Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředsedové PSP J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 181 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, ministr hospodářství K. Dyba, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Piťha, ministr kultury J. Kabát, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr vnitra J. Ruml, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr obrany A. Baudyš, ministr státní kontroly I. Němec, ministr životního prostředí F. Benda, ministr dopravy J. Stráský.

Předseda PSP Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milí hosté, zahajuji slavnostní schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás co nejsrdečněji vítám v historických prostorách Pražského hradu.

Dovolte mi, abych zvlášť srdečně mezi námi uvítal prvního prezidenta České republiky pana Václava Havla s chotí (potlesk) a vedle nich stejně srdečně prezidenty sousedních států, kteří přijali pozvání a účastní se naší slavnostní schůze. (Potlesk.)

Dále mi dovolte, abych uvítal vládu České republiky, vedenou jejím předsedou panem Václavem Klausem. (Potlesk.)

V neposlední řadě srdečně vítám diplomatický sbor akreditovaný v České republice a všechny ostatní milé hosty. (Potlesk.)

Vážení přítomní, sešli jsme se dnes, abychom byli svědky slibu prezidenta republiky pana Václava Havla, zvoleného na druhé schůzi Poslanecké sněmovny 26. ledna 1993.

Slib prezidenta republiky je jediným bodem pořadu této slavnostní schůze. Ústava předepisuje, že prezident republiky složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor. V souladu s čl. 106 odst. 2 Ústavy České republiky se tak dnes děje na schůzi Poslanecké sněmovny. Tímto ústavním aktem se prezident republiky ujímá svého úřadu a zároveň začíná jeho pětileté volební období.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážení přítomní, nyní mi dovolte, abych požádal předsedu Poslanecké sněmovny pana Milana Uhdeho o krátký slavnostní projev.

Předseda PSP Milan Uhde: Vážený pane prezidente republiky, vážená paní Havlová, vážení páni prezidenti, vážený diplomatický sbore, vážené paní poslankyně a páni poslanci, vážená vládo, vážení hosté, dámy a pánové, dnešní den je příležitost pokusit se o charakteristiku Václava Havla, který byl dne 26. ledna tohoto roku zvolen prvním prezidentem České republiky.

V dávné minulosti ztělesňovala osobnost samozřejmé sepětí myšlenek a činů. V 15. století se pražský kněz a univerzitní učitel dal raději upálit, než by na pokyn mocných odvolal své pojetí pravdy. Odvoláním si mohl zachránit život. Ale k čemu by mu byla fyzická existence, kdyby ji ze strachu připravil o její vnitřní smysl?

Od konce 30. let našeho století se z české politiky tato jednota vytratila. Politikové podepisovali prohlášení a činili rozhodnutí, s nimiž se neztotožňovali. Počínali si tak pod vnějším tlakem. Pamatuji se, že jsem jednoho z nich slyšel bránit se výtkám, že neměl podepsat. Řekl: "Vždyť nám šlo o život." Jenže komu v ohrožené obci má jít o život, ne-li především těm, kdo jsou v čele.

Václav Havel se jako umělec zabýval rozkolem mezi lidskými činy a mezi jejich smyslem a zobrazil důsledky, ke kterým takový rozkol vede. V 70. a 80. letech však přesáhl svou dosavadní jevištní a esejistickou tvorbu. Projevil se jako občan. Vstoupil na scénu veřejného života a v podmínkách komunistické diktatury začal žít v jednotě se svými demokratickými myšlenkami. Necouvl před konfliktem s mocí, ani když mu hrozila, že bude zavřen, nikoli však na měsíce jako v roce sedmdesátém sedmém, nýbrž na léta. To znamenalo riskovat život. Václav Havel riziko podstoupil.

Kdo takto stojí za svými myšlenkami, získá si právem lidskou důvěru. Proto byl Václav Havel po listopadu 1989 zvolen prezidentem obnovujícího se Československa. Česká veřejnost mu uvěřila, že politika jako každá činnost má svůj poctivý rozměr. Této víry má zapotřebí celý svět, a proto naší volbě porozuměl.

Jsem přesvědčen, že tato Havlova zásluha byla prvním důvodem, pro který ho čeští poslanci před týdnem zvolili prezidentem České republiky.

Václav Havel se po listopadu 1989 ocitl v politické funkci, protože si počínal důsledně jako muž kultury a demokratický občan. Vysoká funkce ho spíš potkala, než aby o ni plánovitě usiloval. Přicházel odjinud než ze sféry politických profesionálů, a proto ho mnozí lidé spojovali s nadějí, že se u nás podaří nemožné.

Tisíc dní po listopadu už o tom všichni víme víc. Důvěryhodnost politických představitelů polistopadového vývoje se začala vyvozovat nejen ze souladu myšlenek a činů, ale opírá se i o poznání, jak se kdo uměl vyrovnat s prvními praktickými úkoly postupné proměny neživotného komunistického útvaru v otevřenou svobodnou společnost.

Vznikly politické strany, a to navzdory očekávání, že stvoříme úplně nový typ politického života a poradíme si bez nich, a pustily se do soutěže a soupeření, a tím ukončily listopadovou i těsně polistopadovou jednotu.

Tato situace přiměla Václava Havla, aby vystupoval ne jako příchozí odjinud, nýbrž jako politicky odpovědný činitel pocházející zevnitř vládnoucího týmu. Ve své nové úloze vzbudil i protichůdné ohlasy a chyboval. To je přirozené. Stal se mužem politiky. Pro kandidaturu na úřad českého prezidenta se rozhodl jako realistický partner politických sil, pro něž se vyslovil už před volbami roku 1992. To je podle mého názoru druhý důvod, proč mu většina českých poslanců dala hlas.

Paní poslankyně a páni poslanci, myslím, že jsme zvolili dobře.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji předsedovi Poslanecké sněmovny.

Vážení přítomní, prosím, abyste povstali. (Všichni povstávají.)

(Zvukový záznam)

Předseda PSP Milan Uhde: Vážený pane prezidente, nyní složíte do mých rukou slib předepsaný ústavou. Prosím proto, abyste přistoupil ke stolku, na němž leží Ústava České republiky, položil na ni ruku, přečetl slib, složil jej podáním ruky a potvrdil podpisem.

Prezident ČR Václav Havel: (Přistupuje ke stolku s ústavou a pokládá na ni ruku.)

Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad v zájmu všeho lidu, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

(Podává ruku předsedovi Poslanecké sněmovny M. Uhdemu. Poté usedá a podepisuje slib.)

Zní česká hymna. Po jejím doznění k prezidentovi V. Havlovi přistupují M. Uhde, po něm pak V. Klaus. (Potlesk.)

Všichni přítomní za zvuků fanfár odcházejí.