Pátek 9. července 1993

Poslanec Miloš Skočovský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Hnutí za samosprávnou demokracii Moravy a Slezska ústy svých představitelů několikrát deklarovalo, že je pro to, aby se Parlament definitivně vyrovnal s obdobím 40leté vlády jedné strany a jí nastoleného režimu.

Rovněž souhlasí s tím, aby ti, kteří zvlášť zavrženíhodným způsobem porušovali lidská práva ve věznicích, v táborech nucených prací, při vyšetřování, v době žalářování používali fyzické či psychické mučení a vystavovali postižené osoby a jejich rodinné příslušníky útrapám, byli po právu potrestáni.

S předloženým návrhem zákona proto souhlasíme. Nikoliv však zcela s jeho podobou. Vláda České republiky není naší vládou, protože jsme nepodpořili její programové prohlášení. Ale v tomto případě s připomínkami uvedenými v jejím stanovisku, tedy ve vládním stanovisku k tomuto zákonu, souhlasíme. Domníváme se stejně jako ona, pakliže zůstanou paragrafy 2 a 7 v navržené podobě, může dojít k narušení právní jistoty a další destabilizaci společnosti.

Navrhujeme tedy, aby po ukončení rozpravy předkladatel a navrhovatelé a zástupci vlády se sešli a stejně, jako tomu bylo u zákona o látkách ničících ozón, dopracovali návrh do podoby přijatelné pro většinu klubů. Konkrétně doporučujeme v § 2 odst. 1 doplnit na konci místo tečky středník a dále pokračovat "všechny zákonné právní předpisy vydané v tomto období zůstávají v platnosti". V § 2 odst. 2 konkretizovat organizace, případně jejich podíl na skutečnostech projednávaných v tomto zákoně. § 7 vypustit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Nováka, připraví se kolega Šoler.

Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, při projednávání zákona o třetím odboji bychom neměli zapomenout na ty, kteří tento odboj začali již při vzniku bolševismu v Rusku, tzn. na ruské emigranty, kteří museli opustit svoji vlast, ať už z důvodů aktivního vystupování proti bolševismu, nebo pro svůj nesprávný původ, a našli svoji druhou vlast v naší Československé republice, kde mnozí založili smíšené rodiny a získali naše státní občanství.

Proto by bylo na místě požadovat, aby český parlament konstatoval, že

1. pronásledování za antikomunistické přesvědčení v Československé republice začalo v roce 1945 s tím, že bylo umožněno orgánům Sovětského svazu zatknout a odvléci ze země příslušníky ruské antikomunistické emigrace, kterým nabídla Československá republika útočiště a kteří se stali jejími občany nebo byli držiteli mezinárodního Nonsenova pasu.

2. Česká republika odsuzuje tento akt politického pirátství Sovětského svazu jako neslučitelný se vzájemnými vztahy mezi účastníky protihitlerovské koalice za druhé světové války a odmítá pasivitu, s níž její předchůdkyně Československá republika toto pošlapávání demokratických práv svých občanů a dalších osob, jimž nabídla své pohostinství, přijala.

3. Česká republika v zájmu nápravy křivdy způsobené její předchůdkyní Československou republikou se omlouvá všem postiženým a jejich rodinám a vyslovuje svou úctu těmto prvním obětem pronásledování za antikomunistické názory a postoje u nás.

4. Zákony o mimosoudních rehabilitacích a všechny normy dotýkající se zájmu třetího odboje budou upraveny tak, aby se odpovídajícím způsobem vztahovaly také na zájmy příslušníků ruské antikomunistické emigrace protiprávně odvlečených v roce 1945 z Československa do Sovětského svazu a tam souzené za svá politická stanoviska a názory.

Navrhoval bych toto zařadit před § 4 společné zprávy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegu Novákovi. Prosím kolegu Šolera, připraví se kolega Kašpárek.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážení ministři, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, typickým projevem lidské malosti jsou snahy o vstřícnost a servilitu k vládnoucímu režimu vyplývající snad ze strachu či touze po kariéře, po změně režimu a výměně mocných, totiž lidé plivají po minulé garnituře a projevují svou servilitu ke garnituře nové. Přesně podle klasického verše Karla Havlíčka Borovského: Napřed tě mají za proroka, potom jsi sviňák.

Bohužel totéž platí i o tomto zákoně. Rozhlédneme-li se po tomto sále, vidíme zde mnohé bardy, kteří kdysi nadšeně opěvovali Gottwalda a Stalina a později trpěli strachem, aby je jako nehodné nevyloučili z řad komunistů. Dnes hrdě vyhlašují protiprávnost komunistického režimu. Přitom současně opěvují údajnou humánnost a demokratičnost režimu současného. Ne, nechci se zde zastávat komunistického režimu před listopadem 1989. Chci pouze upozornit na fakt, že režim současný není ničím jiným, než faktickým pokračováním komunistické totality v minulosti. Režim, který je tak sametový k bývalým a současným komunistům a tak striktně restriktivní ke skutečné antikomunistické opozici, že v tomto směru si mnoho nezadá s režimem minulým.

V preambuli k navrhovanému zákonu se říká, že Komunistická strana Československa, její vedení a členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 až 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, zneužívání výchovy, vzdělání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody. Bohužel stejné výhrady je možné uplatnit i vůči současnému režimu, i když ne snad v takové tvrdé míře.

Pro nástup komunistického režimu bylo charakteristické vytvoření bratrské jednoty kolaborujících stran v Národní frontě a tvrdé potlačení všech protikomunistických sil, které se odmítly podřídit. Tak tvrdé, že končily i fyzickou likvidací např. dr. Milady Horákové. Nástup současného neokomunistického režimu probíhal v mnohém sametověji vytvoření všeobjímající jednoty Občanského fóra. Útoky na demokratické aktivity mimo tento útvar byly stejně rozhodné, i když vedeny sametovými prostředky. Přesto jsme viděli i takové nehumánní skutky, jakým byl útok na čelného představitele nezávislé nekomunistické opozice dr. Bartončíka. Aktéři tohoto nehumánního činu si zaslouží stejné odsouzení jako komunističtí zločinci. Obávám se též, že přes mnohem sametovější dopad na postižené je společenský dopad útoků na dr. Horákovou, dr. Bartončíka, či dr. Sládka srovnatelný. Konečně za nejtěžší zločiny současného neokomunistického režimu považuji nedemokratické rozbití naší drahé vlasti - Československé republiky.

Moje nejsilnější osobní zkušenost s represivní složkou komunistického režimu souvisí s obviněním z hanobení hlavy státu - tenkrát to byl dr. Gustáv Husák - podle § 103. Proto mne znepokojuje, když podle stejného paragrafu probíhají politické procesy i nyní. Například proces s Jiřím Matouškem, který se konal 24. března t. r. v Třebíči. I když trest byl spíše symbolický, morální pozicí tohoto člověka to určitě silně otřáslo. Ne, nevyslovuji se proti textu zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Lidé postiženi tímto režimem si určitě zaslouží naše uznání a rehabilitaci. Chci pouze připomenout současné vládní garnituře, že podle stejných zásad budou jednou souzeni i oni.

Ne, nechci pouze pomstychtivě volat po potrestání současné vládní garnitury. Mnohem raději bych uvítal, kdyby se poměry v naší vlasti změnily natolik, aby zde vládla skutečná demokracie a trestání nebylo nutné. Tolik obecně k zákonu. Nyní jeden drobný pozměňovací návrh, spíše kosmetického charakteru. V § 1 odst. f) společné zprávy se hovoří o tom, že režim se spojil s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk. Chci pouze upozornit, že alespoň zpočátku těchto mocností bylo pět a pro mne je podstatné, že jedna z nich je právním předchůdcem dnešní Spolkové republiky Německo. Proto bych rád, aby v tomto paragrafu f) bylo řečeno, že se spojil s cizími mocnostmi a uvedený stav udržoval pomocí jejich okupačních vojsk. Tolik můj pozměňovací návrh. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji kolegovi Šolerovi a prosím kolegu Kašpárka, aby se ujal slova. Připraví se paní kolegyně Janů.

Poslanec Miroslav Kašpárek: Vážený pane předsedo, vážené dámy a páni poslanci, vážená vládo, na květnovém zasedání informovali páni ministři sněmovnu o stavu národního hospodářství. Zasvěceně žonglovali různými ukazateli a procenty, přemisťovali miliardy s lehkostí motýla, přesvědčovali o správnosti nastoupeného kurzu a dokazovali oprávněnost svých kroků.

V souvislosti s projednávaným návrhem zákona o odporu proti komunistickému režimu minulému, a lze jenom doufat, že i současnému, mi dovolte malé srovnání.

Pokusme si představit, že se sami nebo někdo z našich příbuzných octne, nedej bože, na lůžku intenzívní péče po autonehodě. Znovu mi, prosím, dovolte zdůraznit "nedej bože". Pokud nepracujeme zrovna v oboru, právem nás nezajímá, jakých prostředků a postupů užívá ošetřující personál. Naopak všechny zajímá eminentně, zda pacient přežije, zda se vyhojí bez následků. V případě smutného konce nevyvrátí nikdo na světě příbuzným pochybnosti o odborných kvalitách ošetřujících, byť byla nehoda sebetěžší.

