Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zde přednesla několik podstatných myšlenek a závěrů, které souvisejí s problematikou činnosti vojsk OSN UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie.
Již samotný názor, že vojska OSN jsou na území bývalé Jugoslávie, je - mírně řečeno - nepřesný a nepravdivý. Bývalá Jugoslávie zahrnuje i Slovinsko, Srbsko, Černou Horu a Makedonii, kde ovšem vojska UNPROFOR nejsou. Z toho vyplývá, že vojska UNPROFOR jsou de facto umístěna na území suverénních států, kterými jsou Chorvatsko a Bosna a Hercegovina.
Vojska OSN UNPROFOR byla postupně rozmístěna na území Chorvatska a následně v Bosně a Hercegovině na základě požadavků vlád těchto států, přičemž OSN v čele s generálním tajemníkem Butrusem Ghálím garantovalo svými rezolucemi splnění požadavků těchto suverénních států, které jsou součástí mezinárodního práva, Listiny základních lidských práv a svobod atd.
Jedná se především o následující rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Ukončení bojů a nastolení trvalého míru. Dále jednoznačné a bezpodmínečné dodržování hranic suverénních států, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny. Dále stažení ozbrojených sil bývalé jugoslávské armády do současných hranic stávající Svazové republiky Jugoslávie, což je Srbsko a Černá Hora. Odsouzení agresora, kterým je jednoznačně bývalá jugoslávská armáda, tj. její následník, současná Svazová republika Jugoslávie, zejména velkosrbský nacionalismus v čele s komunistickými, postkomunistickými a nacionalistickými předáky Srbska.
Československo resp. Česká republika má v současné době umístěn svůj kontingent vojska v rámci UNPROFOR. V zásadě však vojsko UNPROFOR nesplnilo ani neplní úkol, který dostalo do vínku a které splnit má. Podle slovinského, chorvatského, ale i podle řady západních tisků je většina vojsk na tomto území k ničemu, protože boje trvají nadále, násilí stíhá násilí, ke kterému vyzbrojení vojáci OSN nečinně přihlížejí včetně vojáků České republiky.
Je tedy ke zvážení otázka, zda-li tam mít vojáky, nebo zda-li by nebylo lepší neriskovat životy mladých a zdravých lidí, aby tam zahynuli bez možnosti se bránit. Celá problematika je v diplomatické filozofii v bývalé československé a nyní i české vlády.
Nezbývá mi, než souhlasit s výrokem předsedy KDS pana Bendy, že i bývalá československá vláda i nynější vláda České republiky nese vinu za současný stav v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku a že by vláda České republiky měla jednoznačně prohlásit, že jediným agresorem, který zavinil současný stav, je současná Svazová republika Jugoslávie resp. Srbsko.
Pokud se v současné době ozývají hlasy, že násilnosti jsou páchány i z jiných bojujících stran, nemůžeme se tomu divit, protože v současné době, kdy trvá embargo na dodávky zbraní do tohoto celého území, tj. území bývalé Jugoslávie, dostává Srbsko zbraně především z Ruska.
Současná svazová republika, tj. Srbsko a Černá Hora mají zbraně z dřívější doby, protože v čele bývalé jugoslávské armády byli srbští generálové, generální štáb sídlil v Bělehradě a bývalá jugoslávská armáda při svém stahování se z území Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny všechny zbraně vzala s sebou anebo je předala svým příznivcům, kteří začali okamžitě působit jako pátá kolona v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině anebo je zničili. Embargem jsme posílili agresora. Schválili násilí, mučení a teror. Embargem jsme vzali možnost napadeným se bránit. Prakticky jsme je odsoudili k smrti. Protože Srbsko nerespektovalo rezoluce Rady bezpečnosti OSN především v oblasti zastavení bojů a respektování suverénnosti hranic Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, byly uvaleny hospodářské sankce na současnou Svazovou republiku Jugoslávie, tedy Srbsko a Černou Horu. Obdobné sankce byly dány i vůči jejím obyvatelům. Podnikají-li tedy u nás tito lidé a my tomu mlčky přihlížíme, porušuje tím naše Česká republika tyto sankce dané Radou bezpečnosti OSN. Máme-li si vykupovat špatné svědomí posílením českých jednotek UNPROFOR, je to spíše ulitba, a to velice malá.
Je všeobecně známo, že čilí srbští podnikatelé podnikají v oblasti pohostinství, barů, černých obchodů, kuplířství apod., těžce stíhatelných oborů. Přimlouvala bych se za přísnější kontroly v této oblasti a za tvrdší sankce. Vždycky na bezpráví a války doplácejí obyčejní občané a vždycky se na ně nabalují a obohacují tzv. lidské hyeny.
Co se týče otázky vyzbrojení, rozdílného vyzbrojení, to jistě také hraje svou roli. Přihlíželi jsme mlčky k tomu, jak se Chorvaté bránili loveckými puškami, zastaralými ručními zbraněmi nebo lehkými zbraněmi proti tankům, lehkému a těžkému dělostřelectvu včetně raket, které vlastnili Srbové. Mohu uvést několik případů. Zhruba před několika dny bylo konstatováno, že srbský MIG 29 bombardoval území Bosny a Hercegoviny. MIG 29 je jedno z nejmodernějších bojových letadel bývalého Sovětského svazu a nynějšího Ruska a Srbové ho vlastní i v nynější době. Srbové v tzv. Srbské krajině, která je od Srbska vzdálena několik set kilometrů přes celé území Bosny a Hercegoviny, vlastní moderní rakety systému země - vzduch nebo země - země a hrozí suverénní vládě Chorvatska útokem na hlavní město Záhřeb, přičemž Srbská krajina není žádný oficiální název nějakého území. Je politováníhodné, že se tento název vůbec používá, protože se jedná o suverénní území Chorvatské republiky.
Závěrem bych chtěla dodat jen tolik. S ohledem na výše uvedené argumenty je podle mého názoru další vyslání vojsk UNPROFOR na území Chorvatska, Bosny nebo Hercegoviny k ničemu, pokud neschopný generální tajemník pan Butrus Ghálí a Rada bezpečnosti včetně NATO nerozhodnou zasáhnout silou a splnit všechny rezoluce OSN pro tuto oblast, jak jsem uvedla v úvodu.
Mám-li se ohlédnout na evropskou politiku od roku 1991 vůči problémům na území bývalé Jugoslávie, musím konstatovat, že především historicko-centralistický a tím i principiálně prosrbský postoj Francie a Velké Británie jako bývalých kolonialistických států zavinil současný stav. Proto mám za to, že by mohli zvyšovat oni svoje kontingenty vojsk UNPROFOR v Chorvatsku, v Bosně a Hercegovině a s nimi i ty státy, které postoje Francie a Velké Británie podporují. Tím se podle mého názoru prohloubí celková ostuda jejich, Evropy a světa a připustí vítězství násilí a smrti před vítězstvím práva, svobody a života. To je můj názor. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Mazalové. Prosím pana poslance Vrchu, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Matulka.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane předsedo, dámy a pánově, k vládnímu návrhu na rozšíření účasti České republiky v ochranných silách OSN na území bývalé Jugoslávie dovolte, abych vznesl své připomínky.
Do bitev před řadami, do bitev půjde s námi, ale nikoli Kléma Gottwald, neboť toho ani pánbůh ani pan ministr Piťha nikdy neprobudí, ale do bitev půjde s námi pan Uhde v čele s vládou a poslanci bojovat za Srbsko a Chorvatsko. Tedy, vážení páni poslanci: "Hurá na Bělehrad".
Před 75 lety počínající první světová válka záměrně vyvolaná atentátem na následníka trůnu téměř stejným způsobem vyvolaná dnes i organizovaným pokusem o atentát na Václava Havla, tristně odhalený naší BIS a policií ministra vnitra pana Rumla, je toho napodobeninou. Intervence vstupu sovětských vojsk a tzv. spřátelených armád do Československa v roce 1968 za účelem obrany míru v našem státě je stejná kopie hlásaná dnes, abychom my podporovali vojensky obranu míru na území bývalé Jugoslávie, v Bosně či Hercegovině. Není to podobnost čistě náhodná.
