Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1992
1410
Vládní návrh
Ústavní zákon
ze dne ........... 1992,
kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
Článek I
Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavních zákonů č. 57/1969 Sb., č. 125/1970 Sb., č. 43/1971 Sb., č. 50/1975 Sb., č. 161/1989 Sb., č. 182/1989 Sb., č. 46/1990 Sb., č. 100/1990 Sb., č. 101/1990 Sb., č. 158/1990 Sb., č. 159/1990 Sb., č. 294/1990 Sb., č. 295/1990 Sb., č. 556/1990 Sb., a č. 23/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V článku 12 odst. 4 se za slova "s výjimkou" vkládají slova "věcí uvedených v odstavci 5 a s výjimkou".
2. V článku 12 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:
"(5) Orgánům celní správy přísluší správa, výkon a kontrola
a) daní uvedených v odstavci 2 písm. b) vybíraných při dovozu,
b) poplatků spojených s dovozem nebo vývozem,
c) silniční daně u plátců této daně se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí.".
3. Článek 13 odst. 2 zní:
"(2) V oblasti celnictví patří do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky celní politika, celní zákonodárství, včetně vydávání prováděcích předpisů, stanovení celních tarifů a netarifních opatření, celní statistika a výkon státní správy ve výše uvedených oblastech.".
Článek II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Důvodová zpráva
Převedení kompetence ve správě, výkonu a kontrole daně z přidané hodnoty a spotřebních daní spojených s dovozem do České a Slovenské Federativní Republiky a poplatků spojených s dovozem do České a Slovenské Federativní Republiky, nebo vývozem zboží z České a Slovenské Federativní Republiky z orgánů státní správy, které mají pouze vnitrostátní působnost, t. j. ministerstev financí České a Slovenské republiky, finančních respektive daňových ředitelství a úřadů na orgány státní správy, které působí bezprostředně na hranicích a propouští dovezené nebo vyvezené zboží, t. j. Ústřední celní správu a celnice je dáno především potřebami racionality a efektivnosti správy těchto daní. Stejným způsobem je řešena správa daní při dovozu nebo vývozu v zemích s tržním hospodářstvím.
Pokud by se navrhovaná změna neuskutečnila, bylo by možné spravovat tyto daně buď tak, že vedle cca 300 celnic by bylo vybudováno dalších cca 300 finančních nebo daňových úřadů, prakticky jeden úřad při každé celnici, které by zabezpečovaly správu a kontrolu daně z přidané hodnoty, spotřebních daní a poplatků při dovozu nebo vývozu zboží v nepřetržitém provozu nebo stejně jako u dovozní daně tak, že každý dovozce by vedle dokladů potřebných pro celní řízení zpracoval další doklady nutné k daňovému řízení, které by celnice potvrdila a odeslala k vyřízení příslušnému finančnímu nebo daňovému úřadu. Stejný, administrativně vysoce náročný systém, který nedosahuje žádoucího stupně účinnosti je v současné době uplatňován při správě dovozní daně. V případě, že správu daní a poplatků při dovozu nebo vývozu nebudou moci provádět orgány celní správy, zůstane i nadále zcela neřešitelná otázka zdanění individuálních dovozů fyzických osob - občanů, kde je nutno ročně projednat statisíce konkrétních případů.
V obou variantách se jedná kromě stránky administrativně technické průchodnosti zcela zřejmě o řešení velmi nákladná a nepraktická ve srovnání s řešením, které je důvodem předkládaného návrhu novely ústavního zákona o československé federaci. Elementární podmínkou správy daně z přidané hodnoty a spotřebních daní při dovozu zboží z hlediska minimalizace rizika daňových úniků je stanovení vzniku daňové povinnosti před propuštěním dováženého do volného oběhu v tuzemsku nebo před ukončením záznamního oběhu v tuzemsku nebo zahraničí tedy nejlépe současně se vznikem nároku státu na clo.
Odpůrci navrhovaného řešená v průběhu diskusí nepředložili žádný konkrétní návrh jak předmětnou problematiku prakticky upravit a zorganizovat v podmínkách stávajícího rozdělení kompetencí.
