Česká národní rada
1992
VII. volební období
výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu
Zápis
z 7. schůze výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, konané dne 15. září 1992 od 16.00 hod. v místnosti č. 106/I. patro
Září
Přítomno: 20 poslanců výboru
Pořad:
dle přiložené pozvánky
Předseda výboru zahajuje jednání v 16.12 hod. konstatováním, že program je nutné rozšířit o projednání tisků FS č. 71-73. Připomíná, že federální tisky chodí nahodile a bude se třeba připravit na nutnost urychleně je projednávat tak, aby stanoviska výboru byla doručena včas. Navíc se zkracují lhůty k projednávání tisků ČNR. Je třeba, aby členové výboru podklady pro jednání vyzvedávali v sekretariátu výboru průběžně, není možné je zasílat domů, zejména pokud výbor zasedá každý týden.
Po rozpravě nad programem se za bod 3 zařazuje jako bod 4 informace ministra školství o záměru přesunout působnost ve věcech učňovského školství z MŠMT na ministerstvo hospodářství, dopravy a spojů, ministr totiž nebude pro zahraniční cestu přítomen projednání tisku 23 (novela zákona ČNR č. 2/1969 Sb.).
K programovému prohlášení MŠMT
Přivítán ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR s náměstky Bartoškem, Pilipem a ústředním školním inspektorem Knobem.
Min. PIŤHA kosntatuje, že ministerstvo průběžně řeší naléhávé problémy školství, vláda na zítřejším zasedání projedná návrh nařízení o míře vyučovací povinnosti, pracuje se na koncepci rezortu a struktuře ministerstva, pokračuje dialog s odbornou veřejností. Programové prohlášení ministerstva nechť je podkladem pro diskusi, jde o pracovní materiál, pro časovou tíseň v něm řada věcí není dotažena, míra jeho obecnosti je dána časem na jeho přípravu. V podrobnostech odkazuje na písemný manteriál.
Posl. VOLÁK konstatuje, že školství je posledním rezortem pohybujícím se v hranicích totality, předcházející zásahy nutno označit za kosmetické úpravy. Především z tohoto důvodu věc spěchá, neboť se nic zásadního na vztahu žáka a školy nezměnilo. Programové prohlášení vlády obsahuje cenné obecné náznaky řešení, především pokud jde o možnost volit vzdělávací cestu, vytváření soupeřivého prostředí mezi školami, sjednocování podmínek pro jejich činnost. Očekával, že programové prohlášení ministerstva tyto obecné teze konkretizuje v jednotlivých oblastech školství (např. učňovské školství) a činnostech ministerstva (např. inspekce). Jeho očekávání naplněno nebylo, zčásti se opakují obecné pravdy z příruček pedagogiky, dokument je vnitřně nevyvážený, logicky neucelený a obsahuje rozpory s programovým prohlášením vlády.
Posl. KOUCKÝ informuje o obeslání 25 školských odborníků, z nichž 19 odpovědělo a projevilo zájem o další spolupráci.
Předseda výboru poukazuje na formální a logické členění dokumentu, úvodní část není ve skutečnosti úvodem celého materiálu, jen jeho části 4-6. V úvodu absentuje zmínka o mládeži a tělovýchově.
Posl. KOUCKÝ nedoporučuje postupovat po jednotlivých bodech, poukazuje na krátkou lhůtu pro přípravu materiálu, který z tohoto důvodu bude nutné dopracovat, a to i s ohledem na závěry jednání výboru.
Posl. PŘIBÁŇ má za to, že rozprava by měla být vedena ohledně rozporů s programovým prohlášením vlády naznačených posl. Volákem.
Posl. NOVÁKOVÁ nepovažuje za vhodné žádat ministerstvo o nové prohlášení.
Posl. ZEMAN žádá, aby byly dány k dispozici názory odborníků, posl. KOUCKÝ doporučuje s ohledem na rozsah materiálu, aby byl k dispozici v sekretariátu výboru k prostudování.
Po krátké debatě přijat návrh posl. VOLÁKA, aby se rozprava vedla k rozporům s programovým prohlášením vlády s tím, že se zajisté řada věcí vysvětlí. Připomíná, že do 30. 11. t.r. má bý připravena transformace českého školství. Návrh přijat 12 hlasy.
Posl PŔIBÁŇ konstatuje z ministerstvem předloženého materiálu, že církevní školy musí prokázat určitou kvalitu, aby měly nárok na státní podporu, dále se konstatuje, že stát poskytně podporu poté, kdy škola prokazatelně naplňuje stanovené výchovné cíle. To předpokládá určitou dobu činnosti bez státní podpory, kterou státní úředník bude hodnotit a poté rozhodne o případné státní podpoře.
Předseda výboru upozorňuje, že podle prohlášení vlády mají být jednotlivým typům škol zajištěny srovnatelné podmínky, což znamená, že i státní školy musejí prokazovat splnění určitých kritérií.
Ministr uvedl, že pokud škola doloží program odůvodňující její zařazení do sítě škol, pak dostane státní dotaci. Inspekce bude působit na všech typech škol bez rozdílu a následky jejích zjištění mohou postihnout i školu státní, kterou lze v extrémním případě zrušit.
Nám. ministra Pillip upozorňuje, že srovnatelné podmínky má zajistit nařízení vlády o dotacích soukromým školám.
Předseda výboru upozorňuje, že prokazovat schopnost znamená hodnotit určitou, hodnocení předcházející činnost a v počátečním období se tedy bude muset soukromá škola obejít bez státní podpory, a to právě v době, ve které podporu potřebuje nejvíce.
Posl. VOLÁK má za to, že vláda chce přibližně stejné podmínky pro všechny ve vztahu ke státnímu rozpočtu, koneckonců daně platí všichni a mají proto mít nárok na zásadně stejný podíl z jejich výnosu. Teprve při respektování tohoto přístupu lze vytvořit soupeřivé prostředí mei školami, které musejí usilovat o státní peníze např. na určitý počet dalších žáků.