Analogicky většinu zaměstnaných občanů příliš netrápí různá vysvětlování a zprohýbané křivky trendů na televizní obrazovce. Právem je zajímají výsledky, moderní výstupy, krátce životní úroveň a její vývoj. Rozklad prvovýroby, dokládaný údaji opozičních poslanců, a klesající objem prostředků na prvovýrobě závislých nesvědčí o vitalitě pacienta. Právem vyjadřují občané pochybnosti stran erudice našich hospodářských kapitánů, zvláště pak schopnosti užít knižních znalostí k řešení praktických úkolů, a v neposlední řadě i pochybnosti o jejich záměrech a poslání v této zemi.

Soukromé vlastnictví představuje základní a nenahraditelný pilíř prosperující tržní ekonomiky i jedinou dlouhodobou záruku svobody a demokracie, jak se praví na straně 11 programového prohlášení vlády. Právem se tedy občané ptají, a v tomto smyslu se obracím na pány hospodářské ministry, jak realizuje vláda své programové prohlášení ve sféře soukromého vlastnictví nejširších vrstev obyvatelstva, když se většina prvovýroby nachází v rukou zájmových skupin, pomineme-li otřelý termín mafií, vybudovaných dávno před listopadem. Ty si změnily název a pochopitelně si nedají mluvit do věcí od nějakého ministerstva, pomineme-li uplácení státní správy a praní špinavých peněz.

Dokladem obrovské nekázně a záměrného zkreslování budiž i přednesená zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu. Současné odvolávky na dědictví minulosti nelze dnes akceptovat. Nelegálně nabytý majetek v minulosti nejen že nebyl vrácen, naopak se stal základem jeho znásobení v podnikatelských aktivitách režimu současného. Straničtí bosové minulosti tak realizují své sny, zatímco většina nemajetného obyvatelstva je manipulována postupnými kroky do role cizince žebrajícího ve vlastní zemi. Z výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd vyplývá, že staré nomenklaturní kádry mají v podnikatelské sféře 6x větší šanci proti nestraníkům. Uvedenými postoji nehoruji žádnému rovnostářství. Od přírody je někdo šikovnější a pracovitější než jiný, jenže schopnost šikovnějšího není poukázkou k okrádání druhých, jak připomíná T. G. Masaryk.

Dovolte mi znovu připomenout, že právě soukromé vlastnictví většiny občanů je nejlepší zárukou svobody jednotlivce, a oba znaky pak projevem politické orientace skutečně pravicové. Právem se občané ptají, který z dalších pravicových znaků před námi vládnoucí strana tak pečlivě tají, když v praxi nefunguje, rozhodně ne pro většinu obyvatelstva, ani jeden ze znaků základních, právě uvedených.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, nerad vás přerušuji, ale pouze bych, a je to moje povinnost, vás rád upozornil na to, že projednáváme tisk 376. Děkuji.

Poslanec Miroslav Kašpárek: Už končím. Celý rok ve sněmovně dominují debaty a dohady, jak zalepíme díry ve školství, zdravotnictví, upadající vědě a ostatních resortech na úkor resortů jiných. To je přece jasné přerozdělování, a to je znakem vysloveně levicovým. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegovi Kašpárkovi. Prosím, aby se slova ujala paní kolegyně Janů, připraví se paní kolegyně Buzková.

Poslankyně Ivana Janů: Pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové!

Podobně jako mnozí z vás i já dostala mnoho dopisů od lidí, jednotlivců i zástupců Konfederace politických vězňů Československa, kteří se nám snažili přiblížit to, co prožili v komunistických věznicích, mučírnách padesátých let.

To, co se stalo, to, co jsme se z těchto dopisů dozvěděli, nelze z hlediska morální hygieny a boje proti společenské patologii zapomenout. Cituji z dopisu Konfederace politických vězňů Československa ze 17. 3. 1993:

"V Německé spolkové republice bylo do roku 1966 odsouzeno 86 tisíc nacistických zločinců. Proč Němci trestají dosud a my ne? Nacismus nebyl snad srovnatelný s komunismem?

Němci uznali, že cesta zločinu vede do pekel. Pokud to neuznáme i my a nebudeme se chtít zbavit tohoto hnisajícího vředu na svém těle, bude naše další cesta směřovat neodvratně k záhubě."

