Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedající, dámy a pánové, jménem navrhovatelů tohoto zákona navrhuji, aby tento zákon byl stažen z projednání tohoto pléna. Prosím sněmovnu, aby souhlasila se vzetím zpět tisku č. 408.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Kolářové a otevírám rozpravu k přednesenému návrhu. Nevidím, že by se někdo do rozpravy hlásil, ano, hlásí se pan poslanec Čundrle.

Poslanec Václav Čundrle: (hovoří z místa) Nevím, zda jde o vzetí zpět zákona jako takového, nebo pouze z tohoto pléna.

Předseda PSP Milan Uhde: Prosím paní poslankyni Kolářovou, aby odpověděla sama, i když bych mohl odpovědět také, je mi to jasné.

Poslankyně Milena Kolářová: Já se omlouvám za své přeřeknutí a děkuji za upřesnění, jedná se o stažení návrhu zákona jako takového.

Předseda PSP Milan Uhde: Je vše jasné, mohu rozpravu uzavřít, uzavírám ji tedy a budeme hlasovat o návrhu usnesení, které přečtu: "Poslanecká sněmovna souhlasí, aby byl vzat zpět návrh poslankyně M. Kolářové a dalších na vydání zákona o distribuci a prodeji denního tisku podle sněmovního tisku 408."

Budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení v 29. hlasování. Kdo návrh podporujete, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Pro odevzdáno 126 hlasů, proti 5, 1 se zdržel, 17 nehlasovalo. Návrh byl přijat vysokou většinou hlasů.

Ukončili jsme další bod a přejdeme k bodu, jehož název zní:

Rovněž k tomuto návrhu zákona jsem obdržel písemnou žádost, která se dovolává toho, aby byl tento návrh vzat zpět. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec a místopředseda poslanecké sněmovny Karel Ledvinka a návrh odůvodnil.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, téměř všechny politické subjekty na naší politické scéně se shodly už před rokem, že stávající zákon o politických stranách je pro dnešní dobu a pro nový český stát již nefunkční a uznaly jeho úpravu. Poslanecká sněmovna proto zřídila iniciativní skupinu poslanců všech poslaneckých klubů k přípravě nového zákona. 14. 5. loňského roku jsme se poprvé sešli, 10. července 1993 jsme předložili náš návrh na vydání nového zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 499. Pro přehlednost byl tento tisk zpracován v úplném znění.

Podle čl. 44 Ústavy ČR se vláda k tomuto poslaneckému návrhu vyjádřila souhrnem připomínek. Skupina poslanců tyto připomínky posoudila a většinu z nich zapracovala do nového znění, které jste obdrželi jako sněmovní tisk 499 A.

Vláda České republiky připravila v prosinci loňského roku vládní návrh novely zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 756 a který budeme buď na této schůzi nebo příští schůzi projednávat. Skupina poslanců ve snaze urychlit projednávání a při vědomí toho, že z legislativního hlediska je logičtější projednávat novelu zákona než zákon nový, požádala Poslaneckou sněmovnu Parlamentu dne 26. 1. 1994 o zpětvzetí svého návrhu, a to podle § 22, odst. 6 jednacího řádu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci vás požádat o souhlas se zpětvzetím návrhu podle sněmovních tisků 499 a 499 A.

Vám, kteří jste aktivně pracovali v poslanecké skupině, děkuji. Vás, paní poslankyně a páni poslanci, chci požádat, abyste při projednávání ve výborech i ve sněmovně respektovali dohody, ke kterým jsme v pracovní skupině došli, a prosazovali naše společné závěry podle politických dohod do vládního návrhu.

Chci poznamenat ještě jednu větu. Kultivujeme tím nejen sebe. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi Ledvinkovi a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nehlásí se nikdo. Rozpravu uzavírám a přečtu návrh usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí, aby byl vzat zpět návrh poslance Karla Ledvinky a dalších na vydání zákona o sdružování v politických stranách, podle sněmovního tisku 499."