Ministr poukazuje na zařazení školy do sítě škol, které je signálem osvědčení určitých schopností.
Předseda výboru doporučuje formulovat jednoznačně podmínky rozhodné pro přiznání státní dotace.
Posl. PŘIBÁŇ konstatuje záměr vlády dotace směřovat na žáka a podporovat studenty, avšak ministerstvo v materiálu za základ bere práci školy, výsledky žáků, demografické faktory atp. Kritérium počtu žáků se tak zamlžuje dalšími faktory, základním by měl být počet žáků. O přímé podpoře žáků není v materiálu zmínka stejně jako o středním všeobecném školství.
Ministr označuje počet žáků za zásadní kritérium, které však nebere za jediné a bude se přihlížet i k dalším kritériím.
Posl. PŘIBÁŇ žádá o vysvětlení problematiky demografických faktorů.
Ministr upřesňuje, že jde např. o faktor menší lidnatosti určitého regionu, díky které může být příslušná škola znevýhodněna, protože nebude mít kde žáky získat, přesto však musí existovat.
Posl. ZEMAN podporuje ministra, situace venkovských škol musí být zohledněna a nelze k ní přistupovat mechanicky.
Posl. VOLÁK označuje tuto část diskuse za nedorozumění, počet žáků je základním kritériem, které musí být doplněno dalšími sekundárního charakteru. Koneckonců i náklady provozování školy jsou místně odlišné.
Nám. Pillip konstatuje větší počet kritérií, je třeba uvážit jejich jednotlivou váhu. Existují fixní náklady a variabilní náklady.
Posl. NOVÁKOVÁ připomíná existenci malotřídek, které je třeba zachovat.
Posl. KORONTHÁLY konstatuje, že se zdánliná kontroverze obrací ke konkretizaci záměrů ministerstva.
Posl. VOLÁK děkuje za vysvětlení, školy je třeba motivovat ke kvalitnímu poskytování služeb. Pravidla je třeba dopracovat.
Předseda výboru k ministerskému materiálu dále poznamenává, že je nejasný postoj k talentovaným studentům, kteří se nezaviněně ocitli bez potřebných finančních prostředků. Upozorňuje na právo na vzdělání a spornost otázky zavinění u studentů talentovaných především, neboť nejsou výdělečně činní.
Ministr klade důraz na odpovědnost občana za vlastní vzdělání a za vlastní životní situace. Za zaviněné bere příčiny typu např. rodiče studenta pijí, jinak by se posuzovala situace malého dítěte povinného základní školou.
Předseda výboru oponuje, děti nemohou za své rodiče.
Ministr má za to, že je třeba odlišit situaci, kdy je rodič movitý a nepřispívá na vzdělání svých dětí od rodiče, který objektivně finanční prostředky nemá.
Posl. ŘEZNÍČEK konstatuje, že takový přístup trestá dítě za chyby rodičů.
Posl. NOVÁKOVÁ navrhuje problém otce alkoholika řešit zákonnou úpravou, která přikáže jeho zaměstnavateli odejmout mu část mzdy a poukázat ji na vzdělání jeho dětí.
Posl. KORONTHÁLY považuje obdobné příklady za ošidné a doporučuje nespojovat tuto otázku se zaviněním, s posledně uvedeným závěrem se ztotožňuje i posl. ŘEZNÍČEK.
Posl. CHUDOBA se táže, které činnosti občanských sdružení vykonávané ve státním zájmu budou podporovány.
Ministr uvádí, že půjde o podporu mládežnických sdružení, která mají konkrétní programy pro stát důležité, zaměřené především na volný čas neorganizované mládeže. Bude se zde zvažovat sociální dopad činnosti takových sdružení.
Posl. VOLÁK otevírá otázku standardů, kterou má za klíčovou, pokud jde o transformaci školství. Podstatná je totiž kompatibilita jednotlivých typů škol, především proto je nutné standardy zpracovat. Táže se, zda je jasná filosofie jejich pojetí i v souvislosti s deklarovanou podporou diferenciace ve vzdělání, která předpokládá volnost v nadstandardech. Není na místě dirigismus např. zaváděním volitelných předmětů.
Ministr dává otázku standardů do souvislosti s otázkou variability, ministr má vlastní osobní názor, který zamýšlí prezentovat v odborné diskusi. Jde o míru znalostí v jednotlivých předmětech, o plochu, která bude dána dohodou k dispozici všem žákům ve smyslu skladby, struktury předmětů a o míru celkového vědění, kterou mají žáci mít. Škola musí mít právo se rozhodnout, jak standardů dosáhne, daný časový prostor má být využit ze dvou třetin pro dosažení standardů, zbytek musí být v pravomoci školy.
Posl. VOLÁK bere za základ to, co člověk potřebuje k existenci ve společnosti. Právě nadstandard bude vytvářet pověst školy. Jde současně o psychologický problém související s intelektuální úrovní žáka, především průměrnému žáku se musí dostat standardu. Otázka souvisí s volbou vzdělávací cesty, standard je základem i pro činnost inspekce.
Předseda výboru upozorňuje, že v ministerském materiálu je ČŠI označena mj. jako poradní orgán, a to vedle vlastní kontrolní činnosti. Má za to, že se zde spojuje neslučitelné, poradní funkci může inspekce plnit toliko ve vztahu k ministerstvu školství.
Ministr poukazuje na tendenci debaty řešit detailní otázky, připomíná, že jde o programové prohlášení, nicméně k inspekci konstatuje, že jako kontrolní orgán bude disponovat sumářem informací o učitelích a školách, které je vhodné např. v personální práci využít.
Předseda výboru oponuje, pojetí ČŠI není detail, jde o její koncepci a souvislost s mírou zásahů inspekce do obsahu výuky. Ve věcech personálních by měl fungovat především školský úřad. Na toto téma doporučuje samostatnou diskusi.
