Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
dovolte mi, abych se pokusil otevřeně pojmenovat
některé aspekty, které provázejí
snahu neschválit novou zprávu o stavu vysílání
a o činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní
vysílání. Dovolte, abych tak zároveň
předložil postoj klubu ODA k této věci.
Za prvé schvalování zprávy má
zřetelně pouze zástupný charakter.
Ve skutečnosti jde o snahu otevřít cestu
k odvolání rady. Znamená to tedy, že
o kvalitě samotně zprávy se příliš
nehovoří. Ani by to nebylo dost dobře možné,
protože zpráva, ať se to někomu hodí
nebo ne, je v podstatě kvalitní, výstižná
a dokumentující velký objem práce,
který rada vykonala. Kdo chce prokazovat opak, dostává
se do nezáviděníhodné situace toho,
kdo má z komára udělat velblouda.
Za druhé položím otázku. O jaké
jiné věci by mohlo jít, když nejde o
zprávu samu o sobě?
a) Může jít o snahu změnit mechanismus
práce takové rady. V tom případě
by ovšem měl být předložen návrh,
jak změnit legislativní podmínky její
práce. To se zatím nestalo.
b) Může jít o snahu změnit od základu
princip rozhodování v politice vysílacích
licencí a zákonných mantinelů vysílání,
např. nahradit princip nezávislých rad principem
přímého řízení vládou.
Takovou představu má např. pan premiér.
Je to legitimní názor. Jeho prosazování
v parlamentu by však nesmělo mít charakter
skrytého záměru, ale otevřeně
předkládaných návrhů legislativních
změn, o kterých by parlament po diskusi explicitně
rozhodl. Nic takového zatím předloženo
nebylo.
Tyto dvě možnosti by znamenaly snahu o změnu
pravidel. V tom smyslu by šlo o snahy legitimní, zvláště
kdyby byly prezentovány otevřeně a také
podle pravidel, kterými se demokratický stát
řídí. Jsou tu ale i další možnosti.
c) Může jít o snahu potrestat radu za některá
rozhodnutí, která nejsou v souladu se záměry
vlivné politicko-hospodářské síly.
d) Může jít konečně o snahu předejít
dalším rozhodnutím rady, která by nemusela
být v souladu s tím, co považuje za správné
vlivná politicko-hospodářská síla.
V těchto dvou případech již podle mého
soudu nejde o legitimní záměry obvyklé
v demokratickém státě. Jde totiž ve
skutečnosti o odmítání obecných
pravidel, která v podobě zákona přijal
parlament. Jde přímo o snahu porušit základní
pravidlo, které bylo přijato, a sice nezávislost
rady na ostatních mocenských strukturách,
ať tyto v daném okamžiku považují
za správné cokoliv.
Pokud je třeba změnit pravidla, ať o tom rozhodne
parlament. Pokud dochází k porušení
zákonů, je příslušný k
nalezení práva nezávislý soud.
My jsme však svědkem třetí varianty,
a sice prosadit názor vlivné síly bez ohledu
na přijatá pravidla. K takovému účelu
se samozřejmě snadno shromáždí
množství argumentů až pseudoargumentů.
Za třetí se domnívám, že bude
správné připomenout některé
základní principy, o které se dosavadní
přijatá pravidla opírají. Především
je podle mého soudu nutno připomenout zdánlivě
banální fakt, a sice, že úkolem nezávislé
rady je nezávisle rozhodovat. Nezávisle na čem?
Samozřejmě, že nezávisle na mínění
různých zájmových či politických
skupin, ať jsou v jakémkoliv postavení. Je
paradoxní, že když rada rozhodovala tak, jak
se od ní očekává, rozhodovala nezávisle,
vyvolalo to značnou nevůli určitých
parlamentních stran. Obávám se, že nesouhlas
parlamentu jako celku s rozhodováním jím
ustavené nezávislé rady, vyvolaný
politickým nesouhlasem právě s jejím
nezávislým rozhodnutím, by nepřispěl
k vyšší zralosti naší demokracie.