Další citace je z dopisu k zákonu o protikomunistickém odboji z 10. 6. 1993:

"Nemá-li to být zákon špatný, musí být, páni poslanci, hlasem vašeho svědomí, svědomím národa, který se chce vyrovnat se svou tragickou minulostí."

Pane předsedo, dámy a pánové, chtěla bych upozornit, že ať se nám to líbí či ne, svědomí všech, kdo v této sněmovně, ve Federálním shromáždění, ale i ve vládách od 17. 11. 1989 byli, je zatíženo, přinejmenším nečinností.

Stát a národ, který se nevypořádal se svou minulostí, není schopen vlastní pravdivé reflexe, není tudíž ani schopen organizovat dobře, to je pravdivě, svoji budoucnost. Proč?

Další generace dětí tohoto národa dostávají vzor a návod k jednání. Zločin se vyplácí. Viníci jsou nepotrestáni a v liberálním systému transformováni do role mnohdy vlivných a mocných podnikatelů.

Závěrem bych chtěla, dámy a pánové, říci, že přístup každého z nás, včetně poslanců komunistů, k tomuto zákonu bude vypovídat jasně o tom, na jakých hodnotách chceme založit budoucnost tohoto státu. Odpovědnost nás všech je odpovědností za potrestání viníků, za zločiny, kterých se dopustili. Mnohdy z návodu nebo pod tlakem státní moci. Je to naše odpovědnost, je to odpovědnost samostatná a výlučná, je to odpovědnost zákonodárného sboru a musí přesahovat osobní pocity. Děkuji vám. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji kolegyni Janů. Prosím kolegyni Buzkovou, dále je přihlášen kolega Procházka.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, předkladatel tohoto návrhu zákona uvedl ve své vstupní řeči, že tento návrh zákona nepřímo novelizuje některé další zákony. Právě otázkou nepřímé novelizace zákonů prostřednictvím navrženého zákona bych se chtěla zabývat.

My všichni, kteří jsme členy této sněmovny, a zvláště pak ti, kteří byli jejími členy už v minulém volebním období, vědí velice dobře, a věřím, že si i uvědomují, kolik problémů, nepřesností a konkrétních přehmatů při aplikaci zákona způsobují právě nepřímé novelizace.

Mám samozřejmě na mysli § 7 tohoto návrhu zákona, který má za úkol novelizovat, a to nepřímo, dva zákony, a to zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

Jak již zde uvedl předseda klubu ODS pan kolega Honajzer, takováto novelizace by mohla způsobit velké komplikace. Byly by to komplikace týkající se majetkové stability, vznikly by problémy v případech už pravomocných a účinných soudních rozhodnutí, zvláště pak proto, že u obou těchto zákonů už jsou dávno prošlé lhůty pro uplatnění nároku.

Nechci z tohoto místa přednášet argumentaci proti dalšímu rozšiřování restitucí, přestože s ním ani já a ani většina mých kolegů z našeho poslaneckého klubu nesouhlasí. Chci argumentovat, proč by takováto novelizace neměla proběhnout prostřednictvím tohoto zákona, nebo jakéhokoliv jiného zákona nepřímo. Pokud bude v této sněmovně politická vůle pro další rozšíření restitucí, chtěla bych co nejvíce doporučit, aby takováto novelizace byla provedena přímo, a to přímo novelizací obou citovaných zákonů. Já s takovouto novelizací souhlasit nebudu, ale přesto bych raději viděla, kdyby to byla novelizace přímá než novelizace nepřímá prostřednictvím právě zákona o protikomunistickém odboji.

Dostáváme se totiž do situace, že ti z poslanců, kteří nesouhlasí již z dříve uvedených důvodů s rozšířením restitucí, by se dostali do situace, kdy by nemohli zvednout ruku pro zákon, o kterém si myslí, že by měl být přijat a proti kterému by hlasovat nechtěli. Tato novelizace navržená v § 7 by pro ně mohla znamenat velkou překážku, v některých případech překážku rozhodující. Proto se připojuji k návrhu poslaneckého klubu ODS a navrhuji, aby § 7 byl z tohoto zákona vypuštěn.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji paní poslankyni Buzkové a prosím kolegu Procházku, připraví se kolega Karas.

Poslanec Vladimír Procházka: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové. Protože patřím zde, v českém Parlamentu k dříve narozeným a prožil jsem jak 50. léta, tak v období po roce 1968 jsem byl velmi pronásledován, chci k některým otázkám zaujmout všeobecné stanovisko a pomoci tak najít cestu ke spravedlivému hodnocení minulosti.

