Čtvrtek 22. dubna 1993

Guvernér ČNB Josef Tošovský: Stručně bych se vyjádřil k dotazům, které byly vzneseny.

První dotaz se týkal bilance bývalé SBČs a v podstatě pohledávky, která vznikla při rozdělení této bilance na dvě bilance dvou centrálních bank. Protože tento problém je dost často diskutován, dovolte mi trochu delší výklad.

Když byly přijaty principy dělení majetku federace, zejména princip územní a princip 2:1 a dále potom princip finančního vypořádání, je prakticky matematicky jasné, že při těchto dvou prvních principech, t.j. 2:1 a územním princip, nemohou být sestaveny z jedné bilance 2 bilance tak, aby byly matematicky vyrovnány a nevznikla žádná pohledávka nebo žádný závazek. To je jeden problém.

Kdybych se pokusil najít v rozsahu, který znáte, 24,7 mld., kompenzaci v rámci bilance, aby byly vyrovnány, tak bychom například na Slovensko nesměli dát vůbec nic z devizových rezerv a ještě by to nepokrylo ani rozsah této pohledávky. A vy víte, že to bylo ekonomicky nemožné (alespoň pro slovenskou stranu). Bylo by možno ještě uvažovat o kompenzaci u dvou až tří menších položek, ale jinde to prostě nešlo. Proto při dělení vznikla tato pohledávka.

Její příčinu bych charakterizoval poměrně stručně. Především šlo o úvěry. Státní banka československá jako banka bank poskytovala úvěry bankám a většími příjemci a žadateli o úvěry na aukcích (tyto úvěry jsme poskytovali prostřednictvím aukcí) byly slovenské banky než české banky. Čili nebyly úvěry, které by byly námi poskytovány, nakupovány v poměru 2:1, ale relativně více nakupovaly slovenské banky než české banky. Tento rozdíl činil asi 4,5 mld. korun, kdybych to pak porovnal s poměrem 2:1.

Dále šlo o prostředky obchodních bank, které byly uloženy u centrální banky, tedy pasíva té centrální banky.

Pro zajímavost: Výše vkladů českých peněžních ústavů u Státní banky československé ke konci roku byla 44,3 miliardy korun a slovenské banky měly uloženo u Státní banky československé 9,7 miliardy korun. Čili - zase žádný poměr 2:1. A do rozdělení 2:1 tady zase vzniká rozdíl asi 8 miliard 300 mil. korun. K tomu přistupují pohledávky za státními rozpočty. Centrální banka vede - nebo spíše loni vedla - účty všech tří rozpočtů.

Český rozpočet měl dluh u centrální banky asi 59 miliard, slovenský rozpočet 39,3 miliardy. Čili zase relativní poměr slovenského dluhu vůči českému nebyl 2:1, ale větší, Rozdíl je zase asi 5 miliard 600. A teď bych mohl jmenovat ještě další položky. Ale tyto tři jsou hlavní. Jsou to ty, které by ukázaly až na tu sumu 24,7 miliardy korun.

Dále k tomu - toto skutečně není nějaká hra čísel, Toto není možno vyřešit v rámci bilance. Za těmito čísly jsou skutečně skryty efektivní pohyby, reálné pohyby peněz a majetku. O tom není vůbec žádná pochybnost.

V případě, že by tato pohledávka nebyla ze slovenské strany zaplacena, znamená to, že Česká národní banka, která tuto pohledávku ve svých knihách bude muset mít, musí českým bankám ty prostředky, které u ní měly uloženy, zaplatit. A to jsou prostředky obyvatelstva, podniků. Potažmo tedy jde o obyvatelstvo. Říkám to proto, abychom viděli, co až za tím je. Na druhé straně, kde to bylo vynaloženo - na Slovensku, na státní rozpočet. Mohl bych zkratkovitě říci: na financování Gabčíkova - promiňte mi teď nepřesnosti v příkladech - a samozřejmě na úvěry slovenskými bankami poskytované do slovenské ekonomiky.

Čili - to jsou naprosto reálné prostředky. A týkají se našich občanů.

