Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, z pověření vlády před vás předstupuji s odůvodněním návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 1994.
Návrh státního rozpočtu byl letos vládou předložen oproti předchozím létům ve značném předstihu. Učinilo to jeho přípravu náročnější, na druhé straně to však poskytlo dostatek prostoru pro projednání návrhu v orgánech parlamentu. Výrazný předstih rozpočtových prací před začátkem rozpočtového roku však přináší i jisté riziko, vyplývající z možných odchylek skutečného vývoje v závěru letošního roku od původních očekávání, o která se návrh rozpočtu opíral. Já jsem skutečně rád, že vláda nemusí v této chvíli měnit východiska a rozpočtová čísla, která do návrhu rozpočtu zahrnula zhruba v polovině září letošního roku.
Návrh rozpočtu je předkládán ve třísvazkovém materiálu, který máte před sebou, a je dále konkretizován v jednotlivých kapitolních sešitech, které správci rozpočtových kapitol odevzdali k projednání příslušným výborům sněmovny. Ve svém výkladu se proto zaměřím na zásadní východiska, principy a charakteristiky finanční politiky a státního rozpočtu na příští rok.
Základními východisky, o která vláda opírá návrh státního rozpočtu, jsou:
1. hodnocení vývoje ekonomiky, realizace reformních a transformačních opatření a plnění státního rozpočtu v roce 1993,
2. zaměření fiskální politiky vlády ve střednědobém období,
3. predikce hospodářského vývoje a zaměření finanční politiky v roce 1994,
4. krátkodobé priority, které chce vláda řešit v roce 1994,
5. strategie reformy místních rozpočtů a vztahů ve finanční soustavě.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi prosím, abych nejprve zhodnotil ekonomický vývoj v letošním roce. Chtěl bych zdůraznit hned úvodem, že vláda hodnotí ekonomický vývoj v roce 1993 jako vývoj pozitivní, a to zejména z následujících důvodů.
Roste domácí i zahraniční poptávka, což vytváří předpoklady pro ekonomický růst. Trvá stabilita devizového kurzu již od prosince r. 1990 a cenový růst je pod kontrolou. V letošním roce bylo dosaženo dalšího výrazného pokroku v transformaci ekonomiky. Tyto pozitivní tendence jsou o to cennější, že se ekonomika v průběhu roku a zejména na jeho počátku musela vyrovnat se zásadními změnami podmínek. Z vnějších faktorů to bylo především pokračování ekonomické recese ve vyspělých zemích. Původní předpoklad, že dojde již v roce 1993 k oživení celosvětové hospodářské aktivity, se nepotvrdil. Platí to zejména pro evropská společenství, která jsou nyní našimi nejvýraznějšími partnery. Pro rok 1993 se předpokládá v zemích Evropské dvanáctky přírůstek hrubého domácího produktu pod úrovní jednoho procenta. U našeho největšího obchodního partnera v Německu půjde dokonce o celoroční pokles o 1 - 2%. To, že se navzdory této recesi podařilo zvýšit export do vyspělých zemí, je v mezinárodním srovnání ojedinělý výsledek.
Dalším vnějším faktorem byl propad zahraničního obchodu se Slovenskou republikou zhruba o 20 % za první tři čtvrtletí letošního roku. Vláda si nesmírně cení toho, že naše ekonomika prokázala vysokou míru adaptability a že se rozdělení federace projevilo na ekonomických výsledcích výrazněji jen v prvním čtvrtletí.
Z vnitřních faktorů šlo především o daňovou reformu. Daňová reforma byla dalším velkým institucionálním krokem naší transformace, svým významem srovnatelným s hlavními reformními kroky z počátku roku 1991. Byl vytvořen tržní konformní daňový systém, který přinesl další omezení přímého daňového zatížení pro podnikatelský sektor a tím vytvořil prostor pro rozšíření podnikatelských aktivit. Od rozhodnutí o provedení daňové reformy a o jejím zaměření do jejího zavedení uběhla z mezinárodního hlediska rekordně krátká doba. Přesto se nepotvrdily obavy skeptiků. Přechod na nový daňový systém proběhl bez výraznějších negativních dopadů, a to jak na makroekonomickou stabilitu, zejména na inflaci, tak na státní rozpočet. Vláda si nesmírně cení toho, že daňoví poplatníci nový daňový systém akceptovali a že se daří nové daně postupně dolaďovat.
Vedle již zmíněné daňové reformy byl dominantním rysem letošního roku zásadní krok v privatizaci, kterým bylo předání vlastnických práv kuponovým investorům, prakticky dokončení malé privatizace a zahájení druhé vlny kuponové privatizace. Soukromý sektor je prokazatelně dynamizujícím faktorem hospodářského růstu, o čemž svědčí údaje o výkonnosti soukromých firem, které ostře kontrastují s výsledky dosud existujících státních podniků.
V dubnu letošního roku zahájila činnost Pražská burza cenných papírů a po předání akcií z kuponové privatizace i RM systém. I když od zahájení obchodování na těchto dvou trzích uplynulo málo času, je zřejmé, že vznik a rozvoj kapitálového trhu urychluje transformaci české ekonomiky.
Významnou událostí, která však nakonec neměla výraznější negativní důsledky, byla měnová odluka, k níž došlo již počátkem února. Vláda oceňuje, že měnová odluka byla dobře provedena a že se zároveň přitom prokázala důvěra obyvatelstva v českou měnu. Měnová odluka tak neohrozila stabilitu nové české měny. Naopak následný vývoj jednoznačně ukázal, že domácí i mezinárodní postavení české koruny se upevnilo a přiblížil naši měnu dále k cíli - plné směnitelnosti.
Jaké jsou tedy hlavní výsledky letošního hospodářského vývoje? Za prvé jde o výsledky v oblasti ekonomického výkonu. Letošní výsledky potvrzují to, co jsme nesměle konstatovali v závěru minulého roku, a sice, že se ekonomický růst stabilizuje. Pokračuje růst poptávky, a to jak domácí, tak zahraniční. Ve stálých cenách vzrostla souhrnná domácí poptávka za tři čtvrtletí letošního roku v porovnání se stejným obdobím roku loňského o 4,9 %, což představuje zhruba 13,6 mld. Kč, zahraniční poptávka o 9,1 %, tj. o více než 16 mld. Kč, přičemž vývoz ve stálých cenách mimo Slovensko stoupl o téměř 30 mld. Kč. Tato data nepochybně svědčí o tom, že jsou zde předpoklady pro ekonomický růst.
Druhým výrazným rysem vývoje v roce 1993 byla stabilita cenového vývoje. Po počátečním jednorázovém zvýšení cen o 8,5 % v lednu letošního roku spojeném zejména s vlivem nově zavedených daní došlo v dalším vývoji ke zklidnění cenového růstu. Po odečtení vlivu nových daní na ceny se měsíční míra inflace pohybuje v průměru pod hranicí 1 %, což nás jednoznačně řadí na první místo mezi transformujícími se zeměmi. Umožňuje srovnávat náš cenový vývoj i s řadou vyspělých ekonomik. Celkově vláda očekává, že v prosinci 1993 budou ceny zhruba o 19 % vyšší, než tomu bylo v prosinci předchozího roku.
Za pozitivní považuje vláda to, že ke zklidnění cenového růstu přispěla větší stabilita cen v produktivní sféře, kde např. přírůstek cen průmyslových výrobců za tři čtvrtletí letošního roku v porovnání se stejným obdobím roku loňského představuje pouze 13,4 % oproti více než 21 % v případě spotřebitelských cen. Ve třetím čtvrtletí dochází i ke sblížení dynamiky růstu spotřebitelských cen a průměrných mezd. Zatímco např. ve druhém čtvrtletí činil předstih růstu mezd před spotřebitelskými cenami 6,3 procentního bodu, ve třetím čtvrtletí to bylo jen 3,3 procentního bodu. Pozitivní úlohu zde nesporně sehrává mzdová regulace.
Za třetí bych rád upozornil na příznivý vývoj v oblasti vnějších ekonomických vztahů. Nejde jen o to, že již po téměř tři roky je udržován stabilní devizový kurz naší měny, ale i o to, že celkové devizové rezervy České republiky, které už překročily hranici 6 mld. amerických dolarů, jsou dnes už vyšší, než byly celkové devizové rezervy bývalého Československa. Zejména si ceníme faktu, že v průběhu roku se devizové rezervy České národní banky zvýšily na čtyřnásobek.
