FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
1992
VI. volební období
1488
Návrh
výborů pro plán a rozpočet
na usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů
k vládnímu návrhu zákona o dani z přidané hodnoty
(tisk 1407)
Výbory pro plán a rozpočet Sněmovny lidu a Sněmovny národů ve smyslu § 39 odst. 4 zákona č. 56/1991 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění, po projednání uvedeného návrhu zákona ve výborech ústavně právních, hospodářských, sociálních a kulturních a výborech pro životní prostředí a po zvážení stanovisek výborů České národní rady a Slovenské národní rady
navrhují
sněmovně lidu a sněmovně národů, aby přeložený návrh zákona schválily v tomto znění:
Poznámka: Ustanovení, která jsou oproti vládnímu návrhu zákona nová nebo upravená, jsou v textu napsána tučným písmem a podtržena.
ZÁKON
ze dne .......... 1992
O DANI Z PŘIDANÉ HODNOTY
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen "daň"), které podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku, zboží z dovozu a příležitostná autobusová doprava provozovaná zahraničním provozovatelem v tuzemsku.
§ 2
Vymezení základních pojmů
(1) Pro účely tohoto zákona je zdanitelným plněním:
a) dodání zboží, stavebních objektů a převod nemovitostí, kromě pozemků, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo práva hospodaření,
b) poskytování služeb,
c) převod nebo využití práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, poskytování práva využití věci nebo majetkově využitelné hodnoty, jakož i poskytování technických nebo jiných hospodářsky využitelných znalostí (dále jen "převod a využití práv") v rámci podnikání. [§ 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.]
(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) zbožím hmotné věci movité včetně tepelné a elektrické energie, plynu a vody; za zboží se nepovažují peníze,
b) penězi platné bankovky a mince československé nebo cizí měny, pokud nejsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší než je jejich nominální hodnota nebo za cenu vyšší než je přepočet jejich nominální hodnoty na československou měnu podle kursu vyhlasovaného Státní bankou československou; za platné se považují i takové bankovky a mince, jejichž platnost byla ukončena, ale lze je za platné bankovky a mince vyměnit,
c) službou poskytování činností nebo hmotně zachytitelných výsledků činností, s výjimkou zboží,
d) obratem příjmy a výnosy za zdanitelná plnění bez plnění osvobozených od daňové povinnosti podle § 24, snížené o daň,
e) daní zaúčtovanou na vstupu daň, kterou plátce daně (dále jen "plátce") zaplatí jinému plátci za zdanitelné plnění jako součást ceny,
f) odpočtem daně snížení vlastní daňové povinnosti za zdanitelné plnění o daň zaúčtovanou na vstupu,
g) nadměrným odpočtem převýšení nároku na odpočet daně nad vlastní daňovou povinností plátce za shodné zdaňovací období,
h) správcem daně příslušný územní finanční orgán [Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech. Zákon SNR č. 84/1991 Sb., o daňových orgánoch, ve znění zákona SNR č. .../1992 Sb.] (dále jen "finanční orgán"), s výjimkou dovozu zboží a příležitostné autobusové dopravy uskutečňované zahraničním provozovatelem v tuzemsku, kde je správcem daně celnice,
i) osobním automobilem osobní automobil konstruovaný a používaný pro osobní dopravu.
§ 3
Osoby, které jsou povinny platit daň
(1) Osobami, které jsou povinny platit daň, jsou v tuzemsku osoby, v jejichž prospěch je zdanitelné plnění uskutečňováno a při dovozu zboží osoby, jímž má být propuštěno zboží, pokud zákon nestanoví jinak.
(2) V případě příležitostné autobusové dopravy uskutečňované zahraničním provozovatelem v tuzemsku je povinen zaplatit daň provozovatel.
ČÁST DRUHÁ
UPLATŇOVÁNÍ DANĚ U ZDANITELNÉHO PLNĚNÍ V TUZEMSKU
Hlava I
Subjekty daně
§ 4
Osoby podléhající dani
Osobami podléhajícími dani jsou fyzické a právnické osoby, které provádějí zdanitelná plnění v rámci podnikání.
§ 5
Plátci
(1) Plátci jsou osoby podléhající dani, které jsou registrovány u příslušného finančního orgánu.
(2) Osoby podléhající dani, jejichž obrat za předcházející tri kalendářní měsíce přesáhne částku 1 500 000,- Kčs, jsou povinny se registrovat podle zákonů národních rad o správě daní a poplatků nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat. O zrušení registrace mohou plátci požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data zaregistrování, pokud jejich obrat nepřesáhl za předcházející tři měsíce částku 1 500 000,- Kčs a zároveň za předcházejících dvanáct měsíců částku 6 000 000,- Kčs.
(3) Osoby podléhající dani, jejichž obrat nedosáhne částky podle odstavce 2, se mohou registrovat jako plátci na vlastní žádost. O zrušení registrace mohou požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data zaregistrování, pokud nepřekročily obrat stanovený podle odstavce 2.
(4) V případě zrušení registrace je plátce povinen odvést daň z hmotného majetku, u kterého uplatnil odpočet daně, a to podle stavu k datu zrušení registrace. Tuto daň uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období.
(5) Pokud se osoba podléhající dani povinně zaregistruje podle odstavce 2 nebo na vlastní žádost podle odstavce 3. je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u hmotného majetku, z něhož zaplatil daň. Odpočet daně nelze uplatnit u osobních automobilů. Nárok se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po datu registrace.
(6) Osoby podléhající dani, které byly povinny se registrovat, ale tuto povinnost nesplnily, jsou považovány za plátce ode dne, kdy tato povinnost měla být splněna.
§ 6
Osoby mající zvláštní vztah k plátci
(1) Za osoby, které mají zvláštní vztah k plátci, se pro účely tohoto zákona považují:
a) osoby, které jsou statutárním orgánem plátce nebo členem statutárního orgánu plátce, jakož i osoby, které jsou mu přímo podřízeny,
b) členové dozorčích rad plátců,
c) osoby mající kontrolu nad plátcem, jejich hlavní akcionáři a členové představenstev obchodních společností,
d) osoby, které mají zvláštní vztah k fyzickým osobám uvedeným v ustanoveních písmen a) až c),
e) právnické osoby, ve kterých některá z osob uvedených pod písmeny a), b) a c) má podíl na základním jmění přesahující 10 %,
f) hlavní akcionáři plátce a jakákoliv právnická osoba pod jejich kontrolou.
(2) Osobami, které mají zvláštní vztah k fyzickým osobám uvedeným v ustanovení odstavce 1 písm. d) jsou osoby blízké [§ 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů.] a osoby, které žijí s osobami uvedenými v ustanovení odstavce 1 písm. d) ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku a které z toho důvodu pečují o společnou domácnost nebo jsou odkázány výživou na tuto osobu, strýcové, tety, synovci, neteře, jakož i bratranci a sestřenice, které mají společného prarodiče.
(3) Kontrolou nad plátcem se podle tohoto zákona rozumí vlastnictví více než 50 % jeho akcií nebo jiných podílových účastí. Hlavním akcionářem se rozumí vlastník více než 10 % akcií nebo jiných podílových účastí.
Hlava II
Předmět daně a místo plnění
§ 7
Předmět daně
(1) Předmětem daně jsou veškerá zdanitelná plnění za úplatu i bez úplaty včetně naturálního plnění v tuzemsku, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Za zdanitelná plnění se pro účely tohoto zákona považují i plnění uskutečněná plátcem osobám majícím zvláštní vztah k plátci, pro vlastní potřebu plátce a pro účely nesouvisející s podnikáním.
