Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1992
VI. v. o.
1401
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1992
o příspěvku v nemoci a o změně některých předpisů
o sociálním zabezpečení
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
PŘÍSPĚVEK V NEMOCI
§ 1
Tento zákon se vztahuje na zaměstnance [§ 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.], pracovníky činné na základě dohody o pracovní činnosti a členy družstev, u nichž součástí členství je též pracovní vztah, kteří jsou účastni nemocenského pojištění zaměstnanců nebo zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a zabezpečení matky a dítěte [Zákon č. 54/1956 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ústřední rady odborů č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů.] (dále jen "zaměstnanci").
§ 2
(1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu svého dosavadního zaměstnání nebo své dosavadní činnosti v družstvu pro nemoc nebo úraz (dále jen "pracovní neschopnost"), náleží místo mzdy, platu nebo pracovní odměny příspěvek v nemoci (dále jen "příspěvek" . Za neschopného k výkonu svého zaměstnání nebo činnosti v družstvu se považuje vždy zaměstnanec přijatý do ústavní péče v zařízení léčebně preventivní péče.
(2) Nárok na příspěvek nevzniká, pokud si zaměstnanec přivodil pracovní neschopnost za okolností, za kterých nevzniká nárok na nemocenské [§ 24 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 15 odst. 1 zákona č. 103/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.].
§ 3
(1) Příspěvek se poskytuje od prvního dne pracovní neschopnosti, nejvýše však po dobu 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti.
(2) Příspěvek nenáleží za pracovní dny a za svátky, za něž se poskytuje náhrada mzdy, platu nebo pracovní odměny nebo za které se měsíční mzda, plat nebo pracovní odměna jinak nekrátí (dále jen "pracovní den").
§ 4
(1) Příspěvek se stanoví ze stejné částky jako nemocenské [§ 17 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 9 zákona č. 103/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 2 zákona č. 134/1991 Sb., o změnách v nemocenském zabezpečení.] (dále jen "rozhodná částka").
(2) Výše příspěvku činí za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti 70 % rozhodné částky a za ostatní pracovní dny pracovní neschopnosti 90 % rozhodné částky.
§ 5
(1) Zaměstnanci, kteří mají nárok na příspěvek, jsou povinni zachovávat předpisy o hlášení pracovní neschopnosti a o chování a životosprávě nemocných. Pokud zaměstnanec porušil tyto předpisy, náleží mu ode dne porušení příspěvek snížený o jednu čtvrtinu; postup při rozhodování o tom, zda zaměstnanec porušil tyto předpisy, upraví zákony národních rad.
(2) Příspěvek nepodléhá dani.
(3) Pokud se mzda, plat nebo pracovní odměna vyplácí podle zvláštních předpisů [§ 11 zákona České národní rady č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi. § 11 zákona Slovenské národní rady č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi.] jiné osobě než zaměstnanci, vyplácí se této osobě též příspěvek.
(4) Spory o příspěvek rozhodují soudy.
§ 6
(1) Náklady na příspěvek hradí zaměstnavatel. Rozpočtové a příspěvkové organizace hradí náklady na příspěvek z rozpočtů na neinvestiční činnost; u ostatních zaměstnavatelů je příspěvek součástí jejich nákladů.
(2) Zaměstnanci se nárok na příspěvek zaručuje nezávisle na celkových výsledcích zaměstnavatele.
§ 7
(1) Zaměstnavatel, který se pro účely nemocenského pojištění považuje za malou organizaci [§ 17 odst. 3 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.] nebo za malý závod [§ 5 odst. 2 vyhlášky č. 91/1958 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.], je povinen neprodleně po uplynutí doby, za kterou příspěvek náleží, zaslat orgánu provádějícímu nemocenské pojištění jeho zaměstnanců příslušný doklad o nároku na příspěvek, pokud pracovní neschopnost dále trvá; skončila-li pracovní neschopnost dříve, je povinen tak učinit do osmi dnů od jejího skončení.
(2) Zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí též družstvo.
§ 8
(1) Není-li v předchozích ustanoveních stanoveno jinak, platí pro příspěvek obdobně předpisy o nemocenském pojištění zaměstnanců a předpisy o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, s výjimkou ustanovení o dobrovolné výplatě [§ 24 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb. § 15 odst. 2 zákona č. 103/1964 Sb. § 64 odst. 2 a § 66 odst. 2 vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění. § 80 odst. 2 vyhlášky Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 104/1964 Sb., kterou se provádí zákon o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte.].
(2) Do doby poskytování příspěvku poživatelům starobního nebo invalidního důchodu a pracovníkům činným na základě dohody o pracovní činnosti se započítává též doba poskytování nemocenského.
§ 9
Pokud se v jiných právních předpisech hovoří o nemocenském nebo se tyto předpisy vztahují na nemocenské, rozumí se tím podle povahy věci též příspěvek.
ČÁST DRUHÁ
ZMĚNA NĚKTERÝCH PŘEDPISŮ O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ
§ 10
Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb., zákona č. 58/1964 Sb., zákona č. 65/1965 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákona č. 88/1968 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 2 odst. 1 písm. b) a d) se vypouštějí.
2. § 15 odst. 2 zní:
"(2) Nemocenské se poskytuje od 15. dne dočasné neschopnosti k výkonu dosavadního zaměstnání pro nemoc nebo úraz (dále jen "pracovní neschopnost" do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity. Vznikla-li pracovní neschopnost v ochranné lhůtě (§ 42), poskytuje se nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti; vznikla-li pracovní neschopnost v době pobírání peněžité pomoci v mateřství po skončení pojištění, poskytuje se nemocenské po ukončení výplaty této dávky.".
3. V § 15 odst. 3 se vypouští věta první a ve větě druhé slovo "však".
4. Dosavadní text § 16 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
"(2) Při lázeňské péči náleží nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti uznané při této péči, pokud se tato péče poskytuje mimo dovolenou na zotavenou.".
5. V § 17 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
"(3) Je-li čistá denní mzda pracovníka v pracovním poměru nebo člena družstva v členském poměru, kde součástí členství je též pracovní vztah, nižší než čistá denní mzda zjištěná z minimální mzdy, na níž by vznikl nárok tomuto pracovníku nebo členu v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba použít čistou denní mzdu pro stanovení nemocenského, zvýší se čistá denní mzda na výši odpovídající čisté denní mzdě zjištěné z minimální mzdy; to platí obdobně při používání pravděpodobného započitatelného výdělku.".
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
6. § 18 odst. 2 zní:
"(2) V případech uvedených v § 15 odst. 2 věta druhá činí výše nemocenského za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti 70 % čisté denní mzdy."
7. Za § 21 se vkládá nový § 22, který zní:
"§ 22
Do doby poskytování nemocenského se započítává též doba poskytování příspěvku v nemoci podle zvláštního předpisu.".
8. § 25 odst. 5 zní:
"(5) Výše podpory za pracovní den činí 90 % čisté denní mzdy; za první tři pracovní dny ošetřování (péče) činí však výše podpory 70 % čisté denní mzdy. O stanovení podpory platí jinak obdobně ustanovení o nemocenském.".
§ 11
Zákon č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění zákona č. 141/1965 Sb., zákona č. 116/1967 Sb., zákona č. 89/1968 Sb., zákona č. 99/1972 Sb., zákona č. 121/1975 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 57/1984 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 103/1988 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 8 odst. 2 se slova "prvního dne" nahrazují slovy "15. dne" a za větu druhou se vkládá tato věta: "Vznikla-li pracovní neschopnost v ochranné lhůtě (§ 37), poskytuje se nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti; vznikla-li pracovní neschopnost v době pobírání peněžité pomoci v mateřství, poskytuje se nemocenské po ukončení výplaty této dávky.".
2. § 8 odst. 5 zní:
"(5) Při lázeňské péči náleží nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti uznané při této péči, pokud se tato péče poskytuje mimo dovolenou na zotavenou.".
3. V § 9 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
"(2) Je-li průměrná denní pracovní odměna družstevníka nižší než průměrná denní pracovní odměna zjištěná z minimální mzdy, na níž by vznikl nárok družstevníku v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba použít průměrnou denní pracovní odměnu, zvýší se průměrná denní pracovní odměna na výši odpovídající průměrné denní pracovní odměně zjištěné z minimální mzdy; to platí obdobně při používání pravděpodobného započitatelného příjmu.".