Domnívám se tedy, že i když ti, kteří
se snaží radu odvolat, snesou zde na hromádku
množství všelijakých argumentů
o škodlivosti rozhodování rady buď pro
rozpočet republiky, buď pro mediální
politiku, či z jiné kapsy argumentů o drobných
nedostatcích ve správním postupu - jestliže
nějaké byly - ,podezřelých svědectví
těch, kteří nebyli uspokojeni a dalších,
nelze se divit. Když jde o zájem politické
síly ovládnout sdělovací prostředky,
argumenty se najdou. Nelze se však nejen divit. Nelze zároveň
ani pustit ze zřetele fakt, že jde stále o
jedno a totéž. O zásadní nesouhlas se
skutečností, že rozhodnutí proběhla
nezávisle. Může se někdo zeptat, kde
jsou hranice takové nezávislosti. Odpověď
je pádná a jasná. Jsou v zákoně
a mají být v dalších tradičních
pravidlech, která všichni dodržují.
Dovolte, abych si zde pomohl citací článku
MF Dnes z pera redaktora Tomáše Klvani, se kterou
nelze než souhlasit:
"Dnes je na místě, aby Sněmovna celou
činnost rady pečlivě zhodnotila a vyvodila
z ní důsledky. Nejde o porušení nezávislosti,
ale o kontrolovatelnost každého kroku. Parlament by
měl raději předložit velmi přesná
pravidla hry a jejich dodržování průběžně
prověřovat. "
Ano, je-li zákon nepřesný, je třeba
ho zpřesnit. Chybí-li tradice, je třeba ji
trpělivě budovat. Nesmějí však
tyto hranice být nalézány v aktuálním
a úzce pragmatickém rozhodnutí některé
politické síly. Potom se totiž hroutí
nejen zákon, ale i možnost vybudovat tradici. Může
se někdo také zeptat: Nebylo by lepší,
aby žádné takovéto rady nebyly? Nebylo
by lepší, aby jejich práci vykonávala
přímo sněmovna? Není skutečně
lepší, efektivnější a přirozenější,
nesnažit se o utopický systém ideálního
fungování naprosto nezávislých rad,
jestliže politické strany, nesouhlasící
s rozhodováním rady, ji mohou za trest legálně
odvolat? A vůbec - musí být rada, spravující
např. televizní a rozhlasové vysílání,
nezávislá? Vždyť ani vláda není
nezávislá a nadstranická; právě
naopak. Nebyl by tedy lepší systém spravování
mediální politiky parlamentním způsobem
a politickými stranami? Není to vhodnější
a demokratičtější, než podezřelé
instituce nezávislých rad?
Odpověď na tyto otázky musí být
zase jednoznačná a vycházet z toho, v jakém
vzájemném poměru proti sobě stojí
oblast řízení státu či vlády
na jedné straně a oblast médií, tedy
tvorby a přenosu informací i o této vládě
a o vládnutí na druhé straně. Nejvlastnějším
principem demokracie je fakt, že vláda vládne
striktně stranicky a realizuje konkrétní
politický program, který vyhrál ve volbách
třeba jen o pár hlasů. Zvolit však stejný
způsob i pro oblast, která má o té
první oblasti informovat, by bylo zhoubné. Řeknu
hned, proč.
Vládě náleží výkonná
moc a výkon státní správy. Má
proto program, který stanoví, co a jak se má
vykonat. Aby takový program mohl být úspěšný,
musí být konsistentní, založený
v podstatě na jednom mínění. Toto
však nemusí být nutně případ
všech rozhodnutí, která má učinit
parlament. Ne vždy jde o realizaci konkrétního
programu, který uspěl ve volbách. Různé
soudní pře se mají rozhodovat nikoli ve prospěch
a podle vůle většiny, ale podle zákona
a spravedlnosti. Rozsudky nevynášejí politické
většiny v parlamentu, nýbrž nezávislé
instituce soudy obsazené kvalifikovanými soudci.
Prezident republiky v našem systému není hlavou
exekutivy, nerealizuje konkrétní program. Proto
prezident není nutně volený člen nejsilnější
strany, nýbrž spíše osobnost, požívající
všeobecnou úctu a respekt a úspěšně
reprezentující všechny občany a celý
stát.
Stejný případ je rozhlasové a televizní
vysílání. Jelikož v něm nejde
o realizaci konkrétního politického programu,
ale o informování o všech takových programech,
není nutné, aby byla média spravována
ani politickou většinou, ani menšinou. Vysílání
má být totiž - a jsem znovu v naprostém
začátku - nezávislé. Tedy řízené
a spravované nezávislou radou, jak je tomu zvykem
i v jiných demokratických zemích. Neboť
nezávislá rada je, jak zkušenost ukazuje, nejlepší,
nikoliv ovšem absolutně spolehlivou zárukou
proti těm snahám politických stran ovládnout
vysílání médií, které
se bohužel čas od času objevují.
Shrnu-li uvedené argumenty, pomohu si dvěma citáty.