Druhý dotaz - nebo ještě k řešení. Pokud by tato pohledávka nebyla zaplacena, centrální banka má veliký problém. Loňský zisk centrální banky byl asi 2,5 miliardy korun a to bylo za celé Československo. V případě letošního roku, předpokládejme, že by se zisk pohyboval na stejné úrovni, by to znamenalo např. odepisovat tuto pohledávku po 10 let a nepřidávat nic a neodvádět nic do státního rozpočtu. Nebo - a to by bylo lepší řešení - aby stát na sebe tento dluh převzal. Obojí je samozřejmě jenom otázka formy a struktury financování, ekonomicky tento problém tady zůstává.

Druhá otázka se týkala devizových rezerv. Devizové rezervy České národní banky činily na počátku letošního roku po rozdělení od slovenských 847 miliónů amerických dolarů. V současné době se naše rezervy pohybují - ten stav denně kolísá - mezi 1,5 - 1,6 miliardy dolarů.

Příčiny toho růstu jsou několikeré. Obchodní bilance je sice v deficitu a byla v pasívu za celý loňský rok, to ovšem ještě neznamená, že je i tzv. běžný účet platební bilance deficitní, protože ohromný boom sektoru služeb, který proběhl v loňském roce a v předloňském roce, přináší svoje ovoce v podobě deviz. A tento deficit v obchodu je více než překrýván tzv. obchodem neviditelným, to je výnosy dopravného, tranzitu a zejména turistiky. Čili tyto výnosy devizové zatím překrývají tento deficit,

V prvním čtvrtletí přišly přímé zahraniční investice cca v rozsahu 250 miliónů amerických dolarů, což znamená další příliv do rezerv.

A za třetí, Česká národní banka vstoupila na kapitálový trh, kde vzala sumu 375 miliónů amerických dolarů a ještě asi 2 nebo 3 drobnější půjčky včetně jedné od Mezinárodního měnového fondu. Toto jsou výpůjčky na zvýšení devizových rezerv. Ty nejsou běžně spotřebovávány v ekonomice.

Toto jsou zhruba příčiny toho, proč rostou devizové rezervy. Přesto se domnívám, že je potřeba být velmi obezřetný. Deficit obchodní bilance byl poměrně značný, asi 1,6 miliardy amerických dolarů za celý loňský rok. Mohla by se tady projevit tzv. holandská nemoc, což znamená, že jestliže ten vývoj platební bilance je dobrý, tak se nikdo nestará o vývoz a dovoz. Já na to upozorňuji a myslím si, že je potřeba možná doplnit některé naše instituce v naší ekonomice na podporu exportu. Mám tím na mysli zejména instituci na dlouhodobé exportní úvěrování a eventuálně větší možnosti poskytování garancí při vývozu do zahraničí a subvencování úrokových sazeb.

Teď si nejsem přesně jist, jestli jsem dotazu přesně rozuměl. Šlo o dotaz týkající se poklesu pokladního plnění státního rozpočtu z 10,5 miliardy o cca 5 miliard. K tomu bych chtěl říci, že vývoj českého státního rozpočtu v letošním roce nás překvapil a do jisté míry i zaskočil. Nikdo z nás neočekával, že v 1. čtvrtletí bude aktivní. Očekávali jsme spíš pasívum. Teď je otázka, zda tento vývoj je trvalý nebo zda jde o přechodné období, v kterém pomohlo nějaké doúčtování daní z loňského roku.

My jsme v kontaktu s ministerstvem financí, abychom mohli situaci analyzovat, ale zatím nám toto - to říkám zcela upřímně - není úplně jasno.

Jestliže jde státní rozpočet do aktiva, tzn. že má méně výdajů než by mohl mít, otevírá to pole působnosti pro větší poskytování úvěrů do ekonomiky. A úvěrů do ekonomiky bylo v 1. čtvrtletí už vpuštěno více než by mělo podle našeho měnového programu původního. Úvěry stouply asi o 4,3% za 1. čtvrtletí loňského roku.

Třetí dotaz se týkal rozdělení měny. My stále ještě přesně nevíme, kolik přesně je oběživa. Tím mám na mysli bankovek a mincí v České republice. Nevíme to z toho důvodu, protože jsme znali údaj za celou ČSFR, ale nikdo nevěděl, kolik obíhá na území České republiky a kolik na území Slovenské republiky. My jsme mohli jenom toto oběživo, ten stav k 1. 1. rozdělit v poměru 2 : 1, což znamenalo pro Českou republiku cca 66 miliard korun oběživa. Do měnové odluky tento pokles oběživa činil cca 40 miliard, což zároveň znamenalo obrovské operace centrální banky, protože těchto 40 miliard připlynulo na depozitní účty u bank, které najednou měly nadbytečnou likviditu, obrovskou, kterou mohly vpustit do ekonomiky ve formě úvěrů, což by znamenalo obrovské inflační nebezpečí.

My jsme našimi operacemi, zejména zvýšením minimálních povinných rezerv, i vydáváním našich tzv. pokladničních poukázek, které banky od nás kupovaly, museli stahovat a absorbovat masu peněz do naší bilance.

Obrácený proces samozřejmě nastal po rozdělení měný, kdy hotovost cca 20 miliard se postupně zvyšuje, ale ne tak rychle, jak jsme očekávali. A v současné době jsme na hranici oběživa zhruba 50 miliard korun.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu guvernéru České národní banky za jeho závěrečné slovo. A nyní bych poprosil zpravodaje pana poslance Tomáše Ježka o slovo.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, ještě než přečtu návrhy, které zde padly, bych chtěl sdělit všem poslancům, že zpráva České národní banky o měnovém vývoji byla rovněž projednávána v bankovní komisi parlamentu a že zápis z této komise je k dispozici u pana místopředsedy Ledvinky k nahlédnutí pro všechny poslance.

Během rozpravy padly jen dva návrhy, shodou okolností jsem je oba přednesl já. První se týkal uznání České národní bance za bezvadný průběh rozdělení československé měny. Já ho znovu přečtu:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu vyslovuje České národní bance uznání za bezvadný průběh rozdělení československé měny."

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 113.

Kdo je proti? Nikdo.

Návrh byl přijat.

Poslanec Tomáš Ježek: Druhý návrh se týkal stanoviska parlamentu k samotné zprávě:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu bere na vědomí zprávu České národní banky o měnovém vývoji za rok 1992."

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 133.

Kdo je proti? Nikdo.

Konstatuji, že tato dvě usnesení byla k tomuto bodu přijata.

Děkuji panu Tomáši Ježkovi a děkuji guvernérovi České národní banky panu Tošovskému a loučím se s ním. (Potlesk.)

Tím jsme projednali bod, označený v našem plánu jako bod 25. Zůstává před námi bod dodatečně zařazený, který jsme nazvali "Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky". S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Röschová. Uděluji jí slovo.

Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych měla návrh na změnu programu naší schůze. Navrhuji, aby se bod 29., to je "Vládní návrh zákona České národní rady, kterým se mění zákon ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (sněmovní tisky 2297)" přesunul až za poslední bod našeho programu. Dnes se omluvil pan ministr Lux kvůli jakési neodkladné záležitosti. Domlouvali jsme se, že bychom tento bod projednávali zítra.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji paní poslankyni Röschové. S další faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Mandelík. Uděluji mu slovo.

XXVI.

Návrh poslance Richarda Mandelíka a dalších na vydání zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu podle sněmovních tisků 128274

Poslanec Richard Mandelík: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, já si dovoluji navrhnout, abychom vypustili z pořadu bod č. 26, "Návrh skupiny poslanců na vydání zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (sněmovní tisky 128274)", a to z toho důvodu, že nebyl zatím ještě projednán všemi výbory. Doporučuji ho zařadit na nejbližší květnovou schůzi.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji kolegovi Mandelíkovi.

Padly zde dva procedurální návrhy, budeme o nich postupně hlasovat tak, jak byly předneseny.

Nejprve budeme hlasovat o procedurálním návrhu kolegyně Röschové na to, abychom bod 29., to je "Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání", přesunuli jako poslední bod programu této schůze.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 109.

Kdo je proti? 10.

Konstatuji, že tento návrh na změnu pořadu byl přijat.

Další byl procedurální návrh kolegy Mandelíka, který navrhuje vypustit bod 26., což je "Návrh poslance Mandelíka a dalších na vydání zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu" a projednat ho na příští schůzi.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 141.

Kdo je proti? Nikdo.

Návrh byl přijat.

Domnívám se, že není námitek, abychom nyní dokončili přerušený bod, který jsme nazvali

XXIII.

Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky

Připomínám, že byla přerušena rozprava k tomuto bodu. V rozpravě vystoupil pan poslanec Motyčka s návrhem, aby předsedou této komise byl zvolen místopředseda Poslanecké sněmovny, poslanec Jan Kasal. Budeme pokračovat v rozpravě. Ptám se, zda si někdo další přeje vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Nikoho nevidím. Rozpravu uzavírám a končím.