Proto mi dovolte říci pár vět k mé osobě. Pocházím ze zemědělské rodiny a tento původ byl v pozdější době označován jako kulacký a tvořil spoustu nepříjemností. Po roce 1968 jsem byl pronásledován za svoje politické postoje při řešení zemědělské otázky, spojené tehdy s obnovou činnosti bývalého Svazu zemědělců a nově se tehdy vytvářejícího Svazu družstevních rolníků. Toto bylo hodnoceno tehdejší vládní garniturou jako obnova agrární strany a dopady byly velmi tvrdé a měly vliv na moji celou rodinu. Byl jsem určitou dobu bez zaměstnání, začínal jsem v životě 2x jako traktorista, měl jsem zákaz vedoucí funkce v družstvu, měl jsem stanovené životní minimum na hranici, které bylo skutečně minimální a vyvolávalo nutnost žít velmi skromně, tzv. z ruky do úst. V době tzv. konsolidace jsem byl evidován jako nebezpečná osoba a tak jsem se dostal na seznam 20 nebezpečných osob v okrese Prostějov na 3. místo, byli jsme pečlivě sledováni a v případě našeho nevhodného chování jsme měli být zabezpečeni.

Přes všechno toto pronásledování a útrapy nechovám ve své podstatě žádnou touhu po pomstě, po odvetě a po nenávisti. Je to proto, že jsem vychován jako katolík, jako křesťan zvyklý odpouštět. Ale nutno říci, že nezapomínám, nezapomínám zvláště na to, jak škodili s velkým přehledem a prosazovali politiku strany bezpartijní a jinostraníci. Tito v rámci Národní fronty byli mnohdy tak aktivní, že byli papežštější než papež. Vzpomínám velmi dobře na řadu vládních prohlášení, např. na neslavně proslulou vyhlášku 50 z roku 1955, na základě které se likvidovaly značné zemědělské majetky, a tato vyhláška byla podepsána jinostraníky, jako např. ministrem Plojharem a dalšími. Kladu tedy otázku, jak budeme řešit i toto provinění? Bude to další návrh zákona směřující do vlastních řad, nebo to ponecháme bez povšimnutí a zamažeme. Kladu druhou otázku, co chceme dokázat a hlavně co tím získáme a co tím řešíme. Mám velkou obavu, že se vyprovokuje další touha po odvetě, nenávisti, mstě, místo toho, abychom hledali společně zde cestu ke spolupráci, pochopení a kladného řešení důležitějších otázek v rámci našeho Parlamentu, neboť toto nám zde právě celý rok chybí.

Pokud neuděláme, dle mého názoru, nezlobte se, páni kolegové, za vším řádnou tečku, nebo čáru, budeme se nadále utápět v problémech a budeme vytvářet atmosféru nedůvěry a tím jen prostředí pro špatnou práci. Pak jsme zde všichni zbyteční a tím jsme všichni i obětováni tomu, čeho jsme sami strůjci. Je to pak ztráta času a plýtvání sil. Napadá mě další otázka. Když schválíme návrh zákona tak, jak je v tisku 376 předložen, jak se budou chovat dnešní vládní a ostatní vysoce postavení političtí činitelé, kteří byli až do listopadu 1989 v tehdejší komunistické straně? Vezmou vinu i oni na sebe a odejdou z politické scény nebo si budou tak zvaně sypat popel na hlavu jako po roce 1968 a budou prohlašovat, že jsou pomýleni? To už jsme přece zažili.

Pan prezident Václav Havel několikrát vyslovil přesvědčení, že naši politici budou klást zájmy všeobecně prospěšné nad zájmy osobní. Byl bych rád, kdybychom toto bez rozdílu stranické příslušnosti všichni splnili.

Naši voliči jsou již právem znepokojeni našimi věčnými politickými spory a vykopáváním válečných seker a mnohdy i žádají naše postoje k řešení situací na principu všeobecné prospěšnosti.

Velmi mne mrzí, že v dnešní době stále ztrácíme šanci být tím, čím jsme všichni mohli být. Začíná se vzpomínat a srovnávat s dobou před revolucí, na to, jak se měli tehdy a jak se máme po revoluci. My všichni, jak tu sedíme nebo bychom tu měli sedět, jsme dostali důvěru lidí, kteří společně věřili, že jako jejich zástupci dovedeme tuto zemi ke stabilitě a prospěšnosti při uplatnění všech demokratických zásad. Chovejme se tak, abychom je nezklamali. Buďme spravedliví. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Karase, připraví se kolega Řezáč.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP