Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VI. v. o.
1441
Odpověď
místopředsedy vlády ČSFR a ministra zahraničních věcí ČSFR Jiřího Dienstbiera na interpelaci podanou poslancem SN V. Váňou ve věci smlouvy mezi ČSFR a SRN (ústní)
MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČSFR
A MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ
V Praze dne 6. března 1992
Vážený pane poslanče,
obdržel jsem Vaši interpelaci, pronesenou ústně 24. 1. 1992 na 20. společné schůzi obou sněmoven FS, která se týká Smlouvy mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci. Hlavní částí interpelace je dopis, který Vám zaslalo předsednictvo výboru Svazu bojovníků za svobodu okresu Zlín.
V dopise je vyjádřen požadavek, že smlouva nesmí byť jen v náznacích zpochybňovat neplatnost mnichovské dohody od samého počátku, ani se zabývat otázkou navracení vyvlastněného majetku sudetských Němců. Poukazuje se v něm i na to, že dosud nebyly vyrovnány pohledávky za škody vzniklé čs. státu v důsledku okupace hitlerovským Německem, ani nebyli odškodněni čs. občané, kteří byli v onom období perzekvováni. Dopis také obsahuje návrh, aby byly pozůstatky padlých německých vojáků převezeny na náklady vlády SRN do Německa. Vy sám interpelaci shrnujete tím, že je nepřijatelné, aby ve smlouvě zůstala nejistota hranic nebo aby byl odsun považován za vyhnání.
K otázce neplatnosti mnichovské dohody bych chtěl uvést, že preambule Smlouvy mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci potvrzuje platnost Smlouvy o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN z r. 1973 "také ohledně nulity mnichovské dohody". V smlouvě z r. 1973 je v preambuli uvedeno: "... uznávajíce, že mnichovská dohoda z 29.září 1938 byla Československé republice vnucena nacistickým režimem pod hrozbou síly." Podle čl. 1 této smlouvy "ČSFR a SRN považují mnichovskou dohodu z 29. září 1938 vzhledem ke svým vzájemným vztahům podle této smlouvy za nulitní." Hrozba silou je jedním z hlavních důvodů nulity mnichovské dohody. Pojem "nulitní" (nichtig) čs. strana v souladu s výkladem Komise OSN pro mezinárodní právo interpretuje jako neplatnost od samého počátku.
Pokud jde o čs.- německé hranice, smlouva potvrzuje současné hranice a jejich neporušitelnost. Doslova uvádí: "Smluvní strany potvrzují mezi nimi existující státní hranice. Potvrzují, že nemají vůči sobě žádné územní nároky a nebudou takové nároky vznášet ani v budoucnu." Jde tedy o potvrzení současného právního stavu.
Výraz vyhnání je použit v preambuli smlouvy. Preambule v této části pojmenovává bezpráví vlastní stejně zřetelně jako cizí, když konstatuje, že panováním násilí, válkou a vyhnáním trpěla a byla postižena spousta lidí. Týká se to všech bolestných kapitol celé tisícileté historie čs.- německých vztahů. Plně se to vztahuje i na vyhánění Čechů z pohraničí v r. 1938 po podepsání mnichovské dohody. Výraz vyhnání ovšem nezpochybňuje žádné mezinárodně platné dokumenty. Jde pouze o určitou "reflexi historie", která nemá žádné majetkoprávní důsledky, ani nemá vliv na právní řády obou států. Posouzení Postupimské dohody jsem učinil ve své odpovědi na interpelaci dalších poslanců.
Odsun měl podle dohody velmocí z Postupimi probíhat "uspořádaně a lidsky" ze spravedlivého hněvu, z prožitého utrpení, emocí nebo i jiných podnětů docházelo nezřídka k vyřizování účtů, a to často ne s konkrétní osobou, nýbrž s Němci jako takovými. Slovem vyhnání jsou tedy také myšleny nepravosti, ke kterým docházelo při realizaci celého odsunu, nejen tzv. "divokého", realizovaného před Postupimskou dohodou.
Co se týká majetkoprávních otázek mezi ČSFR a SRN, smlouva se jimi nezabývá. Tato skutečnost se konstatuje v dopisech, které si vyměnili ministři zahraničních věcí obou smluvních stran při podpisu smlouvy 27. 2. 1992.
Doufám, že Váš vysoce humánní návrh na identifikaci a převoz tělesných pozůstatků německých vojáků bude jedním ze základů spolupráce, předpokládané v čl. 31 podepisované smlouvy.
S úctou
Vážený pan
Vladimír Váňa
poslanec Sněmovny národů
Federálního shromáždění ČSFR