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
4. § 10 odst. 2 zní:
"(2) V případech uvedených v § 8 odst. 2 věta třetí činí výše nemocenského za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti 70 % průměrné denní pracovní odměny."
5. Za § 12 se vkládá nový § 13, který zní:
"§ 13
Do doby poskytování nemocenského se započítává též doba poskytování příspěvku v nemoci podle zvláštního předpisu."
6. § 16 odst. 5 zní:
"(5) Výše podpory za pracovní den činí 90 % průměrné denní pracovní odměny; za první tři pracovní dny ošetřování (péče) činí však výše podpory 70 % průměrné denní pracovní odměny. O stanovení podpory platí jinak obdobně ustanovení o nemocenském.".
7. § 88 se vypouští.
ČÁST TŘETÍ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 12
(1) Příspěvek v nemoci náleží při pracovní neschopnosti vzniklé po 31. prosinci 1992.
(2) Nároky na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé před 1. lednem 1993 se posuzují podle předpisů platných před tímto dnem.
§ 13
Pro účely předpisů o nemocenském a sociálním zabezpečení
a) soustavná příprava na budoucí povolání začíná u studentů vysokých škol dnem zápisu na vysokou školu [§ 18 odst. 4 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.]; tímto dnem vzniká též nemocenské pojištění studenta vysoké školy;
b) za soustavnou přípravu na budoucí povolání se nepovažuje doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia a doba po skončení posledního ročníku školy do vykonání stanovené závěrečné zkoušky, pokud dítě v těchto dobách pobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; to platí obdobně pro zánik nemocenského pojištění studenta vysoké školy;
c) za povinnou školní docházku se považuje též docházka do desátého ročníku speciální základní školy, zvláštní školy nebo pomocné školy [§ 29, 31 a 33 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 171/1990 Sb.].
§ 14
Federální ministerstvo práce a sociálních věcí provede vyhláškou změny vyplývající z tohoto zákona
a) ve vyhlášce Ústřední rady odborů č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů, a
b) ve vyhlášce federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
§ 15
Zrušují se § 5 odst. 3, § 27 odst. 3 a § 31 odst. 2 vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky č. 79/1982 Sb. a vyhlášky č. 154/1983 Sb.
§ 16
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Důvodová zpráva
Obecná část
Každý zaměstnanec, družstevník a další ekonomicky činný občan je ze zákona nemocensky pojištěn. Je-li pro nemoc či úraz uznán dočasně práce neschopným k výkonu dosavadního zaměstnání, náleží mu místo příjmu nemocenské.
V dřívějších úpravách bylo zabezpečení v nemoci řešeno tak, že např. podle zákona č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, náleželo nemocenské až od 4. dne pracovní neschopnosti. Zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, stanovil začátek výplaty nemocenského v závislosti na okamžiku, kdy přestal být pojištěnci poskytován plat či jiný příjem, který mu v prvním období náležel (např. dělníkům od 1. dne, pomocnicím v domácnosti od 15. dne, zemědělské čeledi po 1. měsíci, soukromým zaměstnancům a zaměstnancům ve vyšších službách od 43. dne. Veřejní zaměstnanci ve vymezených případech pobírali služební požitky po celý rok, a proto nepobírali nemocenské vůbec).
V současné době se nemocenské poskytuje od prvního dne pracovní neschopnosti do jejího skončení nebo do uznání invalidity (částečné invalidity), nejdéle však po dobu jednoho roku. Nemocenské se stanoví z čisté denní mzdy pojištěnce, nejvýše však z částky 180 Kčs při pětidenním pracovním týdnu. Výše nemocenského činí za první tři dny pracovní neschopnosti 70 % čisté denní mzdy a od čtvrtého dne 90 % čisté denní mzdy. Při pracovní neschopnosti pro pracovní úraz či nemoc z povolání a při karanténě činí výše nemocenského 90 % čisté denní mzdy již od prvého pracovního dne trvání pracovní neschopnosti.
Nemocenské je - stejně jako všechny ostatní dávky nemocenského pojištění - hrazeno ze státního rozpočtu, který získává prostředky především z odvodů organizací, jejichž součástí je i finanční příspěvek na nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení.
V uplynulých letech výdaje na nemocenské neustále stoupaly. Kromě růstu průměrné mzdy a zvyšování hranice průměrného denního čistého výdělku, ze kterého se nemocenské stanoví (ze 120 Kčs na 150 Kčs v roce 1985 a ze 150 Kčs na 180 Kčs v roce 1991), je tento stav způsobován i prodlužováním délky jednotlivých případů pracovní neschopnosti a především vzrůstem jejich počtu. Podle zahraničních zkušeností lze v souvislosti s restrukturalizací našeho hospodářství a jeho přechodem na tržní mechanismus očekávat růst pracovní neschopnosti způsobený mimo jiné i nejistotou v pracovněprávních vztazích. Tento trend se začíná projevovat již v současné době. Názorně o tom svědčí i vývoj procenta pracovní neschopnosti, které v roce 1990 bylo nejvyšší za posledních dvacet let a v I. pololetí roku 1991 se vývoj dále zhoršil:
|
Území |
Procento pracovní neschopnosti |
|||||
|
|
1986 |
za rok 1987 |
1988 |
1989 |
1990 |
1991 (odhad) |
|
ČR |
4,73 |
4,44 |
4,45 |
4,76 |
4,80 |
5,15 |
|
SR |
4,28 |
4,11 |
4,17 |
4,45 |
4,68 |
5,14 |
|
ČSFR |
4,58 |
4,33 |
4,36 |
4,66 |
4,76 |
5,15 |
|
1986 |
za I. pololetí 1987 |
1988 |
1989 |
1990 |
Průměr 1986-90 |
1991 |
|
|
ČR |
5,16 |
4,70 |
4,68 |
5,10 |
5,02 |
4,93 |
5,58 |
|
SR |
4,58 |
4,25 |
4,28 |
4,64 |
4,77 |
4,50 |
5,37 |
|
ČSFR |
4,98 |
4,56 |
4,56 |
4,96 |
4,94 |
4,80 |
5,51 |
Nepříznivý vývoj probíhá v obou republikách a dochází při něm k rychlému vyrovnávání dřívějších značných rozdílů v pracovní neschopnosti mezi republikami.
Vážným nebezpečím je i možné zneužití nemocenského pojištění v případě finančních problémů podnikatelských subjektů, které tak mohou čerpáním státních prostředků ušetřit výdaje na mzdy.
K ovlivnění výdajů na nemocenské bude proto třeba přijmout vhodná opatření. Kromě opatření v oblasti zlepšení životního a pracovního prostředí směřujících ke snížení nemocnosti a zlepšení péče o zdraví je jedním z možných opatření, které se opírá o zkušenosti ekonomicky vyspělých zemí, přenesení nákladů na částečnou náhradu ušlého výdělku z důvodu pracovní neschopnosti na zaměstnavatele.
Za tím účelem se navrhuje zavést nový způsob úhrady ušlého výdělku pracovníka za první 2 týdny pracovní neschopnosti z důvodu nemoci či úrazu formou nové dávky - příspěvku v nemoci - hrazené z prostředků zaměstnavatele.
Aby nedošlo ke globálnímu finančnímu poškození zaměstnavatelů a neodůvodněným úsporám ve státním rozpočtu, budou úměrně celkovým zvýšeným nákladům organizace, k nimž dojde v důsledku zavedení příspěvku v nemoci, stanoveny sazby příspěvků na sociální pojištění tak, aby nedošlo ke zvýšení odvodového zatížení. Celá tato finanční operace by měla být rozpočtově neutrální. K vytvoření potřebného tlaku na zaměstnavatele, aby přijímali opatření k omezení růstu pracovní neschopnosti a proti zneužívání státních prostředků, bude přitom nezbytné stanovit příspěvky na sociální pojištění jednotně. Se zavedením nového způsobu financování sociálního pojištění se počítá od 1. ledna 1993.
Realizace navrhovaného opatření bude náročnější u rozpočtových a příspěvkových organizací. Aby nedošlo k jejich poškození, bude nutné všem těmto organizacím posílit jejich příjmy o příslušné procento mzdových prostředků.
Zavedení příspěvku v nemoci je třeba uskutečnit vzhledem k nepříznivému vývoji čerpání nemocenského ze státních prostředků. Přenesení částečné úhrady ušlého příjmu z důvodu nemoci na zaměstnavatele je též doporučováno experty Mezinárodní organizace práce, Rady Evropy a dalšími odborníky, kteří se zabývali sociální politikou ČSFR při přechodu k tržní ekonomice. Tento úkol je i přímo zapsán v harmonogramu opatření vyplývajících z Memoranda rozvojové politiky předloženého Světové bance v souvislosti se žádostí o půjčku Structural Adjustament Loan schváleném usnesením vlády ČSFR ze dne 11. 7. 1991, neboť se očekává, že bude významným opatřením k zamezení neodůvodněného růstu výdajů na sociální účely. Zavedení příspěvku v nemoci nebude jen dočasným opatřením pro přechodné období do zavedení systému sociálního pojištění, ale naopak se počítá, že se stane součástí nového systému a bude zohledněno i při stanovení příspěvků na sociální pojištění od 1. 1. 1993 v sazbách příspěvků zaměstnavatelů i zaměstnanců.
Ekonomický dopad
V roce 1990 bylo nemocensky pojištěno 8,1 mil. pracovníků (zaměstnanců), družstevníků, osob samostatně výdělečně činných a dalších ekonomicky aktivních občanů. Na nemocenském bylo vyplaceno 10,05 mld Kčs. Celkem bylo prostonáno 139 mil. kalendářních dnů a procento pracovní neschopnosti činilo 4,76 %, což je nejvyšší procento za posledních 20 let, ačkoliv v roce 1990 nebyla žádná rozsáhlejší chřipková epidemie. V tomto roce bylo ukončeno 7,3 mil. případů pracovní neschopnosti. V roce 1991 bylo na nemocenském vyplaceno již 10,65 mld Kčs a procento pracovní neschopnosti se odhaduje ve výši 5,15 %. Přitom procento pracovní neschopnosti se u pracovníků ve státním a družstevním sektoru odhaduje ve výši 5,31 %, což znamená, že došlo k nárůstu tohoto ukazatele proti roku 1990 o více než jednu desetinu. Naopak podstatně nižší procento pracovní neschopnosti je u osob samostatně výdělečně činných, případně pracovníků v soukromém sektoru, a to zhruba 1,5 %.
Rozložení ukončených případů pracovní neschopnosti podle délky trvání bylo v roce 1990 následující:
1 týden (1 - 7 dní) 32 % z celkového počtu,
2 týdny (1 - 14 dní) 67 % z celkového počtu,
3 týdny (1 - 21 dní) 80 % z celkového počtu,
4 týdny (1 - 28 dní) 86 % z celkového počtu.
Struktura prostonaných kalendářních dnů podle ukončených případů ukazuje, že bylo prostonáno za
1 týden (1 - 7 dní) 34 % z celkového počtu,
2 týdny (1 - 14 dní) 52 % z celkového počtu,
3 týdny (1 - 21 dní) 64 % z celkového počtu,
4 týdny (1 - 28 dní) 71 % z celkového počtu.
Přestože se pracovní neschopnost sleduje v kalendářních dnech, ale nemocenské se vyplácí za pracovní dny, struktura výdajů na vyplácené nemocenské v podstatě sleduje strukturu prostonaných dnů. Rozdíl se projevuje pouze v prvním týdnu nemoci, kdy za první tři dny má nemocenské nižší procentní sazbu. To znamená, že v průměru bylo na nemocenském vyplaceno za
1 týden (1 - 7 dní) 30 % z celkových nákladů, t. j. 3 014 mil. Kčs,
2 týdny (1 - 14 dní) 52 % z celkových nákladů, t. j. 5 224 mil. Kčs,
3 týdny (1 - 21 dní) 64 % z celkových nákladů, t. j. 6 430 mil. Kčs,
4 týdny (1 - 28 dní) 71 % z celkových nákladů, t. j. 7 133 mil. Kčs.
Náklady na nemocenské se zavedením příspěvku v nemoci sníží o 52 %, čemuž budou odpovídat sazby příspěvku na sociální zabezpečení.
Vzhledem k tomu, že příspěvek v nemoci se nebude hradit ze mzdových prostředků, ale z jiných finančních nákladů, bude třeba v organizacích provést přesun mezi nákladovými položkami. Jiná bude situace u rozpočtových a příspěvkových organizací. Aby i tyto organizace mohly po dobu 2 týdnů pracovní neschopnosti svým zaměstnancům vyplácet příspěvek v nemoci, bude nutné posílit rozpočet výdajů na neinvestiční činnost u těchto organizací, a to cca o 1,6 % z jejich objemu hrubých mezd.
