Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1992
VI. v. o.
1406
Vládní návrh
Zákon
ze dne ............ 199.
o vlastnictví k ropovodům, tranzitnímu plynovodu a nadřazeným rozvodným sítím k přenosu elektrické energie
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Úvodní ustanovení
§ 1
Předmět úpravy
Zákon stanoví
a) vlastnictví k ropovodům, tranzitnímu plynovodu a nadřazeným rozvodným sítím k přenosu elektrické energie,
b) některé podmínky pro převod vlastnictví k ropovodům, tranzitnímu plynovodu a nadřazeným rozvodným sítím k přenosu elektrické energie na jiné osoby.
§ 2
Předmět vlastnictví
(1) Ropovody tvoří soustava dálkovodních potrubí, tankovišť, přečerpávacích stanic a doplňujícího technického vybavení, včetně souvisejících nemovitostí, určené pro přejímku ropy ze zahraničních ropovodů a její dodávku do rafinerií v České a Slovenské Federativní Republice, to vše v rozsahu a stavu existujícím ke dni účinnosti tohoto zákona.
(2) Tranzitní plynovod tvoří potrubní vedení pro dovoz, tranzit nebo vývoz plynných paliv s nominálním provozním tlakem 6,5 MPa a výše, včetně kompresních, předávacích, čistících a uzavíracích stanic, sdělovacího a měřícího systému, souvisejících nemovitostí, technického vybavení a první náplně plynu za normálních tlakových poměrů, to vše v rozsahu a stavu existujícím ke dni účinnosti tohoto zákona.
(3) Nadřazenou rozvodnou síť k přenosu elektrické energie (dále jen "přenosová síť") tvoří galvanicky propojené vedení o napětí 220 kV a více, včetně stanic určených k dopravě elektrické energie a přeměnám jejich parametrů a příslušných měřicích, regulačních a sdělovacích systémů, to vše v rozsahu a stavu existujícím ke dni účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky
§ 3
Vlastnictví k ropovodům a k tranzitnímu plynovodu
Ropovody a tranzitní plynovod jsou ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 4
Vlastnictví k přenosovým sítím
Přenosová síť umístěná na území České republiky je ve vlastnictví České republiky a přenosová síť umístěná na území Slovenské republiky je ve vlastnictví Slovenské republiky.
ČÁST TŘETÍ
Převod vlastnictví na jiné osoby
§ 5
(1) Pro převod vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky k tranzitnímu plynovodu a pro převod její majetkové účasti na akciové společnosti založené podle § 6 odst. 2 a na jiné osoby platí zvláštní předpis [zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.], pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Pro převod vlastnictví České republiky a Slovenské republiky k přenosovým sítím platí ustanovení odstavce 1 obdobně.
§ 6
Převod vlastnictví k tranzitnímu plynovodu
(1) Převod vlastnictví k tranzitnímu plynovodu se provede podle jednoho privatizačního projektu [§ 6 zákona č. 92/1991 Sb.], za jehož vypracování odpovídá federální ministerstvo hospodářství. Privatizační projekt schvaluje vláda České a Slovenské Federativní Republiky po projednání s vládou České republiky a vládou Slovenské republiky. Možnost vypracování konkurenčního privatizačního projektu, jehož obsahem však musí být tranzitní plynovod jako celek, není tímto ustanovením dotčena.
(2) V souladu se schváleným privatizačním projektem vloží Česká a Slovenská Federativní Republika tranzitní plynovod do zakládané akciové společnosti.
§ 7
Převod vlastnictví k přenosovým sítím
Privatizační projekty přenosových sítí schvaluje vláda republiky, na jejímž území je přenosová síť umístěna a vláda České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 8
Převod majetkové účasti
Prostředky získané převodem majetkové účasti na akciové společnosti založené podle § 6 odst. 2 převede Česká a Slovenská I Federativní Republika do Fondu národního majetku České republiky [zákon ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. zákon SNR č. 253/1991 Sb., o posobnosti orgánov Slovenskej republiky vo veciach prevodov majetku štátu na iné osoby a o Fonde národného majetku Slovenskej republiky, ve znění pozdějších předpisů.] v rozsahu 48 % a do Fondu národního majetku Slovenské republiky [zákon ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. zákon SNR č. 253/1991 Sb., o posobnosti orgánov Slovenskej republiky vo veciach prevodov majetku štátu na iné osoby a o Fonde národného majetku Slovenskej republiky, ve znění pozdějších předpisů.] v rozsahu 52 %.