Celkově pozitivní saldo platební bilance je spojeno nejen s příznivým vývojem kapitálového účtu, ale i s aktivním výsledkem běžného účtu. Lépe, než jsme očekávali, se vyvíjela v průběhu roku i obchodní bilance, a to i přesto, že došlo k velmi dynamického nárůstu dovozu.
Růst exportu za tři čtvrtletí o 15,7 % v podmínkách recese ve vyspělých zemích představuje velmi dobrý výsledek. O rychlé transformaci ekonomiky a její adaptaci na měnící se podmínky v roce 1993 svědčí následující fakta.
Podíl nestátního sektoru na tvorbě hrubého domácího produktu činil ve třetím čtvrtletí již 57 %. Podíl států s vyspělou ekonomikou na celkovém obratu zahraničního obchodu, bez Slovenska, dosáhl 70,7 %.
Ze základních charakteristik ekonomického vývoje považuji za významné se ještě zmínit o vývoji nezaměstnanosti. Česká republika se řadí mezi země s nejnižší mírou nezaměstnanosti, která se v současné době pohybuje podle mezinárodně srovnatelného způsobu vyjadřování okolo 4 % a podle naší metodiky činí 3,2 %.
Nízká úroveň nezaměstnanosti svědčí mimo jiné o dynamice soukromého sektoru a neznamená, že by nedocházelo k potřebným strukturálním změnám v ekonomice.
Podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí změnil v uplynulém roce zaměstnání zhruba jeden milion občanů. Vláda si uvědomuje, že současná fáze hospodářského vývoje obnáší i určité negativní prvky. Jedná se v prvé řadě o otázku mzdového vývoje a o relaci mezi vývojem mezd a produktivity práce.
Je znepokojivé, že za první pololetí vzrostla celková průměrná mzda proti stejnému období předchozího roku o 27,8 %, přičemž došlo k poklesu produktivity práce. Tento trend bohužel pokračuje i nadále, i když ve třetím čtvrtletí, jak jsem se již o tom zmínil, jsme zaznamenali jisté zlepšení.
Problémem je i nadále výše platební neschopnosti, která ochromuje platební styk mezi našimi podnikatelskými subjekty.
Za třetí. Vláda nemůže ani nadále podceňovat hrozbu potenciálních bankrotů, zejména jejich lavinovitého šíření. Domníváme se však, že bankrot je nedílnou součástí restrukturalizačních procesů v mikrosféře, proto jim na druhou stranu nebudeme uměle zabraňovat. Vláda očekává, že aktivnější úlohu sehrají v tomto procesu soudy.
Vláda je velmi znepokojena i některými problémy v úvěrové oblasti. Nejde jen o otázku vysokých úroků zatěžujících náklady podniků, ale i o nízkou nabídku, zejména dlouhodobých úvěrů, pro soukromý sektor.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, významný přínos v průběhu transformace naší ekonomiky má i letošní vývoj státního rozpočtu. Informace o výsledcích za tři čtvrtletí roku vám byla vládou předložena a byla samostatným předchozím bodem jednání sněmovny.
Je jednoznačné, že i přes rizika, se kterými jsme vstupovali do letošního rozpočtového roku, se daří plnit globální záměry rozpočtové politiky. Po jedenácti měsících roku byl rozpočet v pokladním přebytku 2,7 mld. Kč a je reálné, že i navzdory tradičně vyššímu čerpání výdajů ke konci roku skončí jako vyrovnaný.
Musím připomenout, že vývoj příjmů rozpočtu umožnil navíc v průběhu roku posílit i nejnutnější vývojové potřeby. Příznivá je i situace v místních rozpočtech. Především vlivem výrazně vyšších výnosů daně z příjmů fyzických osob mají obce a okresy v letošním roce vyšší prostor pro finanční zajištění svých potřeb. Ke konci roku se předpokládá dosažení přebytku hospodaření místních rozpočtů a posílení jejich rezervních fondů.
Závěrem hodnocení letošního roku bych rád poznamenal, že dobré výsledky, kterých česká ekonomika dosahuje, mají základ ve třech základních faktorech.
Za prvé. Jde o dosažený sociální a politický konsenzus, který umožňuje důsledné uskutečňování jednotlivých transformačních kroků.
Za druhé. Jde o strategii transformace, která má důvěru našich občanů, podnikatelů i zahraničních partnerů. Třetím faktorem je rostoucí adaptabilita podnikatelského sektoru na měnící se podmínky.