První je upozornění maďarského
Ústavního soudu, který se vyjádřil
k situaci v Maďarsku, ne nepodobné naší.
Citace:
"Konsensus politických stran, zvláště
pouze parlamentních politických stran, a jejich
zastoupení v nějakém orgánu, dohlížejícím
na oblast vysílání, nemůže poskytovat
ústavní záruku svobody tisku ve veřejných
sdělovacích prostředcích." Konec
citace.
Druhý je názorem odborníků Evropského
ústavu pro sdělovací prostředky. Citace:
"Dnes je jedním z nejdůležitějších
problémů v oblasti sdělovacích prostředků
v zemích střední a východní
Evropy televizní monopol a pokusy vlády vytvořit
opět staronový systém kontroly televize jednou
politickou stranou." Konec citace.
Jak vidíte, argumentace se nutně dostala do oblasti
diskuse o mechanismech spravování oblasti vysílání,
nikoliv ke zprávě samotné. Nedomnívám
se však, že jsem se tím odchýlil od bodu,
který je ve skutečnosti projednáván.
Nicméně se vrátím přímo
k dnešní situaci, kdy máme hlasovat nikoli
o zprávě samotné a ještě také
nikoliv o odvolání rady. Dnes máme totiž
hlasovat o mnohem důležitější věci,
a to o samé nezávislosti rozhlasového a televizního
vysílání.
Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že argumenty,
prokazující nekvalitu či nedostatečnost
zprávy byly, pokud byly vůbec vzneseny, velmi vágní
a umně konstruované, vzhledem k tomu, že skupinové
zájmy by se neměly prosadit v oblasti financované
z daní všech poplatníků, nejen voličů,
vládní koalice, vzhledem k tomu, že se obávám,
aby tzv. válka o média nevypukla u nás podobně,
jako proběhla např. v Maďarsku, kde vedla k
silné nesnášenlivosti na politické scéně
ústící až v nacionalistické a
rasistické postoje typu "Židé ven z televize
I", vzhledem k tomu, že existují různé
náznaky, že někteří odpůrci
rady mají osobní zájem na udělení
licencí některým odmítnutým
společnostem, vzhledem k tomu, že radu zvolil parlament,
a významnou část dokonce tento parlament,
bylo by směšné, kdyby titíž, kteří
konkrétní osoby navrhli, se nyní lekli toho,
že se členové rady chovají tak, jak
se od nich očekávalo, z těchto důvodů
navrhuji sněmovně, aby
1. zprávu schválila, a dále doporučuji
zejména politickým klubům,
2. aby se ihned začalo s přípravou takových
legislativních změn, které by dále
zpřesnily mechanismy fungování a rozhodování
rady, jakož i její odpovědnosti vůči
parlamentu, včetně zpřesnění
postupu při případném odvolávání
a nové volbě rady;
3. aby se úsilím všech politických a
dalších subjektů kultivovala tradice nezávislého
rozhodování v oblasti správy rozhlasového
a televizního vysílání. Děkuji
vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kužílkovi. Prosím, aby se slova
ujal pan poslanec Ullmann a připraví se pan poslanec
Jaroš.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane
předsedající, kolegyně a kolegové,
jsem nesmírně rád, že mohu vystoupit
hned po panu poslanci Kužílkovi, protože hodlám
navázat na jeho rozsáhlý exkurs do pojmu
"nezávislost". Ano, samozřejmě,
nezávislost je to, co potřebujeme zejména
v masmediální politice. Nicméně, když
hovoříme o nezávislosti, je zcela nezbytné
podle mého názoru říci, o jakou nezávislost
se jedná, tedy o nezávislost na čem, či
nezávislost na kom.
Samozřejmě je zcela správné, aby tato
rada byla nezávislá na státních orgánech,
na vládě; s tím plně souhlasím.
Ale ona nezávislost může být definována
také k jiným věcem, může být
nezávislost na morálce, může být
nezávislost na zodpovědnost, může být
nezávislost na celé řadě jiných
věcí. Mimo jiné, já bych osobně
očekával a považoval za velmi vhodné,
aby tato nezávislost byla nezávislostí na
některé z politických stran. Domnívám
se, že zejména z tohoto pohledu musíme posuzovat
nezávislost této rady nejen jako obecný pojem
, ale velmi pečlivě si uvědomit, k čemu
tento pojem nezávislosti by se měl vztahovat.
Jenom jako drobný detail bych si dovolil uvést,
že v podstatě každý diktátor byl
nezávislý. To je podstata diktátu. Podstata
diktátu je nezávislost, vážení!
Domnívám se, že i nezávislá rada
by měla být závislá. Nutně
musí být závislá. Musí být
závislá na zodpovědnosti, musí být
závislá na odbornosti a na morálce. V jiných
oblastech by nezávislou měla zůstat. Myslím
si, že zejména z tohoto pohledu je potřeba
tento problém mimo jiné - samozřejmě
pouze mimo jiné - také posuzovat. Děkuji
vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Ullmannovi. Omlouvám se panu poslanci Jarošovi,
kterého jsem chtěl vyvolat v tomto bodu. On se však
přihlásil trošku s něčím
jiným. Takže konstatuji, že v tuto chvíli
nemám žádné další písemné
přihlášky do rozpravy a že tedy mohu dát
slovo těm, kteří se hlásí z
pléna. Je to paní poslankyně Marvanová
jako první.
Poslankyně Hana Marvanová: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, původně jsem neměla vůbec
v úmyslu vystupovat k tomuto bodu a myslela jsem si, že
diskuse bude probíhat čistě ve věcných
argumentech o tom, co ve zprávě je a není.
Nemohu si odpustit reakce na vystoupení pana poslance Kužílka,
který tím dal najevo názor politické
strany, kterou zde zastupuje.
Zaráží mě malá informovanost
pana poslance Kužílka, který byl v tomto parlamentu
v minulém volebním období, který se
stejně jako já podílel na zpracování
těchto zákonů i na zpracování
a přijímání zákona o Radě
České republiky pro rozhlasové a televizní
vysílání. On stejně dobře jako
já ví, stejně jako každý, kdo
zná ten zákon, že tato rada není nezávislá,
že je to normální státní orgán,
který je odpovědný ČNR, nyní
tedy Poslanecké sněmovně. Ví také
velmi dobře, že všude ve světě
je to státní orgán vykonávající
státní správu.
Zarazilo mě především to, že se
dovolává neustále v každé větě,
velice demagogicky, slova nezávislost. Ano, je to nezávislost,
ale pouze na vládě. Není to nezávislost
na všech mocenských strukturách a státních
orgánech, jak o tom hovořil ve svém projevu.
To jsem považovala za nutné sněmovně
sdělit, protože některé výroky
nemohou zůstat bez povšimnutí.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji.
Rozpravu končím. Dámy a pánové,
nyní je chvíle pro pana poslance Koronthályho,
který nás povede do problematiky přijetí
usnesení. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladimír Koronthály: Dámy
a pánové, domnívám se, že je
mým právem i povinností nějakým
způsobem shrnout rozpravu a posléze vám předložit
usnesení. V rozpravě, podle mých záznamů,
vystoupilo šest poslanců, z nichž mimo jiné
velmi výrazně oceňuji připomínku
paní kolegyně Marvanové, aby se mluvilo věcně.
Děkuji za tuto připomínku. Je to nesmírně
důležitě pro usnesení, které
budeme přijímat.
V té souvislosti nemohu nepodotknout, že tady zaznělo
několik velkých, řekněme nepřesností,
které považuji uvést na pravou míru
alespoň v těchto bodech.
Co se týká argumentace pana kolegy Zeminy, ohledně
postupu k 40 kabelovým společnostem, kterých
se rada dotázala, zda chtějí požádat
o licenci, jen bych ocitoval § 19 zákona č.
468 odst. 2, druhá věta - "Pro současné,
úplné a nezměněné vysílání
těchto programů " (myslí se tím
těch, které lze přijímat běžným
přijímacím zařízením)
"není zapotřebí licence." Nelze
jednoznačně mluvit o tom, že by rada měla
udělat se 40 společnostmi něco jiného,
než se jich dotázat, zda mají v úmyslu
vysílat také jiné programy a zda mají
v úmyslu si na ně zažádat o licenci.
To jenom proto, že se tady má skutečně
mluvit věcně. Konkrétní důvody,
podle kterých rada rozhoduje, jsou mimo jiné, jak
to plyne ze statutu atd., hlasování. Že jeden
člen je stíhán nebo snad byl obžalován
pro úplatu, o relevantnosti této informace jen tolik,
že původně se mluvilo o třech obviněních,
a kolik jich bude po ukončení...
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče,
je signalizováno z pléna, že vaše vystoupení
má spíše charakter diskusního příspěvku.