§ 8
Místo zdanitelného plnění
(1) Místem zdanitelného plnění je při dodání zboží:
a) místo, kde se zboží nachází v době, kdy se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat, je-li dodání zboží spojeno s přepravou nebo odesláním zboží; přitom nezáleží na tom, kdo přepravu nebo odeslání zboží uskutečňuje,
b) místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno, je-li dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží,
c) místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje, je-li dodání zboží uskutečňováno bez přepravy nebo odeslání,
(2) Místem zdanitelného plnění při převodu nemovitosti nebo dodání stavebního objektu je místo, kde se nemovitost nebo stavební objekt nachází.
(3) Místem zdanitelného plnění při poskytování služeb a při převodu a využití práv je:
a) místo, kde má osoba poskytující službu nebo uskutečňující převod a vyžití práv své sídlo nebo kde má stálou provozovnu, ve které služby poskytuje; pokud nemá sídlo nebo stálé zařízení, místo, kde má bydliště, případně místo, kde se obvykle zdržuje,
b) místo, kde se nemovitost nebo stavební objekt nachází, při poskytování služeb vztahujících se k těmto věcem, včetně služeb realitních kanceláří, odhadců a služeb architektů a stavebního dozoru,
c) místo, kde se přeprava začíná uskutečňovat, při poskytování přepravních služeb,
d) místo, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány, při poskytování sužeb souvisejících s kulturními, uměleckými, sportovními, vědeckými, výchovnými, zábavními a podobnými činnostmi včetně zprostředkování a organizování těchto činností a vedlejších souvisejících služeb.
Hlava III
Uskutečnění zdanitelného plnění, vznik daňové povinnosti a vystavování daňových dokladů
§ 9
Uskutečnění zdanitelného plnění
(1) Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné:
a) při prodeji zboží podle kupní smlouvy [§ 409 až § 475 zákona č. 513/1991 Sb.] dnem dodání, v ostatních případech dnem převzetí nebo zaplacení zboží, a to tím dnem, který nastane dříve,
b) při převodu nemovitostí dnem nabytí vlastnictví nebo převodu práva hospodaření.
c) při poskytování služeb dnem jejich poskytnutí nebo zaplacení, a to tím dnem, který nastane dříve,
d) při převodu a využití práv dnem účinnosti smlouvy,
e) při zdanitelném plnění uskutečněném bez úplaty dnem uvedeným ve smlouvě, převzetím nebo poskytnutím, a to tím dnem, který nastane dříve,
f) při zdanitelném plnění uskutečněném osobám majícím zvláštní vztah k plátci, pro vlastní potřebu plátce a pro účely nesouvisející s podnikáním, dnem uvedeným na dokladu o použití,
g) v ostatních případech neuvedených v písm. a) až h) dnem zaplacení.
(2) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo známky z přístroje nebo zjistí jiným způsobem výši obratu.
(3) V případě nájemních smluv [§ 663 zákona č. 40/1964 Sb.] a smluv o díle [§ 536 zákona č. 513/1991 Sb.] a v ostatních případech, kdy se úhrada provádí pravidelně formou opakovaného plnění nebo dílčího plnění během doby trvání smlouvy se každé opakované plnění nebo dílčí plnění považuje za samostatné zdanitelné plnění. V tomto případě se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě nebo zaplacením každého opakovaného plnění nebo dílčí plnění, a to tím dnem, který nastane dříve.
(4) V případě dodávání tepelné a elektrické energie, plynu a vody, jejichž úplata se uskutečňuje ve formě pravidelných záloh, se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem, do kdy má být podle smlouvy sjednaná záloha zaplacena.
(5) V případě koupě najaté věci se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem, kdy má být podle smlouvy poprvé placeno nájemné. Je-li předmětem koupě zboží, nemovitost nebo stavební objekt, jehož cena bez daně přesáhne částku 1 000 000,- Kčs, považují se za zdanitelné plnění jednotlivé částky nájemného. Zdanitelné plnění se v tomto případě považuje za uskutečněné dnem, kdy má být podle smlouvy placeno nájemné nebo dnem jeho skutečného zaplacení, a to tím dnem, který nastane dříve.
