Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

1446

Odpověď

místopředsedy vlády ČSFR a ministra financí ČSFR Doc. Ing. Václava Klause, CSc. na interpelaci podanou poslancem SL Jozefem Wagnerem (ústní)

 

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY A

MINISTR FINANCÍ

V Praze dne 20. března 1992

Č. j. I/7 - 531/92

Vážený pane poslanče,

na jednání 20. společné schůze sněmoven Federálního shromáždění jste na mne vznesl dva dotazy, a to

- co považuji za vhodné ve zprávě o průběhu privatizace, kterou do parlamentu předložilo federální ministerstvo kontroly,

- jak byla ustanovena Finanční rada.

K těmto dotazům mohu sdělit následující:

1. Ke zprávě o dílčích výsledcích kontroly převodu majetku státu na jiné osoby podle zákona č. 92/91 Sb., předložené federálním ministerstvem kontroly výborům pro plán a rozpočet FS, musím konstatovat, že obsahuje podrobný rozbor všech vyskytnuvších se problémů a případných nedostatků, které s sebou přinesla postupná realizace procesu kupónové privatizace. Aniž by to bylo výslovně uvedeno, výsledný dojem by měl být zřejmě jednoznačný: celý proces kupónové privatizace je téměř nelegální. Nutné úpravy, které se prováděly za pochodu podle měnících se podmínek zejména nahrazení hospodářského zákoníku obchodním zákoníkem a jež byly vedeny především tendencí nepoškodit zájmy občanů a neohrozit transformaci ekonomiky, byly učiněny - podle názoru ministerstva kontroly - z právního hlediska v rozporu s platnou právní úpravou a ani novelizace nařízení vlády č. 383/91 Sb. nepřinesla dostatečnou nápravu.

Jde zejména o tzv. neoprávněné zahájení registrace kupónových knížek bez zveřejnění "seznamů projektů". FMF stojí na stanovisku, že věc byla citovanou novelizací nařízení vlády právně vyřešena; k datu zahájení registrace kupónových knížek byl zveřejněn seznam podniků a majetkových účastí státu.

O kvalitě právní argumentace federálního ministerstva kontroly do značné míry vypovídá jeho tvrzení, že termín zahájení registrace byl současně i termínem rozhodným pro dosažení věku 18 let", přestože text § 24 zákona č. 92/91 Sb. výslovně stanoví, že nárok na kupony má čsl. občan trvalým bydlištěm v ČSFR, který "k datu vydání kuponů dovršil osmnáctý rok věku". Přitom ke stanovení data vydání je zmocněno FMF (§ 23 zákona č. 92/91 Sb.) bez jakékoliv vazby na zahájení registrace.

Stejně zajímavá jsou i tvrzení zprávy FMK ve vztahu k investičním privatizačním fondům a jejich správcům. Neexistence zákona o investičních společnostech a fondech vede FMK k úvahám, "zda lze činnost správce IPF klasifikovat jako nedovolené podnikání, případně klamavou kampaň, a tyto postihnout." Pikantní na celé věci je skutečnost, že registrace tzv. správců provedly rejstříkové soudy v celém státě bez sebemenšího zaváhání a tím je oprávnily k zahájení činnosti; stačilo k tomu pouze splnit předepsané právní podmínky včetně uvedení příslušného předmětu činnosti. Můžete být ubezpečen, že FMF v těchto případech nikde a nikdy neintervenovalo.

Doufám, že těchto několik uvedených ukázek postačí k tomu, abychom se společně shodli na stanovisku, že předložená zpráva FMK je neobjektivně kritická a vůbec nerespektuje vysokou komplikovanost a náročnost celého privatizačního procesu, který se v mnoha případech teprve formuje v průběhu realizace z důvodu jeho absolutní bezprecedenčnosti.

2. V návaznosti na federativní uspořádání našeho státu vznikla v roce 1969 zcela připoreně potřeba vzájemné koordinace finanční a rozpočtové politiky mezi orgány federace a obou republik. Jedním z prvních způsobů, jakými se k řešení tohoto úkolu přistoupilo, byl pravidelné schůzky tří ministrů financí, vesměs za účasti vedoucích činitelů Státní banky, popř. dalších vysokých úředních osob. Pro tato shromáždění se vžil termín "Finanční rada"; není však jisté, zda kdy byla nějakým formálním aktem ustanovena, či zda vznikla jen ze souhlasné vůle zúčastněných představitelů. Nepovažuji za potřebné, abychom v tomto směru prováděli nějaká pátrání po státních archivech, za rozhodující považuji současné potřeby.

Každopádně v minulosti nevznikl žádný "statut" či jiný dokument, který by upravoval pravidla jednání Finanční rady. Po právní stránce tedy šlo - a stále ještě jde - jen o vzájemná setkání představitelů federace a republik, odpovědných za finanční oblast, jejich role zůstává jen ve vzájemné informovanosti a koordinaci na principu konsensu. V činnosti Finanční rady se proto přesně odráží změny v rozdělení působnosti na úseku financí. Po dlouhá léta, kdy rozpočtová samostatnost republik byla jen formální, mělo značně formální význam i jednání Finanční rady. Dnes, kdy lze říci, že těžiště pravomocí ve finanční a rozpočtové oblasti je v rukou orgánů republik, vystupuje samozřejmě otázka koordinace finanční politiky do popředí.

Nabízí se otázka, jakými formami lze tuto jednotu finanční politiky zajistit. Zkušenosti, například z průběhu rozpočtového hospodaření v závěru minulého roku, ukazují, že dosavadní formy jsou nedostatečné Jednou z možných úvah je, zda by Finanční rada, nebo obdobný orgán, neměla být vybavena určitými formálními pravomocemi d tomu, aby potřebnou jednotu základních principů finanční politiky v celém státě bylo možno dosáhnout účinněji. Jde ovšem o debatu, která se dotýká až ústavních základů našeho státu (zejména čl. 11 ústavního zákona o čs. federaci) a těžko lze očekávat, že byla řešena ve velmi krátké době.

Je Vám ostatně také známo, vážený pane poslanče, že o těchto otázkách se diskutovalo ve Federálním shromáždění i v souvislosti se zprávou o plnění státního rozpočtu federace za I. - IV. čtvrtletí r. 1991.

S pozdravem

Vážený pan

J. Wagner

poslanec Federálního shromáždění

Praha


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP