FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
1992
VI. volební období
1425
Návrh
poslance Sněmovny národů Federálního shromáždění Karola Stome
na vydání
zákona o mimořádném poskytování starobního důchodu
Návrh
Zákon
ze dne ......... 1992
o mimořádném poskytování starobního důchodu
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
(1) Občan, jehož zaměstnání na území České a Slovenské Federativní Republiky skončilo z organizačních důvodů, má ode dne následujícího po dni uvolnění nárok na mimořádné poskytování starobního důchodu, jestliže
a) byl zaměstnán nejméně 25 roků,
b) ke dni uvolnění dosáhl věku aspoň 50 let,
c) do dovršení věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o sociálním zabezpečení") mu ke dni uvolnění chybí nejvýše
1. pět roků, jde-li o skončení zaměstnání na základě restrukturalizačního programu schváleného příslušnou vládou a spojeného se snížením počtu pracovníků, nebo
2. dva roky v ostatních případech
(dále jen "potřebný věk"), a
d) příslušný státní orgán mu nemůže zajistit vhodné zaměstnání. [§ 1 odst. 2 a § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.]
(2) Organizačními důvody se rozumí důvody uvedené v § 46 odst. 1 písm. a), b) nebo c) zákoníku práce a obdobné důvody uvedené v jiných právních předpisech. [Například: § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie. § 110 odst. 1 písm. a) zákona Slovenské národní rady č. 410/1991 Sb., o služebním poměru příslušníků Policejního sboru Slovenské republiky.]
§ 2
Pro stanovení výše starobního důchodu, na který má občan nárok podle tohoto zákona, se procentní výměra důchodu podle § 22 nebo § 133 odst. 1 až 3 zákona o sociálním zabezpečení snižuje za každých 90 kalendářních dnů v době ode dne přiznání starobního důchodu do dovršení potřebného věku,
a) jde-li o chybějící dobu do tří roků, o 0,5 % a
b) jde-li o chybějící dobu nad tři roky, o 0,25 %
průměrného měsíčního výdělku, z něhož se vyměřuje starobní důchod.
§ 3
(1) Starobní důchod podle tohoto zákona se do dovršení potřebného věku
a) nezvyšuje podle § 23 zákona o sociálním zabezpečení,
b) nevyplácí po dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod.
(2) Zaměstnáním podle odstavce 1 se rozumí zaměstnání podle § 98 odst. 5 zákona o sociálním zabezpečení.
§ 4
Jestliže se starobní důchod po dobu dalšího zaměstnání podle § 3 odst. 1 písm. b) nevyplácel, vyměří se po skončení tohoto zaměstnání starobní důchod na žádost znovu podle tohoto zákona. Doba mimořádného poskytování starobního důchodu se přitom považuje za chybějící dobu podle § 2 a zaměstnání se posuzuje podle § 8 zákona o sociální.m zabezpečení.
§ 5
Poživatel starobního důchodu vypláceného podle tohoto zákona a jeho zaměstnavatel jsou povinni do osmi dnů ohlásit plátci důchodu vstup tohoto občana do zaměstnání (§ 3 odst. 2).
§ 6
(1) Starobní důchody přiznané podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění pozdějších předpisů, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za důchody podle tohoto zákona, a to ve výši, ve které náležely ke dni účinnosti tohoto zákona; ustanovení § 2 a 4 se na tyto důchody nevztahují.
(2) Je-li poživatel starobního důchodu přiznaného podle nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 118/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ke dni účinnosti tohoto zákona zaměstnán, je toto povinen do osmi dnů ode dne účinnosti tohoto zákona ohlásit plátci důchodu; to platí též pro zaměstnavatele tohoto poživatele. Výplata starobního důchodu v tomto případě nenáleží od třetí splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona, trvá-li zaměstnání ke dni této splátky.
§ 7
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro starobní důchod podle tohoto zákona obdobně zákon o sociálním zabezpečení.
§ 8
Skončilo-li zaměstnání z organizačních důvodů přede dnem účinnosti tohoto zákona a nevznikl nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, posuzuje se nárok na starobní důchod podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Starobní důchod přiznaný podle tohoto zákona se nevyplácí po dobu, po kterou se občanu poskytovalo hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.
§ 10
Žádost o starobní důchod podle tohoto zákona musí být doložena potvrzením příslušného státního orgánu o tom, že občanu nemůže zajistit vhodné zaměstnání, [§ 1 odst. 2 a § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.] a bylo-li tomuto občanu poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, též o tom, kterým dnem zanikl nárok na hmotné zabezpečení.