Pro nepřekonatelné rozpory a také pro nedostatek času potřebného k dodržení legislativních pravidel při předkládání a projednávání návrhu novely ústavního zákona o rozdělení kompetencí, bylo v případě zákona o dovozní dani zvoleno řešení, které respektuje ústavní rozdělení kompetencí. Dovozní daň nespravují a nekontrolují celnice, neboť k tomu nejsou oprávněny, protože jde o orgány státní správy federace. Cenou však je administrativně složitý, nákladný a daňové poplatníky obtěžující způsob správy, který vyžaduje od dovozce vyplnění poměrně složitého tiskopisu "Přiznání k dovozní dani". Tento tiskopis je ve značném rozsahu shodný s tiskopisem celní deklarace. Povinností plátce také je, aby si sám vypočítal daň. Celnice potvrdí pouze údaje, které jsou výsledkem celního řízení a mají vliv na výpočet dovozní daně a potom hlášení odešle správci daně, t. j. finančnímu nebo daňovému úřadu, který je místně příslušný plátci. Skutečností je, že pokud by správu dovozní daně mohly provádět orgány celní správy, bylo by složité vyplňování dokladu potřebného k daňovému řízení nahrazeno jedním řádkem navíc v tiskopisu celní deklarace a samotný výpočet daně by provedla celnice v rámci celního řízení.
Toto navrhované řešení správy dovozní daně bylo přijatelné jen proto, že bude uplatňováno pouze rok a pro relativně omezený počet případů. V návrzích zákonů o dani z přidané hodnoty a spotřebních daní navrhovatelé proto doporučovali a doporučují řešení, které předpokládá, že ke správě, výkonu a kontrole daní při dovozu budou kompetentní orgány celní správy. Přeměna tohoto předpokladu ve skutečnost je jednou z hlavních podmínek funkčnosti systému nepřímých daní od roku 1993 a hlavním důvodem pro zpracování tohoto návrhu novely ústavního zákona o československé federaci.
Při ústavním projednávání zákona o dovozní dani ve Federálním shromáždění došly některé výbory k závěru, že kompetence v oblasti správy, výkonu a kontroly daní se budou muset v novém daňovém systému svěřit orgánům celní správy.
Do soustavy daní v České a Slovenské Federativní Republice náleží i silniční daň. Tato daň bude v působnosti České republiky a Slovenské republiky. Silniční dani budou podléhat také zahraniční provozovatelé motorových vozidel, pokud provozují dopravu jako podnikatelé. U těchto subjektů je z věcných důvodů nezbytné vyměřit a vybrat silniční daň v okamžiku jejich vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky. Proto svěřuje návrh novely ústavního zákona správu, výkon a kontrolu silniční daně, ve výše uvedeném případu, do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky. Toto řešení bude dostatečně Účinné z hlediska zabránění daňovým únikům. Navržený způsob správy je také nejjednodušší z administrativně technického hlediska a ekonomicky nejúspornější.
Ekonomické důvody vyžadují a současná praxe potvrzuje, že při dovozu nebo vývozu může vzniknout potřeba, aby kromě běžných cel a daní byly uplatněny také jiné poplatky (např. dovozní přirážka nebo vyrovnávací dávky). Právní úprava správy těchto poplatků musí být stejná s právní úpravou správy daní při dovozu. Proto se navrhuje převedení správy poplatků spojených s dovozem nebo vývozem do působnosti orgánů celní správy.
Novela ustanovení článku 13 odst. 2 vychází ze skutečnosti, že území České a Slovenské Federativní Republiky bude i nadále jednotné celní území se všemi příslušnými atributy, to jest s jednotným zákonodárstvím, včetně prováděcích předpisů, jednotnými tarifními i netarifními opatřeními, jednotnou statistikou, která je v současné době již jedinou statistikou zahraničního obchodu a jednotnou správou a výkonem celnictví.
Návrhem nového znění tohoto odstavce nedochází ve skutečnosti k rozšíření kompetence České a Slovenské Federativní Republiky v oblasti celnictví. Jeho smyslem je přesnější formulace vymezení kompetencí, která by měla předejít různému výkladu.
V Praze dne 13. března 1992
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Místopředseda vlády ČSFR a ministr financí:
Klaus v. r.