Guvernér ČNB Josef Tošovský: Stručně
bych se vyjádřil k dotazům, které
byly vzneseny.
První dotaz se týkal bilance bývalé
SBČs a v podstatě pohledávky, která
vznikla při rozdělení této bilance
na dvě bilance dvou centrálních bank. Protože
tento problém je dost často diskutován, dovolte
mi trochu delší výklad.
Když byly přijaty principy dělení majetku
federace, zejména princip územní a princip
2:1 a dále potom princip finančního vypořádání,
je prakticky matematicky jasné, že při těchto
dvou prvních principech, t.j. 2:1 a územním
princip, nemohou být sestaveny z jedné bilance 2
bilance tak, aby byly matematicky vyrovnány a nevznikla
žádná pohledávka nebo žádný
závazek. To je jeden problém.
Kdybych se pokusil najít v rozsahu, který znáte,
24,7 mld., kompenzaci v rámci bilance, aby byly vyrovnány,
tak bychom například na Slovensko nesměli
dát vůbec nic z devizových rezerv a ještě
by to nepokrylo ani rozsah této pohledávky. A vy
víte, že to bylo ekonomicky nemožné (alespoň
pro slovenskou stranu). Bylo by možno ještě uvažovat
o kompenzaci u dvou až tří menších
položek, ale jinde to prostě nešlo. Proto při
dělení vznikla tato pohledávka.
Její příčinu bych charakterizoval
poměrně stručně. Především
šlo o úvěry. Státní banka československá
jako banka bank poskytovala úvěry bankám
a většími příjemci a žadateli
o úvěry na aukcích (tyto úvěry
jsme poskytovali prostřednictvím aukcí) byly
slovenské banky než české banky. Čili
nebyly úvěry, které by byly námi poskytovány,
nakupovány v poměru 2:1, ale relativně více
nakupovaly slovenské banky než české
banky. Tento rozdíl činil asi 4,5 mld. korun, kdybych
to pak porovnal s poměrem 2:1.
Dále šlo o prostředky obchodních bank,
které byly uloženy u centrální banky,
tedy pasíva té centrální banky.
Pro zajímavost: Výše vkladů českých
peněžních ústavů u Státní
banky československé ke konci roku byla 44,3 miliardy
korun a slovenské banky měly uloženo u Státní
banky československé 9,7 miliardy korun. Čili
- zase žádný poměr 2:1. A do rozdělení
2:1 tady zase vzniká rozdíl asi 8 miliard 300 mil.
korun. K tomu přistupují pohledávky za státními
rozpočty. Centrální banka vede - nebo spíše
loni vedla - účty všech tří rozpočtů.
Český rozpočet měl dluh u centrální
banky asi 59 miliard, slovenský rozpočet 39,3 miliardy.
Čili zase relativní poměr slovenského
dluhu vůči českému nebyl 2:1, ale
větší, Rozdíl je zase asi 5 miliard
600. A teď bych mohl jmenovat ještě další
položky. Ale tyto tři jsou hlavní. Jsou to
ty, které by ukázaly až na tu sumu 24,7 miliardy
korun.
Dále k tomu - toto skutečně není nějaká
hra čísel, Toto není možno vyřešit
v rámci bilance. Za těmito čísly jsou
skutečně skryty efektivní pohyby, reálné
pohyby peněz a majetku. O tom není vůbec
žádná pochybnost.
V případě, že by tato pohledávka
nebyla ze slovenské strany zaplacena, znamená to,
že Česká národní banka, která
tuto pohledávku ve svých knihách bude muset
mít, musí českým bankám ty
prostředky, které u ní měly uloženy,
zaplatit. A to jsou prostředky obyvatelstva, podniků.
Potažmo tedy jde o obyvatelstvo. Říkám
to proto, abychom viděli, co až za tím je.
Na druhé straně, kde to bylo vynaloženo - na
Slovensku, na státní rozpočet. Mohl bych
zkratkovitě říci: na financování
Gabčíkova - promiňte mi teď nepřesnosti
v příkladech - a samozřejmě na úvěry
slovenskými bankami poskytované do slovenské
ekonomiky.
Čili - to jsou naprosto reálné prostředky.
A týkají se našich občanů.
Druhý dotaz - nebo ještě k řešení.
Pokud by tato pohledávka nebyla zaplacena, centrální
banka má veliký problém. Loňský
zisk centrální banky byl asi 2,5 miliardy korun
a to bylo za celé Československo. V případě
letošního roku, předpokládejme, že
by se zisk pohyboval na stejné úrovni, by to znamenalo
např. odepisovat tuto pohledávku po 10 let a nepřidávat
nic a neodvádět nic do státního rozpočtu.
Nebo - a to by bylo lepší řešení
- aby stát na sebe tento dluh převzal. Obojí
je samozřejmě jenom otázka formy a struktury
financování, ekonomicky tento problém tady
zůstává.
Druhá otázka se týkala devizových
rezerv. Devizové rezervy České národní
banky činily na počátku letošního
roku po rozdělení od slovenských 847 miliónů
amerických dolarů. V současné době
se naše rezervy pohybují - ten stav denně kolísá
- mezi 1,5 - 1,6 miliardy dolarů.
Příčiny toho růstu jsou několikeré.
Obchodní bilance je sice v deficitu a byla v pasívu
za celý loňský rok, to ovšem ještě
neznamená, že je i tzv. běžný účet
platební bilance deficitní, protože ohromný
boom sektoru služeb, který proběhl v loňském
roce a v předloňském roce, přináší
svoje ovoce v podobě deviz. A tento deficit v obchodu je
více než překrýván tzv. obchodem
neviditelným, to je výnosy dopravného, tranzitu
a zejména turistiky. Čili tyto výnosy devizové
zatím překrývají tento deficit,
V prvním čtvrtletí přišly přímé
zahraniční investice cca v rozsahu 250 miliónů
amerických dolarů, což znamená další
příliv do rezerv.
A za třetí, Česká národní
banka vstoupila na kapitálový trh, kde vzala sumu
375 miliónů amerických dolarů a ještě
asi 2 nebo 3 drobnější půjčky
včetně jedné od Mezinárodního
měnového fondu. Toto jsou výpůjčky
na zvýšení devizových rezerv. Ty nejsou
běžně spotřebovávány v
ekonomice.
Toto jsou zhruba příčiny toho, proč
rostou devizové rezervy. Přesto se domnívám,
že je potřeba být velmi obezřetný.
Deficit obchodní bilance byl poměrně značný,
asi 1,6 miliardy amerických dolarů za celý
loňský rok. Mohla by se tady projevit tzv. holandská
nemoc, což znamená, že jestliže ten vývoj
platební bilance je dobrý, tak se nikdo nestará
o vývoz a dovoz. Já na to upozorňuji a myslím
si, že je potřeba možná doplnit některé
naše instituce v naší ekonomice na podporu exportu.
Mám tím na mysli zejména instituci na dlouhodobé
exportní úvěrování a eventuálně
větší možnosti poskytování
garancí při vývozu do zahraničí
a subvencování úrokových sazeb.
Teď si nejsem přesně jist, jestli jsem dotazu
přesně rozuměl. Šlo o dotaz týkající
se poklesu pokladního plnění státního
rozpočtu z 10,5 miliardy o cca 5 miliard. K tomu bych chtěl
říci, že vývoj českého
státního rozpočtu v letošním
roce nás překvapil a do jisté míry
i zaskočil. Nikdo z nás neočekával,
že v 1. čtvrtletí bude aktivní. Očekávali
jsme spíš pasívum. Teď je otázka,
zda tento vývoj je trvalý nebo zda jde o přechodné
období, v kterém pomohlo nějaké doúčtování
daní z loňského roku.
