ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1992
VII. volební období
38
USNESENI
České národní rady
z 3. schůze 26. června 1992
k návrhu senátu 16 Co krajského soudu v Ostravě podle čl. 8 odst. 1 písm. h) ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu ČSFR, na vydání nálezu podle čl. 3 odst. 1 citovaného ústavního zákona o nesouladu § 32 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, s čl. 22 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Česká národní rada
schvaluje k návrhu senátu 16 Co krajského soudu v Ostravě podle čl. 8 odst. 1 písm. h) ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu ČSFR, na vydání nálezu podle čl. 3 odst. 1 citovaného ústavního zákona o nesouladu § 32 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, s čl. 22 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyjádření, které je uvedeno v příloze tohoto usnesení.
Milan Uhde v.r.
předseda České národní rady
Marta Hubová v.r.
ověřovatelka České národní rady
Příloha k usnesení České národní rady č. 38 ze 3. schůze 26. 8. 1992
Ústavní soud
České a Slovenské Federativní Republiky Brno
Navrhovatel: Senát 16 Co krajského soudu v Ostravě složený z předsedy JUDr. Ericha Jaroše a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Vojtěcha Brhla
Účastníci: Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky v Praze
Česká národní rada v Praze
Vedlejš účastníci: Vladimír Obr, bytem Valašské Meziříčí, Fibichova 1209, zast. JUDr. Lubomírem Gajdůškem, bytem Vsetín, Na kopečku 8
Československá státní automobilová doprava, státní podnik v Ostravě 1, Vítkovická 1
Vyjádření
České národní rady
Česká národní rada podává podle ustanovení § 40 zákona č. 491/1991 Sb., o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a o řízení před ním, toto
vyjádření:
Navrhovatel se domáhá vydání nálezu, vyslovujícího nesoulad mezi § 32 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb. a čl. 22 písm. b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
1. V prvé řadě je třeba uvést, že navrhovatel pochybil pokud rozpor ustanovení § 32 odst. 4 citovaného zákona České národní rady shledává ve vztahu k čl. 22 písm. b) citovaného ústavního zákona neboť, i kdyby tu uvedený rozpor byl, muselo by se jednat o nesoulad s ustanovením čl. 22 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., v platném znění.
2. Je nepochybné, že právní stav trvající do přijetí poslední novely zákoníku práce zákonem č. 231/1992 Sb., svědčil pro závěr, že zákon České národní rady o obcích (obecní zřízení) nebyl zcela v souladu s ústavními předpisy, neboť upravoval a upravuje i oblast pracovněprávní. Je nepochybné, že zákon o obcích není pracovně právním předpisem; citované ustanovení § 32 odst. 4 však mělo zajistit nerušenou činnost členů zastupitelstva a jejich určitou právní ochranu i pokud jde o jejich pracovněprávní vztahy. Je tedy možno souhlasit s navrhovatelem, že zákon České národní rady upravoval v určitém smyslu oblast pracovněprávního zákonodárství, které je vyhrazeno do působnosti federace.
Do nabytí účinnosti novely zákoníku práce, tj. do 29.5.1992 tvrzený nesoulad mezi § 32 odst. 4 zákona o obcích s čl. 22 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb. zřejmě existoval.
3. Na základě připomínek výborů České národní rady k novele zákoníku práce, které byly vyjádřeny ve společné zprávě výborů České národní rady a zaslány Federálnímu shromáždění, bylo docíleno toho, že do § 242 odst. 2 zákoníku práce byla za slova "stanoví-li to výslovně tento zákoník" vložena právě zákonem č. 231/1992 Sb., slova "popřípadě zvláštní zákon".
Za tento zvláštní zákon lze nepochybně považovat i zákon o obcích; rozpor mezi § 32 odst. 4 zákona o obcích a § 22 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., v platném znění, byl tedy odstraněn.
Bod 19. zákona č. 231/1992 Sb. (novela § 242 odst. 2 zákoníku práce) možno totiž považovat za speciální zmocnění, jímž zákon Federálního shromáždění dovoluje, aby i zákony České národní rady upravily důvody neplatnosti výpovědi z pracovního poměru svým zákonodárstvím (čl. 38 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., v platném znění).
4. I kdyby Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky dospěl k závěru, že bod 19. zákona č. 231/1992 Sb., nelze za zmocnění podle čl. 38 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, považovat, nutno z této novely dovodit, že od její účinnosti úprava otázek neplatnosti právních úkonů v pracovněprávních vztazích není již obsažena výlučně v zákoníku práce, nýbrž, že zde mohou existovat další zákony, jimiž by důvody takové neplatnosti byly založeny. Protože však federální zákonodárství žádné jiné důvody neplatnosti než ty, jež jsou uvedeny v zákoníku práce v pracovněprávních vztazích neupravuje, otevřela se zmíněnou novelou pro národní rady možnost vlastními zákony jiné než v zákoníku práce uvedené důvody neplatnosti pracovněprávních úkonů stanovit. To nepochybně vyplývá z čl. 38 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
Z naznačeného pak vyplývá, že dnem účinnosti zákona č. 231/1992 Sb. dřívější rozpor mezi § 32 odst. 4 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb. a čl. 22 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, v platném znění, byl odstraněn.
5. Ze všech těchto důvodů Česká národní rada navrhuje, aby Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky vydal
nález,
kterým se návrh senátu 16 Co Krajského soudu v Ostravě domáhající se vyslovení nesouladu mezi § 32 odst. 4 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., s čl. 22 písm. b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., ve znění pozdějších ústavních zákonů, zejména ústavního zákona č. 556/1990 Sb., o československé federaci zamítá.
Milan Uhde v.r.
předseda České národní rady
Marta Hubová v.r.
ověřovatelka České národní rady