Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

ministra financí ČSFR Ing. V. Klause, CSc. na interpelaci podanou poslancem SL M. Janstou (tisk 1177)

Ministr financí ČSFR

V Praze dne 12. března 1992

Čj. SN - 2 049/1992

Vážený pane poslanče,

v odpovědi na Vaši interpelaci (parlamentní tisk 1177) sděluji následující:

a) Stanovisko k části týkající se kupónové privatizace

Ani výsledek, ani přesný průběh kupónové privatizace není možné předem zcela přesně určit. To se týká i počtu privatizačních kol. Prodej akcií je založen na aukčním principu. Proto nemůže být již dnes známo, kolika privatizačních (aukčních) kol bude potřeba k nalezení rovnovážné ceny privatizovaných akcií.

Teoreticky vzato může nastat i to, že pro všechny akciové společnosti bude poptávka přesně rovna nabídce již při výchozích cenách, tj. hned v prvním kole. V takovém případě by privatizační vlna setkávala pouze z jednoho privatizačního kola. Tento výsledek je jistě velice nepravděpodobný a mohlo by k němu dojít pouze náhodou.

Podstatně jistější je, že při výchozí ceně dojde pro více akciových spol. k převisu poptávky nebo k opačnému jevu, t. j. převisu nabídky. Tomuto výsledku z prvního kola budou pak přizpůsobeny ceny akcií pro druhé kolo.

Očekáváme, že tento proces přizpůsobování cen poptávce nebude třeba opakovat více než třikrát. Jinak řečeno, předpokládáme, že nejpozději ve 4. nebo 5. kole již najdeme rovnovážnou cenu akcií. S rostoucím počtem privatizačních kol se totiž zvyšuje pravděpodobnost nalezení rovnovážné ceny. Zatímco v prvním kole nejsou pro stanovení cen v zásadě žádné informace o rozložení poptávky, tyto informace se s postupem privatizační vlny stále zdokonalují.

Současně s tím je ovšem třeba mít na paměti, že rovnovážná cena je ideální konstrukce, která v realitě neexistuje.

Pro žádné zboží (a tedy ani pro akcie) není v realitě možné stanovit cenu tak, aby poptávka po něm se absolutně přesně rovnala jeho nabídce. I v kupónové privatizaci tedy jistá část akcií zůstane neprodána. Bude-li to 4 nebo 10 % záleží na mnoha okolnostech. Jednou z nich je připravenost organizátorů kupónové privatizace prodlužovat privatizační vlnu (zvyšovat počet privatizačních kol) a tím i zvyšovat náklady na její provedení. (Čím vyšší budou tyto náklady, tím menší částka peněz bude po ukončení vlny převedena do republikových fondů národního majetku).

Z logiky modelu stanovování cen akcií vyplývá, že zůstane-li neprodáno například 5 % z původně nabízených akcií, zbude v rukách občanů (nebo investičních privatizačních fondů) nespotřebováno 5 % z původního objemu investičních bodů. Tyto body se nepřevádějí do další privatizační vlny a ztrácejí platnost dnem 1. září 1992.

Vládní nařízení č. 383/91 Sb. o vydávání a použití investičních kupónů neumožňuje žádnou dodatečnou distribuci neprodaných akcií. Neprodané akcie může příslušný fond národního majetku použít pro libovolné privatizační účely, včetně prodeje na sekundárním trhu, který bude otevřen vzápětí po ukončení první privatizační vlny.

Podniky, u nichž cena akcie vystoupí nad 1000 bodů, budou z kupónové privatizace vyjmuty, neboť jsme dospěli k názoru, že dělení akcií by celý proces zkomplikovalo. Důvodem je netransparentnost prodeje tisícikorunových akcií za částku, která by přesáhla jejich nominální hodnotu. Samo dělení akcií je technicky komplikované; jeho použití by muselo být v souladu s obchodním zákoníkem (tzn. zavést tento systém již do zakládacích listin privatizovaných akciových společností). Současně by dělení zvýhodňovalo IPF proti jednotlivci v důsledku menší platební schopnosti individuálního držitele investičních kupónů.

Dne 16. 1. 1992 byla uveřejněna ve Sbírce zákonů schválená vyhláška FMF, MF ČR a MF SR č. 15/1992 SB., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 60/1964 SB. o úhradě za užívání bytu a za služby spojené s užíváním bytu ve znění pozdějších předpisů.

Přijetí vyhlášky č. 15/1992 Sb. je kompromisem (jak ostatně požadujete) mezi potřebou zavést tzv. ekonomizované nájemné (pokrývající náklady na provoz a údržbu bytového fondu) a požadavkem značné části obyvatelstva (již citelně postiženého ostatním zvýšením životních nákladů) nezvyšovat nájemné.

Od roku 1939, kdy protektorátní vláda uvalila na nájemné v bytech moratorium, nikdy nedosahovalo potřebné úrovně. Za více než 50 let takového hospodaření se vlivem nízkého nájemného a socializací vlastnických vztahů dosáhlo nepředstavitelné devastace bytového fondu. Je nereálné změnit situaci rázem ze dne na den. Přesto si myslím, že vláda postupuje v této oblasti bez otálení a v rámci daných možností.

Propočty ekonomizovaného nájemného (bez služeb) ukazovaly na nutnost zvýšení o stovky procent (přibližně o 500 % při úrovni cen roku 1990). Při předpokládaném zvýšení cen služeb spojených s bydlením, paliv a energií, vodného a stočného bylo rozhodnuto rozdělit úpravu nájemného na několik postupných kroků.