§ 10
Vznik daňové povinnosti
(1) Daňová povinnost vzniká dnem vystavení daňového dokladu, za zdanitelné plnění, pokud zákon nestanoví jinak.
(2) Při uskutečnění zdanitelného plnění podle § 9 odst. 1, písm. f), g) a h) vzniká daňová povinnost dnem vystavení dokladu o použití, a to nejpozději do 15 dnů ode dne jeho vystavení.
(3) Při uskutečnění zdanitelného plnění bez úplaty podle § 9 odst. 1 písm. e) vzniká daňová povinnost dnem jeho uskutečnění.
(4) Při prodeji zboží, poskytování služeb, převodu nemovitostí nebo převodu a využití práv osobám, které nejsou plátci, vzniká daňová povinnost dnem uskutečnění zdanitelného plnění.
§ 11
Vedení záznamů pro daňové účely
(1) Plátce je povinen vést záznamy, ve kterých jsou uvedeny údaje rozhodné pro stanovení daně.
(2) Plátce je povinen vést evidenci tržeb za zdanitelná plnění.
§ 12
Vystavování daňových dokladů a jejich obsah
(1) Plátce je povinen vyhotovit za každé zdanitelné plnění ve prospěch jiného plátce daňový doklad, a to nejpozději do 15 dnů ode dne jeho uskutečnění.
(2) Daňový doklad musí obsahovat zejména:
a) obchodní jméno, sídlo, místo podnikání, popřípadě bydliště, identifikační a daňové registrační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,
b) obchodní jméno, sídlo, místo podnikání, popřípadě bydliště, identifikační a daňové registrační číslo plátce, v jehož prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění,
c) název, množství zboží nebo rozsah zdanitelného plnění,
d) datum vystavení dokladu,
e) výši ceny bez daně,
f) výši daně.
(3) Jsou-li součástí zdanitelného plnění zboží nebo služby s různými sazbami daně popřípadě osvobozené od daňové povinnosti, musí být v daňovém dokladu uvedeny výše ceny a výše daně odděleně podle stanovených sazeb popřípadě osvobození od daně.
(4) Plátci jsou povinni uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost. Toto ustanovení nemůže být dotčeno ustanoveními zvláštního předpisu. [§ 32 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.]
§ 13
Daňový dobropis a vrubopis
(1) Dojde-li k opravě základu daně podle § 15, plátce uskutečňující zdanitelné plnění vyhotoví pro plátce, v jehož prospěch se zdanitelné plnění uskutečňuje, daňový dobropis nebo vrubopis, a to nejpozději do 15 dnů po provedení opravy.
(2) Daňovým dobropisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při snížení ceny za zdanitelné plnění.
(3) Daňovým vrubopisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při zvýšení ceny za zdanitelné plnění.
(4) Daňový dobropis a vrubopis obsahují údaje stanovené v § 12 odst. 2 a dále:
a) daňový dobropis obsahuje datum vystavení původního daňového dokladu, rozdíl mezi původní a sníženou cenou za zdanitelné plnění bez daně a dodatečně splatnou daň,
b) daňový vrubopis obsahuje datum vystavení původního daňového dokladu, rozdíl mezi původní a zvýšenou cenou za zdanitelné plnění a dodatečně splatnou daň.
Hlava IV
Základ daně
§ 14
Základ daně a jeho výpočet
(1) Základem pro výpočet daně je cena [§ 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.] za zdanitelné plnění, která neobsahuje daň, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Jestliže není cena zdanitelného plnění ve smlouvě určena, je rozhodující cena obvyklá bez daně.
(3) Podléhá-li zdanitelné plnění spotřební dani, [Zákon č. ..../1992 Sb. o spotřební dani.] popřípadě jiné dani či poplatku podle zvláštních předpisů, [Např.: Zákon ČNR č. 565/1991 Sb., o místních poplatcích. Zákon SNR č. 544/1991 Sb., o miestnych poplatkoch. Zákon ... č. .../1992 Sb., o ekologických daních (poplatcích).] základ daně zahrnuje i tyto daně a poplatky.
(4) Poskytne-li plátce slevu z ceny za zdanitelné plnění, základ daně se sníží o částku této slevy.
(5) Je-li zdanitelné plnění uskutečněno osobě mající zvláštní vztah k plátci bez úplaty nebo úplata je nižší než obvyklá cena, základem daně je obvyklá cena bez daně.
(6) Základem daně při koupi najaté věci je cena předmětu, která by byla sjednána v případě kupní smlouvy, minimálně ve výši obvyklé ceny bez daně, s výjimkou případů, kdy cena bez daně zboží, nemovitosti nebo stavebního objektu, které jsou předmětem koupě, přesáhne částku 1 000 000 Kčs. V tomto případě je základem daně nájemné bez daně snížené o částku připadající na finanční činností.
(7) Základem daně v případě snížení nebo zvýšení ceny je rozdíl mezi původní cenou a cenou po opravě.
(8) Základem daně při prodeji zboží nebo nemovitosti ve veřejné dražbě je vydražená cena snížená o daň.
§ 15
Oprava základu daně
(1) Plátce může opravit základ daně:
a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, pokud za něj nebyla poskytnuta úplata nebo byla vrácena,
b) při změně ceny na základě změny kvalitativních, dodacích a jiných podmínek sjednaných u zdanitelného plnění,
(2) Rozdíl nového a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění, které podléhá dani ve zdaňovacím období, ve kterém byl vyhotoven daňový dobropis nebo vrubopis vztahující se k tomuto zdanitelnému plnění.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahuje pouze na ty osoby, které byly plátci v době vzniku daňové povinnosti u původního plnění před opravou základu daně.
Hlava V
Sazby a výpočet daně
§ 16
Sazby daně
(1) Sazba daně u zboží je 23 %. U zboží uvedeného v příloze č. 1, která je nedílnou součástí tohoto zákona a u tepelné energie, je sazba daně 5 %.
(2) Sazba daně u služeb je 5 %. U služeb uvedených v příloze č. 2, která je nedílnou součástí tohoto zákona, je sazba daně 23 %.
(3) Sazba daně u nemovitostí včetně stavebních objektů zařazených podle zvláštního předpisu [Vyhláška č. 124/1980 Sb., o jednotné klasifikaci stavebních objektů a stavebních prací výrobní povahy, ve znění pozdějších předpisů.] do příslušných oborů je 5 %.
(4) Sazba daně u převodu a využití práv je 5 %, s výjimkou pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatá movitá věc vrací pronajimateli, kde je sazba daně 23 %.
(5) Sazba daně u služeb zařazených podle zvláštního předpisu [Vyhláška č. 114/1972 Sb., o zavedení a využívání jednotné klasifikace výkonů, ve znění pozdějších předpisů - obory číslo 941, 942, 943 a 945.] do příslušných oborů jako výkony nákupu zemědělských a lesnických výrobků, výkony odbytu a zásobování (včetně skladového hospodářství). Výkony zahraničního obchodu a výkony vnitrního obchodu, je stejná jako u dodávaného zboží, ke kterému se uvedený výkon vztahuje.
(6) Sazby daně jsou stanoveny jednotně pro celé území České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 17
Výpočet daně
(1) Plátce je povinen si sám daň vypočítat.
(2) Daň se vypočítá jako součin základu daně a příslušné sazby dělený stem.
(3) Je-li úplata za zdanitelné plnění vyjádřena v devizových prostředcích, [§ 1 zákona č. 528/1990 Sb., devizového zákona.] přepočte se na československou měnu podle kursu pro prodej vyhlašovaného Státní bankou československou a platného v den vzniku daňové povinnosti.
(4) Je-li předmětem zdanitelného plnění zboží jako soubor předmětů, přičemž pro jednotlivé předměty, které jej tvoří platí různé sazby, použije se sazba stanovená pro předmět, který dává zboží podstatný charakter.
(5) Při prodeji zboží nebo nemovitosti ve veřejné dražbě se daň vypočte jako podíl, v jehož čitateli je vydražená cena vynásobená příslušnou sazbou daně a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné sazby.
(6) Je-li s dodáním zboží spojeno poskytování služeb a cena těchto služeb bez daně přesahuje 20 % z celkové ceny bez daně za zdanitelné plnění, zdaní se zvlášť dodání zboží a zvlášť poskytování služeb.
(7) Je-li s poskytováním služeb spojeno dodání zboží a cena tohoto zboží bez daně přesahuje 20 % z celkové ceny bez daně za zdanitelné plnění, zdaní se zvlášť dodání zboží a zvlášť poskytování služeb.
Hlava VI
ODPOČET DANĚ
§ 18
Nárok na odpočet daně
(1) Nárok na odpočet daně má plátce, pokud nakoupené zboží, stavební objekty, převedené nemovitosti, přijaté služby nebo převedená a využitá práva (dále jen "přijatá zdanitelná plnění") použije pro podnikání za podmínek stanovených zákonem.
(2) Plátce má nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období, ve kterém daň na vstupu zaúčtoval nebo v prvním zdaňovacím období po datu své registrace.
(3) Plátce nemá nárok na odpočet daně, pokud nedoloží oprávněnost svého nároku na odpočet daně daňovým dokladem nebo pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro svá zdanitelná plnění osvobozená od daňové povinnosti podle § 24.
(4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu a zboží a služeb s tím souvisejících a při nákupu zboží a služeb za účelem pohoštění nebo obdarování. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 19.
(5) Odstavec 4 se nevztahuje na plátce, jehož podnikání zcela nebo zčásti spočívá v nákupu a prodeji nebo pronajímání osobních automobilů, a to v případě, jde-li o nákup osobních automobilů určených pro další prodej nebo pronajímání. Odstavec 4 se rovněž nevztahuje na plátce, jehož podnikání v poskytování služeb veřejného stravování, a to při nákupu zboží určeného pro tyto účely.
(6) Prodá-li plátce osobní automobil, při jehož koupi neuplatnil nárok na odpočet podle odstavce 4, jinému plátci, je tento prodej osvobozený od daňové povinnosti.
(7) Plátce provádějící finanční pronájem má nárok na odpočet daně u zboží a nemovitostí, které jsou předmětem smlouvy o koupi najaté věci.
§ 19
Způsob uplatnění odpočtu
(1) Použije-li plátce přijatá zdanitelná plnění částečně pro svá zdanitelná plnění, u nichž má nárok na odpočet daně a částečně pro zdanitelná plnění, u nichž nárok na odpočet daně nemá, stanoví se poměrná část odpočtu daně ve výši, která odpovídá celkové dani, zaúčtované na vstupu za příslušné zdaňovací období, vynásobené koeficientem. Koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za zdanitelná plnění, u nichž vzniká nárok na odpočet a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna uskutečněná zdanitelná plnění. Při výpočtu koeficientu se vychází z údajů za předchozí kalendářní rok.
(2) V případě způsobu uplatnění odpočtu podle odstavce 1 u nově zaregistrovaného plátce lze nárok na odpočet daně uplatnit nejdříve po uplynutí jednoho kalendářního měsíce od data registrace. Koeficient se pro tento účel stanoví na základě souhrnu cen za tento první měsíc. V dalších měsících do konce kalendářního roku se koeficient stanoví na základě souhrnu cen za předcházející měsíce, a to až do konce druhého kalendářního roku od data registrace. Pro plátce, kteří se zaregistrovali nejpozději do 30. června běžného roku platí od počátku druhého kalendářního roku od data registrace ustanovení odstavce 1.
(3) Plátce nemá nárok na odpočet daně pokud je daň za příslušné zdaňovací období po úpravách podle odstavců 1 a 2 nižší než 5 % celkové daně zaúčtované za přijatá zdanitelná plnění.
(4) Dojde-li k opravě základu daně podle § 15, podléhá nově vypočtená daň pro potřeby odpočtu ustanovení tohoto paragrafu.
(5) Plátce, který prodává podnik nebo jeho část [§ 476 až 488 zákona č. 513/1991 Sb.] má nárok na odpočet daně zaúčtované u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje s výjimkou osobních automobilů, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle § 18 odst. 5.
(6) Nárok na vrácení odpočtu za období, ve kterém vznikl, má Správa federálních hmotných rezerv při nákupu zboží pro státní hmotné rezervy a ostatní plátci při nákupu zboží pro "Program 222", a to do 15 dní od předložení daňového přiznání za toto zdaňovací období. Podmínkou je, že tyto nákupy budou účetně sledovány samostatně.
§ 20
Oprava daně pro účely odpočtu daně
(1) Opraví-li se základ daně podle § 15, opraví se současně i daň pro účely odpočtu. Oprava daně se provede v tom zdaňovacím období, ve kterém je vystaven daňový dobropis nebo vrubopis související s opravou základu daně.
(2) Sníží-li se základ daně podle § 15, má plátce uskutečňující zdanitelné plnění nárok na opravu daně pro účely odpočtu ve výši rovnající se součinu příslušné sazby daně a částky rozdílu mezi původním a opraveným základem daně dělený stem.
(3) Zvýší-li se základ daně podle § 15, má plátce, v jehož prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění, nárok na opravu daně pro účely odpočtu ve výši rovnající se součinu příslušné sazby daně a částky rozdílu mezi původním a opraveným základem daně dělený stem.
(4) Plátce nemá nárok na opravu daně pro účely odpočtu, pokud ho nemůže doložit daňovým dobropisem, popřípadě daňovým vrubopisem.
(5) Odpočet daně stanovený podle odstavců 2 a 3 podléhá dále plně ustanovení § 19.
§ 21
Nadměrný odpočet
(1) Plátce má nárok na uplatnění nadměrného odpočtu ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém došlo k jeho vzniku.
(2) Uplatnění nadměrného odpočtu má přednost před uplatněním odpočtu daně vzniklého v běžném zdaňovacím období.
(3) Vznikne-li znovu nadměrný odpočet i po jeho přednostním uplatnění, je plátce povinen jej přenést do dalšího zdaňovacího období, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Má-li plátce v příslušném zdaňovacím období nárok na uplatnění více než jednoho nadměrného odpočtu, uplatní je postupně v tom pořadí, ve kterém vznikly.
§ 22
Vrácení nadměrného odpočtu
(1) Dojde-li k přesunu nadměrného odpočtu do dalších zdaňovacích období, a není-li nadměrný odpočet uhrazen do šesti kalendářních měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů od předložení daňového přiznání za nejbližší zdaňovací období.
(2) Nárok na vrácení daně z důvodu nadměrného odpočtu má plátce pouze v té výši, která nebyla uhrazena z vlastní daňové povinnosti plátce.
§ 23
Odpočet daně při nákupu ojetých osobních automobilů
(1) Plátce, který se zcela nebo z části zabývá nákupem a prodejem ojetých osobních automobilů, má nárok na odpočet daně zaúčtované při jejich nákupu.
(2) Nárok na odpočet daně má plátce ve výši, která se vypočte jako podíl, v jehož čitateli je cena, za kterou byl ojetý osobní automobil nakoupen, vynásobená příslušnou sazbou daně a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné sazby.
(3) Je-li osoba, od které nakoupil plátce ojetý osobní automobil osobou mající k němu zvláštní vztah, výše nároku na odpočet se stanoví stejným způsobem jako v odstavci 2 s tím, že místo ceny, za kterou byl ojetý osobní automobil nakoupen se v čitateli uvede jeho obvyklá cena včetně daně.
Hlava VII
OSVOBOZENÍ OD DAŇOVÉ POVINNOSTI
§ 24
Osvobození od daňové povinnosti