Federální shromáždění České a Slovenské Federativní republiky
VI. v. o.
1534
Interpelace
poslance SL Jiřího Adámka na ministra hospodářství ČSFR Ing. Vladimíra Dlouhého, CSc. v záležitosti Informace k usnesení Sněmovny národů č. 339 ze dne 2. října 1991 k problematice zemědělství
PhDr. Jiří Adámek
poslanec SL FS ČSFR
Praha, 23. dubna 1992
Vážený pane ministře!
Vzhledem k tomu, že byla již počtvrté k mému vel stažena z programu jednání Federálního shromáždění Informace k usnesení Sněmovny národů č. 339 ze dne 2. října 1991 k problematice zemědělství nezbývá mně než přednést své náhledy původně určené pro rozpravu ve formě interpelace.
Odsudek nynější zemědělské politiky zemědělci je jednoznačný a nesetkal jsem se s nikým z řad zemědělců, kdo by ji schvaloval. Snad s výjimkou ministra zemědělství České republiky Kubáta, ale jeho názory pro mne nejsou vůbec směrodatné, spíše naopak.
Vaše zpráva vcelku věrně obráží situaci v zemědělství, která je skutečně tristní. Zpráva překypuje či přímo hýří pesimismem a bezvýchodností. Pokud by tento vývoj měl pokračovat, skončí naše zemědělství velmi špatně. Zpráva uvádí přímo nepřebernou studnici pasiv, přičemž se jedná o pasiva základního významu.
Jen malá ukázka z kostrbatě uváděných faktů: Nahromadění důsledků dříve založených chyb centrálního plánování, které vedly k nepřirozené alokaci výroby, časově omezená možnost reagovat na strukturální změny v poptávce, negativní role monopolu zpracovatelského průmyslu, nekonsistantní opatření republikových ministerstev, výrazné snížení užitkovosti v chovu skotu, špatná, ba velešpatná finanční situace. Zemědělská výroba měla zakončit rok 1991 při započítávání dotací ztrátou circa 3,7 ml Kčs, což představ je zhoršení hospodářského výsledku v porovnání s rokem 1990 o 17,2 mld Kčs.
A tak bych mohl vypočítávat z uváděných negativ pěkně dlouhou dobu.
Shrnuto: hospodářská situace zemědělství je nedobrá. Je nutno řešit problémy splátek, oddlužení převzatého majetku zemědělských družstev a upřesnění pravidel pro restrukturalizaci zemědělství a útlumu výroby.
Všechny tyto negativná dopady postihují ve zvýšené míře jižní Moravu jako zemědělské centrum státu, a na jižní Moravě se také zemědělská krise projevuje nejvíce.
Po ozdravovacích opatřeních v zemědělství se volá již drahnou dobu, zatím ale není vidět, že by se uplatňovala. Sliby o agrárním programu, viz usnesení vlády České republiky č. 42 z 22. ledna 1992, o "Zásadách státní hospodářské agrární politiky" a "Zaměření, principy a pravidla dotační politiky v agropotravinářském komplexu v lesním a vodním hospodářství České republiky pro rok 1992" se mezi zemědělskou veřejností hodnotí jako blufování. Garantované ceny mimo potravinářskou pšenici neexistují, výhledy cen jsou značně nepřesné.
Závěrem: Je třeba si položit otázku, proč naše zemědělství dospělo tam, kam dospělo a kdo všechno se na tom podepsal. Určitě to není jen chybami totalitní éry. Domnívám se, že k tomu velmi vydatně přispěla i dnešní bezzásadová zemědělská politika. Bylo by záhodno a moc času nezbývá, aby byl vypracován seriozní agrární program a předložen k posouzení Federálnímu shromáždění a široké veřejnosti. Jak Federální shromáždění tak veřejnost na něj netrpělivě čeká.
PhDr. Jiří Adámek