Ministr má za to, že otázka zní, zda pojímat inspekci jako čistě kontrolní orgán či jí přiznat i funkci metodického vedení.
Posl. BUMBOVÁ vznáší dotaz po představách o postavení učitelé.
Ministr zde vidí ekonomickou souvislost a zdůrazňuje potřebu osvěty, pokud jde o postavení učitele ve společnosti tak, aby byla zvýšena společenská prestiž tohoto povolání.
Nám. Pillip konstatuje, že zákon a další právní předpisy upravující odměňování učitelů vycházejí z reálných možností. Připomíná platovou úroveň v jiných sférách, např. v bankovnictví a s tím související odliv učitelů. MŠMT chystá jednání s MPSV, protože platové předpisy za základ berou délku praxe, resp. věk a nepromítají do soustavy odměňování kvalitu práce. Učitelské povolání přitom nemůže být zdrojem pro obohacení, jde spíše o styl života, rozvržení volného času. Předpokládá úpravy v souvislosti s postavením státních zaměstnanců, u kterých je nižší mzdové ohodnocení vyrovnáno definitivou.
Posl. CHUDOBA se odvolává na povinnost státu zajistit bezplatné základní vzdělání a téže se po přístupu ke vzdělání střednímu. Listina základních práv a svobod přitom garantuje i právo na bezplatné střední vzdělání.
Nám. Pillip upozorňuje na návrh nové ústavy, stávající sice deklaruje takové právo, avšak bez ekonomických vazeb. Za žádoucí považuje bezplatnost, avšak musí jít o přístup ekonomicky přijatelný. V každém případě se předpokládá participace na vysokoškolském vzdělání.
Posl. CHUDOBA upozorňuje, že nejde o otázku nové ústavy, Listina platí již teď.
K návrhu nařízení vlády ČR o dotacích soukromým školám
Nám. Pillip připoměl východiska návrhu a současný stav, který staví soukromé školy do nejistého stavu, pokud jde o nárokovou složku. Stanoven byl princip srovnatelnosti se státními školami, garantovanou minimální částku lze případně zvýšit, především pokud by soukromá škola suplovala státní školu.
Návrh řeší otázku záloh, neboť především u nově zřizovaných soukromých škol je nutné zajistit pravidelný přísun finančních prostředků. Klade otázku, proč není výše dotace stejná jako u státních škol. Účelem je vytvořit srovnatelné podmínky a zde připomíná, že nikde ve světě nejsou soukromé školy páteří vzdělávací soustavy. Navíc je vhodné vytvořit prostor pro dodatečné ekonomické aktivity přinášející další finanční prostředky. Pokud jde o kvantifikaci návrhu, jde o 300 miliónů Kčs ročně. Podle dosavadních výsledků připomínkového řízení lze mít za to, že návrh bude přijat. Předmětem úpravy nejsou půjčky soukromým školám.
Posl. KAŠPÁREK nastoluje problém zřizovatele soukromých škol, který má v rukách personální obsazení školy. Ředitelé, kteří neuspěli v konkursním řízení se orientují na soukromé školství, do kterého jsou směrovány státní finanční prostředky.
Posl. ČELIŠOVÁ oponuje, z praxe ví, že soukromé školy zakládají především mladí lidé. Otázka nastolená posl. Kašpárkem je řešitelná v rámci rozhodování o zařazení školy do sítě škol.
Posl. KOUCKÝ označuje za chybu dívat se tento problém z pozice zřizovatele, je třeba návrh posuzovat z pohledu žáka, který má právo rozhodnout se pro určitý typ školy. Za takové rozhodnutí nese odpovědnost. Klade otázku, zda je skutečný zájem na rozvoji soukromého školství, pokud ano, je třeba soukromé školství podpořit. Např. v Holandsku je soukromé škoství převažující nad státním. Vláda vyslovila vztah k soukromým školám, které představují reformní školství.
Posl. PŘIBÁŇ ze na věc dívá z pozice rodiče, existují standardy definující základ vzdělání, soukromá škola je zajímavá především poskytováním nadstandardu.
Posl. SOURAL se táže na soulad návrhu nařízení s programem ministerstva a připomíná, že Unie soukromých škol uplatnila kritické připomínky, které považuje za zčásti oprávněné.
Posl. KOUCKÝ zdůrazňuje, že jeho přístup k soukromým školám není přístupem k pdonikatelským subjektům. Školy nejsou zřizovány s primárním zájmem na dosažení zisku. Dnešní období je charakterizováno nedostatkem vzdělávacích příležitostí a každé rozšíření nabídky je proto třeba vítat. Připomíná, že jde o neinvestiční výdaje, od r. 1991 platí širší definice ivenstic, na které jde dnes 15 % rozpočtu, jestliže soukromá škola obdrží 85 %, reálné procento klesá asi o 10 %.
Posl. ŘEZNÍČEK konstatuje nutnost zřizování především speciálních škol.
Posl. VOLÁK znovu opakuje zásadu soupeřivého prostředí, je třeba vytvořit tlak na státní školy.
Posl. KORONTHALY klade otázku, zda by v případě absence potřebné školy neměl takovou školu zřídit stát, obec. Nevidí důvod, proč by soukromá škola měla vždy dostat finance ze státního rozpočtu.
Předseda výboru připomíná, že nestátní škola není zřízena za účelem dosahování zisku, peníze získané provozováním školy zůstávají ve školství.
Posl. KOUCKÝ konstatuje rozdíl mezi státním školstvím již existujícím a školami teprve vznikajícími. I v jiných zemích stát pomáhá vzniku nových škol. Připomíná, že ve školství nejde o podnikání v klasickém slova smyslu, proto nehovoří o soukromých, nýbrž o nestátních školách. Na nich má učitel širší prostor pro realizaci vlastních představ. K tomu shodně posl. ŘEZNÍČEK konstatuje, že nestátní školy je třeba chápat jako nevýdělečné subjekty.
Posl. KORONTHALY poukazuje na to, že i podnikatelé v jiných oblastech nabízejí své služby stejně jako privátní školy. Klade otázku po důvodech jiného pohledu na privátní školy oproti školám státním a vyslovuje obavu z protekcionismu.
Posl. KOUCKÝ se táže posl. Koronthalyho, zda má jeho názor považovat za zpochybnění samotné existence dotace škol, posl. KORONTHALY upřesňuje, že otázka stojí nikoliv zda dotovat, nýbrž v jaké výši.
Nám. PILLIP má za to, že se diskuse posunula od otázky výše dotace k otázce existence dotování. Má za to, že je třeba vytvořit jasná kritéria dotování tak, aby nebyly znevýhodněny státní školy. Připomíná, že dosud nejsou zřejmé zákonitosti trhu ve školství, ve kterém tržní prostředí dosud neexistuje. Především rychlá změna "dodavatele" je nemožná.
Ředitel I. obnoveného reálného gymnázia ŠTEFFL jménem Unie soukromých škol žádá o urychlené rozhodnutí, zda jsou peníze určeny na provoz škol nebo na vzdělávání žáků, podle stanoviska Unie pokud jsou pro žáky, je nepodstatné, kde žák studuje. K výši dotace, pokud jde o 70 % nákladů, pak žák, resp. rodiče doplatí cca 3.000,- Kčs, pokud jsou základem náklady na státní škole. MŠMT má mateřský vztah ke státním školám a nehájí zájmy všech škol. Táže se, kdy se uvolní peníze na privatizaci školství. Doporučuje jednotnou výši dotace pro státní i soukromé školy.
Předseda výboru doporučuje diskutovat, zda vládní návrh vytváří srovnatelné podmínky a zda lze návrh doporučit.
Posl. VOLÁK konstatuje, že pokud stát stanoví standardy, pak odpadá diskuse o výši, osobně má za to, že musí jít o 100 %, lze v dnešní době připustit snížení na 90 %.
Předseda výboru se dotazuje po ratiu navržených 70 %, vychází se z nesprávné premisy, že soukromé školy suplují školy státní, za diskriminující označuje spojování dotace s nadstandardy.
Nám. PILLIP zdůvodňuje, že na soukromé škole se platí školné, přispívají sponzoři, navíc taková škola má, byť omezené, podnikatelské možnosti. Připomíná, že s rostoucím věkem vzdělávajících se se zvyšuje jejich vlastní odpovědnost za vzdělávání a zanedbatelné není ani rozpočtové hledisko. Připomíná neexistenci právní úpravy nevýdělečných organizací, soukromé školy mohou manévrovat např. v platech učitelů.
Posl. KOUCKÝ připomíná, že učitel nepřichází do soukromé školy z finančních důvodů. 40 % navýšení platů je možné i ve státních školách. Uznává obavu ze zvýšených nároků na státní rozpočet. Lze doporučit snížení dotace státní škole, pokud se sníží počet jejích žáků. Snížení dotace u soukromé školy zmamená zvýšení školného, tím se však soukromá škola stává dostupná jen části populace za situace, kdy daňovými poplatníky je populace celá.
Předseda výboru konstatuje, že vícenáklady ve výši 300 miliónů Kčs jsou z hlediska objemu rozpočtové kapitoly zanedbatelné, existují vnitřní rezervy a je třeba jich efektivně využít.
Posl. KORONTHALY má za to, že se sociální rozměr problému dá řešit např. cílenou podporou, formou stipendií. Táže se v souvislosti s uváděnými toliko minimálními hranicemi po maximálních limitech. Je pravdou, že rodiče mají právo požadovat stejný přístup ke státním i soukromým školám, avšak stejná kritéria nelze použít, u státních škol je nutné sledovat např. spádovost.
Posl. NOVÁKOVÁ uvádí, že výše školného je věcí výlučně školy a nemůže proto ovlivňovat výši dotace. Klade otázku, zda by se neměla věc jinak posuzovat v případě zahájení činnosti a v případě již etablovaných soukromých škol. Soukromý lékař nedostane to, co soukromá škola.
Předseda výboru se táže po definici termínu "srovnatelné podmínky" užitého v programovém prohlášení vlády a zda se ministerstvo vypořádalo s připomínkami Unie soukromých škol.
Posl. KOUCKÝ má za to, že jde o dvě otázky, jednak o koncepci nařízení vlády a výši dotace, jednak zda je dotace dostatečná a srovnatelná, to se však nediskutovalo. Opakuje dotaz po osudech přípomínek Unie.
Posl. SOURAL nechce, aby se hlasovalo o konkrétní výši dotace, vzniká otázka, proč byla stanovena právě taková a ne jiná výše. Materiál nepovažuje za způsobilý k předložení vládě.
Nám. Pillip má za to, že otázka výše dotace je otázkou rovnováhy, diskuse ve výboru je zajímavá pro ověřování názorů zpracovatelů. Žádá o sdělení stanoviska výboru ke koncepci nařízení.
Hlasováno o návrhu posl. KORONTHALYHO na přerušení projednávání do druhého dne, 1 pro, 4 proti, ostatní se zdrželi.
Hlasováno o návrhu usnesení, kterým se nedoporučuje návrh předložit vládě, žádá ministerstvo o předložení stanoviska k připomínkám Unie soukromých škol a o předložení návrhu po připomínkovém řízení s náležitou důvodovou zprávou. Přijato 14 hlasy, 1 proti, 3 se zdrželi.
Přerušeno do druhého dne, 16. září 1992.
Druhý den 16. září 1992 zahájeno v 10.20 hod. za přítomnosti nám. MŠMT Bartoška a pracovníka MŠMT ing. Janoše.