§ 11
Zrušuje se nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 116/1989 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.
§ 12
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Důvodová zpráva
Obecná část
Mimořádné poskytování starobního důchodu před dovršením věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, bylo jedním z opatření, kterými se řešila sociální stránka důsledku restrukturalizace a přestavby národního hospodářství již v roce 1988. Přístup k podmínkám nároku na tento důchod a ke stanovení jeho výše vycházel z toho, že se jedná o zcela mimořádné situace, které se budou dotýkat nepočetného okruhu občanů. Pod zorným úhlem této výjimečnosti byl přijat velmi příznivý způsob stanovení výše důchodu, orientovaný na co nejlepší zabezpečení uvolňovaných pracovníků z prostředků státní.ho rozpočtu.
Změna sociálně ekonomických podmínek ve společnosti změnila i úlohu a význam mimořádného poskytování starobního důchodu. Rozsáhlejší uplatňování útlumových programů v řadě hospodářských odvětví a snižování počtu pracovníků obecně vedly nejen k prudkému nárůstu počtu mimořádně poskytovaných starobních důchodů, ale i k rostoucímu tlaku na další rozšiřování okruhu občanů, kteří by mohli získat nárok na mimořádné poskytování starobního důchodu. Svědčí o tom skutečnost, že zatímco v roce 1990 byly mimořádně poskytovány pouze tři tisíce starobních důchodů, v roce 1991 jich bylo k 30. 6. vypláceno již 11 tisíc a koncem roku dokonce 50 tisíc, což představuje zvýšení výdajů na důchody o 1,5 mld Kčs ročně. Ze strany dopravy, zemědělství a dalších odvětví jsou prosazovány další požadavky na umožnění odchodu do starobního důchodu již 5 let před dosažením věkové hranice pro vznik nároku na důchod a to jak s vazbou na vymezený okruh pracovníků, tak i obecně. Přitom požadavky na specifické řešení pouze pro vyjmenované profese nebo funkce jsou sice ze strany navrhovatelů zdánlivě ekonomicky málo náročné, avšak ve svém souhrnu vyžadují přijetí obecného řešení s bezprostředním a značným finančním dopadem na státní rozpočet a od roku 1993 na fond sociálního pojištění, a tudíž na míru zatížení zaměstnavatelů a všech výdělečně činných osob příspěvky do fondu. Několik odborových svazů a dalších skupin občanů se obrátily formou petic i na Federální shromáždění.
Rostoucí zájem o rozšíření možnosti odchodu do mimořádného starobního důchodu je přirozeným důsledkem rostoucí.ho napětí na trhu pracovních sil; je však i důsledkem vývoje životní úrovně, který vede k usilovnější snaze po hledání dodatečných zdrojů příjmu, jenž může být v mimořádném starobním důchodu spatřován. Současné podmínky pro poskytování tohoto důchodu totiž umožňují poměrně široké možnosti souběžné výdělečné činnosti a jeho dnešní výše je jistým základem pro valorizaci důchodů, což může být výhodnější než důchod přiznaný později na základě nejistého mzdového vývoje. Do doby, než dojde k růstu zaměstnanosti a ke stabilizaci životní úrovně, je proto třeba počítat s trvalým zájmem o mimořádný starobní důchod.
Již současná důchodová soustava je z hlediska výdajů značně nákladná. Nová opatření by proto měla směřovat nejen k řešení sociálních potřeb důchodců, ale i k zachování přijatelné únosnosti z nich vyplývající sociální zátěže pro pracující. Vytvoření fondu sociálního pojištění a přechod k hospodaření s prostředky fondu bez závislosti na státním rozpočtu musí do důchodového systému vnést výraznější uplatnění pojistných principů. Výdaje na dávky musí odpovídat objemu zaplacených příspěvků, a proto výše důchodu musí záviset i na délce pojistného poměru, jenž nahradí dosavadní dobu zaměstnání.
Z těchto důvodů nelze pro výši důchodu hodnotit neodpracovanou dobu, neboť se jedná o dobu, která není kryta vybraným pojistným, ať již ve formě daní nebo příspěvků do fondu. Případný dopočet takovéto doby pro některé důchodce by ve vazbě na nutnou vyváženost příjmů a výdajů vyvolával potřebu redukce důchodových nároků u ostatních důchodců nebo vyšší zatížení příspěvky u zaměstnanců a zaměstnavatelů.
S ohledem na pojistně matematické principy je rovněž třeba, aby alespoň úhrnné výdaje na výplatu důchodů přiznaných před dovršením hranice potřebné pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení nepřevyšovaly úhrnné výdaje na starobní důchody přiznané až od dosažení věkové hranice, tj. aby alespoň v tomto smyslu byly výdaje v přijatelné rovnováze. Z hlediska finanční rovnováhy jde skutečně o minimální požadavek, neboť přiznání mimořádného starobního důchodu vyvolává další výdaje související s poskytováním státního vyrovnávacího příspěvku (až 13 tisíc Kčs na osobu za 5 let mimořádného pobírání důchodu) a s valorizací důchodů; současně však znamená i snížení příjmů státní.ho rozpočtu souvisejících se zdaněním pracovní činnosti i snížení příjmů fondu sociálního pojištění v důsledku krácení doby placení příspěvků. Je proto nezbytné, aby výše důchodu mimořádně poskytovaného před dovršením věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení byla s ohledem na delší dobu výplaty tohoto důchodu snížena. Jde o obdobu principu uplatňovaného při pokračování ve výdělečné činnosti po dosažení věkové hranice pro nárok na starobní důchod bez jeho pobírání, kdy se tento důchod naopak o 4 % ročně zvyšuje.
Ke snížení důchodu lze v zásadě přistoupit dvěma způsoby. Buď výrazně snížit výši mimořádně poskytovaného důchodu pouze v období do dovršení věkové hranice pro nárok na starobní důchod a po jejím dovršení vyplácet důchod v nesnížené výši, nebo stanovit snížení mírněji, ale výši důchodu neměnit po celou dobu jeho pobírání, s výjimkou valorizačních a jiných obecných zvýšení důchodu. První způsob vyžaduje, aby do dovršení věkové hranice byla výše důchodu snížena výrazně, takže důchod by se často dostával pod hranici důchodu upraveného jako jediný zdroj příjmu. To je však v rozporu s účelem mimořádného starobního důchodu, který by měl poskytnout zabezpečení pro ty občany, u nichž již nejsou reálné možnosti pro výdělečnou činnost. Nízká úroveň důchodu by proto vyvolala potřebu častějšího zásahu sociální péče, a tím by vedla k dalšímu zvyšování nákladů, které i tak jsou značné.
Řešení spočívající v trvale stanoveném snížení umožňuje aby i před dovršením věkové hranice pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociální.m zabezpečení bylo snížení starobního důchodu takové, že důchod postačí k zabezpečení potřeb důchodce bez nutnosti dalších sociálních opatření. Uzákoněné podmínky pro povinnou valorizaci zabezpečují důchodcům zachování dostatečné úrovně jejich důchodu i do budoucnosti. Tento způsob je také běžně používán v těch zahraničních důchodových systémech, které umožňují předčasný odchod do důchodu. Jako vhodný pro naše podmínky byl doporučován i při jednáních s experty z Mezinárodního úřadu práce o problematice našeho důchodového systému.
Navrhované řešení nemá v žádném případě motivovat občany k odchodu do mimořádného důchodu. Navíc se počítá s tím, že občan sám se rozhodne, zda si zvolí zabezpečení důchodem anebo zůstane na trhu práce. Přitom kdykoliv po přiznání mimořádného důchodu se občan rozhodne pro návrat do zaměstnání, projeví se to při pozdějším obnovení výplaty zvýšením důchodu.
Z těchto důvodů se navrhuje, aby výše starobního důchodu, který bude přiznán před dovršením věkové hranice pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, byla stanovena podle doby zaměstnání získané ke dni přiznání důchodu, tj. bez dopočtu doby chybějící od přiznání důchodu do dovršení věkové hranice a aby podle délky chybějící doby bylo stanoveno snížení procentní sazby důchodu (2 % za každých 360 dnů, chybí-li doba do tří let a 1 % za každých dalších 360 dnů délky chybějícího období). Ke změně výše takto stanoveného důchodu by následně docházelo pouze v případech, kdy důchodce po vzniku nároku na důchod pracoval bez pobírání tohoto důchodu a dále v případě valorizace důchodů nebo jiného obecného zvýšení důchodu
Výše snížení procentní sazby se navrhuje se zřetelem na odlišnou střední délku pobírání důchodu při odchodu do důchodu v jednotlivých letech a na potřebu zachovat přijatelnou úroveň zabezpečení těchto důchodců. Např. u mužů pracujících ve III. pracovní kategorii s výdělkem o 1/3 nižším než je průměrná mzda bude důchod činit 80 - 93 % jejich čistého příjmu před odchodem do důchodu, u mužů s průměrným příjmem to bude 68 - 79 % a u těch, jejichž příjem byl o 2/3 vyšší než průměr, bude důchod činit 53 - 62 % čistého příjmu dosahovaného v zaměstnání. S přihlédnutím k tomu, že důchodcům je vyplácen státní vyrovnávací příspěvek, je vztah čistého příjmu důchodce k jeho čistému příjmu v době aktivity ještě vyšší.
Ve srovnání se zahraničím je pro naše důchodce navrhované snížení výhodnější. Např. v USA, kde je odchod do starobního důchodu prozatím v 65 letech (a bude postupně zvyšován na 67 let), činí zvýšení za další práci po 65. roce věku 0,25 % za každý měsíc (3 % ročně) a snížení za předčasný odchod mezi 62. a 65. rokem věku 5/9 procenta za každý měsíc, tj. 6,6 % za rok, přičemž toto snížení je trvalé. Průměrná délka pobírání starobního důchodu je přitom v USA i u nás prakticky stejná.
Zvýšení nákladů na předčasný důchod podle předkládaného návrhu by u důchodců ze III. pracovní kategorie nemělo přesáhnout 2 % normálních výdajů. Tento finanční příznivý závěr se však týká celkového, tedy dlouhodobého dopadu okamžitý dopad bude výrazný a závislý především na okruhu osob, které budou moci předčasného odchodu do důchodu využít. Pokud by možnosti přiznání mimořádného starobního důchodu podle navrhovaných zásad využilo např. 100 tisíc důchodců, zvýšily by se náklady na důchody o více než 2,5 mld Kčs ročně.
Současných možností k předčasnému odchodu do starobního důchodu do konce roku 1991 využilo 50 tisíc důchodců a jejich počet bude zřejmě dále narůstat i bez dalšího rozšíření možnosti k předčasnému odchodu do důchodu. Ve srovnání s předkládaným návrhem jsou tyto současné možnosti poměrně omezené, pokud jde o okruh pracovníků, kterých se dotýká, ale jsou výhodnější, pokud jde o výši důchodu, a proto také pro důchodce lákavější a z hlediska výdajů na důchody nákladnější.
Podle údajů z ČSD by jenom v tomto odvětví dopravy mohlo v roce 1992 odejít do mimořádného starobního důchodu v době 5 let před dovršením věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení více než 25 tisíc osob a v každém dalším roce vždy cca dalších 5 tisíc osob.
Zvláštní část
K § 1:
Mimořádné poskytování starobního důchodu je i nadále omezeno jen na situace, kdy došlo k uvolnění občana z dosavadního zaměstnání z organizačních důvodů; výslovně je stanovena podmínka, že se musí jednat o zaměstnání na území České a Slovenské Federativní. Republiky, neboť není důvod, aby toto opatření řešilo problémy našich pracovníků při organizačních změnách v zahraničí. Pro pracovníky uvolňované na základě restrukturalizačního programu schváleného příslušnou vládou spojeného se snížení.m počtu pracovníků se zavádí (obdobně jako je tomu dosud u pracovníků vybraných zaměstnání v hornictví) možnost přiznání starobního důchodu až 5 let před dovršením potřebného věku, neboť při této organizační změně budou v určitých lokalitách v krátkém časovém úseku uvolňovány větší počty pracovníků, pro něž bude obtížnější zajistit vhodné zaměstnání a u osob blízkých důchodovém věku je tato možnost ještě více omezena.
V souvislosti s touto právní úpravou se zavádí též nově podmínka minimálního věku pro nárok na dřívější přiznání důchodu, neboť např. u žen, které vychovaly 5 a více dětí by nárok na starobní důchod jinak mohl vzniknout již ve 48 letech.
K § 2:
Vzhledem k tomu, že při mimořádném poskytování starobního důchodu je jeho poživateli prodloužena celková doba poskytování starobního důchodu, navrhuje se snížit v těchto případech výši důchodu tak, aby při celkové pravděpodobné době dožití byla takovému občanu vyplacena celkově jen o málo vyšší částka z důchodového zabezpečení než občanu, kterému byl důchod přiznán až při dovršení potřebného věku. Snížení přitom závisí na rozsahu chybějící doby. Nadále již nelze, zejména v novém systému sociálního pojištění, započítávat dobu neodpracovanou.
