemi a uměleckými svazy, jakož i přímé styky mezi umělci obou zemí.
Článek 23
Smluvní strany budou plně využívat dohodu o vzájemném zřizování a činnosti kulturních a informačních středisek pro všestrannou činnost těchto institucí.
Článek 24
(1) Smluvní strany budou spolupracovat při udržování evropského kulturního dědictví a při péči o něj. Zvláštní pozornost budou věnovat péči o památky.
(2) V duchu porozumění a usmíření budou uskutečňovat společné iniciativy v této oblasti.
(3) Budou pečovat zejména o místa a kulturní památky, nacházející se na jejich území, připomínající dějinné události, kulturní a vědecké díla a tradice druhé strany a umožní k nim svobodný a nerušený přístup. Uvedená místa a kulturní památky jsou zákonem chráněny.
Článek 25
(1) Smluvní strany potvrzují svou ochotu umožňovat všem osobám, které o to projeví zájem, široký přístup k jazykům a kultuře druhé země a budou podporovat příslušné státní a soukromé instituce a iniciativy.
(2) Vynaloží veškeré úsilí, aby rozšířily výuku jazyka druhé země na školách a jiných vzdělávacích institucích. Budou také podporovat podněty k zakládání škol, v nichž bude výuka prováděna v obou jazycích. Budou usilovat o to, aby na svých vysokých školách rozšiřovaly možnosti studia kultury, literatury a jazyků druhé země, to jest bohemistiky a slovastiky respektive germanistiky.
(3) Budou spolupracovat při vysílání vysokoškolských lektorů, přípravě a dalším vzdělávání učitelů, jakož i při přípravě a poskytování učebních materiálů, včetně využívání televizní, rozhlasové, audiovizuální a počítačové techniky.
Článek 26
(1) Smluvní strany budou prohlubovat spolupráci v oblasti školství. Budou rozšiřovat vysílání učitelů, jakož i výměnu žáků a učitelů a podporovat navazování partnerských vztahů mezi školami.
(2) Budou usilovat o značné rozšiřování vědecké spolupráce na všech úrovních a mezi příslušnými institucemi obou stran. Budou napomáhat bezprostřední spolupráce mezi vysokými školami a vědeckými výzkumnými zařízeními a nadále ji rozšiřovat, a to jak formou výměny studentů a vědeckých a pedagogických pracovníků, tak i formou společných akcí.