§ 9
(1) Věci uvedené v § 2 odst. 1, jakož i ostatní věci, práva, jiné majetkové hodnoty a závazky akciové společnosti Transpetrol dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí na právnickou osobu zřízenou tímto zákonem (§ 10); souhlas věřitele k přechodu závazků a registrace podle zvláštních předpisů [zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství, ve znění pozdějších předpisů.] se nevyžaduje.
(2) Způsob poskytnutí náhrady za odňatý majetek upraví svým nařízením vláda České a Slovenské Federativní Republiky.
ČÁST ČTVRTÁ
§ 10
(1) Zřizuje se ....... se sídlem v ....... (dále jen "podnik"). Podnik je právnickou osobou a zapisuje se do obchodního rejstříku.
(2) Podnik odpoví dá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Stát neodpovídá za závazky podniku, pokud zákon nestanoví jinak.
§ 11
Orgány podniku jsou ředitel a dozorčí rada.
§ 12
(1) Ředitel je statutárním orgánem podniku a řídí jeho činnost.
(2) Ředitele jmenuje a odvolává ministr hospodářství České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 13
Dozorčí rada
a) projednává základní otázky řízení podniku,
b) dohlíží na vedení a hospodaření podniku,
c) může doporučit odvolání ředitele.
§ 14
(1) Dozorčí rada má devět členů.
(2) Třetinu členů dozorčí rady jmenuje a odvolává ministr hospodářství České a Slovenské Federativní Republiky, třetinu ministr průmyslu České republiky a třetinu ministr průmyslu Slovenské republiky.
(3) Dozorčí rada se může usnášet, jen je-li přítomna nadpoloviční většina jejich členů;, k přijetí usnesení je zapotřebí souhlasu většiny přítomných. Ředitel má právo zúčastnit se jednání dozorčí rady s hlasem poradním.
§ 15
(1) Podnik je jinou státní organizací podle § 1 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
(2) Privatizace podniku se provede podle jednoho privatizačního projektu, za jehož vypracování odpovídá ministerstvo hospodářství České a Slovenské Federativní Republiky. Privatizační projekt schvaluje vláda České a Slovenské Federativní Republiky po projednání s vládou České republiky a vládou Slovenské republiky. Možnost vypracování konkurenčního privatizačního projektu, jehož obsahem však musí být ropovod jako celek, není tímto ustanovením dotčena.
§ 16
Na postavení, řízení a hospodářskou činnost podniku se obdobně vztahují ustanovení § 6 až 11 zákona o státním podniku [zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku.].
ČÁST PÁTÁ
Závěrečná ustanovení
§ 17
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Ústavní zákon č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, nově vymezil vlastnictví ČSFR a jednotlivých republik. Současně tato novela v bodě 1 (čl. 4 odst. 4) stanoví, že Federální shromáždění vydá zákon, kterým se stanoví vlastnictví k ropovodům, tranzitnímu plynovodu a nadřazeným rozvodným sítím k přenosu elektrické energie.
Problém vlastnictví k uvedeným věcem se stal aktuálním s ohledem na probíhající privatizaci, kdy jeho konečné vyřešení podminuje případné převody vlastnického práva na jiné osoby. Protože jde o zařízení, jejichž provoz ovlivňuje chod velké části ostatních podniků v celém státě, nehledě na dodávky plynu a elektřiny obyvatelstvu, je nutné odstranit existující nejistotu a vytvořit odpovídající právní rámec pro účelné uspořádání vztahů federace a republik. Odstraní se tím i možné jednostranné postupy zainteresovaných stran.
Pokud jde o možnost státu zasahovat do činnosti podnikatelských subjektů, které provozují zařízení uvedená v prvním odstavci, lze je upravit jenom zákonem, jehož předloha se připravuje a bude Federálnímu shromáždění předložena. Nehledě k tomu, přijetím tohoto zákona se federaci umožní v podstatě přímé řízení chodu ropovodů, včetně adekvátních reakcí na případné krizové situace v zásobování ropou.