K § 2 a 4:
Vzhledem k tomu, že se důchod podle tohoto zákona přiznává před dovršením obecné věkové hranice, nelze při dalším zaměstnání v tomto období důchod zvyšovat jakoby šlo o zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod. Umožňuje se však po skončení takového zaměstnání přepočet starobního důchodu ve smyslu snížení chybějící doby spojené se snížením výše důchodu.
Důvodem dřívějšího přiznání starobního důchodu je skutečnost, že uvedeným občanům nelze zajistit vhodné zaměstnání. Proto je zaměstnání poživatele tohoto důchodu spojeno se zánikem nároku na výplatu tohoto důchodu.
K § 5:
Aby mohlo být důsledně uplatněno ustanovení o zákazu souběhu pří jmu ze zaměstnání s mimořádným poskytováním starobního důchodu, je stanovena zákonem ohlašovací povinnost jak pro poživatele tohoto důchodu, tak i jeho zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnání.
K § 6 a 8:
Důchody, na něž vznikl nárok podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění pozdějších předpisů, se navrhuje vyplácet i nadále ve výši podle dosavadní právní úpravy avšak ve vztahu k zaměstnání poživatelů těchto důchodů se stanoví režim tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že dosud poživatelé poskytovaného starobního důchodu mohli být zaměstnáni, umožňuje se, aby jejich případné zaměstnání mohlo být ukončeno ve výpovědní lhůtě dvou měsíců, aniž by to mělo za následek zkrácení jejich důchodových nároků.
K § 7:
Mimořádně poskytovaný starobní důchod není novou důchodovou dávkou. Jedná se o starobní důchod, který má pouze zákonem stanovené odchylky, a proto pro něj platí mimo tyto odchylky stejná právní úprava, např. ve věci souběhu důchodů, nejvyšších výměr apod.
K § 9:
Při zpětném přiznání starobního důchodu za období, v němž bylo vypláceno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, se za takové období starobní důchod nevyplatí, neboť není důvod ke dvojímu zabezpečení takového občana.
K § 10:
Důvodem mimořádného poskytování starobního důchodu je skutečnost, že takovému občanu nelze zajistit vhodné zaměstnání. Proto musí být žádost o důchod doložena příslušným potvrzením a vzhledem k ustanovení o vyloučení výplaty starobního důchodu za dobu výplaty hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání též potvrzením o zániku nároku na hmotné zabezpečení.
PREDSEDA VLÁDY
ČESKEJ A SLOVENSKEJ FEDERATÍVNEJ REPUBLIKY
V Prahe dňa 16. apríla 1992
Č. j. 1769/92-16
Vážený pán predseda,
k Vašej žiadosti zo dňa 18. marca 1992 zasielam v súlade s § 40 ods. 1 zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia stanovisko vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky k návrhu zákona o mimoriadnom poskytovaní starobného dôchodku (tlač FZ č. 1425).
Stanovisko prijala vláda dňa 16. apríla 1992.
S pozdravom
Príloha
Vážený pán
Alexander Dubček
predseda Federálneho zhromaždenia
Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky
Praha
Stanovisko
vlády České a Slovenské Federativní Republiky
Předseda Federálního shromáždění České a slovenské Federativní Republiky požádal podle § 39 odst. 1 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění o stanovisko k návrhu zákona o mimořádném poskytování starobního důchodu (tisk FS č. 1425).
Vláda projednala návrh zákona na své schůzi dne 16.dubna 1992 a zaujala k němu toto stanovisko:
Vláda konstatuje, že účelem navrhovaného zákona o mimořádném poskytování starobního důchodu je nově upravit podmínky pro přiznání starobního důchodu před dosažením obecné věkové hranice pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení.
Vláda v této souvislosti poznamenává, že možností dřívějšího odchodu do starobního důchodu se zabývala v souvislosti s uvolňováním pracovníků z železniční dopravy a vyhlašovanými útlumovými programy. K řešení této problematiky uložila vypracovat právní úpravu umožňující dřívější odchod do starobního důchodu až pět let před dosažením věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Pokud bude předložený návrh zákona projednán a schválen, vláda vlastní návrh zákona nepředloží.