Ke Zprávě o státní správě ve školství v hl. m. Praze
Předseda výboru rekapituluje situaci navozenou zrušením Školského úřadu hl. m. Prahy. Konstatuje dva problémy, uspořádání výkonu státní správy a soulad s právním řádem. V materiálu ministerstva vidí jako sporné zrušení příkazu o zrušení, kterýmžto postupem měl "obživnout" Školský úřad hl. m. Prahy a kolizi s vyhláškami MŠMT, kterými se stanoví územní působnost školských úřadů a jejich sídla. Navíc zákon vymezuje kompetence školských úřadů tak, že není možné ji rozdělit mezi školské úřady několika stupňů.
Náměstek připomíná, že je ve funkci druhý týden a přiznává, že reorganizace proběhla právně velmi nešikovně. Nový ministr musel především zajistit fungování školství v Praze, postup nebyl právně čistý. K 1. 11. t.r. se situace stabilizuje.
Ing. Janoš má za to, že některé právní náležitosti postupu nejsou sice ideální, bylo však třeba zabránit rozpadu školství v Praze. Zrušení celopražského úřadu bylo i pro pracovníky ministerstva překvapením, nicméně z hlediska zákona ČNR č. 576/1990 Sb. je vše v pořádku, v několika etapách dojde k přesunu kompetencí na školské úřady v obvodech. Pracuje se na nové zřizovací listině celopražského úřadu, která upraví mj. proces delimitace.
Posl. ZEMAN klade otázku, zda na ministerstvu stále existuje odbor pro řízení školství v Praze a pokud ano, jaké je stanovisko vedení ministerstva k odvolání ředitele Bělovského.
Posl. SOURAL se táže na právní aspekt dopisu ředitele odboru 26 ministerstva, kterým se zakazuje na školské úřady v Praze přijímat pracovníky, kteří odmítli po zrušení celopražského úřadu nastoupit na obvodní úřady.
Posl. KOUCKÝ se dotazuje na smysluplnost celé operace především ve vztahu ke střednímu školství, které by zamýšlenou změnou mohlo být ohroženo.
Náměstek potvrzuje další existenci odboru 26, který řídí dr. Frömer, s jeho prací je spokojen, záležitost p. Bělovského bude uzavřena. Nové uspořádání státní správy v Praze by nemělo ohrozit pražské střední školství, naopak by mělo posílit samostatnost jednotlivých škol. V současné době jde stejně o mezistav řešitelný teprve v návaznosti na nové územní členění státu a vztah státní správy a samosprávy.
Ing. Janoš má za to, že řadu problémů lze řešit teprve změnou rozpočtových pravidel formou účelově vázaných peněz tak, aby si školské úřady nepřisvojovaly pravomoci, které jim nenáležejí. K dotazu posl. Sourala konstatuje, že smyslem pokynu bylo ochránit pracovníky věrné zaměstnavateli, řada pracovníků pobrala odstupné. Především proto ministerstvo využilo své pravomoci dát ředitelům směrnici k přijímání pracovníků.
Posl. SOURAL konstatuje, že jde o postup právně nečistý, překračující pravomoc ministerstva, ve školství přibývá pracovníků nectících právo.
Dohodnuto, že posl. Soural se bude v součinnosti s náměstkem věcí zabývat a poté podá zprávu výboru. Náměstek přislíbil zjednání nápravy a zaslání zprávy, která se vypořádá i se záležitostí p. Bělovského.
Posl. KOUCKÝ připomíná, že je právem poslance ptát se na personální věci, avšak nelze se vměšovat do personálních záležitostí exekutivy.
Předseda výboru upozorňuje, že oběma poslancům jde o posouzení toliko právní stránky obou problémů.
Tajemník podal výklad uspořádání státní správy podle zákona ČNR o státní správě a samosprávě ve školství a zákon provádějících předpisů.
Ing. Janoš připouští možnost upravit vyhlášku, to však zabere určitý čas.
Posl. KORONTHALY má za to, že situaci nelze řešit jinak než ji vzít na vědomí.
Posl. PŔIBÁŇ vidí problém koncentrovaný do současné existence dvou úřadů se stejnými pravomocemi. To lze řešit velmi rychle, současně žádá, aby bylo dáno slovo zástupcům odborů, čemuž vyhověno.
P. Vaníček (ČMOSPŠ a současně předseda městské odborové organizace) uvádí, že odbory navrhují novelizaci vyhlášky, avšak nejen s cílem legalizace stávajícího stavu, nýbrž především s ohledem na stav předpokládaný po 1. 1. 1993. Připomíná existenci škol s celopražskou působností, speciálních škol bez právní subjektivity. Právě tyto školy jsou ohroženy delimitací. Konstatuje, že Praha je jedna obec.
P. Janoš přijímá kritiku stran právní stránky problému, vyhláška samotná nemůže státní správu v Praze rozdělit.
Přijato usnesení, kterým se zpráva ministerstva bere na vědomí, konstatuje se rozpor s právními předpisy a doporučuje se ministrovi posoudit právní aspekty dopisu ředitele odboru 26 ministerstva ze dne 25. 8. 1992.
K informaci o výkonu státní správy v odvětví učňovského školství
Náměstek konstatuje, že v působnosti ministerstva zůstane garance za další vzdělávání těch, kteří je nezískají v učňovských školách a působnost ve vztahu k obecným středním školám a speciálním zařízením.
Posl. HUBOVÁ se táže po významu záměny termínů odborná příprava za profesní přípravu a posl. NOVÁKOVÁ na osud státních učňů, kdy podniky nemají o učně zájem.
Posl. KOUCKÝ upozorňuje, že nelze dohlédnout důsledky navrhované změny, a to nejen ve vztahu k privatizaci učňovského školství, které se dotýká 60 % dětí. Při absenci jakékoliv působnosti MŠMT je ohroženo získání vzdělání a návrh je z pohledu integrace profesní přípravy do systému celoživotního vzdělávání krokem zpět. Táže se, zda jde o koncepční nebo nahodilý krok.
Posl. VOLÁK varuje před situací, kdy standardy odborného vzdělávání budou v působnosti hospodářského ministerstva, které je bude orientovat pouze na bezprostřední odbornou dovednost. 60 % populace se vymkne, pokud jde o vzdělávání, z působnosti MŠMT. Vyvstane rovněž problém s financováním, které půjde ze dvou zdrojů.
Posl. CHUDOBA se táže, jak se budou po 1. 1. 1993 financovat učni dnes financovaní družstvy, která však procházejí transformací a co bude s financováním státních učňů.
Náměstek konstatuje, že se poměr 60 % zvrátí s rozvojem soukromého školství, min. hospodářství bude garantovat příslušné počty učebních míst.
Posl. VOLÁK a posl. KOUCKÝ žádají písemnou informaci o budoucnosti učňovského školství.
Zástupkyně ČMOSPŠ Křížíková konstatuje, že MŠMT nemá o učňovské školství zájem, jde především o majetek dnešních učilišť. Připomíná, že i v projektu PHARE se předpokládá organizovat střední vzdělávání jako celek.
Předseda výboru má za to, že v pozadí navrhovaného přesunu je především majetek učilišť a připomíná novelu školského zákona bránící jeho privatizaci.
Posl. VOLÁK, KOUCKÝ a KORONTHALY žádájí opakovaně, aby ministerstvo předložilo informaci o učňovském školství.
K tisku FS č. 73 (Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňují ústavní zákon o čs. federaci a nekteré další ústavní zákony)
Pracovník Úřadu vlády ČSFR B. ŠTAMBERK odůvodňuje návrh a připomíná souvislost s brněnským jednáním ODS/HZDS. Jde o kompromis učiněný s ohledem na ostatní členy vládních koalicí. Po výkladu obsahu novely upozorňuje, že např. v oblasti dopravy a spojů není zajištěna návaznost na zákon ČNR č. 2/1969 Sb. a připomíná, že jde a musí jít o řešení provizorní, které je na hranici funkčnosti a únosnosti, jeho prosazení ve FS nebude jednoduché i v souvislosti s úsilím HZDS o prosazení měnové a obranné unie.
Posl. SOURAL konstatuje, že důležitější než co je v návrhu je to, co v něm není. Připomíná existenci Ústavy Slovenské republiky, která je v řadě článků v rozporu s ústavními předpisy federace, především pokud jde o její nadřazenost federálnímu zákonodárství. Žádá, aby federální vláda zaujala stanovisko k tomuto faktu a buď navrhla uvést federální ústavu do souladu s novým stavem nebo se obrátila na ústavní soud, aby věc posoudil. Doporučuje pouze obecnou rozporavu s tím, že vláda musí návrh dopracovat, neboť v předložené podobě je obtížně přijatelný.
Hlasováno o návrhu vést pouze obecnou rozpravu, 11 pro, 1 proti, 3 se zdrželi.
Posl. HIRŠ označuje návrh za nadbytečný, realita směřuje k rozdělení. Zákon by založil nefunkční federaci a neřeší klidný rozchod a přesun kompetencí. Doporučuje návrh odmítnout.
Posl. KARAS doporučuje s ohledem na čl. 152 odst. 2 Ústavy SR návrh odmítnout.
Posl. KORONTHALY má za to, že v návrhu je řada momentů evokujících představu takřka samostatných států, obsah návrhu by měl být zařazen do přechodných ustanovení zákona o zániku federace.
Posl. PŘIBÁŇ se táže po smyslu konstatování rozporu národní a federální ústavy, vztahy se SR by měly být klidné a tomu by nepřispěly obdobné provokující návrhy. Je v zájmu obou stran, aby rozchod byl klidný.
Posl. SOURAL konstatuje, že federální vláda měla možnost uvést právní stav navozený Ústavou SR do souladu z hlediska federální ústavy, pokud jde o cestu ústavního soudu, jde o jednu z možností.
Posl. KORONTHALY připomíná, že tématem diskuse není vztah federální vlády ke Ústavě SR.
Posl. KARAS opakovaně žádá, aby návrh byl odmítnut.
Dr. Štamberk je sice loajální s předkladatelem, avšak podle jeho vlastního názoru jsou všechny případné novely závažím na rukách české politické reprezentace, ani projednávaná novela nic neřeší, není jistý další vývoj.
Posl. SOURAL se podivuje, že zástupce předkladatele zdůrazňuje loajalitu s návrhem, kterou vzápětí popírá. Žádá vyjádření federální vlády k existenci Ústavy SR.
Hlasováno o návrhu na nedoporučení návrhu, který nepřijat, přijato usnesení k návrhu posl. PŘIBÁNĚ, že se návrh bere na vědomí.
K tisku FS č. 71
Zpravodaj posl. KORONTHALY vykládá smysl návrhu, doporučuje jej podpořit s pozměňovacím návrhem spočívajícím v zakotvení zrušení předpisů o federálních médiích ve vazbě na příslušné republikové předpisy.
Posl. PŘIBÁŇ a posl. KOUCKÝ se obávají o zajištění kontinuity ve vysílání.
Hlasováno o pozměňovacím návrhu posl. Koronthalyho, nepřijat, poté o návrhu posl. Hirše vzít tisk na vědomí, přijato (10+0+8).
K tisku FS č. 72
Zpravodaj posl. VOLÁK konstatuje, že jsou dvě možnosti, rychle a v klidu se rozejít nebo skončit v chaosu. S ohledem na evropský vývoj je boj o záchranu federace politikařením nebo diletantstvím. Navrhují se tři jednodušší a jeden komplikovaný způsob zániku federace. Nepřijetí návrhu by zkomplikovalo legislativní cestu rozdělení, i když ani schválení není jednoznačnou garancí korektnosti rozchodu národních republik. Doporučuje návrh podpořit.
Posl. HIRŠ má za to, že zákon je potřebný a nutný, avšak návrh není právně čistý, LSU podporuje referendum. Návrh předpokládá neprávní postupy, deklarace není pramenem práva. Upozorňuje, že návrh předjímá názvy nových republik a navrhuje vypustit v § 1 písm. b).
Posl. ŘEZNÍČEK konstatuje, že sociální demokracie není zástancem federace, srovnává společenský stochastický systém s manželstvím, které je buď dobré nebo špatné.
Posl. KORONTHALY má za to, že návrh nepředjímá nové názvy republik, vychází ze současného stavu, klub KDS sice na návrhu vidí řadu nedostatků, nicméně jej lze pdpořit s tím, že v § 3 by za slova "po úpravě vzájemných poměrů" byla vložena slova "ke dni zániku ČSFR".
Posl. HIRŠ navrhuje upravit §§ 1 a 2, §§ 3 a 4 považuje za přijatelné.
Posl. SOURAL označuje návrh v předložené podobě za nepřijatelný. Určitou politickou realitu nelze ztotožnit s politickou odpovědností toliko jedné politické síly, ta má povinnost se obrátit na občany, nejde o politické diletantství, nýbrž o skutečnou demokracii.
Posl. KAŠPÁREK má za to, že argumenty byly vyčerpány, situace je dána předem.
Posl. VOLÁK upozorňuje na referenční rámec, posttotalitní státy se rozdělují a z toho je třeba čerpat poučení včetně poučení z následků protahování takových procesů. Připomíná např. Jugoslávii a pobaltské státy a jejich zkušenost s referendem oproti rychlému a čistému oddělení Ukrajiny. I při vědomí osobních rysů Mečiarových je návrh veden snahou o korektní postup. Připomíná, že KDH, HZDS a SNS měly ve volebních programech mezinárodněprávní subjektivitu SR, na Slovensku pociťují potřebu dokázat si, že Slováci jsou státotvorný národ, tento požadavek je třeba respektovat a urychleně na něj reagovat. Ani v r. 1918 se nerozhodovalo v referendu, které navíc nepřinese konečné a meritorní rozhodnutí.
Posl. ŘEZNÍČEK upozorňuje, že je třeba brát v úvahu i postoj Maďarů a Poláků a celoevropské geopolitické vlivy včetně schopnosti Slováků obstát.
Posl. VOLÁK zdůrazňuje zájem na korektnosti celého postupu vymezeného právními předpisy. Legální je to, co je stanoveno zákonodárným sborem, návrh nezdůrazňuje žádnou cestu, pouze poskytuje vějíř možností, diskuse by spíše mohla být zaměřena na rozšíření možných způsobů zániku.
Posl. HIRŠ upozorňuje, že zákon musí být formulačně čistý a stanovit proceduru, samotné referendum nevyřeší slovensko české vztahy, ale dá občanu možnost se vyslovit.
Posl. VOLÁK konstatuje, že federace je již dva roky ztracená varta a opakuje dvě možnosti dalšího vývoje. Zainteresovaní se snažili jednat, jednání byla neplodná. Varuje před populismem a iracionalitou, politický systém je přetížený, klesá důvěra ve stát jako takový, hrozí chaos, který zajisté nechce ani opozice. Trvat na referendu je v existující situaci absurdní.
Posl. KAŠPÁREK upozorňuje, že celý problém otevřela koalice, ostatní reagují na to, co bylo předloženo.
Posl. VOLÁK má za to, že celý problém je dán duchem doby a připomíná r. 1918, kdy šlo o sanitární kordon, který se 60 let neřešil, je třeba vidět, že pokud Slovensko nezíská samostatnost teď, nezíská již už nikdy a dostalo by se na úroveň např. Basků. Konstatuje jako důležitou možnost dohodu národních rad.
Posl. HONAJZER připomíná, že diskuse má být vedena nad federálním tiskem. K referendu poznamenává, že by znamenalo další zákony, přičemž čas chvátá.
Hlasováno o návrzích na podporu návrhu (7+9+2) a na vzetí na vědomí (9+7+2).
Různé
Posl. PAVLÍKOVÁ podává informaci o jednání heraldické komise dne 11. 9. 1992, která projednala žádostí obcí a měst o udělení prapooru, popř. znaku.
Posl. KORONTHALY informoval o jednání Komise pro sdělovací prostředky, především o potížích Rady ČR pro RTV se zajištěním finančních prostředků. K tomu přijato usnesení, kterým se konstatují finanční potíže Rady a nečinnost vlády.
Posl. ŘEZNÍČEK konstatuje, že klub ČSSD v ČNR zhodnotil účast svého zástupce v Komisi pro sdělovací prostředky, jeho účast nesplnila očekávání a rezignuje proto na členství v komisi.
Posl. KORONTHALY navrhuje zvolit členy Komise dr. Landovou a dr. Hůlovou, k oběma budou žádány další informace.
Přerušeno v 18.50 hod. do 17. září 1992.
Následující den 17. září 1992 posl. KORONTHALY informuje o dr. Landové /pracovnice odd. státní informační politiky Úřadu vlády ČSFR/ a o dr. Hůlové /pracovnice nejprve téhož, poté sekretariátu Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání/. Posl. KARAS se dotazuje na jejich politickou příslušnost, referující tuto skutečnost nezjišťoval. Obě zvoleny členkami Komise pro sdělovací prostředky.
Posl. KOUCKÝ podává informaci o programu Phare a doporučuje, aby výbor zvolil dva kandidáty na členství v řídícím výboru. Po krátké rozpravě a konstatování, že členy mohou být i neposlanci, odborníci, uzavírá předseda, že se věc projedná na další schůzi výboru.