Budeme hlasovat o usnesení:

"Poslanecká sněmovna volí předsedou stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky poslance Jana Kasala."

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 100.

Kdo je proti? Nikdo.

Děkuji. Pan Jan Kasal byl zvolen předsedou stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky.

Dalším bodem, který je třeba dokončit, je XIX. "Volba předsedy výboru Fondu dětí a mládeže."

Mám zprávu, že volba je připravena. Proto přerušuji schůzi s tím, že volba bude probíhat od 16.30 do 16.50 hod. Sejdeme se v 16.55 hodin.

(Jednání opět zahájeno 17.05 h.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás poprosil o aktivní účast. Děkuji za pochopení,

Dalším bodem našeho schváleného pořadu je

XXVII.

Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 253 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 278. Z pověření vlády České republiky předložený návrh zákona odůvodní ministr práce a sociálních věcí pan Jindřich Vodička, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přednesením zprávy o činnosti banky panem guvernérem Tošovským zavládla ve sněmovně velice dělná atmosféra. Věřím, že tuto atmosféru krátkou novelou zákona o civilní službě nenaruším, protože se jedná o úpravu technickou.

Předložený návrh novely řeší situaci, která nastala po 31. 12. 1992, kdy Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky vyhlásil nález, že "ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 1 8/1992 Sb., o civilní službě, v rozsahu, ve kterém se vztahuje i na odvody uskutečněné před účinností tohoto zákona, t j. před 16. lednem 1992, není v souladu s čl. 1 a 15 odstavec 3 Listiny základních práv a svobod".

Rozpor Ústavní soud spatřoval v tom, že občanům odvedeným před 16. 1. 1992 nebyla poskytnuta 30denní lhůta k podání prohlášení o odepření výkonu vojenské základní, resp. náhradní služby, která platí pro občany odvedené po tomto datu. Znamená to, že občané odvedení před 16. lednem 1992 mohou od 1. 1. letošního roku kdykoli bez časového omezení učinit prohlášení o odepření výkonu vojenské, resp. náhradní služby. Z důvodové zprávy je patrno, že této možnosti ve velké míře využívají.

Novelu, která tento stav odstraňuje, předkládá vláda také s ohledem na vzrůstající počet prohlášení o odepření vojenské základní nebo náhradní služby podaných v poslední době i na skutečnost, že tento stav v armádě bez přijetí potřebných legislativních řešení by mohl trvat i několik let.

Pokud občané odvedení po účinnosti zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, mají možnost podat prohlášení o odepření výkonu vojenské základní nebo náhradní služby omezenu 30 dny od ukončení odvodního řízení, je třeba stanovit zákonem rovnocennou lhůtu i těm občanům, kteří byli odvedeni před 16. lednem 1992, a tím ukončit období, kdy mohli podat prohlášení o odepření vojenské základní nebo náhradní služby bez časového omezení.

Pro informaci Poslanecké sněmovny mohu uvést, že připravujeme komplexní novelizaci právní úpravy o civilní službě.

Se stanoviskem obsaženým ve společné zprávě výborů, které návrh projednaly, souhlasím. Žádám vás, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, o vyslovení souhlasu s touto krátkou novelou zákona o civilní službě. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu ministrovi a prosím společného zpravodaje výborů Poslanecké sněmovny pana poslance Tomáše Fejfara, aby sněmovně odůvodnil společnou zprávu výborů.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně, návrh této novely projednaly výbory branný a bezpečnostní a petiční, pro lidská práva a národnosti. Společná zpráva je vám předložena pod č. 278. Pokud někdo z vás snad má 298, byl to omyl.

Co se týče změn, které nastaly ve společné zprávě proti původnímu textu, oba výbory doznaly, že pro lepší seznámení těch, kterých se tato novela bude týkat, bude dobré o měsíc odložit. Jediný rozdíl, který byl mezi oběma výbory, byl, že výbor petiční, pro lidská práva a národnosti tam stanovoval nikoli 1. července, ale posledního června.

Na našem výboru došlo k dohadům o to, že by vlastně nebyla dodržena 30denní lhůta, a proto máte tento výsledek, který není možno zpochybnit. Je tam ta lhůta 30 dnů.