Právě tyto skutečnosti spolu s výsledky, kterých jsme dosáhli, zvyšují naše ocenění a vnímání České republiky jako perspektivního, stabilního a seriózního partnera. Svědčí o tom v neposlední řadě i neustále se zlepšující rating od renomovaných světových institucí, který nás zařazuje do skupiny důvěryhodných zemí.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda očekává, že hospodářský vývoj v roce 1994 naváže na pozitivní tendence letošního roku. V příštím roce už nedojde k žádným převratným krokům v oblasti hospodářské reformy a neočekáváme ani žádné dramatické vnější změny.
Dominantními rysy příštího roku budou další rozvoj soukromého sektoru a pokračování procesu mikroekonomické transformace a adaptace. Politika vlády se v příštím roce zaměří především na stabilizaci institucionálního rámce a kultivaci ekonomického prostředí. Dosažený stupeň stability umožňuje vládě zvýraznit v hospodářské politice prvek pozitivní stimulace hospodářského růstu jak v oblasti daňové, tak v oblasti výdajů veřejných rozpočtů.
Přes celkově pozitivní očekávání však lze spatřovat i v roce 1994 určitá dílčí rizika. Půjde jednak o průběh procesu bankrotů, o obnovení závislosti růstu mezd na růstu produktivity práce. V neposlední řadě i o dopad nově formulovaných strategií privatizovaných podniků.
Vláda ve své hospodářské a rozpočtové strategii na příští rok vychází z těchto cílů. Předpokládá, že růst hrubého domácího produktu dosáhne dvou až tří procent.
Za druhé. Příznivější než v letošním roce bude vývoj inflace, která by neměla přesáhnout hranici osmi až deseti procent. Průměrná míra nezaměstnanosti se bude pohybovat okolo pěti procent. Dále vláda předpokládá, že bude pokračovat příznivý vývoj vnějších vztahů, který se projeví pozitivním výsledkem platební bilance.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zásadním kvalitativním posunem v přípravě veřejných rozpočtů na příští rok oproti minulosti je jejich dlouhodobější orientace. Sestavení rozpočtu v předchozích letech bylo zatíženo značnou mírou nejistoty spojenou s realizací zásadních transformačních kroků a státoprávními změnami v naší zemi.
Rokem 1993 byly tyto změny završeny. Vláda proto v zájmu dlouhodobější kontinuity koncipovala základní zaměření fiskální politiky na střednědobé období, které je rovněž jedním z hlavních východisek principů rozpočtové politiky pro rok 1994.
Dovolte mi stručně vás seznámit s těmito principy:
1. Předpokládáme další postupný pokles podílu výdajů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu. Tento krok souvisí s podporou rozvoje tržních vztahů a má za cíl omezování vlivu státu v ekonomice. V roce 1993 činil podíl státního a místních rozpočtů na hrubém domácím produktu zhruba 43 %. Pro rok 1994 se počítá se snížením o 1,3 % bodu, přičemž tato tendence by měla pokračovat tak, aby zhruba kolem roku 2000 nebyla míra podílu výdajů veřejných prostředků na hrubém domácím produktu vyšší než 40 až 41 %.
2. S touto politikou bezprostředně souvisí záměr vlády dále postupně snižovat především přímé zdanění příjmů, a to jak podnikatelských, tak osobních. V tomto směru byly během posledních let a zejména v roce letošním podniknuty významné kroky a počítá se s jejich dalším pokračováním. Snižování daňového zatížení se odráží i v postupném poklesu tzv. daňové kvóty, což je podíl daňových příjmů na hrubém domácím produktu.
Již pro rok 1994 se počítá s nominálním růstem daňových příjmů veřejných rozpočtů pouze o 6,6 %, tedy hluboko pod předpokládaným nominálním tempem růstu hrubého domácího produktu.
3. Trend snižování podílu rozpočtu na hrubém domácím produktu by měl být v zásadě shodný na straně rozpočtových příjmů i rozpočtových výdajů. Jinými slovy to znamená, že vláda bude usilovat o vyrovnanou soustavu veřejných rozpočtů a klást tak neustále důraz na stabilní a zdravé veřejně finance. Pro rok 1994 vláda navrhuje vyrovnaný státní rozpočet v objemu 380 mld. Kč a vyrovnané místní rozpočty v rozsahu zhruba 66 mld. Kč. U této otázky bych se rád zastavil.
Vláda byla v poslední době nucena vyslechnout z různých stran kritiky a obvinění, hovořící o rozpočtovém fundamentalismu a volající po podpoře hospodářského oživení cestou schodkového rozpočtu. Tyto názory vláda zásadně odmítá. Především není pravdou, že existuje jednoznačné rovnítko mezi deficitním financováním a hospodářským růstem. Zastánci rozpočtové expanze si opomíjejí položit jednoduchou otázku, odkud je nutno brát zdroje na pokrytí vyšších výdajů.
Tyto zdroje neposkytne centrální banka, která by musela emitovat inflační peníze. Na schodek rozpočtu nám zásadně nepůjčí ani zahraniční banky a instituce. Tyto vyšší výdaje by proto bylo nutno krýt výpůjčkou od domácích bank a spořitelen, případně i od podniků nebo domácností cestou emise a prodeje státních dluhopisů. Použitím těchto peněz však stát snižuje zdroje pro investice soukromého sektoru. Ten se navíc, jako investor, chová objektivně, racionálněji než stát. Proto by z hlediska podpory ekonomického růstu tato politika působila ne jako živá voda, ale spíše jako bumerang.
Zkušenosti z vyspělých států zároveň zpochybňují i schůdnost myšlenky postupně snižovaného schodku rozpočtu v delším časovém horizontu. Tyto státy se přesvědčily, že s rozpočtovým schodkem je to jako s obtížným hostem - rád se nechá pozvat, ale je velmi nesnadné se ho zbavit. V porovnání s většinou vyspělých zemí navíc může Česká republika ve svém rozpočtu těžit z výhody relativně nízkého objemu úrokových výdajů. Zatímco v roce 1993 je u nás tímto způsobem vázáno jen asi 4 % zdrojů státního rozpočtu, např. v USA se toto číslo pohybuje okolo 15 %, v Japonsku kolem 20 % a v Rakousku kolem 10 %. Zároveň vás ubezpečuji, že zdravé státní finance v zemi, která je teprve na cestě k plné tržní ekonomice a která se uchází o zájem zahraničních investorů a o plné začlenění do evropské integrace, představují pro nás velmi pozitivní renomé.
4. Vláda počítá se zapojením zdrojů fondu národního majetku k hrazení některých výdajů spojených s minulostí. Pro rok 1994 se navrhuje financovat prostřednictvím Fondu národního majetku výdaje na pokrytí splatných úroků, majetkové újmy bank a restitučních nároků v zemědělství celkem v objemu 18,3 mld. Kč. Toto navrhovaně opatření vyvolalo rovněž celou řadu polemik, ať už jde o jeho samotnou opodstatněnost nebo o širší otázku vyrovnanosti rozpočtu. Proto mi dovolte krátkou poznámku.
Platí obecně, že vedle běžných rozpočtových příjmů obsahují agregovaně veřejné příjmy také výnosy z majetkových operací, tedy konkrétně z privatizace. Tak jako stát realizuje prostřednictvím rozpočtu kapitálové výdaje, musí být do celkové bilance veřejných financí zahrnuty i kapitálové příjmy. Jejich použití je tedy standardní kapitálovou operací státu a z bilančního hlediska neznamená žádný skrytý deficit. Rozhodující je celkový vztah veřejných financí z hlediska jejich příjmů a výdajů. Vláda přitom považuje za správné a legitimní využití zdrojů fondu k řešení dluhů minulosti na místo jejich hrazení prostřednictvím zvyšování zátěže daňových poplatníků nebo násilné restrikce jiných odvětví veřejných výdajů.
5. Vláda navrhuje prohloubit prorůstovou úlohu fiskální politiky. Vedle snižování daňového břemene jako základní neutrální a tedy nejobjektivnější formy stimulace podnikání a investic, předkládá vláda návrh cílené výdajové politiky, zaměřené především na podporu rozvojových infrastrukturních investic, podporu bydlení a podporu podnikání a exportu.
K otázce rozpočtových
výdajů se ještě vrátím
podrobně. Ještě předtím však,
vážené paní poslankyně a vážení
páni poslanci, mi dovolte se zastavit u příjmové
strany státního rozpočtu.