Po přestávce uvádí ministr DYBA vládní návrh zákona ČNR o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy ČR (tisk č. 23), cílem je zefektivnit činnost vlády i při využití zkušeností předcházející vlády. Záměrem je rovněž přispět k vyváženosti koaliční vlády, která pracuje v podmínkách centrální fáze transformace ekonomiky, kdy si podržuje ještě určitou vlastnickou funkci. Po odstranění vlastnických funkcí zbudou z hospodářských ministerstva financí a hospodářství. Zamýšlené přesuny kompetencí budou provedeny při zachování úřednické stability.
Posl. HIRŠ se táže po smyslu navrhovaného Úřadu pro legislativu a veřejnou správu, který jako zákonem zřizovaný považuje za nadbytečný, vládě nic nebrání takový úřad si zřídit.
Ministr upozorňuje na vyšší potřebu koordinace přípravy právních předpisů, půjde o úřad bez jakékoliv výkonné pravomoci.
Posl. HUBOVÁ se obává vyšších nároků na státní rozpočet v souvislosti s nárustem počtu pracovníků.
Ministr konstatuje opak, dojde k úspoře pracovníků i financí, ovšem čistý efekt úspor se dnes vyčíslit nedá.
Posl. KARAS upozorňuje na nedobrou zkušenosti s rezorty dopravy a spojů, které signalizují potřebu samostatného ministerstva.
Ministr uvádí, že jde o věc koaličních dohod, patrně k 1. 1. 1993 může dojít k další úpravě.
Posl. KORONTHALY žádá o výklad koncepce profesní přípravy učňů v souvislosti s přesunem kompetencí v této oblasti a smyslu přesunu v oblasti vědní politiky.
Ministrovi jde o to, aby učeň byl v první řadě dobrým řemeslníkem a netrápil se se zbytečně širokým obecným vzděláním. Návrh je mj. pokusem o spojení vysokých škol s vědou.
Posl. KOUCKÝ se táže na rozdíl mezi praktickou a profesní přípravou.
Ministr žádný rozdíl mezi oběma termíny nevidí.
Předseda výboru připomíná specifičnost učňovského školství, které spojuje všeobecné vzdělání s přípravou na povolání. Ministr klade důraz na profesní přípravu, s čímž nelze souhlasit, jde o přípravu osobnosti, jinak se školství degraduje na pracovní zálohy. Občan má fungovat ve společnosti a nejen na pracovišti, doporučuje proto, aby byla zachována působnost MŠMT.
Pracovník MHPR HARTMAN konstatuje potřebu změny, protože jsou problémy s řízením učilišť. Vláda věnovala učňovskému školství pozornost v programovém prohlášení, orgány státní správy musí působit ve stejném směru a musí podnikům garantovat zájem na učních. MŠMT bude mít i nadále gesci za obecné vzdělávání. Ve společné kompetenci obou ministerstev se stanoví jejich dohodou soustava a standardy oborů. MHPR nechce odtrhovat teoretickou a praktickou přípravu učňů.
Nám. Bartošek vidí těžiště přípravy v praktické činnosti, cílem je člověk s určitými pracovními návyky. Existuje nebezpečí jednostrannosti, ale dá se uhlídat i všeobecně vzdělanostní profil.
Posl. KORONTHALY označuje návrh za zajímavý za předpokladu, že bude fungovat. Má za to, že praxe předbíhá teorii a žádá garanci, že věci půjdou podle představ obou ministerstev. Doporučuje uvážit, zda by zásady delimitace neměly být v zákonu upraveny.
Posl. KOUCKÝ doporučuje zaměnit termíny profesní a praktická příprava. Táže se s ohledem na právní subjektivitu odborných škol na způsob jejich financování.
P. Hartman konstatuje, že budou uzavřeny smlouvy o převodu kompetencí a prostředků, pod termínem profesní rozumí praktickou a odbornou část teoretické přípravy. Systém financování je dnes dvoukolejný, zřizovatelů je mnoho a vzniká otázka, zda příspěvek má jít přes školský úřad či jiný regionální orgán. Dojednat se ještě musí příslušnost k rozhodování o síti škol.
Nám. Bartošek připomíná, že problém s kompetencí ke stanovení sítě škol se bude řešit.
Posl. VOLÁK postrádá odůvodnění skutečné efektivity zamýšleného přesunu kompetencí. Při rozhodování o síti škol musí mít MŠMT výsadní postavení, protože musí mít supervizi nad celým vzděláním. Je-li v podtextu návrhu úvaha o potřebě komunikovat s podnikatelskou sférou, toho lze dosáhnout i ze strany MŠMT.
Posl. KORONTHALY uvažuje, zda není přesun kompetencí předčasný s ohledem na předpokládanou transformaci školství.
Posl. KOUCKÝ konstatuje, že obsáhlost rozpravy je dána tím, že odpovědnou za zákona bude ČNR, která však nemá dostatek informací, důvodová zpráva je naprosto nedostatečná, táže se po způsobu financování a jak jej bude ovlivňovat MŠMT. Ke konstatování o úrovni důvodové zprávy se připojuje předseda výboru a posl. KORONTHALY.
Posl. VOLÁK konstatuje, že při absenci analýzy učňovského školství a jeho transformace je novela nepřijatelná, analýzu musí vypracovat a transformaci připravit MŠMT.
Předseda výboru připomíná neschopnost MŠMT problém učňovského školství řešit a jeho přesun na jiný odpovědný orgán. Upozorňuje rovněž na § 28a předlohy, který předpokládá zřídit ústavnímu systému neznámý institut státního tajemníka. Doporučuje z návrhu vypustit bod 19 a 20 a institut státního tajemníka.
Přijato 11 hlasy (přítomno 11) usnesení, kterým se doporučuje návrh schválit s připomínkami.
Skončeno v 15.00 hod.
V Praze dne 2. října 1992
Zapsal: JUDr. Aleš Dvouletý
|
Marta Hubová |
František Kozel |
|
ověřovatelka |
předseda |
|
výboru pro vědu, vzdělání, |
výboru pro vědu, vzdělání, |
|
kulturu, mládež a tělovýchovu |
kulturu, mládež a tělovýchovu |