Změna - slovo "odvedený" nahradit slovy "jehož odvodní řízení bylo ukončeno" - je samozřejmě podle dikce zákona a se souhlasem všech.

Dovolte mi, abych i já vás vyzval k souhlasu s touto novelou. Děkuji,

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se zatím nikdo písemně nepřihlásil. Nehlásí se nikdo ani teď, proto ji končím. Ptám se, zda se pan ministr nebo společný zpravodaj chtějí vyjádřit. Nechtějí, děkuji. Nyní budeme hlasovat o celém návrhu zákona.

Kdo souhlasí s návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, podle sněmovního tisku 253 a ve znění společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny podle sněmovního tisku 278, ať zvedne ruku. 125.

Kdo je proti? 1.

Konstatuji, že jsme schválili vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu společnému zpravodaji.

Dalším bodem podle schváleného programu je bod

XXVIII.

Interpelace, otázky a podněty poslanců Poslanecké sněmovny na členy vlády České republiky

Upozorňuji poslance, že vládu v tomto bodě zastupuje pan ministr Vodička.

O slovo se přihlásil pan poslanec Jaroslav Štrait, kterému dávám slovo.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, obracím se s interpelací na vládu České republiky v tomto znění:

Vláda České republiky má předložit pověřovací listiny na 80. zasedání Mezinárodní konference práce, na němž proběhnou i volby členů Správní rady. V předchozích letech byla odborová část delegace ČSFR na zasedáních Mezinárodní Konference práce výlučně složena ze zástupců České a Slovenské konfederace odborových svazů, Konfederace umění a kultury, což bylo i důvodem loňského protestu Odborového sdružení Čech, Moravy, Slovenska proti plným mocím odborové delegace na 79. zasedání Mezinárodní konference práce.

V této souvislosti upozorňuji na čl. 3 § 5 Ústavy Mezinárodní organizace práce a na závěry Výboru pro plné moci Mezinárodní konference práce na jejím 46. zasedání, kde bylo zdůrazněno, že "... pokud v dané zemi existuje více odborových organizací, vláda musí všechny tyto organizace brát v úvahu při výběru a jmenování odborového delegáta a jeho poradců".

Žádám proto, aby vláda v České republice při jmenování odborových delegátů a jejich poradců v letošním roce přihlédla k odborovému pluralismu existujícímu v naší zemi a jmenovala odborové delegáty, eventuelně poradce i z řad alternativních odborových organizací.

V celé řadě demokratických zemí, kde existuje odborový pluralismus, vlády těchto zemí uplatňují systém rotace při výběru odborových delegátů na zasedání mezinárodní konference práce. Z našeho nejbližšího okolí dávám příklady: je tomu tak ve Francii, Belgii, Holandsku, Lucembursku, v Portugalsku, na Kypru a v řadě dalších zemí.

Podle našeho názoru systém rotace při jmenování odborové části delegace České republiky na zasedáních mezinárodní konference práce by měl být do budoucna zásadním principem, ze kterého by vláda České republiky měla vycházet, Zároveň se domnívám, že bychom měli převzít praxi uplatňovanou v demokratických západních zemích, kde existuje ještě navíc rotace při výběru odborového delegáta země v roce zasedání Mezinárodní konference práce, kdy se konají volby do Správní rady Mezinárodního úřadu práce.

K odborovému pluralismu je třeba přihlédnout i v Radě hospodářské a sociální dohody České republiky, kde zastupují odboráře pouze zástupci Českomoravské komory České a Slovenské konfederace odborových svazů a Konfederace umění a kultury, bez ohledu na alternativní odborové organizace, které v České republice existují. Např. požadavek na zastoupení Odborového sdružení Čech, Moravy, Slovenska v Radě hospodářské a sociální dohody byl předkládán již v roce 1991 a znovu v roce 1992. Do dnešního dne nedošlo ani k účasti zástupců tohoto sdružení na předporadách odborových zástupců, které probíhají před každým řádným zasedáním Rady hospodářské a sociální dohody České republiky.

Vážení kolegové, vzhledem k tomu, že jednání Mezinárodní konfederace práce probíhá v druhé polovině května, obracím se na vás s prosbou, aby interpelace byla prohlášena za naléhavou a lhůta k vyřízení zkrácena o 9 dnů, tedy na 21 den. Děkuji vám.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP