Pátek 21. května 1993

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se pokusil otevřeně pojmenovat některé aspekty, které provázejí snahu neschválit novou zprávu o stavu vysílání a o činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Dovolte, abych tak zároveň předložil postoj klubu ODA k této věci.

Za prvé schvalování zprávy má zřetelně pouze zástupný charakter. Ve skutečnosti jde o snahu otevřít cestu k odvolání rady. Znamená to tedy, že o kvalitě samotně zprávy se příliš nehovoří. Ani by to nebylo dost dobře možné, protože zpráva, ať se to někomu hodí nebo ne, je v podstatě kvalitní, výstižná a dokumentující velký objem práce, který rada vykonala. Kdo chce prokazovat opak, dostává se do nezáviděníhodné situace toho, kdo má z komára udělat velblouda.

Za druhé položím otázku. O jaké jiné věci by mohlo jít, když nejde o zprávu samu o sobě?

a) Může jít o snahu změnit mechanismus práce takové rady. V tom případě by ovšem měl být předložen návrh, jak změnit legislativní podmínky její práce. To se zatím nestalo.

b) Může jít o snahu změnit od základu princip rozhodování v politice vysílacích licencí a zákonných mantinelů vysílání, např. nahradit princip nezávislých rad principem přímého řízení vládou. Takovou představu má např. pan premiér. Je to legitimní názor. Jeho prosazování v parlamentu by však nesmělo mít charakter skrytého záměru, ale otevřeně předkládaných návrhů legislativních změn, o kterých by parlament po diskusi explicitně rozhodl. Nic takového zatím předloženo nebylo.

Tyto dvě možnosti by znamenaly snahu o změnu pravidel. V tom smyslu by šlo o snahy legitimní, zvláště kdyby byly prezentovány otevřeně a také podle pravidel, kterými se demokratický stát řídí. Jsou tu ale i další možnosti.

c) Může jít o snahu potrestat radu za některá rozhodnutí, která nejsou v souladu se záměry vlivné politicko-hospodářské síly.

d) Může jít konečně o snahu předejít dalším rozhodnutím rady, která by nemusela být v souladu s tím, co považuje za správné vlivná politicko-hospodářská síla.

V těchto dvou případech již podle mého soudu nejde o legitimní záměry obvyklé v demokratickém státě. Jde totiž ve skutečnosti o odmítání obecných pravidel, která v podobě zákona přijal parlament. Jde přímo o snahu porušit základní pravidlo, které bylo přijato, a sice nezávislost rady na ostatních mocenských strukturách, ať tyto v daném okamžiku považují za správné cokoliv.

Pokud je třeba změnit pravidla, ať o tom rozhodne parlament. Pokud dochází k porušení zákonů, je příslušný k nalezení práva nezávislý soud.

My jsme však svědkem třetí varianty, a sice prosadit názor vlivné síly bez ohledu na přijatá pravidla. K takovému účelu se samozřejmě snadno shromáždí množství argumentů až pseudoargumentů.

Za třetí se domnívám, že bude správné připomenout některé základní principy, o které se dosavadní přijatá pravidla opírají. Především je podle mého soudu nutno připomenout zdánlivě banální fakt, a sice, že úkolem nezávislé rady je nezávisle rozhodovat. Nezávisle na čem? Samozřejmě, že nezávisle na mínění různých zájmových či politických skupin, ať jsou v jakémkoliv postavení. Je paradoxní, že když rada rozhodovala tak, jak se od ní očekává, rozhodovala nezávisle, vyvolalo to značnou nevůli určitých parlamentních stran. Obávám se, že nesouhlas parlamentu jako celku s rozhodováním jím ustavené nezávislé rady, vyvolaný politickým nesouhlasem právě s jejím nezávislým rozhodnutím, by nepřispěl k vyšší zralosti naší demokracie. Domnívám se tedy, že i když ti, kteří se snaží radu odvolat, snesou zde na hromádku množství všelijakých argumentů o škodlivosti rozhodování rady buď pro rozpočet republiky, buď pro mediální politiku, či z jiné kapsy argumentů o drobných nedostatcích ve správním postupu - jestliže nějaké byly - ,podezřelých svědectví těch, kteří nebyli uspokojeni a dalších, nelze se divit. Když jde o zájem politické síly ovládnout sdělovací prostředky, argumenty se najdou. Nelze se však nejen divit. Nelze zároveň ani pustit ze zřetele fakt, že jde stále o jedno a totéž. O zásadní nesouhlas se skutečností, že rozhodnutí proběhla nezávisle. Může se někdo zeptat, kde jsou hranice takové nezávislosti. Odpověď je pádná a jasná. Jsou v zákoně a mají být v dalších tradičních pravidlech, která všichni dodržují.

Dovolte, abych si zde pomohl citací článku MF Dnes z pera redaktora Tomáše Klvani, se kterou nelze než souhlasit:

"Dnes je na místě, aby Sněmovna celou činnost rady pečlivě zhodnotila a vyvodila z ní důsledky. Nejde o porušení nezávislosti, ale o kontrolovatelnost každého kroku. Parlament by měl raději předložit velmi přesná pravidla hry a jejich dodržování průběžně prověřovat. "

Ano, je-li zákon nepřesný, je třeba ho zpřesnit. Chybí-li tradice, je třeba ji trpělivě budovat. Nesmějí však tyto hranice být nalézány v aktuálním a úzce pragmatickém rozhodnutí některé politické síly. Potom se totiž hroutí nejen zákon, ale i možnost vybudovat tradici. Může se někdo také zeptat: Nebylo by lepší, aby žádné takovéto rady nebyly? Nebylo by lepší, aby jejich práci vykonávala přímo sněmovna? Není skutečně lepší, efektivnější a přirozenější, nesnažit se o utopický systém ideálního fungování naprosto nezávislých rad, jestliže politické strany, nesouhlasící s rozhodováním rady, ji mohou za trest legálně odvolat? A vůbec - musí být rada, spravující např. televizní a rozhlasové vysílání, nezávislá? Vždyť ani vláda není nezávislá a nadstranická; právě naopak. Nebyl by tedy lepší systém spravování mediální politiky parlamentním způsobem a politickými stranami? Není to vhodnější a demokratičtější, než podezřelé instituce nezávislých rad?

Odpověď na tyto otázky musí být zase jednoznačná a vycházet z toho, v jakém vzájemném poměru proti sobě stojí oblast řízení státu či vlády na jedné straně a oblast médií, tedy tvorby a přenosu informací i o této vládě a o vládnutí na druhé straně. Nejvlastnějším principem demokracie je fakt, že vláda vládne striktně stranicky a realizuje konkrétní politický program, který vyhrál ve volbách třeba jen o pár hlasů. Zvolit však stejný způsob i pro oblast, která má o té první oblasti informovat, by bylo zhoubné. Řeknu hned, proč.

Vládě náleží výkonná moc a výkon státní správy. Má proto program, který stanoví, co a jak se má vykonat. Aby takový program mohl být úspěšný, musí být konsistentní, založený v podstatě na jednom mínění. Toto však nemusí být nutně případ všech rozhodnutí, která má učinit parlament. Ne vždy jde o realizaci konkrétního programu, který uspěl ve volbách. Různé soudní pře se mají rozhodovat nikoli ve prospěch a podle vůle většiny, ale podle zákona a spravedlnosti. Rozsudky nevynášejí politické většiny v parlamentu, nýbrž nezávislé instituce soudy obsazené kvalifikovanými soudci. Prezident republiky v našem systému není hlavou exekutivy, nerealizuje konkrétní program. Proto prezident není nutně volený člen nejsilnější strany, nýbrž spíše osobnost, požívající všeobecnou úctu a respekt a úspěšně reprezentující všechny občany a celý stát.

Stejný případ je rozhlasové a televizní vysílání. Jelikož v něm nejde o realizaci konkrétního politického programu, ale o informování o všech takových programech, není nutné, aby byla média spravována ani politickou většinou, ani menšinou. Vysílání má být totiž - a jsem znovu v naprostém začátku - nezávislé. Tedy řízené a spravované nezávislou radou, jak je tomu zvykem i v jiných demokratických zemích. Neboť nezávislá rada je, jak zkušenost ukazuje, nejlepší, nikoliv ovšem absolutně spolehlivou zárukou proti těm snahám politických stran ovládnout vysílání médií, které se bohužel čas od času objevují.