Poslanec Vladimír Koronthály: Obávám
se, že moje vystoupení má charakter závěrečného
slova. Je mi líto, je právem zpravodaje reagovat
na podnět vzešlé z rozpravy. Nedá se
nic dělat. (Smích v sále.)
Nemám v úmyslu tady polemizovat nevěcně,
pouze uvádím na správnou míru argumenty,
které zde zazněly, aby se poslanci měli možnost
správně rozhodnout.
K poznámce kolegy Sourala o tom, že zpráva
nevysvětluje, proč udělila licence pro MMDS,
k tomu jen tolik, že byly udělovány během
dubna a května letošního roku. Zpráva,
jak jistě všichni víte, je z 13. dubna. Těžko
se o tom v ní může hovořit. Definice
koupě zboží za účelem dalšího
prodeje je běžná. Není to jenom v tomto
případě. V mnoha případech
se tato definice používá, už proto, aby
společnost, která nedostane licenci, nemusela nutně
zkrachovat, a tudíž žadatel o licenci nepřišel
o všechny peníze. Ke konkurenčnímu prostředí,
o kterém kolega Soural mluví, jen citát zákona
č. 468, § 10, odst. 4, kde se uvádí,
že: "Orgány udělující licence
přihlížejí při posouzení
žádosti mimo jiné k podmínkám,
které by zajišťovali pluralitu a vyváženost
nabídky." Jediný způsob, jak docílit
pluralitu ke kabelovému rozvodu, je současně
fungující systém MMDS, alespoň v této
době. Nemluvě o tom, že MMDS je technicky přípustný
už proto, že existuje doporučení ministerstva
hospodářství, aby tento systém až
do roku 2000 mohl fungovat. Nedoporučení se týká
doby po roce 2000. Dámy a pánové, zákony
asi skutečně nejsou dokonalé. Já jsem
u jejich tvorby nebyl. (Dostal jsem se do parlamentu teprve v
červenci loňského roku.) To musí vědět
ti, kteří se na utváření zákonů
podíleli. Nicméně musím konstatovat,
že rada se řídila podle zákonů.
Odsuzovat radu za to, že se řídila podle zákonů,
dokud zákony nezpřesníme, postrádá
smysl.
Nyní k samotným textům usnesení. Prosím,
aby toto bylo chápáno jako dotaz na kolegu Kužílka,
to, co jste říkal, bylo sice jako usnesení,
ale zřejmě to tak nebylo myšleno. Nebo se mýlím?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec
Kužílek upřesní.
Poslanec Oldřich Kužílek: V podstatě
jsem navrhl pouze to, aby sněmovna schválila zprávu,
čímž vlastně kopíruji původní
návrh, který přednesl pan poslanec Koronthály.
Poslanec Vladimír Koronthály: Děkuji
za toto upřesnění k návrhu. K tomu,
co přednesl kolega Soural pan kolega mi zřejmě
potvrdí, že jím navrhované dva body
usnesení mají být chápány jako
body dva a tři usnesení, v němž prvním
bodem bude buď mnou navržené usnesení,
anebo text usnesení navržený kolegou Zeminou.
V této chvíli si neumím přesně
poradit, zda mám navrhnout nejprve hlasování
o návrhu kolegy Sourala, jakožto o pozměňujícím
návrhu, anebo zda to mám chápat jako návrh
na hlasování o jednotlivých bodech.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče,
věc je vskutku poněkud netradiční,
netypická. Myslím si, že bychom se se záležitostí
vypořádali asi nejlépe tak, kdybychom dali
prvně hlasovat o návrhu pana poslance Zeminy, který
byl alternativní k vašemu. V případě,
že neprojde návrh pana poslance Zeminy, dali bychom
hlasovat o vašem návrhu, a potom o dvou bodech, které
navrhl pan poslanec Soural, pokud by s tím sněmovna
souhlasila. Body kolegy Sourala jsou nezávislé na
tom, jak to dopadne v tom prvním rozhodnutí. Jako
první vystoupil pan poslanec Zemina.
Poslanec Vladimír Koronthály: Zopakuji tedy
alternativu. Návrh pana poslance Zeminy zní: "Poslanecká
sněmovna Parlamentu ČR neschvaluje novou zprávu
o stavu vysílání a o činnosti Rady
České republiky pro rozhlasové a televizní
vysílání (podle sněmovního
tisku 250)."
Místopředseda PSP Jan Kasal: Tolik návrh
usnesení, které přednesl pan poslanec Zemina.
S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec
Hirš. Uděluji mu slovo.
Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
vzhledem k závažnosti této otázky bych
požádal za náš klub o přerušení
jednání na čtvrt hodiny, aby se kluby mohly
před hlasováním poradit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Registruji váš
námět. Myslím si, že by bylo možná
ještě dobré, kdyby pan poslanec Koronthály
zopakoval před tím, než se rozhodneme, zda
vyhovíme návrhu pana poslance Hirše, návrhy
pana poslance Sourala.
Poslanec Vladimír Koronthály: Ano, rád
vyhovím. Svůj návrh usnesení - myslím
- už nemusím opakovat, ten se od návrhu již
přečteného liší pouze tím,
že místo " neschvaluje" je tam "schvaluje".
Druhý bod navržený panem poslancem Souralem
zní: "Poslanecká sněmovna vyjadřuje
nespokojenost s dosavadním postupem Rady České
republiky pro rozhlasové a televizní vysílání
při udělování licencí. "
Třetí bod zní: "Poslanecká sněmovna
ukládá parlamentní komisi pro sdělovací
prostředky, aby zahájila práci na přesnějším
vymezení legislativního rámce a klíčových
principů mediální politiky se zaměřením
na:
1. postavení Rady České republiky pro rozhlasové
a televizní vysílání ve struktuře
státní správy,
2. proces udělování licencí,
3. novelu zákona č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání,
jež by zohlednila mezinárodní závazky
České republiky a změny související
se zaváděním moderních technologií.
"
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Koronthálymu. Nyní máme inventuru
všech návrhů na usnesení. S faktickými
poznámkami se hlásí poslanec Marek Benda
a Ondřej Zemina.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, domnívám se
osobně, že je nutné nejprve hlasovat o kladném
usnesení. Po pravdě řečeno je trochu
sporné, zda vůbec bylo předneseno, protože
- podle mého názoru - pokud výbor nepřijal
usnesení, pak zpravodaj nemohl prezentovat stanovisko výboru.
Předpokládejme však, že to byl osobní
návrh zpravodaje, návrh ale musel zaznít
až v rozpravě, protože nemohl zaznít ve
společné zprávě výboru z projednávání.
Pak je nutné hlasovat o tomto návrhu jako o prvním,
pak o jiných návrzích, které byly
podány. Není možné tento návrh
pokládat za jakýsi základní, protože
nebyl schválen příslušným výborem.
Poslanec Ondřej Zemina: Promiňte, pane místopředsedo,
že zdržuji, ale nejsme uzavřený spolek,
který by své výsledky neprezentoval na veřejnosti.
Musím znova ocitovat větu, kterou jsem řekl
o prošetřování činnosti jednoho
člena rady v souvislosti s úplatky. Tak, jak to
prezentoval kolega Koronthály, mohlo by to znamenat, že
jsem někoho obvinil.
Cituji přesně, jak jsem přečetl: "A
když se k tomu připočte ten fakt, že se
začíná vážně uvažovat
i o prošetřování činnosti jednoho
z členů rady v souvislosti s možnými
úplatky...". To není obvinění
někoho z úplatkářství.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji.
Slovo bude mít pan poslanec Koronthály. Já
bych doporučoval, abychom se sérii faktických
poznámek snažili ukončit.
Poslanec Vladimír Koronthály: Omlouvám
se panu kolegovi Zeminovi. Přiznávám se,
že jsem ne úplně přesně vylovil
z paměti formulaci, kterou on použil. Pokud jsem se
vyjádřil neobratně, omlouvám se.
.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec
Kužílek se hlásí s faktickou poznámkou.
Vidím, že má na stole jednací řád,
takže se bude jednat o námět, kterým
by rozšířil naše možnosti, jak dospět
k hlasování o usnesení.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený
pane předsedající, nejde o moji zálibu
v jednacím řádu, ale o to, že jde vlastně
o můj návrh. Nezbývá mi, než
se k tomu sám vyjádřit.
Pokud tomu dobře rozumím, to, co říkal
kolega Benda, znamená, že zpravodaj či navrhovatel
- to nyní asi nevyřešíme - uvedl něco,
co by mohlo být nějakým návrhem, a
poté začala rozprava. V této rozpravě
teprve padly návrhy. V tom případě
nejdříve byl navržen negativní návrh,
teprve potom jsem navrhoval pozitivní návrh. Nechci
tvrdit, že nyní je věc úplně
jasná, ale využil bych návrhu pana poslance
Hirše a času na kluby, během něhož
by v nějaké skupině mělo dojít
k vyjasnění této procedurální
problematiky.