Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VI. v. o.
1433
Odpověď
místopředsedy vlády ČSFR a ministra financí ČSFR Doc. Ing. V. Klause, CSc. na interpelaci podanou poslancem SL S. Chýlkem ve věci čs. bankovních ústavů (tisk 1323)
MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY A
MINISTR FINANCÍ ČSFR
V Praze dne 17. března 1992
Čj. XII/3 - 7 611/1992
Vážený pane poslanče,
dne 10. 2. 1992 jste se na mne obrátil s interpelací (tisk 1323) týkající se dvou skutečností. Pokud jde o první otázku týkající se působení čs. bankovních ústavů, které pokládáte za nedostatečné, uvádím následující:
Nedostatky v činnosti čs. bankovních ústavů, jmenovitě poruchy v platebním styku, jsou federálnímu ministerstvu financí známy. Jejich řešení však není možné v působnosti FMF; po přijetí nových bankovních zákonů (zákon o státní bance čs. č. 22 z 20. 12. 1991 a zákon o bankách č. 21 z 20. 12. 1991) zůstala v pravomoci FMF pouze účast při udělování povolení vzniku nových bank.
Kompetence v oblasti bankovnictví jsou v pravomoci Státní banky čs., která kromě jiného dle citovaného zákona (§2):
- řídí peněžní oběh, koordinuje platební styk a zúčtování bank a pečuje o jejich plynulost a hospodárnost,
- vykonává dohled nad prováděním bankovních činností a pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v ČSFR.
Vzhledem k opakujícím se stížnostem na činnost čs. bank obdobného charakteru, jaké se uvádějí ve Vaší interpelaci, obrátil jsem se na předsedu SBČS se žádostí o přijetí opatření v rámci kompetencí SBČS.
Konkrétní posouzení a přešetření záležitosti týkající se organizace ČKD Hradec Králové je věcí příslušného útvaru bankovního dohledu SBČS.
Ke druhé otázce týkající se tzv. oddlužení podniků resp. Vašich výhrad při způsobu jeho provádění:
Ve své interpelaci uvádíte, že prostředky byly v závěru loňského roku uvolněny našim ministerstvem. Dovoluji si připomenout, že toto tvrzení není přesné. Na základě rozhodnutí Finanční rady byly pro oddlužení podniků vydány obligace v hodnotě 50 mld. Kčs (z nichž část byla určena na přímé posílení základního kapitálu bank a část na vlastní oddlužení podniků): tyto obligace byly vydány Fondy národního jmění (národními a federálním), nikoliv ministerstvy financí. Na oddlužení tedy v žádném případě nejsou používány rozpočtové prostředky, kterými by jakýmkoli způsobem disponovalo federální ministerstvo financí a bylo tak příslušné ke kontrole jejich použití.
Finanční rada přijala obecné principy způsobu oddlužení. Rozdělení částky resp. kvóty, kterou dostaly jednotlivé banky na konkrétní podniky bylo ponecháno na komerčních bankách. Smyslem tohoto rozhodnutí bylo, aby se o odpisu dluhů nerozhodovalo z úrovně ministerstev, byrokraticky, ale tržním způsobem. Úvěry banky odepisovaly těm podnikům, které podle svých informací a kritérií považovaly za perspektivní a schopné dalšího úvěrování, zda to mají být organizace výrobního či obchodního charakteru nebylo apriorně stanoveno. V dobrém slova smyslu banky skutečně postupovaly podle svých zájmů - vždyť riziko poskytnutí úvěrů nesou právě banky. Ostatně, je velmi pravděpodobné, že obligace Fondů národního jmění nebudou bankám zcela zaplaceny v hotovosti, ale v podobě akcií příslušných (oddlužených) podniků. Banky tak měly skutečně eminentní zájem na korektním postupu. Podle našich informací se banky snažily postupovat uvážlivě, o oddlužení nerozhodovali jednotlivci, ale ustavené komise tak, aby byla zajištěna objektivita rozhodování.
Na Vaši otázku tedy mohu odpovědět tak, že federální ministerstvo financí považuje operaci oddlužení podniků uskutečněnou v závěru loňského a na začátku tohoto roku za ukončenou a provedenou v souladu se záměry, které Finanční rada svým říjnovým rozhodnutím sledovala.
S pozdravem
Ing. V. Klaus, CSc., v. r.
Vážený pan
Stanislav Chýlek
poslanec Sněmovny lidu
Federální shromáždění ČSFR
Praha