Nyní ale k samotnému problému v Jugoslávii. Změnou vlády loňského roku se Izrael rozhodl pro poměrně riskantní kombinaci, která je strategickou, a záleží na tom, že Spojené státy americké nebudou schopny zachránit řadu arabských států, které dosud bez výhrad pomáhaly Spojeným státům, tj. v podstatě arabskému problému atd. To, že uchopení moci v Íránu je pro ně obrovským nebezpečím fundamentalismu, kterému se nezabránilo ani tím, že Saddám Hussain byl vržen proti Íránu. Ani tak se nepodařilo zabránit vzrůstu fundamentalismu, a proto byl Izrael nucen odstoupit od své radikální politiky. Tím do jisté míry připouští sjednocování náboženství muslimského fundamentalismu. To je však velké riziko i pro Spojené státy, které financují Egypt. Dle mého názoru režim, který je zkorumpován jakoukoli krutostí, nemůže vůbec existovat. Je to otázka času. Z toho vyplývá, že Izrael vrátí Sinajskou poušť Egyptu s podmínkou, že tento nebude hranice vojensky bránit. Je pravděpodobné, že fundamentalisté obsadí vojensky hranice na Sinajské poušti mezi Izraelem a Egyptem. To však znamená okamžitou konfrontaci s jednou z nejlépe připravených armád, a to je armády syrského národa.
Má 9 mil. obyvatel, z toho 480 tisíc mužů ve zbrani dobře vycvičených. Tomuto nebezpečí může čelit Izrael tím, že se bude snažit chránit bezpečnost sjednocujícího se arabského světa proti jinému protivníku, než je sám Izrael, tedy proti Evropě. To je ten pravý důvod, proč se destruuje Evropa a proč se mezi Muslimy a Chorvaty vytváří ostrá hranice, která je v podstatě horkou hranicí války v Evropě, přesně tak, jak tomu bylo u zrodu první světové války na témže místě. Úsilí Arabů je zacílit směrem k tomuto ohnisku začínající války, tj. vpád Arabů do Evropy. To samo není vůbec obtížné, neboť všichni dobře víme, že jak Německo, tak Francie i jiné státy Evropy mají na svých územích obrovské množství emigrantů právě z Afriky a Asie, přičemž 60 - 70 % jsou Mohamedáni. Z toho nejméně jedna polovina jsou fanatici Koránu, pro něž zemřít za pravdu Alláhovu je cestou ke spáse. To je důvod toho, čeho jsme svědky a co se nás bezprostředně dotýká.
Pozvání amerického prezidenta Billa Clintona do České republiky je potvrzujícím manévrem pro jednání i s ostatními zástupci středoevropských států. Z těchto důvodů poslanci našeho parlamentu nesmějí připustit vyslání našich vojsk ...
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego promiňte, projednáváme návrh na rozšíření účasti České republiky v ochranných silách OSN v UNPROFOR.
Poslanec Oldřich Vrcha: ... do oblasti bývalého Jugoslávie, to je centra počínající války, ale měli by především zajistit posílení vlastní obranyschopnosti našeho státu.
Navrhuji sněmovně, aby vládní návrh uvedený ve sněmovním tisku č. 734 kategoricky zamítla. Část materiálu v diskusním příspěvku jsem čerpal ze záznamu pana M. Dolejšího. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Se svým příspěvkem skončil pan poslanec Vrcha. Prosím pana kolegu Matulku, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Votava.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, nechci mluvit o Blízkém, Středním ani jiném východě. Chci mluvit skutečně k tisku, který je dnes předmětem projednávání. Už dvakrát v průběhu letošního roku jsem vystoupil v této sněmovně s upozorněním, že pobyt našich ozbrojených sil mimo území České republiky je v rozporu s Ústavou České republiky, která ve svém článku 43 odst. 2 stanoví jednoznačný požadavek na souhlas Parlamentu s případným vysláním našich ozbrojených sil mimo území republiky. Dvakrát jsem v této sněmovně se svým upozorněním nepořídil. Nadále jsem však přesvědčen, že mám pravdu, a na tom nic nezmění to, že jsem přehlasován.