Zvláštní část
K části první (§ 1 až 9)
Do systému hmotného zabezpečení v nemoci se jako nová peněžitá dávka zavádí příspěvek v nemoci. Příspěvek v nemoci bude náležet těm občanům, kteří jsou výdělečně činní v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu. Nebude se tedy poskytovat příslušníkům ozbrojených sil ve služebním poměru, neboť jim po dobu prvního měsíce neschopnosti k službě náleží nekrácený služební příjem, ani osobám samostatně výdělečně činným.
Podmínkou nároku na příspěvek v nemoci bude splnění podmínek účasti nemocenského pojištění zaměstnanců nebo zabezpečení družstevních rolníků v nemoci, uznaná dočasná neschopnost dosavadní práce z důvodu nemoci nebo úrazu (nikoliv tedy z důvodu lázeňské péče nebo karantény, kde bude nadále náležet nemocenské již od prvního dne pracovní neschopnosti ve výši 90 % čisté denní mzdy) a ztráta dosavadního příjmu. Případy vyloučení nároku na příspěvek budou stejně jako u nemocenského (opilost, rvačka apod.).
Příspěvek v nemoci se bude poskytovat za pracovní dny, a to od prvního dne pracovní neschopnosti po dobu nejdéle 14 kalendářních dní pracovní neschopnosti. Bude-li dále trvat pracovní neschopnost, bude náležet nemocenské. Výše příspěvku je stanovena stejně jako bylo dosud stanoveno nemocenské; to znamená, že za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti bude náležet ve výši 70 % a poté ve výši 90 % čisté denní mzdy (platu). Pokud se po ukončení výplaty příspěvku má dále poskytovat nemocenské, neboť pracovní neschopnost pokračuje, bude se nemocenské poskytovat již ve výši 90 % čistého denního příjmu. Z hlediska zaměstnance nedojde zavedením příspěvku v nemoci ani ke zvýhodnění ani k znevýhodnění oproti dosavadnímu stavu.
Na příspěvek v nemoci se budou analogicky vztahovat ustanovení o nemocenském, pokud se v navrhovaném zákoně nestanoví výslovně odchylky. Způsob uplatňování nároku na příspěvek bude tedy stejný jako u nemocenského. Na rozdíl od nemocenského však spory o příspěvek v nemoci nebudou rozhodovat správní orgány, nýbrž soudy.
Protože řada předpisů, např. v oblasti sociální péče nebo rodičovského příspěvku, upravuje vazbu nároků na nemocenské nebo peněžité dávky nemocenského zabezpečení, stanoví se, že podle povahy věci se jedná též o příspěvek v nemoci.
K části druhé (§ 10 a 11)
V části druhé návrhu zákona se v návaznosti na část první mění předpisy sociálního zabezpečení.
V oblasti nemocenského zabezpečení se stanoví, že nemocenské se poskytuje až od 15. dne pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz; pokud však pracovní neschopnost vznikla až v ochranné lhůtě po skončení zaměstnání, bude náležet nemocenské již od 1. dne pracovní neschopnosti, neboť občan již nemá nárok na mzdu či jiný příjem.
Dále se navrhuje vložit nové ustanovení, upravující způsob stanovení a výpočtu dávek nemocenského pojištění v důsledku zavedení institutu minimální mzdy. Zatímco dříve byla tato otázka pro oblast pracovněprávní i pro oblast nemocenského pojištění upravena v nařízení vlády ČSFR č. 99/1991 Sb., nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb. obdobnou úpravu neobsahuje. Pro oblast pracovněprávní byla obdobná úprava provedena ustanovením § 17 odst. 6 zákona č. 1/1992 Sb. Je proto nutné zavést stejný mechanismus i u dávek nemocenského pojištění a tím zaručit pracovníkům výši dávky, která bude v relaci k zákonem zaručené minimální mzdě.
K části třetí (§ 12 až 16)
Přechodná ustanovení řeší nároky v návaznosti na datum účinnosti zákona. Pokud pracovní neschopnost vznikla přede dnem účinnosti zákona a trvá ještě po tomto dni, bude vždy náležet nemocenské.