Má někdo k přednesenému návrhu dotaz nebo připomínku? Není tomu tak. Budeme hlasovat o předneseném návrhu usnesení.

Kdo souhlasí s předneseným návrhem usnesení, ať to dá ve 30. hlasování na této schůzí najevo tím, že stiskne tlačítko a zvedne ruku, Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování skončilo. Pro odevzdáno 121 hlasů, nikdo nebyl proti, 7 se zdrželo hlasování. Nehlasovalo 23 poslanců. Nadpoloviční většina je 76 poslanců. Ta byla vysoko překročena. Návrh byl přijat

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Předložený návrh jste obdrželi a odůvodní jej ministr průmyslu a obchodu pan Vladimír Dlouhý. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl návrh na přistoupení České republiky k Vídeňské úmluvě o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody a ke Společnému protokolu, týkajícímu se uplatnění Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy.

Vláda svým usnesením č. 534 z 24. září 1993 souhlasila s přistoupením České republiky k Vídeňské úmluvě i k citovanému společnému protokolu. Vzhledem ke svému obsahu je smlouva zařazena do kategorie tzv. prezidentských smluv, u kterých je vyžadován souhlas Parlamentu České republiky a následné ratifikace prezidentem republiky.

Snahou zmíněných úmluv je vytvořit společný systém právních úprav odpovědnosti za jaderné škody s cílem umožnit rychlé a spravedlivé odškodnění všech poškozených. Vídeňská úmluva byla uzavřena v roce 1963 v rámci mezinárodní agentury pro atomovou energii a v platnost vstoupila v roce 1977. Členství v ní je otevřeno pro všechny státy OSN.

Pařížská úmluva byla uzavřena v roce 1960 v rámci agentury pro atomovou energii OECD a v platnost vstoupila v roce 1968. Je fakticky omezena na státy OECD a přistoupení další země vyžaduje souhlas všech jejích smluvních stran. Vznik Společného protokolu byl dán snahou vytvořit mezi oběma úmluvami spojovací článek tak, aby byl rozšířen geografický rozsah zvláštního režimu odpovědnosti za jaderné škody a eliminovány možné konflikty, které by vznikly současným používáním obou úmluv na stejnou jadernou nehodu. Na případnou jadernou nehodu bude aplikována pouze jedna úmluva, a to ta, jejímž účastníkem je stát, na jehož území k nehodě došlo.

Výsledkem snah o právní usměrnění dané oblasti vycházejících i ze specifik rizik spojených s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření je zvláštní režim odpovědnosti za jaderné škody, odchylný od běžných zákonů. Aplikace běžných zákonů by komplikovala postiženým zjišťování odpovědné osoby, ztěžovala by možnost pojištění a snižovala jeho efektivitu. Proto byl přijat princip tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele, podle něhož je provozovatel odpovědný za jaderné škody, způsobené jadernou nehodou a jeho jaderným zařízením bez toho, že by takovou událost zapříčinil. Jedná se o určitou presumpci odpovědnosti. Odpovědnost se dále soustřeďuje výlučně na provozovatele. Provozovatel je vždy odpovědný s výjimkou taxativně vymezených případů, jakými jsou např. ozbrojený konflikt, povstání nebo přírodní pohroma. Z ostatních osob, např. dodavatelů, je odpovědnost sejmuta.

Principy objektivní odpovědnosti a výlučnosti zabraňují nákladnému a časově náročnému vyšetřování a sporům a zároveň usnadňují proces pojištění provozovatelů jaderných zařízení prostřednictvím pojišťovacích úmluv. Úmluvy umožňující odpovědnost provozovatele státem omezit a definují zároveň minimální částku, do které provozovatel ručí za škody způsobené jadernou havárií. Od provozovatele je požadováno, aby svoji odpovědnost kryl pojištěním či jinou formou zajištění, a to do výše, jakou stanoví jeho stát. Státem stanovená výše odpovědnost i provozovatele a částka, na kterou musí být provozovatel pojištěn, nemusejí být totožné. Rozdíl odráží především možnost pojistného trhu, charakter daného jaderného zařízení i státní politiku v oblasti ručení za škodu.

Přínosem přístupu České republiky k úmluvě a protokolu bude zapojení do mezinárodního systému zaručujícího ochranu postižených, a to i postižených na našem území v důsledku havárie v zahraničí, zvýšení důvěry v právní pozici České republiky i odstranění překážek pro uplatnění zahraničních dodavatelů, zvyklých na právní prostředí Pařížské či Vídeňské úmluvy.

Přístup přinese i výhodnější postavení České republiky při současném dialogu s některými sousedními státy o české jaderné energetice, kdy se Česká republika hlásí k zavedenému mezinárodnímu systému odpovědnosti za jaderné škody, zatímco někteří naši sousedé členy těchto institutů nejsou.

V souvislosti s budoucí povinností pojištění jaderných zařízení je nutno očekávat ze strany zahraničních pojišťovacích poolů, bez jejichž účasti je pojištění nerealizovatelné, provedení dalších detailních analýz jaderné bezpečnosti našich jaderných zařízení, což ve svých důsledcích nutně povede ke zvýšení důvěry v českou jadernou energetiku.

Chtěl bych zdůraznit, že samotný přístup k úmluvě a protokolu není spojen s žádnými výdaji ze státního rozpočtu. Česká republika by se stala smluvní stranou úmluv tři měsíce po uložení ratifikovaných listin o přístupu u generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi proto, abych doporučil, abyste předložený návrh schválili. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi Dlouhému. Prosím, aby se ujal slova společný zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny pan poslanec Jiří Payne. Předpokládám, že přednese také návrh usnesení.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že pan ministr objasnil velmi přesně podstatu těchto smluvních dokumentů. Je jich několik a bylo zdůvodněno, proč potřebujeme přistoupit k několika zároveň. Okolní státy jsou signatářem jednoho nebo druhého, některé státy jsou signatářem obou a nám záleží na tom, abychom mohli se všemi státy nezávisle na tom, kterého z těchto dvou dokumentů jsou signatářem - být ve vztahu, kdy si vzájemně ručíme za případné škody, způsobené jadernou havárií.

Chtěl bych upozornit na jeden moment, který možná bude srozumitelný pro praktickou aplikaci. Tato smlouva zvýrazňuje provozovatele jaderného zařízení v tom smyslu, že bezprostředně okamžitě a v plné výši ručí za způsobenou škodu. Kladli jsme si při projednávání ve výboru také otázku, jak bude tato smlouva provázána v našem vnitřním právním řádu. Dospěli jsme k názoru, že nedochází k rozporu, že případná odpovědnost dalších subjektů, právnických nebo fyzických osob, které se také podílely na případné škodě, způsobené provozem jaderného zařízení, tím není narušena. Nicméně tento proces může v našem vnitřním právu být projednáván po dobu poměrně delší, a to je vlastně podstata této úmluvy.

Domnívám se, že je v zájmu České republiky, abychom všechny tyto dokumenty projednali a ratifikovali z hlediska politického kontextu ve vztahu k sousedním zemím, především západoevropským. Skutečně by to přispělo ke zvýšení prestiže České republiky, která je ochotna brát vážně odpovědnost za případné škody.

Kromě toho se domnívám, že i z hlediska naší vnitřní situace, z hlediska toho, že máme jaderná zařízení na našem území, je třeba, abychom k jejich zabezpečení vytvořili také příslušné mezinárodně právní podmínky. Z toho důvodu vřele doporučuji ke schválení tyto smluvní dokumenty.

Tyto smlouvy byly projednány ve dvou výborech, jednak v zahraničním výboru, jednak ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Oba výbory shodně doporučily Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem.

Dovolte mi, abych přednesl návrh usnesení k vládnímu návrhu, který se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přistoupení České republiky k Vídeňské úmluvě o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody a ke Společnému protokolu týkajícímu se uplatnění Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy (sněmovní tisk 569): "Poslanecká sněmovna Parlamentu souhlasí s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přistoupení České republiky k Vídeňské úmluvě o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody a ke Společnému protokolu, týkajícímu se uplatnění Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy podle sněmovního tisku 569."

Dovolte mi ještě jednu osobní poznámku. Velmi pozitivně hodnotím tisk 569, který obsahuje velmi obšírnou důvodovou zprávu včetně přehledu, které z evropských zemích jsou signatářem kterého z těchto dokumentů. Musím říci, že jsem velmi mile překvapen úrovní předloženého tisku a děkuji tímto panu ministrovi a jeho ministerstvu.

Pane předsedající, můžete otevřít rozpravu k tomuto bodu.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodaji a otevírám rozpravu. Písemné přihlášky do rozpravy nemám. Ptám se, kdo se hlásí do rozpravy přímo z místa. Slovo má pan poslanec Pavel Seifer.

Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, mám pouze krátkou poznámku. Tento návrh doporučuji i já, ale chtěl bych připomenout, že v této souvislosti by bývalo vhodné, kdyby sněmovna vyslechla informaci o Temelínu.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Seiferovi. Jsou další přihlášky do rozpravy? Slovo má pan poslanec Votava.

Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, hrozba jaderných škod představuje v současné době velice zásadní globální problém. Řešení globálních problémů je možné pouze na základě globální spolupráce bez ohledu na hranice. Plně podporuji návrh, aby náš stát přistoupil k Vídeňské úmluvě i ke Společnému protokolu, protože jsem toho názoru, že tyto smlouvy vystihují princip, který prosazuje ekologické hnutí na celém světě - myslet globálně, jednat lokálně. Domnívám se, že vedou provozovatele jaderných zařízení k obojímu a velice bych si přál, aby k tomu přispěly také u nás.

Zároveň se domnívám, že tím bude posílena i důvěryhodnost České republiky jakožto dosti významné země, která využívá atomovou energii k mírovým účelům. Zároveň bych chtěl upozornit na to, že tím ovšem celá problematika není vyřešena. Domnívám se, že toto přistoupení je krokem ve správném směru k uklidnění naší veřejnosti, která má dosti velké obavy z využívání atomové energie, ale že to celý problém neřeší, že by bylo třeba přijmout tzv. atomový zákon a začlenit tuto problematiku do našeho vnitřního právního řádu.

Konečně bych rád vyjádřil naději, že postoj České republiky přiměje i sousední země, které dosud k této smlouvě nepřistoupily, aby tak neprodleně učinily. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Votavovi. Jsou další přihlášky do rozpravy? Nejsou. Rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra Vladimíra Dlouhého, zda chce využít svého práva a přednést závěrečné slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Jen velmi stručně. Pane předsedo, dámy a pánové, v reakci na vystoupení pana poslance Votavy připomínám, že návrh tzv. atomového zákona je intenzivně zpracováván. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi. Rovněž pan společný zpravodaj Jiří Payne má příležitost. Nemíní ji využít. V tom případě je dán předpoklad k tomu, abychom hlasovali o navrženém usnesení. Usnesení jste z úst pana společného zpravodaje slyšeli. Ještě před tím vás odhlásím a poprosím vás, abyste se pomocí svých magnetických karet znovu přihlásili k přítomnosti.

Předpokládám, že navržené usnesení není již třeba opakovat. Budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s předloženým návrhem usnesení, ať to dá najevo v 31. hlasování tím, že stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Pro odevzdáno 110 hlasů, nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel, 1 poslanec nebo poslankyně nehlasoval(a). Tento návrh usnesení byl vysokou většinou hlasů přijat.

Děkuji panu ministrovi i panu společnému zpravodajovi za odvedenou práci. Prohlašuji, že jsme skončili projednávání tohoto bodu a přistoupíme k 7. bodu schváleného pořadu naší schůze. Jde o bod

Návrh zákona jste obdrželi, společnou zprávu rovněž. Z pověření vlády odůvodní předložený návrh zákona ministr průmyslu a obchodu pan Vladimír Dlouhý. Pane ministře, prosím, ujměte se opětně slova.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych nyní pronesl své úvodní vystoupení k návrhu zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem.

Vláda ČR předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu k projednání návrh zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem s cílem vytvořit ucelený právní rámec pro tuto významnou oblast - a zdůrazňuji mimo jiné i oblast podnikání - při současném zajištění souladu právní úpravy s Listinou lidských práv a svobod a Ústavou České republiky. Zákon zakotví podrobné podmínky a postup při udělování povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem a licencí pro konkrétní obchodní případy.

Přitom pojem zahraničního obchodu s vojenským materiálem není zúžen jen na pouhý dovoz a vývoz tohoto zboží, ale zákon pod tímto pojmem rozumí nakládání se zbraněmi a vojenskou technikou českými subjekty v cizině, jakož i celou oblast předkontraktační činnosti. Pouze oprávněná česká právnická osoba, která získá obecné povolení ke vstupu do obchodu s vojenským materiálem, bude oprávněna zbraně nabízet, propagovat jejich prodej a uzavírat příslušné obchodní smlouvy. K vlastnímu dovozu nebo vývozu bude potřebovat navíc licenci na konkrétní dodávku odpovídající uzavřenému kontraktu.

Zákon současně vymezí přesně i kontrolní působnost státu a jeho orgánů v této citlivé oblasti a stanoví sankce za porušení povinností vymezených zákonem. Přijetím navržené úpravy budou na odpovídající právní úrovni a komplexním způsobem stanovena pravidla státní regulace podnikání v oblasti vojenských zbraní a jiného vojenského materiálu odpovídající standardům ve vyspělých evropských zemích.

Zákon v první řadě bude významným nástrojem regulace postupu státu vůči podnikatelům v této oblasti s cílem hájit vnitřní bezpečnost České republiky. Nemenší význam bude mít i z hlediska mezinárodně politických závazků našeho státu a upevnění jeho postavení v mezinárodní politice, o čemž svědčí pozornost a diplomatické aktivity řady zemí. Projevem uznání přístupu České republiky k mezinárodnímu transferu zbraní v oblasti praktické i legislativní je i oficiální vyjmutí České republiky ze seznamu zakázaných oblastí dodávek tzv. senzitivního zboží v rámci organizace COCOM k 1. lednu 1994. Přitom zvlášť bylo oceněno, že budeme první zemí bývalého východního bloku, která přijme pro tuto citlivou oblast samostatný zákon po vzoru vyspělých zemí. Je však nutno i poznamenat, že mnohé země žádaly - a to i oficiální cestou - ubezpečení, že projednání návrhu zákona na únorové schůzi Parlamentu neznamená odklon od politické vůle zákon urychleně přijmout a jeho nezařazení na minulé prosincově zasedání vycházelo z přehuštěného programu Parlamentu a z nutnosti dodržet stanovenou 60denní lhůtu určenou na přípravu poslanců. Musím, dámy a pánové, zde učinit odbočku a říci z vlastní zkušenosti, že dalo nemalou práci i tuto samozřejmou věc vysvětlit. Na druhé straně jsem přesvědčen, že možná právě to, že byla ponechána 60denní lhůta k přípravě zákona a projednání zákona v Parlamentu, naopak velmi prospělo.

Předložený návrh zákona vychází plně ze schválených zásad, při jejichž přetvoření do paragrafovaného znění byly důsledně zapracovány veškeré připomínky vzešlé z jednání výborů Parlamentu. Nad rámec schválených zásad zákon vymezuje, že se nevztahuje na nakládání s vojenským materiálem v souvislosti s působením ozbrojených složek České republiky v zahraničí a zahraničních ozbrojených složek na území České republiky, vyplývá-li to z příslušných mezinárodních smluv.

Zákon rovněž upřesňuje součinnostní vazby věcně příslušných ústředních orgánů státní správy při jeho provádění. Při projednávání paragrafovaného znění návrhu ve výborech Parlamentu oceňuji zejména pochopení a podporu, které se dostalo našemu dodatečnému návrhu na promítnutí postihu za porušování předpisů v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem i do trestního zákona. Bez trestního postihu by byl právní rámec sankčních režimů neúplný. Zatímco sankce stanovené v zákoně postihují podnikatelské subjekty, trestní postih je namířen proti konkrétním fyzickým osobám. Musí být dostatečný, aby účinně působil proti porušování navrhovaných principů. Pro zajímavost uvádím, že například ve Spojených státech amerických jsou uplatňovány sankce ve formě finanční pokuty až do výše 1 mil. amerických dolarů nebo vězení až do 10 let. Ve Spolkové republice Německo lze uvěznit taktéž až na 10 let, v Itálii až na 12 let. Proto náš návrh obsahuje obdobné sankce. Tyto přitom nesměřují pouze k obchodníkům pokoušejícím se o nelegální dovoz a vývoz zbraní, ale i ke státním úředníkům, podílejícím se na procesu rozhodování o žádostech. Návrh zákona byl připraven v souladu s čl. 21 Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), který umožňuje členským zemím přijímat specifická opatření pro tuto oblast. Jeho přijetí není v rozporu ani s Dohodou o vytvoření celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou ve vazbě na čl. 11 této dohody. Slovenská strana byla se stavem přípravy nové legislativy podrobně seznámena na zasedání Rady celní unie dne 17. ledna 1994.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, závěrem mého úvodního slova mi dovolte, abych doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu předložený návrh zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem k přijetí ve znění dílčích pozměňovacích návrhů obsažených ve zprávě společného zpravodaje. Předložený návrh zákona je třeba posuzovat v této konečně fázi legislativního procesu jako účelný kompromis mezi podnikateli a státními orgány, plně zabezpečující kontrolní funkci státu v této citlivé oblasti při nejnutnějším omezení liberálních ekonomických aktivit podnikatelských subjektů.

Pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru průmyslu a obchodu Vladimíru Dlouhému. Prosím, aby se ujal slova společný zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny pan poslanec Otakar Vychodil. Předpokládám, že podá zprávu o projednání návrhu ve výborech.

Poslanec Otakar Vychodil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, garantem zde předkládaného zákona je zahraniční výbor. Jak tady správně pan předkladatel naznačil, zahraničně politická dimenze i tedy dopad tohoto zákona je značný. Nebudu vás dlouho nudit výčtem nejrůznějších smluv, které nám vlastně umožňují zařadit se zase mezi stále a stále civilizovanější země, kam směřujeme. Jen vám připomenu jednu věc.

Charta Organizace spojených národů ve svém článku 5 umožňuje každému z členských států a v podstatě každému státu za účelem své přiměřené obrany se vyzbrojovat. Čili obchod se zbraněmi v mezinárodním měřítku není nic neobvyklého, dá se říci, že je součástí běžného obchodování. Nicméně zahraničně politický dopad spočívající v tom, že dojde ke zneužití nerespektování určitých pravidel, může mít pro dotyčný stát, jehož subjekt se zabývá dotyčným obchodem, velice nepříjemné, řekl bych, někdy až fatální následky.

O tom, jaký objem finančních prostředků se objevuje v mezinárodním obchodu se zbraněmi, svědčí čísla za předloňský rok, kdy se jednalo o částku zhruba 25 mld. dolarů do rozvojového světa. Česká a Slovenská Federativní Republika, před tím Československá socialistická republika, patřila mezi 10 největších vývozců zbraní, což se pochopitelně po listopadu 1989 dramaticky změnilo. Nicméně to neznamená, že by naše republika měla vyklidit trh v obchodu s tímto pro nás někdy dosti tradičním zbožím.