Tisk 734, který momentálně projednáváme, je doprovázen i textem usnesení vlády České republiky č. 626 ze 3. 11. letošního roku. Toto vládní usnesení odkazuje ve svém prvním bodu na usnesení vlády z 26. května letošního roku č. 272, jehož text ovšem už k tisku 734 připojen není. Protože předpokládám, že většina z vás není s obsahem vládního usnesení č. 272 seznámena, dovolím si vás s ním stručně seznámit.
Toto květnové vládní usnesení za prvé praví, že vláda souhlasí s vysláním polní chirurgické nemocnice do bývalé Jugoslávie a za druhé vyslovuje připravenost vlády požádat Parlament o vyslání dalších ozbrojených sil do bývalé Jugoslávie. Bohužel do dnešního dne je sice vláda možná připravena o tento souhlas požádat, nicméně neučinila tak. Přitom se nemohu zbavit zvláštního vtíravého dojmu, že naše jednotka v bývalé Jugoslávii se asi nevyznačuje tím, že by ji bylo možno považovat pouze za polní chirurgickou nemocnici.
Na můj dotaz ze 14. října letošního roku přednesený zde ve sněmovně mi po uplynutí zákonné lhůty odpověděl pan ministr obrany, že (cituji): působení českých vojáků v mírové misi OSN na území bývalé Jugoslávie se nedatuje od vzniku samostatného českého státu a přijetí Ústavy. Po zániku ČSFR nedošlo ke stažení českých vojáků především z důvodu, že jejich odchod by způsobil vážné poškození českých zahraničně politických zájmů. Konec citátu.
Ve stejném smyslu mi odpověděl už před parlamentními prázdninami na můj dotaz ve sněmovně pan ministr zahraničních věcí.
Nechci zde hodnotit žádné zájmy a neumím ani stahovat žádné vojáky, ale záleží mi na tom, aby byla dodržována naše Ústava. Argument, že původně se jednalo o vojáky ČSFR podle Ústavy ČSFR je nicotný a absurdní, stejně jako by byla absurdní situace, kdyby třeba na našem území operovali maďarští nebo rakouští vojáci a vlády a parlamenty těchto států by se tvářily, že je to v pořádku, neboť je sem vyslalo stařičké mocnářství.
Chápu, že naše členství v OSN nás k mnoha věcem zavazuje a jsem si také vědom toho, že naše republika převzala mezinárodní závazky ČSFR. Nic z toho však neopravňuje k nedodržování naší Ústavy. Můžeme si sice ještě nějakou dobu hrát na československý hokej a československý fotbal, ale pochybuji, že bychom si mohli hrát na to, že dnes jsou mimo území našeho státu českoslovenští vojáci. Dnes nejsou v bývalé Jugoslávii žádní českoslovenští vojáci, nýbrž příslušníci ozbrojených sil České republiky. Ústava této republiky však byla neprávem ignorována. Proti takovému vztahu naší vlády vůči Ústavě a Parlamentu si dovoluji vznést protest.
K tisku 734 si proto dovoluji vznést tento návrh. Navrhuji, aby před navržený text usnesení, které máme na poslední straně tohoto materiálu, byl jako první bod doplněn tento text. Nadepsáno je to "Poslanecká sněmovna Parlamentu" a bylo by: "1. Konstatuje nespokojenost s tím, že vláda ČR nevyžádala souhlas Parlamentu k vyslání ozbrojených sil České republiky na území bývalé Jugoslávie podle článku 43 odst. 2 Ústavy ČR".
Následoval by odstavec 2, což by byl navržený text, který zde máme uvedený, pouze s jednou změnou, kterou navrhuji, aby první slovo, tj. slovo "souhlasí" bylo nahrazeno slovem "nesouhlasí". Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Matulkovi a prosím pana poslance Votavu, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Gross.
Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedající, páni ministři, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já vystoupil k problematice rozšíření naší jednotky v silách UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie, protože se domnívám, že v těch vystoupeních, která zde zazněla, bylo řečeno mnohé, ale zdaleka ne všechno a ne to, co považuji v této věci za nejpodstatnější.
Také já jsem měl příležitost být členem parlamentní delegace, která na jaře v dubnu letošního roku navštívila jednu českou, tehdy ještě československou nerozdělenou jednotku působící v rámci sil UNPROFOR a která se měla možnost seznámit se situací v bývalé Jugoslávii, konkrétně v Chorvatsku a Slovinsku.
Během této cesty jsem dospěl k závěru, že představitelům současné vládní koalice jde především o to, aby účastí v jednotkách UNPROFOR zviditelnili Českou republiku, její snahu působit při řešení konfliktů ve světě na straně vojensko politického bloku západních sil, tedy na straně Severoatlantického paktu.
A tady si myslím, že je jádro věci, které se zde snažili někteří řečníci z koaličních stran zahalit do roucha ušlechtilých slov o mírotvorných snahách humanitární pomoci, ochraně chorvatských menšin v Srbské Krajině atd. Ve skutečnosti zde podle mého názoru je to opět jedna z iniciativ současné politické reprezentace, která má představovat určitou průpravu, určitý předstupeň pro zapojení České republiky do politických, ale i vojenských struktur Severoatlantického paktu.
Vůbec snahy o to, aby se Česká republika zapojila do tohoto paktu a iniciativa na tomto poli mi stále více připomíná iniciativu padlých dívek u dálnice poblíž Dubé vůči valutovým cizincům. Pánové, pozor na "natokratický" AIDS!
Pokud jde o toto posílení jednotek v rámci UNPROFOR, jsem prostě toho názoru, že to není v souladu se zájmy obrany České republiky, že to znamená pouhé přiložení jedné české zápalky k onomu pověstnému balkánskému sudu prachu, který od úsvitu dějin lidské civilizace představuje jednu z permanentně nejkonfliktnějších oblastí na světě; snad s výjimkou Blízkého a Středního východu tomu tak rozhodně je.
Domnívám se, že prostředky, které budou vynaloženy na případné rozšíření naší vojenské účasti pod prapory OSN, to znamená na přípravu podobných vojenských intervencí na straně západního bloku, na straně NATO možná kdekoliv na světě, protože, jak víte, bylo pod prapory OSN uskutečněno mnoho vojenských intervencí na celém světě, tak tyto prostředky lze na území našeho státu uplatnit daleko lépe na sociální, zdravotní, ekologické, kulturní a jiné účely. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Votavovi a prosím pane společného zpravodaje Nečase. Omlouvám se panu poslanci Grossovi, chystám se dát přednost zpravodajovi jako zpravodaji, který nám chce upřesnit návrh usnesení, který máme rozdán v tisku 734. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, přijměte mou omluvu, já jsem tady nepřečetl usnesení, které vyšlo ze schůzky zpravodajů těch výborů, které přijaly usnesení k této záležitosti, které se ve dvou detailech poněkud liší od usnesení, které je přiloženo k tomuto tisku. Proto dovolte, abych ho nyní přečetl.
Tento návrh projednaly tři výbory - petiční, pro lidská práva a národnosti, branný a bezpečnostní a zahraniční výbor. Výbor petiční pro lidská práva a národnosti nepřijal žádné usnesení, výbor branný a bezpečnostní a zahraniční výbor přijaly souhlasné usnesení a jako výsledný návrh pro Poslaneckou sněmovnu je následující usnesení; prosím, abyste si to opravili v textu tisku 234:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s vládním návrhem na rozšíření účasti Armády České republiky v ochranných silách OSN na území bývalé Jugoslávie na počet nepřevyšující 1000 osob."
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, je to tedy upřesnění počtu na konci té formulace. Děkuji panu poslanci Nečasovi a prosím pana kolegu Grosse, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Fejfar.
Poslanec Stanislav Gross: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, chci říci, že jsem původně nechtěl vystupovat, ale průběh diskuse mě k tomu trošičku donutil. Chci zde řídi pár slov, která doposud ještě nezazněla a maličko mě mrzí, že zde nezazněla.
Domnívám se totiž, že se nelze zbavit odpovědnosti za vývoj v Evropě a myslím, že je naší morální povinností nebýt lhostejný k tomu, co se dnes děje v zemích bývalé Jugoslávie. Solidarita s trpícími lidmi a s trpícími národy, které bezesporu dnes na území bývalé Jugoslávie jsou, je jedním ze základní ideálů nebo ideí sociální demokracie a z těchto důvodů budu pro tento návrh dnes ve sněmovně hlasovat.
Ale nezazněl zde ještě jeden, podle mého názoru dost významný aspekt a ten spočívá v tom, že se domnívám, že účast české armády na mírových operacím OSN pomáhá i postavení transformující se Armády České republiky, a to nejen u nás doma, ale i všude ve světě. A myslím si, že Armáda České republiky plní i svou úlohu napomáhat stabilitě v Evropě a v celém prostoru, který je bezprostředně důležitý pro Českou republiku. Z těchto důvodů já návrh budu podporovat.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grossovi, prosím pana poslance Fejfara, připraví se pan poslanec Hrdý.
Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, chtěl bych říci několik slov jako místopředseda branného a bezpečnostního výboru, který má v gesci Armádu České republiky.
To, co jsme tady právě zažili, byl právě asi ten neuralgický bod, kdy si kdekdo z tohoto problému, který je velice vážný, udělal houpacího koně svých ambicí. Zažili jsme tady PŠM. Pro ty, kteří nevědí, co to je: to bylo za totality politické školení mužstva v armádě. Zažili jsme tady kabaret, zažili jsme vystoupení několika potenciálních ministrů zahraničních věcí a dlužno říci, že pánbů nás před nimi chrání!
Chtěl bych připomenout základní důvody, pro které by naše jednotka v bývalé Jugoslávii rozšířena být měla. Kdyby ti kolegové, kteří tady moudře projednávali arabský problém, kdyby se podívali na mapu, kdyby viděli sektor, ve kterém působí naše jednotka, tak by věděli, že je potřeba, aby byla doplněna, aby mohla dobře plnit úkoly, které v těch místech má. Není to žádné bojování, o kterém se tady občas hovořilo, je to opravdu ochrana míru, nebojují, jsou vyzbrojeni lehkými zbraněmi. Mají obrovskou pozici v tom prostoru právě pro svůj slovanský původ; právě proto, že se domluví, tak jsou oběma stranami přijímáni jako nestranní, vyřešili spoustu konfliktů, pomohli spustě lidí. Je to velmi vážná věc a jsem velmi nerad, že se o ni takto nevážně - i když to jsou lidi, kteří to myslí vážně - hovoří.
Další důvod je to, co zmínil přede mnou pan poslanec Gross; že vojáci, kteří projdou službou v těchto jednotkách po návratu domů - aspoň někteří z nich - se budou moci zařadit do tvořících se jednotek rychlého nasazení, do brigád, které budeme stavět v české armádě, je to obrovské plus.
A další věc, která podle mého názoru je skoro nejdůležitější, zapomeňme na naše malé žabomyší války! Kdo vyjel ven, tak ví, že tam účast naší jednotky je hodnocena velmi vysoko. To není jenom účast naší jednotky v bývalé Jugoslávii, to je třeba i seminář, který uspořádala naše armáda v obrovsky krátkém čase tří neděl pro důstojníky, kteří budou nastupovat službu v jednotkách UNPROFOR. To jsou neobyčejně vysoce hodnocené aktivity venku, a i proto by naši vojáci do bývalé Jugoslávie měli přijít, tedy jejich posila. Děkuji a prosím, aby sněmovna se vyjádřila kladně.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: O
slovo se přihlásil pan ministr Baudyš. Prosím,
aby se dostavil k řečništi.