Vzhledem k tomu, že návrh zákona o mimořádném poskytování starobního důchodu odpovídá vládou sledovaným záměrům, vláda s navrhovanou úpravou souhlasí s tím, že v návrhu zákona doporučuje provést následující úpravy.
Pro mimořádné poskytování starobního důchodu stanovit jako podmínku, aby občan byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání po určitou dobu a bylo tak skutečně zřejmé, že mu není možné zajistit vhodné zaměstnání.
Pro snížení procentní výměry důchodu stanovit jednotnou sazbu, a to snížením procentní výměry důchodu o 0,5 % průměrného měsíčního výdělku za každých 90 kalendářních dnů chybějících do dosažení důchodového věku. Uvedená procentní sazba je odůvodněna pojistně matematickými hledisky, která jsou rozhodná pro výši nákladů důchodového zabezpečení.
Návrh zákona doplnit o úpravu, která stanoví, že se starobní důchod neposkytuje ani při zaměstnání v cizině.
Doporučení k provedení konkrétních úprav navrhovaných změn, včetně dalších, převážně legislativních zpřesnění jsou uvedeny v příloze tohoto stanoviska.
Příloha
1. Ustanovení § 1 odst. 1 upravit takto:
"/1/ Občan, jehož zaměstnání na území České a Slovenské Federativní Republiky skončilo z organizačních důvodů, má nárok na mimořádné poskytování starobního důchodu, jestliže
a) byl zaměstnán nejméně 25 roků,
b) ke dni uvolnění dosáhl věku aspoň 50 let,
c) ke dni uvolnění mu podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o sociálním zabezpečení"), do dosažení věku potřebného pro nárok na starobní důchod (dále jen "potřebný věk") chybí nejvýše
1. pět roků, jde-li o skončení zaměstnání na základě restrukturalizačního programu spojeného se snížením počtu pracovníků a schváleného příslušnou vládou, nebo
2. dva roky v ostatních případech, a
d) byl po uvolnění ze zaměstnání z organizačních důvodů u příslušného státního orgánu veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržité po dobu šesti měsíců a tento orgán mu v této době nemohl zajistit vhodné zaměstnání1/; nárok na mimořádné poskytování starobního důchodu vzniká dnem následujícím po uplynutí této doby.".
2. Ustanovení § 2 upravit takto:
"Pro stanovení výše starobního důchodu, na jehož mimořádné poskytování má občan nárok podle tohoto zákona, se procentní výměra důchodu podle § 22 nebo § 133 odst. 1 až 3 zákona o sociálním zabezpečení snižuje za každých 90 kalendářních dnů v době ode dne vzniku nároku na mimořádné poskytování starobního důchodu do dosažení potřebného věku o 0,5 % průměrného měsíčního výdělku, z něhož se vyměřuje starobní důchod.".
3. V ustanovení § 3 odst. 2 na konec připojit slova "a doba výdělečné činnosti v cizině.".
4. Ustanovení § 4 upravit takto:
"/1/ Jestliže se starobní důchod po dobu dalšího zaměstnání podle § 3 nevyplácel, přepočte se starobní důchod na žádost po skončení tohoto zaměstnání nebo po dosazení potřebného věku. Nová výše starobního důchodu se stanoví jen s přihlédnutím k tomuto dalšímu zaměstnání, a to podle tohoto zákona; přitom se doba mimořádného poskytování starobního důchodu považuje za dobu, za kterou se podle § 2 snižuje procentní výměra důchodu, a zaměstnání se posuzuje podle § 8 zákona o sociálním zabezpečení
/2/ Starobní důchod podle tohoto zákona se po dosažení potřebného věku zvyšuje podle § 23 zákona o sociálním zabezpečení.".
5. Ustanovení § 7 doplnit novým odstavcem tohoto znění:
"Občanu, kterému byl přiznán starobní důchod podle tohoto zákona nebo podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění pozdějších předpisů, nevzniká nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení.".
6. Ustanovení § 10 upravit takto:
"Žádost o starobní důchod podle tohoto zákona musí být doložena potvrzením příslušného státního orgánu o tom, že zaměstnání občana skončilo z organizačních důvodů a že mu nemůže být zajištěno vhodné zaměstnání1/, a bylo-li tomuto občanu poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, též o tom, kterým dnem byla zastavena výplata hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání.".
7. Ustanovení § 5 až § 10 vhodněji systematicky uspořádat.