Tranzitní plynovod náleží svým rozsahem a kapacitou mezi největší přenosové soustavy. K zařízení má právo hospodaření státní podnik České plynárenské podniky se sídlem v Praze a provoz zajišťuje odštěpný závod Tranzitní plynovod, jehož další organizační jednotky jsou umístěny po celém území státu.
U přenosových sítí je situace odlišná v tom, že jejich provoz zajišťují dva státní podniky, jeden v českých zemích (České energetické závody) a druhý na Slovensku (Slovenské energetické podniky). Mají společný dispečink, který řídí chod celé soustavy, včetně jednotlivých výrobních zdrojů Přenosové sítě jsou součástí majetku, se kterým tyto podniky hospodaří, a do kterého dále patří elektrárny a teplárny. Rozvodné sítě o nižší napěťové hladině než 220 kV jsou od roku 1990 v základním jmění krajských rozvodných podniků, jež se po vyčlenění staly samostatnými státními podniky.
Uvedené odlišnosti musí mít zákonitě vliv i na způsob privatizace, která s určením vlastnictví úzce souvisí. Zatímco u tranzitního plynovodu je nanejvýš žádoucí, aby byl privatizován jako celek, i přenosových sítí může tento proces proběhnout odděleně. Společnému provozu přenosových sítí totiž případný rozdílný způsob nebo časový průběh privatizace nebrání, zvlášť když jednotlivé privatizační projekty budou podléhat schválení federální vládou.
Ropovodní síť v ČSFR je vybudována jako jednotný systém předpokládající relativně stálé dodávky i odběr ropy rafineriemi. K přejímce ropy od zahraničních dodavatelů a vyrovnání mezi dodávkami a odběrem z ropovodní sítě slouží dvě tankoviště V současné době dochází k mimořádným výkyvům v dodávkách ropy ze zahraničí a jedna přepravující i skladující společnost má podstatně lepší organizační i technické možnosti tyto výkyvy vyrovnávat.
Transpetrol je akciovou společností se stoprocentní majetkovou účastí státu, která má sídlo v Bratislavě a její základní kapitál byl vytvořen nepeněžitým vkladem v podobě části majetku, se kterým hospodařil státní podnik Benzina. Samotné zařízení sloužící k dopravě ropy od hranic státu k rafineriím, včetně přečerpávacích stanic a nádrží, je v majetku společnosti, která jako soukromá právnická osoba privatizaci nepodléhá.
Ještě před zpracováním předlohy došlo k majetkovým dispozicím s věcmi tvořícími ropovod, jejichž výsledkem bylo založení citované akciové společnosti. Zakladatelská smlouva byla uzavřena dne 14. června 1991 mezi ministerstvem průmyslu Slovenské republiky a státním podnikem Benzina. Ve smlouvě vyslovil státní podnik souhlas s tím, aby akcie odpovídající jeho majetkovému vkladu byly vystaveny na Českou republiku, zastoupenou ministerstvem průmyslu ČR. Jednalo se o jednorázové založení, při kterém zakladatelé vytvořili jmění společnosti nepeněžitými vklady v podobě zařízení ropovodu. Akciová společnost vznikla dne 1. 7. 1991, což byl den zápisu společnosti do podnikového (dnes obchodního) rejstříku, který byl proveden u Obvodního soudu Bratislava I.
Vzhledem k tomu, že státní podnik Benzina měl jako jediný právo hospodaření k celému ropovodu, rozhodl ministr průmyslu České republiky ještě před založením akciové společnosti, rozhodnutím č. 566/91 ze dne 13. června 1991, o bezúplatném převodu práva hospodaření k části ropovodu, odštěpnému závodu Ropovod Tupá-Šahy, včetně celé ropovodní sítě a nevyčerpatelných zásob ropy, na ministerstvo průmyslu Slovenské republiky, což posléze bylo realizováno příslušnou smlouvou.
