Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

V Praze dne 26. 3. 1992

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci ze dne 28. 2. 1992 uvádím následující:

Zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb., řeší zaměstnávání občanů, kteří se obrátí na úřady práce se žádostí o zprostředkován zaměstnávání, neboť si je nejsou schopni zabezpečit sami. Vychází se při tom ze zásady, že jakákoli diskriminace občanů z hlediska věku a pohlaví je při výběru zaměstnání nepřípustná a rovněž ze zásady, že určitým skupinám občanů je třeba pro jejich zdravotní stav, věk, mateřské poslání nebo z jiných vážných důvodů věnovat ze strany úřadů práce zvýšenou péči. Jmenovitě jsou v § 9 vyjmenováni:

a) mladiství po skončení povinné školní docházky, kteří nepokračují v další přípravě na povolání,

b) absolventi středních škol a vysokých škol při prvním nástupu do zaměstnání,

c) těhotné ženy, občané pečující o dítě do 15 let věku nebo dlouhodobě těžce zdravotně postiženého člena rodiny, který vyžaduje mimořádnou péči,

f) občané, kteří potřebují zvláštní pomoc (viz § 90 zákona č. 100/1988 Sb.).

Tímto způsobem je pokryta, pokud se umístění do zaměstnání tyká, otázka přístupu k mládeži i ochrana samoživitelek (i samoživitelů - mužů).

Vznikající trh práce v současné době není schopen uspokojivě řešit přebytek nabídky pracovních sil všeobecně, a dá se říci, že naopak zvýšená ochrana poskytovaná některým skupinám pracovníků podle zákoníku práce brání jejich větší flexibilitě a ochotě zaměstnavatelů přijímat tyto uchazeče i na volná pracovní místa hlášená úřadům práce.

V souladu s tržním hospodářstvím je proto v praxi snaha o zaměstnávání některých skupin osob tím, že zaměstnavatelé budou za toto zaměstnávání určitým způsobem zvýhodněni. Jedná se například o institut praktikantských a asistenských míst, který byl v České republice i ve Slovenské republice přijat v roce 1991 za účelem umístění absolventů škol - středních (včetně středních odborných učilišť) i vysokých s tím, že zaměstnavatelům jsou vypláceny příspěvky od úřadů práce, zaměstnají-li na takto vytvořeném místě absolventa - uchazeče. Tímto způsobem se podařilo v uplynulém roce umístit radu mladých lidí i bez direktivních zásahů, což je velmi významným opatřením právě vůči vznikající soukromopodnikatelské sféře.

V případě, že nelze zaměstnání zabezpečit, nebo samoživitelé nejsou schopni svými příjmy pokrýt potřeby rodiny, je třeba je odkázat na sociální zabezpečení.

Vzhledem k tomu, že sociální situace rodin s osamělým rodičem je mnohdy složitější než v rodinách úplných, navrhuje se v zásadách zákona o státní sociální podpoře zohlednit rodiny s osamělým rodičem při poskytování státních dávek rodinám. Federální ministerstvo práce a sociálních věcí předloží uvedený návrh zákona vládě ČSFR do 31. 3. 1992.

Pokud jde konkrétně o otázku nákladů na bydlení, je zřejmé, že v souvislosti s jejich růstem, se změnou vlastnických vztahů v bytovém hospodářství a vznikem trhu bytů bude nutné bytovou situaci řešit jinak než dosud. Bude třeba říci, jaký byt je pro koho přiměřený a v rámci stanovení výše životního minima vyčlenit náklady na bydlení jako samostatnou část.

Práce na řešení tohoto problému již byly zahájeny. Stálá pracovní skupina Rady hospodářské a sociální dohody ČSFR pro otázky životního minima pověřila odborníky, kteří se danou problematikou zabývají, aktualizací výpočtu minimálních standardů bydlení (vybavení i provozních nákladů), a to jak na úrovni sociálního, tak existenčního minima, v návaznosti na úpravy cen služeb souvisejících s bydlením a nájemného.

V současné době se připravuje metodika valorizace životního minima, ke které dojde, v souladu se zněním zákona o životním minimu, jestliže životní náklady nízkopříjmových domácností stoupnou od předchozího stanovení částek životního minima alespoň o 10 %. V zákoně o životním minimu jsou stanoveny částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb občana a částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, což jsou především náklady na bydlení. Při valorizaci životního minima budou tyto částky valorizovány odděleně, s přihlédnutím na vývoj životních nákladů na potřeby občana a na potřeby domácnosti. Předpokládáme, že k valorizaci dojde začátkem druhého pololetí 1992, a to právě v souvislosti se zvýšením nájemného.

Republikové zákony o sociální potřebnosti již v současné době umožňují při prokázané výši, přispívat na bydlení sociálně potřebným občanům nad částku stanovenou životním minimem.

Připravovaný návrh zákona o státní sociální podpoře, který by měl nabýt účinnosti od roku 1993, řeší problematiku rostoucích nákladů na bydlení a rušení slev a dotací v této oblasti zavedením nové dávky - příspěvku na bydlení, a to ve všech formách bydlení (státní, družstevní, soukromé). Příspěvkem na bydlení se bude stát podílet na krytí nákladů na bydlení občanů a rodin různých typů, jejichž příjem nedosáhne stanovené výše.

S pozdravem

Vážený pan

dr. Josef Špaček

poslanec Sněmovny lidu

Federálního shromáždění ČSFR

Vinohradská 1

118 02 Praha 1