Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VI. v. o.
1447
Odpověď
ministra obrany ČSFR Luboše Dobrovského na interpelaci podanou poslancem Sněmovny národů P. Hrivíkem ve věci vojenských letišť (tisk 1329)
MINISTR OBRANY
České a Slovenské Federativní Republiky
Čj.: 35674-84
V Praze dne 20. března 1992
Vážený pane poslanče,
po prostudování Vaší další interpelace (tisk 1329) je zřejmé, že Vaše nepochopení pramení z Vašich nesprávných, laických názorů na organizaci a zabezpečení ozbrojené obrany České a Slovenské Federativní Republiky. Nejste a ani nemůžete být detailně zasvěcen do odborných podrobností strategické koncepce obrany ČSFR, která je vytvářena především obranou specifických (variabilních) zón a širokým manévrem sil z ostatních prostorů k jejich aktivní a hluboké obraně. Vaše představa zabezpečení obrany slovenského regionu v nejnutnějším rozsahu autonomními silami není v souladu s dosavadními poznatky vojenské vědy, z nichž vycházejí záměry generálního štábu Čs. armády, který má připravenou variantu zabezpečující spolehlivou obranu s použitím všech sil Čs. armády a veškerého obranného potenciálu země s přihlédnutím ke klíčovému významu prostoru Východoslovenské nížiny a zejména prostoru jihozápadního Slovenska ve spojení se strategicky významným prostorem moravsko-slovenského pomezí.
Z tohoto rozdílného přístupu vyplývají všechny Vaše připomínky k dislokaci vojsk, včetně letectva. Jsou subjektivní, operačně nepodložené a neprofesionální.
Pane poslanče, domnívám se, že v otázkách mírového rozmístění vojsk Vám nezbývá než více důvěřovat Radě obrany státu, a také předsedovi vlády Slovenské republiky, který je s koncepcí obrany ČSFR podrobně seznámen. Konec konců byl jsem to já, který prosadil urychlení redislokace vojsk na území Slovenské republiky o jeden celý rok.
Pane poslanče, jistě pochopíte, že nemohu být osobně seznámen s životními osudy všech vojáků z povolání. Pro mne je důležitý pozitivní směr v odpolitizování velitelského sboru, v rychlé adaptaci důstojníků a praporčíků na nové podmínky a úkoly, kterou podle mých poznatků opravdu nelze charakterizovat jako "převlékání kabátů". Jednám samozřejmě tak, aby ti, kdo nesou odpovědnost za minulost postupně z armády odcházeli. Vaše připomínky a tvrzení v oblasti personální práce jsou ovšem obecné a proto je nemohu využít. Vím, pane poslanče, že vojáci z povolání slovenské národnosti nepociťují žádnou národnostní diskriminaci. Stěžují si na ni pouze pan mjr. Švec a pplk. Socha, kteří tím však bez důkazů pouze demonstrují svou potřebu zasít do Čs. armády národnostní nedůvěru. Obávám se, že některými svými formulacemi k tomu přispíváte i Vy. Funkce v armádě se obsazují podle kvalifikace a dbám přísně na to, aby tento princip nebyl narušován žádnými ideologickými hledisky.
Pokud se týká názvu naší armády, vycházím z platných zákonů (zák. č. 74/1990 Sb.).
Pokud jde o vojenské letectvo, předpokládáme přemísťování bojových útvarů letectva na území Slovenské republiky v závislosti na vytvoření přijatelných podmínek k jejich rozmístění, výcviku a sociálního zabezpečení lidí. Rozmístění leteckých sil na konkrétní letiště odpovídá výsledkům průzkumu a vypracování hlukových studií jednotlivých letišť. Konkrétní typy letounů jsou přesně stanoveny v "Koncepci rozvoje Čs. armády po roce 1993", kdy předpokládáme rozmístění dalších letadel na teritoriu Vojenského velitelství Východ.
Pane poslanče, těší mě, že nechcete, jak píšete, vyvolávat národnostní nevraživost. V tom se plně shodujeme. Ani já nemám zájem na nevraživosti. Naopak chápu obranu ČSFR jako společný úkol všech jejích občanů bez rozdílů národnostních či jiných.
S pozdravem
Vážený pan
Ing. Pavol HRIVÍK, CSc.
poslanec Sněmovny národů FS ČSFR
Praha