Vláda Slovenské republiky na svém jednání dne 4. června 1991 vyslovila se založením akciové společnosti souhlas a stejně postupovala i vláda České republiky, která svým usnesením ze dne 12. června 1991 č. 197/1991, udělila státnímu podniku Benzina výjimku ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
Tento postup republikových orgánů se opíral o výklad ústavního zákona, podle kterého, za použití čl. 9, bylo možné společnost založit před vydáním zákona o vlastnictví k ropovodu, protože výkon státní správy byl na republikách a ministerstvo průmyslu České republiky bylo zakladatelem státního podniku Benzina.
V době projednávání návrhu zákona se objevily hlasy zpochybňující platnost založení akciové společnosti. Zcela jednoznačně se vyslovilo v tomto směru Federální shromáždění, které, po předchozí interpelaci poslance SN F. Šedivého a poslance SL M. Soldáta ze dne 19. července 1991, označilo ve svém usnesení č. 248 ze dne 18. prosince 1991 nakládání s ropovodem za protiústavní. Samotné usnesení Federálního shromáždění vsak nemá účinky vůči akciové společnosti a nemůže ani zvrátit předchozí usnesení republikových vlád, kterými byla udělena výjimka ze zákazu uvedeného v § 45 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb.
Vypracování návrhu zákona v podobě, která nepřihlíží k existenci akciové společnosti proto předpokládalo jednu z následujících cest:
a) zrušení pravomocného rozhodnutí soudu o zápisu společnosti do obchodního rejstříku a obnovení stavu, který existoval v době před jejím vznikem, se všemi z toho plynoucími důsledky,
b) dosažení zrušení společnosti soudním rozhodnutím z důvodu, že při založení společnosti byl porušen zákon,
c) vyvlastnění společnosti a převod jejího majetku na právního nástupce.
Orgány, které mohou určitým způsobem do řešení tohoto problému zasáhnout jsou:
a) Česká národní rada spolu se Slovenskou národní radou, které, podle čl. 107 ústavního zákona, mohou usnesení svých vlád zrušit za předpokladu, že odporují ústavě nebo jinému zákonu národní rady, nebo
b) Ústavní soud ČSFR.
Ústavní soud je oprávněn, podle čl. 5 ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky, podat výklad ústavního zákona, je-li věc sporná. Navrhovatelem ve věci může být, mezi jinými, Federální shromáždění nebo federální vláda. Návrh na zahájení řízení musí obsahovat určení ústavního zákona Federálního shromáždění, popřípadě jeho části nebo ustanovení, které mají být vyloženy, z jakých důvodů je věc sporná a který orgán veřejné moci podle tvrzení navrhovatele nesprávně vykládá ústavní zákon Federálního shromáždění.
I v případě, že by Ústavní soud ve svém usnesení dospěl k názoru, že výklad ústavního zákona, o který se opíraly republiky při založení akciové společnosti, je nesprávný, nebo by ke stejnému závěru došly národní rady a zrušily by příslušné vládní usnesení, z§stává nadále platit pravomocné usnesení rejstříkového soudu v Bratislavě o zápisu společnosti.
Po účinnosti zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, lze podat proti pravomocnému rozhodnutí soudu v první instanci jenom návrh na obnovu řízení, pro který ovšem v daném případě nejsou splněny zákonem požadované předpoklady. Generální prokurátor může sice do 31. ledna 1994 podávat stížnosti pro porušení zákona podle dosavadních předpisů, a to i věcech zápisu do obchodního rejstříku, podmínkou však je, že tak učiní do tří měsíců od právní moci rozhodnutí, což v předmětném případě již nelze stihnout.
Ani případný návrh soudu na zrušení společnosti z důvodu porušení zákona, ke kterému mělo dojít při založení společnosti věc definitivně neřeší. Nastupovala by totiž likvidace společnosti, což není především z ekonomického hlediska přijatelné.
Z těchto důvodů přichází do úvahy proces odnětí majetku akciové společnosti (vyvlastnění) a jeho převedení na právního nástupce zřízeného tímto zákonem. Otázku způsobu náhrady zákon neřeší a odkazuje na nařízení vlády ČSFR.
Otevřenou zůstala otázka vhodného názvu a sídla nového podniku. Při stanovení názvu se bude muset vycházet z toho, že obchodní jméno nového podniku nesmí být zaměnitelné s obchodním jménem jiného podnikatele.
Zvláštní část
K § 1
Předmětem úpravy zákona je vymezení vlastnických vztahů k věcem, jejichž význam byl zdůrazněn již při schvalování novely ústavního zákona o československé federaci v prosinci roku 1990. U jednotlivých zařízení je dále nutné upravit i privatizační postup, odchylný od obecně platného, tak, aby byly zachovány jejich základní funkce.
K § 2
Ropovody se skládají z potrubního vedení umístěného na území obou republik a dvou tankovišť umístěných na území Slovenské republiky.
Plynovod tvoří technologický soubor pro dálkovou přepravu zemního plynu pod velmi vysokým tlakem. Nejde jenom o samotné potrubí, ale i o doprovodná zařízení, bez kterých by přeprava plynu nebyla možná.
Přenosová síť je tvořena relativně samostatnými celky umístěnými na územích jednotlivých republik. Základním kritériem pro definování předmětu vlastnictví je velikost napětí. Existují totiž i vedení, která jinak mají charakter přenosové sítě, jejich napěťová hladina je však nižší (110 kV).
K § 3
Zákon odnímá ropovody akciové společnosti a spolu s tranzitním plynovodem je prohlašuje za vlastnictví federace.
K § 4
U přenosových sítí je situace odlišná především v tom, že jde o relativně uzavřené soustavy, provozované dvěma odlišnými subjekty. Nejúčelnějším způsobem jak stanovit vlastníky, je respektovat stávající územní členění přenosových sítí.
K § 5
Převod vlastnictví státu na jiné osoby je obecně upraven zákonem č. 92/1991 Sb., který bude platit i pro tranzitní plynovod a přenosové sítě, ale s odchylkami uvedenými v tomto zákoně.
K § 6
S ohledem na význam tranzitního plynovodu pro celou ekonomiku ČSFR a na specifika jeho provozu je odchylně upraveno schvalování privatizačního projektu. Rozdíl je v tom, že zákon svěřuje pravomoc schválit privatizační projekt vládě ČSFR po projednání s republikovými vládami. Z převodu vlastnického práva jsou v této fázi vyloučeny jednotlivé fondy národního majetku, neplatí režim podle § 11 odst. 4 zákona č. 92/1991 Sb. a dispozice s majetkem se omezuje jenom na vklad do akciové společnosti. Zákon vylučuje, aby tranzitní plynovod byl privatizován současně s ostatním majetkem státního podniku České plynárenské podniky. Vyžaduje se jeden privatizační projekt, což zabrání případným jednostranným postupům jednotlivých spoluvlastníků. Princip konkurence zakotvený v § 8 zákona č. 92/1991 Sb. zůstává přitom zachován.
K § 7
Privatizaci přenosových sítí upravuje zákon odchylně jenom v tom, že zakládá pravomoc příslušné republikové a federální vlády ke schválení projektu.
K § 8
Po privatizaci majetkové účasti federace na akciové společnosti dojde k posílení republikových fondů národního majetku.
K § 9
Ustanovení vymezuje majetkovou podstatu akciové společnosti, kterou současně převádí na nově zřízenou právnickou osobu. Bude tím zachována kontinuita provozu ropovodů.
K § 10 až 16
Část čtvrtá upravuje právní poměry a postavení podniku, jako právnické osoby sui generis, zřízené tímto zákonem. Svou povahou se bude blížit státnímu podniku, bude hospodařit s majetkem státu a proto se výslovně označuje za subjekt podléhající privatizaci. V čele podniku stojí ředitel jmenovaný a odvolávaný ústavním činitelem a jako kontrolní orgán se zřizuje dozorčí rada, složená se zástupců federace a republik.
V tomto duchu je upraven i způsob privatizace podniku, to znamená z federální úrovně, při zachování celistvostvi zařízení a možnosti předkládat konkurenční projekty.
K § 17
Účinnost zákona bez legisvakance se navrhuje s přihlédnutím k aktuálnosti problematiky.
V Praze dne 12. března 1992
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Ministr vlády ČSFR:
Dlouhý v. r.