Shrnu-li uvedené argumenty, pomohu si dvěma citáty. První je upozornění maďarského Ústavního soudu, který se vyjádřil k situaci v Maďarsku, ne nepodobné naší. Citace:

"Konsensus politických stran, zvláště pouze parlamentních politických stran, a jejich zastoupení v nějakém orgánu, dohlížejícím na oblast vysílání, nemůže poskytovat ústavní záruku svobody tisku ve veřejných sdělovacích prostředcích." Konec citace.

Druhý je názorem odborníků Evropského ústavu pro sdělovací prostředky. Citace:

"Dnes je jedním z nejdůležitějších problémů v oblasti sdělovacích prostředků v zemích střední a východní Evropy televizní monopol a pokusy vlády vytvořit opět staronový systém kontroly televize jednou politickou stranou." Konec citace.

Jak vidíte, argumentace se nutně dostala do oblasti diskuse o mechanismech spravování oblasti vysílání, nikoliv ke zprávě samotné. Nedomnívám se však, že jsem se tím odchýlil od bodu, který je ve skutečnosti projednáván.

Nicméně se vrátím přímo k dnešní situaci, kdy máme hlasovat nikoli o zprávě samotné a ještě také nikoliv o odvolání rady. Dnes máme totiž hlasovat o mnohem důležitější věci, a to o samé nezávislosti rozhlasového a televizního vysílání.

Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že argumenty, prokazující nekvalitu či nedostatečnost zprávy byly, pokud byly vůbec vzneseny, velmi vágní a umně konstruované, vzhledem k tomu, že skupinové zájmy by se neměly prosadit v oblasti financované z daní všech poplatníků, nejen voličů, vládní koalice, vzhledem k tomu, že se obávám, aby tzv. válka o média nevypukla u nás podobně, jako proběhla např. v Maďarsku, kde vedla k silné nesnášenlivosti na politické scéně ústící až v nacionalistické a rasistické postoje typu "Židé ven z televize I", vzhledem k tomu, že existují různé náznaky, že někteří odpůrci rady mají osobní zájem na udělení licencí některým odmítnutým společnostem, vzhledem k tomu, že radu zvolil parlament, a významnou část dokonce tento parlament, bylo by směšné, kdyby titíž, kteří konkrétní osoby navrhli, se nyní lekli toho, že se členové rady chovají tak, jak se od nich očekávalo, z těchto důvodů navrhuji sněmovně, aby

1. zprávu schválila, a dále doporučuji zejména politickým klubům,

2. aby se ihned začalo s přípravou takových legislativních změn, které by dále zpřesnily mechanismy fungování a rozhodování rady, jakož i její odpovědnosti vůči parlamentu, včetně zpřesnění postupu při případném odvolávání a nové volbě rady;

3. aby se úsilím všech politických a dalších subjektů kultivovala tradice nezávislého rozhodování v oblasti správy rozhlasového a televizního vysílání. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kužílkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ullmann a připraví se pan poslanec Jaroš.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jsem nesmírně rád, že mohu vystoupit hned po panu poslanci Kužílkovi, protože hodlám navázat na jeho rozsáhlý exkurs do pojmu "nezávislost". Ano, samozřejmě, nezávislost je to, co potřebujeme zejména v masmediální politice. Nicméně, když hovoříme o nezávislosti, je zcela nezbytné podle mého názoru říci, o jakou nezávislost se jedná, tedy o nezávislost na čem, či nezávislost na kom.

Samozřejmě je zcela správné, aby tato rada byla nezávislá na státních orgánech, na vládě; s tím plně souhlasím. Ale ona nezávislost může být definována také k jiným věcem, může být nezávislost na morálce, může být nezávislost na zodpovědnost, může být nezávislost na celé řadě jiných věcí. Mimo jiné, já bych osobně očekával a považoval za velmi vhodné, aby tato nezávislost byla nezávislostí na některé z politických stran. Domnívám se, že zejména z tohoto pohledu musíme posuzovat nezávislost této rady nejen jako obecný pojem , ale velmi pečlivě si uvědomit, k čemu tento pojem nezávislosti by se měl vztahovat.