My jsme v kontaktu s ministerstvem financí, abychom mohli
situaci analyzovat, ale zatím nám toto - to říkám
zcela upřímně - není úplně
jasno.
Jestliže jde státní rozpočet do aktiva,
tzn. že má méně výdajů
než by mohl mít, otevírá to pole působnosti
pro větší poskytování úvěrů
do ekonomiky. A úvěrů do ekonomiky bylo v
1. čtvrtletí už vpuštěno více
než by mělo podle našeho měnového
programu původního. Úvěry stouply
asi o 4,3% za 1. čtvrtletí loňského
roku.
Třetí dotaz se týkal rozdělení
měny. My stále ještě přesně
nevíme, kolik přesně je oběživa.
Tím mám na mysli bankovek a mincí v České
republice. Nevíme to z toho důvodu, protože
jsme znali údaj za celou ČSFR, ale nikdo nevěděl,
kolik obíhá na území České
republiky a kolik na území Slovenské republiky.
My jsme mohli jenom toto oběživo, ten stav k 1. 1.
rozdělit v poměru 2 : 1, což znamenalo pro
Českou republiku cca 66 miliard korun oběživa.
Do měnové odluky tento pokles oběživa
činil cca 40 miliard, což zároveň znamenalo
obrovské operace centrální banky, protože
těchto 40 miliard připlynulo na depozitní
účty u bank, které najednou měly nadbytečnou
likviditu, obrovskou, kterou mohly vpustit do ekonomiky ve formě
úvěrů, což by znamenalo obrovské
inflační nebezpečí.
My jsme našimi operacemi, zejména zvýšením
minimálních povinných rezerv, i vydáváním
našich tzv. pokladničních poukázek,
které banky od nás kupovaly, museli stahovat a absorbovat
masu peněz do naší bilance.
Obrácený proces samozřejmě nastal
po rozdělení měný, kdy hotovost cca
20 miliard se postupně zvyšuje, ale ne tak rychle,
jak jsme očekávali. A v současné době
jsme na hranici oběživa zhruba 50 miliard korun.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu guvernéru České národní
banky za jeho závěrečné slovo. A nyní
bych poprosil zpravodaje pana poslance Tomáše Ježka
o slovo.
Poslanec Tomáš Ježek: Vážený
pane místopředsedo, vážení kolegové,
ještě než přečtu návrhy,
které zde padly, bych chtěl sdělit všem
poslancům, že zpráva České národní
banky o měnovém vývoji byla rovněž
projednávána v bankovní komisi parlamentu
a že zápis z této komise je k dispozici u pana
místopředsedy Ledvinky k nahlédnutí
pro všechny poslance.
Během rozpravy padly jen dva návrhy, shodou okolností
jsem je oba přednesl já. První se týkal
uznání České národní
bance za bezvadný průběh rozdělení
československé měny. Já ho znovu přečtu:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu vyslovuje České
národní bance uznání za bezvadný
průběh rozdělení československé
měny."
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 113.
Kdo je proti? Nikdo.
Návrh byl přijat.
Poslanec Tomáš Ježek: Druhý
návrh se týkal stanoviska parlamentu k samotné
zprávě:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu bere na vědomí
zprávu České národní banky
o měnovém vývoji za rok 1992."
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Kdo je pro
tento návrh, ať zvedne ruku. 133.
Kdo je proti? Nikdo.
Konstatuji, že tato dvě usnesení byla k tomuto
bodu přijata.
Děkuji panu Tomáši Ježkovi a děkuji
guvernérovi České národní banky
panu Tošovskému a loučím se s ním.
(Potlesk.)
Tím jsme projednali bod, označený v našem
plánu jako bod 25. Zůstává před
námi bod dodatečně zařazený,
který jsme nazvali "Volba předsedy stálé
komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací
prostředky". S faktickou poznámkou se hlásí
paní poslankyně Röschová. Uděluji
jí slovo.
Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo,
dámy a pánové, dovolte, abych měla
návrh na změnu programu naší schůze.
Navrhuji, aby se bod 29., to je "Vládní návrh
zákona České národní rady,
kterým se mění zákon ČNR č.
246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
(sněmovní tisky 2297)" přesunul až
za poslední bod našeho programu. Dnes se omluvil pan
ministr Lux kvůli jakési neodkladné záležitosti.
Domlouvali jsme se, že bychom tento bod projednávali
zítra.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
paní poslankyni Röschové. S další
faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Mandelík.
Uděluji mu slovo.
Poslanec Richard Mandelík: Vážený
pane místopředsedo, vážení členové
vlády, dámy a pánové, já si
dovoluji navrhnout, abychom vypustili z pořadu bod č.
26, "Návrh skupiny poslanců na vydání
zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu
(sněmovní tisky 128274)", a to z toho důvodu,
že nebyl zatím ještě projednán
všemi výbory. Doporučuji ho zařadit
na nejbližší květnovou schůzi.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
kolegovi Mandelíkovi.
Padly zde dva procedurální návrhy, budeme
o nich postupně hlasovat tak, jak byly předneseny.
Nejprve budeme hlasovat o procedurálním návrhu
kolegyně Röschové na to, abychom bod 29., to
je "Vládní návrh zákona, kterým
se mění zákon ČNR č. 246/1992
Sb., na ochranu zvířat proti týrání",
přesunuli jako poslední bod programu této
schůze.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 109.
Kdo je proti? 10.
Konstatuji, že tento návrh na změnu pořadu
byl přijat.
Další byl procedurální návrh
kolegy Mandelíka, který navrhuje vypustit bod 26.,
což je "Návrh poslance Mandelíka a dalších
na vydání zákona o Nejvyšším
kontrolním úřadu" a projednat ho na
příští schůzi.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 141.
Kdo je proti? Nikdo.
Návrh byl přijat.
Domnívám se, že není námitek,
abychom nyní dokončili přerušený
bod, který jsme nazvali
Připomínám, že byla přerušena
rozprava k tomuto bodu. V rozpravě vystoupil pan poslanec
Motyčka s návrhem, aby předsedou této
komise byl zvolen místopředseda Poslanecké
sněmovny, poslanec Jan Kasal. Budeme pokračovat
v rozpravě. Ptám se, zda si někdo další
přeje vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Nikoho
nevidím. Rozpravu uzavírám a končím.
Budeme hlasovat o usnesení:
"Poslanecká sněmovna volí předsedou
stálé komise Poslanecké sněmovny pro
sdělovací prostředky poslance Jana Kasala."
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 100.
Kdo je proti? Nikdo.
Děkuji. Pan Jan Kasal byl zvolen předsedou stálé
komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací
prostředky.
Dalším bodem, který je třeba dokončit,
je XIX. "Volba předsedy výboru Fondu dětí
a mládeže."
Mám zprávu, že volba je připravena.
Proto přerušuji schůzi s tím, že
volba bude probíhat od 16.30 do 16.50 hod. Sejdeme se v
16.55 hodin.
(Jednání opět zahájeno 17.05 h.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy
a pánové, dovolte mi, abych vás poprosil
o aktivní účast. Děkuji za pochopení,
Dalším bodem našeho schváleného
pořadu je
Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní
tisk č. 253 a společnou zprávu výborů
k němu jako sněmovní tisk 278. Z pověření
vlády České republiky předložený
návrh zákona odůvodní ministr práce
a sociálních věcí pan Jindřich
Vodička, kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí
ČR Jindřich Vodička: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
přednesením zprávy o činnosti banky
panem guvernérem Tošovským zavládla
ve sněmovně velice dělná atmosféra.
Věřím, že tuto atmosféru krátkou
novelou zákona o civilní službě nenaruším,
protože se jedná o úpravu technickou.
Předložený návrh novely řeší
situaci, která nastala po 31. 12. 1992, kdy Ústavní
soud České a Slovenské Federativní
Republiky vyhlásil nález, že "ustanovení
§ 2 odst. 1 zákona č. 1 8/1992 Sb., o civilní
službě, v rozsahu, ve kterém se vztahuje i
na odvody uskutečněné před účinností
tohoto zákona, t j. před 16. lednem 1992, není
v souladu s čl. 1 a 15 odstavec 3 Listiny základních
práv a svobod".
Rozpor Ústavní soud spatřoval v tom, že
občanům odvedeným před 16. 1. 1992
nebyla poskytnuta 30denní lhůta k podání
prohlášení o odepření výkonu
vojenské základní, resp. náhradní
služby, která platí pro občany odvedené
po tomto datu. Znamená to, že občané
odvedení před 16. lednem 1992 mohou od 1. 1. letošního
roku kdykoli bez časového omezení učinit
prohlášení o odepření výkonu
vojenské, resp. náhradní služby. Z důvodové
zprávy je patrno, že této možnosti ve
velké míře využívají.
Novelu, která tento stav odstraňuje, předkládá
vláda také s ohledem na vzrůstající
počet prohlášení o odepření
vojenské základní nebo náhradní
služby podaných v poslední době i na
skutečnost, že tento stav v armádě bez
přijetí potřebných legislativních
řešení by mohl trvat i několik let.
Pokud občané odvedení po účinnosti
zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě,
mají možnost podat prohlášení o
odepření výkonu vojenské základní
nebo náhradní služby omezenu 30 dny od ukončení
odvodního řízení, je třeba
stanovit zákonem rovnocennou lhůtu i těm
občanům, kteří byli odvedeni před
16. lednem 1992, a tím ukončit období, kdy
mohli podat prohlášení o odepření
vojenské základní nebo náhradní
služby bez časového omezení.
Pro informaci Poslanecké sněmovny mohu uvést,
že připravujeme komplexní novelizaci právní
úpravy o civilní službě.
Se stanoviskem obsaženým ve společné
zprávě výborů, které návrh
projednaly, souhlasím. Žádám vás,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, o vyslovení souhlasu s touto krátkou
novelou zákona o civilní službě. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
panu ministrovi a prosím společného zpravodaje
výborů Poslanecké sněmovny pana poslance
Tomáše Fejfara, aby sněmovně odůvodnil
společnou zprávu výborů.
Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený
pane místopředsedo, vážený pane
ministře, kolegové a kolegyně, návrh
této novely projednaly výbory branný a bezpečnostní
a petiční, pro lidská práva a národnosti.
Společná zpráva je vám předložena
pod č. 278. Pokud někdo z vás snad má
298, byl to omyl.
Co se týče změn, které nastaly ve
společné zprávě proti původnímu
textu, oba výbory doznaly, že pro lepší
seznámení těch, kterých se tato novela
bude týkat, bude dobré o měsíc odložit.
Jediný rozdíl, který byl mezi oběma
výbory, byl, že výbor petiční,
pro lidská práva a národnosti tam stanovoval
nikoli 1. července, ale posledního června.
Na našem výboru došlo k dohadům o to,
že by vlastně nebyla dodržena 30denní
lhůta, a proto máte tento výsledek, který
není možno zpochybnit. Je tam ta lhůta 30 dnů.
Změna - slovo "odvedený" nahradit slovy
"jehož odvodní řízení bylo
ukončeno" - je samozřejmě podle dikce
zákona a se souhlasem všech.
Dovolte mi, abych i já vás vyzval k souhlasu s touto
novelou. Děkuji,
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Otevírám rozpravu, do které se zatím
nikdo písemně nepřihlásil. Nehlásí
se nikdo ani teď, proto ji končím. Ptám
se, zda se pan ministr nebo společný zpravodaj chtějí
vyjádřit. Nechtějí, děkuji.
Nyní budeme hlasovat o celém návrhu zákona.
Kdo souhlasí s návrhem zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon č.
18/1992 Sb., o civilní službě, podle sněmovního
tisku 253 a ve znění společné zprávy
výborů Poslanecké sněmovny podle sněmovního
tisku 278, ať zvedne ruku. 125.
Kdo je proti? 1.
Konstatuji, že jsme schválili vládní
návrh zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 18/1992 Sb., o civilní
službě.
Děkuji panu ministrovi, děkuji panu společnému
zpravodaji.
Dalším bodem podle schváleného programu
je bod
Upozorňuji poslance, že vládu v tomto bodě
zastupuje pan ministr Vodička.
O slovo se přihlásil pan poslanec Jaroslav Štrait,
kterému dávám slovo.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
obracím se s interpelací na vládu České
republiky v tomto znění:
Vláda České republiky má předložit
pověřovací listiny na 80. zasedání
Mezinárodní konference práce, na němž
proběhnou i volby členů Správní
rady. V předchozích letech byla odborová
část delegace ČSFR na zasedáních
Mezinárodní Konference práce výlučně
složena ze zástupců České a Slovenské
konfederace odborových svazů, Konfederace umění
a kultury, což bylo i důvodem loňského
protestu Odborového sdružení Čech, Moravy,
Slovenska proti plným mocím odborové delegace
na 79. zasedání Mezinárodní konference
práce.
V této souvislosti upozorňuji na čl. 3 §
5 Ústavy Mezinárodní organizace práce
a na závěry Výboru pro plné moci Mezinárodní
konference práce na jejím 46. zasedání,
kde bylo zdůrazněno, že "... pokud v dané
zemi existuje více odborových organizací,
vláda musí všechny tyto organizace brát
v úvahu při výběru a jmenování
odborového delegáta a jeho poradců".
Žádám proto, aby vláda v České
republice při jmenování odborových
delegátů a jejich poradců v letošním
roce přihlédla k odborovému pluralismu existujícímu
v naší zemi a jmenovala odborové delegáty,
eventuelně poradce i z řad alternativních
odborových organizací.
V celé řadě demokratických zemí,
kde existuje odborový pluralismus, vlády těchto
zemí uplatňují systém rotace při
výběru odborových delegátů
na zasedání mezinárodní konference
práce. Z našeho nejbližšího okolí
dávám příklady: je tomu tak ve Francii,
Belgii, Holandsku, Lucembursku, v Portugalsku, na Kypru a v řadě
dalších zemí.
Podle našeho názoru systém rotace při
jmenování odborové části delegace
České republiky na zasedáních mezinárodní
konference práce by měl být do budoucna zásadním
principem, ze kterého by vláda České
republiky měla vycházet, Zároveň se
domnívám, že bychom měli převzít
praxi uplatňovanou v demokratických západních
zemích, kde existuje ještě navíc rotace
při výběru odborového delegáta
země v roce zasedání Mezinárodní
konference práce, kdy se konají volby do Správní
rady Mezinárodního úřadu práce.
K odborovému pluralismu je třeba přihlédnout
i v Radě hospodářské a sociální
dohody České republiky, kde zastupují odboráře
pouze zástupci Českomoravské komory České
a Slovenské konfederace odborových svazů
a Konfederace umění a kultury, bez ohledu na alternativní
odborové organizace, které v České
republice existují. Např. požadavek na zastoupení
Odborového sdružení Čech, Moravy, Slovenska
v Radě hospodářské a sociální
dohody byl předkládán již v roce 1991
a znovu v roce 1992. Do dnešního dne nedošlo
ani k účasti zástupců tohoto sdružení
na předporadách odborových zástupců,
které probíhají před každým
řádným zasedáním Rady hospodářské
a sociální dohody České republiky.
Vážení kolegové, vzhledem k tomu, že
jednání Mezinárodní konfederace práce
probíhá v druhé polovině května,
obracím se na vás s prosbou, aby interpelace byla
prohlášena za naléhavou a lhůta k vyřízení
zkrácena o 9 dnů, tedy na 21 den. Děkuji
vám.