Proto velice vítám a předpokládám, že sněmovna uvítá také tento návrh zákona, který de facto tomuto obchodu dává jakási pravidla, pravidla taková, která budou zákonným způsobem definovat, jak tento obchod bude probíhat.

Pro vaši informaci. Existuje několik druhů smluv, které byly přijaty v rámci Organizace spojených národů. Je to především Smlouva o zákazu šíření jaderných zbraní, Konvence o zákazu šíření chemických zbraní a Konvence o zákazu šíření bakteriologických a toxických zbraní. Toto předložený zákon jednoznačně zakazuje. Nepovoluje v žádném případě § 4, neboť se jedná o zbraně hromadného ničení, zakazuje obchod s podobným materiálem.

Další ze smluv, která zde byla implicitně zmíněna, je tzv. smlouva MTCR, neboli je to smlouva, která se zabývá kontrolou - protože nic víc se v tomto případě dělat nedá - obchodu s prvky vyšší technologie, které umožňují vytvářet naváděcí systémy a technologicky samotné raketové zbraně. Zde je - jak jsem již řekl - tato kontrola velice těžká, nicméně, podíváte-li se na § 5, zjistíte, že v podstatě všechny tam uvedené prvky, které nejsou uvedeny explicitně, ale pouze v rámci jakýchsi tříd, mohou být zahrnuty do této skupiny. Ať již se jedná o věci typu detekčních radarových zařízení a nebo o software pro počítače, který samozřejmě může být zdrojem výroby naváděcích zařízení pro dálkově řízené střely. Čili i tady z tohoto hlediska implicitně přistupujeme k této smlouvě.

Již zde byla zmíněna listina COCOM, kde již pouhý signál, že budeme dotyčný zákon projednávat, nám vlastně od 1. ledna zajistil nepřítomnost na této listině, která vlastně brání - kdybychom tam byli, donedávna bránila dovozu vysokých technologií ze západních zemí k nám. Čili tím se stáváme z tohoto hlediska, z vnějšího pohledu, stabilizovanou zemí.

Další věc, na kterou bych si troufl upozornit, je tzv. Registr OSN pro kontrolu vývozu konvenčních zbraní. Je to jakási databáze, kde jsou signatářské země, prakticky by měly být všechny členské země OSN povinny informovat dotyčné centrum o exportu jistého typu zbraní. Jak jsem byl informován při projednávání tohoto zákona, existuje jistý komunikační kanál mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí, který zajišťuje z naší strany i toto. Důsledek je vcelku jasný. Umožňuje to potom v rámci OSN vyhodnocovat a vytypovávat určité oblasti ve světě, které vykazují jakýsi příliš vysoký import zbraní. To je jenom na okraj k mezinárodně politickému dopadu tohoto zákona, který jak bylo řečeno - je sledován v diplomatickém sboru s velkou pozorností. Stáváme se prakticky první postkomunistickou zemí, která chce zákonnou normou tento export regulovat.

Několik technických poznámek. Předloha dotyčného zákona byla přikázána následujícím výborům: zahraničnímu výboru jako garančnímu, branně bezpečnostnímu výboru, hospodářskému výboru a na vyžádání zahraničního a branně bezpečnostního výboru také ústavně právnímu výboru, který byl právě požádán, aby se pokusil začlenit do tohoto zákona příslušné sankce, jak zde pan předkladatel řekl, dotyčné sazby, které se - pokud tento zákon schválíme - stávají sankcemi typu amerického, neboť sankce ve výši 1 milionu dolarů, tedy 30 milionů korun českých a až 10 let vězení, je podle mě obdobná ve Spojených státech.

Jinak vše ostatní k tomuto zákonu řečeno bylo, nemám, co bych k tomu dodal. Pouze to, že pokud budete mít nějaké pozměňovací návrhy, byl bych rád, kdybyste mi je předávali v písemné formě. Děkuji.