Zhruba od poloviny roku 1991 se odbouraly dotace k cenám paliv a energií pro domácnost (cena tepla a teplé vody vzrostla o více než 300 %). Od ledna 1992 jsou veškeré služby, spojené s užíváním bytu, vyčleněny z nájemného a hrazeny nájemci ve skutečné výši nákladů nutných na jejich pořízení. Propočty signalizovaly, že tímto opatřením se zvýší celkové náklady spojené s užíváním bytu v průměru o 80 %. Současná situace ukazuje, že reálné zvýšení bude např. v Praze mnohem větší.

Začalo se s odbouráváním sociálních aspektů z nájemného - ruší se slevy na nezaopatřené děti zbývající čisté nájemné (tj. bez služeb) se od července 1992 zvýší o 100 %. V příštím roce se počítá se zrušením zbývajících slev sociálního charakteru a s dalším zvýšením čistého nájemného.

Současně probíhají práce na zcela novém předpisu, který upraví nájemní vztahy. Bude vycházet převážně ze zahraničních zkušeností a samozřejmě z hospodářské a sociální situace u nás. Měl by být připraven ke schválení v příštím roce.

Federální ministerstvo financí a ostatní zainteresované ústřední orgány řeší otázku nájemného v bytech tak razantně, jak je to dnes možné. Hovořit v této souvislosti o populismu považuji za nespravedlivé.

K Vašemu dotazu, kolik peněz vláda investovala do propagace naší země jako vhodného místa pro zahraniční investory, sděluji, že ve státním rozpočtu neexistuje žádná kolonka, v níž by se tyto výdaje sledovaly. Z tohoto důvodu nelze vámi požadované údaje vyčíslit.

"Přilákání" zahraničního kapitálu do Československa je však jedním ze základních pilířů transformace naší ekonomiky vzhledem k nedostatku disponibilního domácího kapitálu. Její propagace byla a zůstává neoddělitelnou součástí náplně styku všech členů vlády jejich zahraničním i partnery, a to nejen při jejich návštěvách mimo území naší vlasti, ale i při návštěvách příslušných cizích partnerů v ČSFR.

Se základními prvky transformace i s řazením jejich jednotlivých kroků byly podrobně seznámeny rovněž všechny hlavní mezinárodní finanční instituce, jakými jsou např. Mezinárodní měnový fond, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Evropská investiční banka, apod., které prostřednictvím svých specializovaných publikací o nich informovaly svoje členské země.

Dále bych se chtěl zmínit o tom, že ve dnech 4. - 6. listopadu 1991 uspořádala čs. strana ve spolupráci s Organizací spojených národů pro průmyslový rozvoj (UNIDO) v Praze velkou mezinárodní akci nazvanou Investiční fórum, jejímž cílem právě bylo umožnit našim podnikům, aby si vyhledaly vhodné zahraniční partnery pro společné podnikání. Fóra se zúčastnili zástupci celkem 388 firem, z toho bylo 95 zahraničních firem z jednadvaceti států, zejména z Velké Británie, USA a dalších vyspělých průmyslových zemí. V této souvislosti poznamenávám, že zástupci německých podniků mezi nimi nebyly, čímž reaguji na Vaši poznámku, že by se vláda měla více snažit o příliv německého kapitálu do naší země. Gestorem zmíněné akce bylo ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR, které na její uspořádání přispělo 2 mil. Kčs a ministerstvo pro hospodářskou strategii SR, které poskytlo 1 mil. Kčs. Zvýšením efektivity organizace práce bylo ušetřeno zhruba 434 000,- Kčs, které byly rozděleny oběma resortům v tom poměru, v jakém se na uspořádání fóra podílely, tj. 2 : 1. Na fóru bylo předloženo na 430 projektů privatizace čs. podniků, z nichž 213 nejlepších bylo vybráno a zařazeno do příslušné brožury UNIDO, která byla rozeslána dalším potenciálním zahraničním zájemcům.

K diverzifikaci přílivu zahraničního kapitálu do Československa slouží dále dohody na podporu a ochranu investic, přičemž platné jsou již dohody s Finskem, Francií, Švédskem, Švýcarskem a Rakouskem. Před ukončením dvoustranného ratifikačního procesu stojí dohody uzavřené s Belgií, Lucemburskem, Velkou Británií, Itálií, Kanadou, Německem, Španělskem, Holandskem, Dánskem, Norskem, USA, Řeckem a Thajskem.

K lepší orientaci zahraničních investorů v trendech vývoje jednotlivých průmyslových odvětví v rámci celkové hospodářské situace ČSFR, v potřebách zahraničního kapitálu i výrobních programech konkrétních čs. podniků přispívá činnost Federální agentury pro zahraniční investice, která spolu se svými protějšky z České i Slovenské republiky poskytuje poradenský servis v této oblasti a zprostředkovává kontakty mezi zahraničními zájemci a našimi podniky. Agentura byla založena v říjnu 1990 a dosud zprostředkovala 1500 osobních kontaktů a vyřídila 2700 písemných žádostí o vyhledání vhodného domácího partnera. Agentura vydala rovněž jakéhosi "Průvodce", který umožňuje zahraničním zájemcům se orientovat v čs. právních předpisech týkajících se této oblasti.

Z uvedeného vyplývá, že je vládními orgány vytvářen stále širší prostor, v němž mohou jednotlivé podniky navazovat spolupráci s vhodnými zahraničními partnery na základě schválených předložených privatizačních programů.

S pozdravem

Vážený pan

JUDr. M. Jansta

FS - Sněmovna lidu