Jenom jako drobný detail bych si dovolil uvést, že v podstatě každý diktátor byl nezávislý. To je podstata diktátu. Podstata diktátu je nezávislost, vážení! Domnívám se, že i nezávislá rada by měla být závislá. Nutně musí být závislá. Musí být závislá na zodpovědnosti, musí být závislá na odbornosti a na morálce. V jiných oblastech by nezávislou měla zůstat. Myslím si, že zejména z tohoto pohledu je potřeba tento problém mimo jiné - samozřejmě pouze mimo jiné - také posuzovat. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Omlouvám se panu poslanci Jarošovi, kterého jsem chtěl vyvolat v tomto bodu. On se však přihlásil trošku s něčím jiným. Takže konstatuji, že v tuto chvíli nemám žádné další písemné přihlášky do rozpravy a že tedy mohu dát slovo těm, kteří se hlásí z pléna. Je to paní poslankyně Marvanová jako první.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, původně jsem neměla vůbec v úmyslu vystupovat k tomuto bodu a myslela jsem si, že diskuse bude probíhat čistě ve věcných argumentech o tom, co ve zprávě je a není.

Nemohu si odpustit reakce na vystoupení pana poslance Kužílka, který tím dal najevo názor politické strany, kterou zde zastupuje.

Zaráží mě malá informovanost pana poslance Kužílka, který byl v tomto parlamentu v minulém volebním období, který se stejně jako já podílel na zpracování těchto zákonů i na zpracování a přijímání zákona o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. On stejně dobře jako já ví, stejně jako každý, kdo zná ten zákon, že tato rada není nezávislá, že je to normální státní orgán, který je odpovědný ČNR, nyní tedy Poslanecké sněmovně. Ví také velmi dobře, že všude ve světě je to státní orgán vykonávající státní správu.

Zarazilo mě především to, že se dovolává neustále v každé větě, velice demagogicky, slova nezávislost. Ano, je to nezávislost, ale pouze na vládě. Není to nezávislost na všech mocenských strukturách a státních orgánech, jak o tom hovořil ve svém projevu. To jsem považovala za nutné sněmovně sdělit, protože některé výroky nemohou zůstat bez povšimnutí.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Rozpravu končím. Dámy a pánové, nyní je chvíle pro pana poslance Koronthályho, který nás povede do problematiky přijetí usnesení. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Vladimír Koronthály: Dámy a pánové, domnívám se, že je mým právem i povinností nějakým způsobem shrnout rozpravu a posléze vám předložit usnesení. V rozpravě, podle mých záznamů, vystoupilo šest poslanců, z nichž mimo jiné velmi výrazně oceňuji připomínku paní kolegyně Marvanové, aby se mluvilo věcně. Děkuji za tuto připomínku. Je to nesmírně důležitě pro usnesení, které budeme přijímat.

V té souvislosti nemohu nepodotknout, že tady zaznělo několik velkých, řekněme nepřesností, které považuji uvést na pravou míru alespoň v těchto bodech.

Co se týká argumentace pana kolegy Zeminy, ohledně postupu k 40 kabelovým společnostem, kterých se rada dotázala, zda chtějí požádat o licenci, jen bych ocitoval § 19 zákona č. 468 odst. 2, druhá věta - "Pro současné, úplné a nezměněné vysílání těchto programů " (myslí se tím těch, které lze přijímat běžným přijímacím zařízením) "není zapotřebí licence." Nelze jednoznačně mluvit o tom, že by rada měla udělat se 40 společnostmi něco jiného, než se jich dotázat, zda mají v úmyslu vysílat také jiné programy a zda mají v úmyslu si na ně zažádat o licenci. To jenom proto, že se tady má skutečně mluvit věcně. Konkrétní důvody, podle kterých rada rozhoduje, jsou mimo jiné, jak to plyne ze statutu atd., hlasování. Že jeden člen je stíhán nebo snad byl obžalován pro úplatu, o relevantnosti této informace jen tolik, že původně se mluvilo o třech obviněních, a kolik jich bude po ukončení...

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, je signalizováno z pléna, že vaše vystoupení má spíše charakter diskusního příspěvku.

Poslanec Vladimír Koronthály: Obávám se, že moje vystoupení má charakter závěrečného slova. Je mi líto, je právem zpravodaje reagovat na podnět vzešlé z rozpravy. Nedá se nic dělat. (Smích v sále.)

Nemám v úmyslu tady polemizovat nevěcně, pouze uvádím na správnou míru argumenty, které zde zazněly, aby se poslanci měli možnost správně rozhodnout.

K poznámce kolegy Sourala o tom, že zpráva nevysvětluje, proč udělila licence pro MMDS, k tomu jen tolik, že byly udělovány během dubna a května letošního roku. Zpráva, jak jistě všichni víte, je z 13. dubna. Těžko se o tom v ní může hovořit. Definice koupě zboží za účelem dalšího prodeje je běžná. Není to jenom v tomto případě. V mnoha případech se tato definice používá, už proto, aby společnost, která nedostane licenci, nemusela nutně zkrachovat, a tudíž žadatel o licenci nepřišel o všechny peníze. Ke konkurenčnímu prostředí, o kterém kolega Soural mluví, jen citát zákona č. 468, § 10, odst. 4, kde se uvádí, že: "Orgány udělující licence přihlížejí při posouzení žádosti mimo jiné k podmínkám, které by zajišťovali pluralitu a vyváženost nabídky." Jediný způsob, jak docílit pluralitu ke kabelovému rozvodu, je současně fungující systém MMDS, alespoň v této době. Nemluvě o tom, že MMDS je technicky přípustný už proto, že existuje doporučení ministerstva hospodářství, aby tento systém až do roku 2000 mohl fungovat. Nedoporučení se týká doby po roce 2000. Dámy a pánové, zákony asi skutečně nejsou dokonalé. Já jsem u jejich tvorby nebyl. (Dostal jsem se do parlamentu teprve v červenci loňského roku.) To musí vědět ti, kteří se na utváření zákonů podíleli. Nicméně musím konstatovat, že rada se řídila podle zákonů. Odsuzovat radu za to, že se řídila podle zákonů, dokud zákony nezpřesníme, postrádá smysl.

Nyní k samotným textům usnesení. Prosím, aby toto bylo chápáno jako dotaz na kolegu Kužílka, to, co jste říkal, bylo sice jako usnesení, ale zřejmě to tak nebylo myšleno. Nebo se mýlím?

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Kužílek upřesní.

Poslanec Oldřich Kužílek: V podstatě jsem navrhl pouze to, aby sněmovna schválila zprávu, čímž vlastně kopíruji původní návrh, který přednesl pan poslanec Koronthály.

Poslanec Vladimír Koronthály: Děkuji za toto upřesnění k návrhu. K tomu, co přednesl kolega Soural pan kolega mi zřejmě potvrdí, že jím navrhované dva body usnesení mají být chápány jako body dva a tři usnesení, v němž prvním bodem bude buď mnou navržené usnesení, anebo text usnesení navržený kolegou Zeminou.

V této chvíli si neumím přesně poradit, zda mám navrhnout nejprve hlasování o návrhu kolegy Sourala, jakožto o pozměňujícím návrhu, anebo zda to mám chápat jako návrh na hlasování o jednotlivých bodech.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, věc je vskutku poněkud netradiční, netypická. Myslím si, že bychom se se záležitostí vypořádali asi nejlépe tak, kdybychom dali prvně hlasovat o návrhu pana poslance Zeminy, který byl alternativní k vašemu. V případě, že neprojde návrh pana poslance Zeminy, dali bychom hlasovat o vašem návrhu, a potom o dvou bodech, které navrhl pan poslanec Soural, pokud by s tím sněmovna souhlasila. Body kolegy Sourala jsou nezávislé na tom, jak to dopadne v tom prvním rozhodnutí. Jako první vystoupil pan poslanec Zemina.

Poslanec Vladimír Koronthály: Zopakuji tedy alternativu. Návrh pana poslance Zeminy zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR neschvaluje novou zprávu o stavu vysílání a o činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (podle sněmovního tisku 250)."

Místopředseda PSP Jan Kasal: Tolik návrh usnesení, které přednesl pan poslanec Zemina. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Hirš. Uděluji mu slovo.

Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k závažnosti této otázky bych požádal za náš klub o přerušení jednání na čtvrt hodiny, aby se kluby mohly před hlasováním poradit. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Registruji váš námět. Myslím si, že by bylo možná ještě dobré, kdyby pan poslanec Koronthály zopakoval před tím, než se rozhodneme, zda vyhovíme návrhu pana poslance Hirše, návrhy pana poslance Sourala.

Poslanec Vladimír Koronthály: Ano, rád vyhovím. Svůj návrh usnesení - myslím - už nemusím opakovat, ten se od návrhu již přečteného liší pouze tím, že místo " neschvaluje" je tam "schvaluje".

Druhý bod navržený panem poslancem Souralem zní: "Poslanecká sněmovna vyjadřuje nespokojenost s dosavadním postupem Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání při udělování licencí. "

Třetí bod zní: "Poslanecká sněmovna ukládá parlamentní komisi pro sdělovací prostředky, aby zahájila práci na přesnějším vymezení legislativního rámce a klíčových principů mediální politiky se zaměřením na:

1. postavení Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání ve struktuře státní správy,

2. proces udělování licencí,

3. novelu zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jež by zohlednila mezinárodní závazky České republiky a změny související se zaváděním moderních technologií. "

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Koronthálymu. Nyní máme inventuru všech návrhů na usnesení. S faktickými poznámkami se hlásí poslanec Marek Benda a Ondřej Zemina.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se osobně, že je nutné nejprve hlasovat o kladném usnesení. Po pravdě řečeno je trochu sporné, zda vůbec bylo předneseno, protože - podle mého názoru - pokud výbor nepřijal usnesení, pak zpravodaj nemohl prezentovat stanovisko výboru. Předpokládejme však, že to byl osobní návrh zpravodaje, návrh ale musel zaznít až v rozpravě, protože nemohl zaznít ve společné zprávě výboru z projednávání. Pak je nutné hlasovat o tomto návrhu jako o prvním, pak o jiných návrzích, které byly podány. Není možné tento návrh pokládat za jakýsi základní, protože nebyl schválen příslušným výborem.

Poslanec Ondřej Zemina: Promiňte, pane místopředsedo, že zdržuji, ale nejsme uzavřený spolek, který by své výsledky neprezentoval na veřejnosti. Musím znova ocitovat větu, kterou jsem řekl o prošetřování činnosti jednoho člena rady v souvislosti s úplatky. Tak, jak to prezentoval kolega Koronthály, mohlo by to znamenat, že jsem někoho obvinil.

Cituji přesně, jak jsem přečetl: "A když se k tomu připočte ten fakt, že se začíná vážně uvažovat i o prošetřování činnosti jednoho z členů rady v souvislosti s možnými úplatky...". To není obvinění někoho z úplatkářství.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Slovo bude mít pan poslanec Koronthály. Já bych doporučoval, abychom se sérii faktických poznámek snažili ukončit.

Poslanec Vladimír Koronthály: Omlouvám se panu kolegovi Zeminovi. Přiznávám se, že jsem ne úplně přesně vylovil z paměti formulaci, kterou on použil. Pokud jsem se vyjádřil neobratně, omlouvám se.

.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Kužílek se hlásí s faktickou poznámkou. Vidím, že má na stole jednací řád, takže se bude jednat o námět, kterým by rozšířil naše možnosti, jak dospět k hlasování o usnesení.

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedající, nejde o moji zálibu v jednacím řádu, ale o to, že jde vlastně o můj návrh. Nezbývá mi, než se k tomu sám vyjádřit.

Pokud tomu dobře rozumím, to, co říkal kolega Benda, znamená, že zpravodaj či navrhovatel - to nyní asi nevyřešíme - uvedl něco, co by mohlo být nějakým návrhem, a poté začala rozprava. V této rozpravě teprve padly návrhy. V tom případě nejdříve byl navržen negativní návrh, teprve potom jsem navrhoval pozitivní návrh. Nechci tvrdit, že nyní je věc úplně jasná, ale využil bych návrhu pana poslance Hirše a času na kluby, během něhož by v nějaké skupině mělo dojít k vyjasnění této procedurální problematiky.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP