Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: V další části jednání budeme projednávat bod, kterým je

Prosím všechny poslance, kteří prozatím nezaujali svá místa v poslaneckých lavicích, aby tak učinili. Prosím hloučky, které prozatím nevytvářejí vhodnou pracovní atmosféru, aby se rozpustily.

Takže návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 599 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 724. Z pověření vlády předložený návrh zákona odůvodní ministr hospodářství pan Karel Dyba. Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr hospodářství ČR Karel Dyba: Pane předsedající, vážená sněmovno, návrh zákona, kterým se upravují některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům, který vláda České republiky předkládá Poslanecké sněmovně, je jedním z řady stavebních kamenů celkového řešení otázek bydlení. Zásadní krok transformace státních domů byl proveden jejich převodem na obce, které jsou od toho okamžiku jejich řádnými vlastníky. Nepotřebujeme tedy žádné dodatečné transformační zákony, které by iniciovaly hromadnou státem žádanou privatizaci obecních bytů. Co však chceme mít, co potřebujeme, je standardní zákon upravující vlastnické vztahy bydlení a umožňující kterémukoliv vlastníkovi včetně obce prodávat domy nebo i jednotlivé byty, pokud se k tomu rozhodne. Jinými slovy, chceme vytvořit podmínky jak pro prodej domů, tak tímto zákonem - pro prodej jednotlivých bytů a ponechat na konkrétních účastnících trhu bydlení, aby si mezi těmito možnostmi sami zvolili.

Jak známo, prodej domů se už může uskutečňovat v rámci platných zákonů a fakticky už u obecních domů probíhá, a to na bázi dobrovolné smlouvy mezi obcí jako vlastníkem a kupujícím, a není důvod, aby stát do tohoto procesu administrativně či jinak legislativně zasahoval.

Chybí však zákon, který by upravoval prodej jednotlivých bytů a obcím, družstvům i ostatním vlastníkům tento prodej umožnil, pokud se k němu rozhodnou. Z těchto důvodů vláda předložila Parlamentu návrh zákona, kterým se upravují některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony. Tento návrh máte před sebou.

Návrh zákona nevznikal lehce. Je výsledkem nesčetných jednání a zvažování všech pro a proti u jednotlivých ustanovení. Musím však říci, že v zásadě existoval konsenzus spočívající na těchto zásadách při převodu bytů do vlastnictví jednotlivců:

Pokud vlastník prodá obsazený byt, nesmí se tím zhoršit postavení nájemníka. Nájemníky je v tomto ohledu potřebné jistým způsobem chránit.

Dále: Cena bytu bude cenou volnou, není ji zákonem důvod regulovat. Komu se bude zdát byt drahý, může zůstat nájemníkem. Platí tedy, že nadále trvá regulace nájemného tak, jak ji znáte, ale ne cen domů a jednotlivých bytů.

Dále: Zákon o prodeji bytů musí vázat koupi bytů na vznik ideálního spoluvlastnictví ke společným částem domu, na vyřešení jejich správy a úpravu právních vztahů k pozemku.

A konečně budou respektovány specifické podmínky převodu vlastnictví bytů členů bytových družstev.

Vedle základní možnosti změny vlastnických vztahů, kterou tedy zůstává prodej domů do vlastnictví fyzických nebo právnických osob, by přijetím navrhovaného zákona vznikla právní úprava vlastnictví jednotlivých bytů obecná pro všechny vlastníky. Mimochodem by tak byly odstraněny i nedostatky dosavadního zákona, který platí, o osobním vlastnictví k bytům z roku 1966.

Připomínám, že definice některých právních pojmů, důležitých pro vlastnické vztahy k bytům, které v navrhovaném zákoně zavádíme, zároveň odstraní povinnosti o možnostech vkladu vlastnictví do katastru nemovitostí v případě družstevních bytů.

Dovolte mi několika slovy se zastavit u některých z uvedených zásad. V úpravě vlastnictví bytů návrh zákona vychází z pojetí, které je založeno na kombinaci reálného vlastnictví k bytům a k nebytovým prostorům jako částem budovy a ideálního podílového spoluvlastnictví společných prostor domů. Efektivní správa, údržba a opravy společných částí domů jsou ve vládním návrhu zajištěny povinností utvoření právnické osoby schopné jednat za vlastníky jednotek. Vládní návrh přitom nabízí, aby se vlastníci rozhodli pro některou formu právnické osoby podle obchodního zákoníku, a pokud si takovou formu nezvolí, vládní návrh navrhuje, aby si zřídili společenství v tomto zákoně upravené.

Za druhé - závažnou a citlivou otázkou je postavení dosavadního nájemce bytu, který se rozhodne vlastník budovy prodat. I když základní zásadou pro právní úpravu vlastnictví bytů musí být rozhodnutí vlastníka, komu a za jakých podmínek byt prodá, je naproti tomu přímo v zákoně řešena základní ochrana dosavadního nájemce, který nemá možnost za daných podmínek byt koupit.

Za třetí - významnou součástí zákona je část reagující na specifické podmínky převodu vlastnictví bytů členům bytových družstev. Práva na bezplatný převod vlastnictví družstevního bytu, které mohli členové družstev uplatnit do 28. 7. 1992, se nadále zachovává. Návrh zákona současně řeší důsledky převodu družstevních bytů do vlastnictví, na které byla družstvům poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc. Prostředky, které uživatelé bytu shromáždili na financování údržby, budou vlastníkům bytů převedeny tak, aby mohly být základem pro plnění povinnosti přispívat na náklady spojené se společnými částmi domů.

Předkládaný návrh zákona sjednocuje i postavení vlastníků bytů, kteří se jimi stali podle dřívějších předpisů o osobním vlastnictví a těch vlastníků, kteří získají byt do vlastnictví podle nového zákona.

Vážená sněmovno, navrhovaný zákon nepředpokládá nějaký masový přechod od nájemních forem bydlení na formy vlastnické. V žádném případě není zákonem tato forma nikomu vnucována. Je plně na uvážení vlastníků, zda nabízenou právní formu využijí k prodeji svého vlastnictví či nikoli. Stejně tak nájemce bytu není nucen ke koupi. Využití přednostního práva na koupi bytu je plně jeho svobodným rozhodnutím.

Předpokládám, že právní úprava vlastnictví bytů bude mít zejména význam pro převod vlastnictví družstevních bytů do vlastnictví družstevníků, neboť podle našich informací několik set tisíc členů družstev požádalo o vydání bytu do vlastnictví na základě transformačního zákona. U domů ve vlastnictví obcí je obtížné odhadnout, jaký bude zájem o tuto formu řešení vlastnictví bytů. Některé odhady mluví asi o sto tisících bytů, které by mohly přejít do vlastnictví jako jednotlivé byty zájemcům. Ovšem tyto údaje jsou jen odhadem a o skutečném počtu zájemců o byt ve vlastnictví rozhodne teprve život.

Od navrhovaného zákona neočekávám žádnou revoluci. Určitě nejde ani o žádný všelék na všechny bolesti v oblasti bydlení, ale při střízlivém pohledu lze očekávat určitý pozitivní příspěvek k rozvoji tržních vztahů v citlivé oblasti bydlení.

Vážená sněmovno, vážené poslankyně, vážení poslanci, rád bych se ještě vyjádřil ke společné zprávě výborů Poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona. Studoval jsem ji se zájmem a účastnil jsem se i její tvorby ve výborech. Vím, že návrh úprav vychází z velmi široké diskuse na půdě jednotlivých výborů a musím říci, že rozumím i důvodům, které k připomínkám ve zprávě uváděným vedly. Myslím, že některé z těchto připomínek vhodně doplňují předložený návrh zákona.

Na druhé straně však chci upozornit na možné negativní důsledky některých navrhovaných změn vládní předlohy. Připomínám, že nově navržené ustanovení § 4 připouští vznik spoluvlastnických vztahů podle navrhovaného zákona na základě smlouvy o převodu vlastnictví. Oproti vládní předloze však neuvádí možnost vzniku vlastnictví k jednotce výstavbou domů s jednotkami, ačkoliv se s touto formou ve třetí části vládního zákona počítá. Myslím, že především vznik spoluvlastnických vztahů přímo výstavbou domů do budoucna je tou perspektivní formou, a proto doporučuji v tomto směru návrh společné zprávy doplnit.

Určitý závažný zásah do vládního návrhu zákona je v nově navržených ustanoveních paragrafů 8 až 13 ve společné zprávě. Oproti obligatorní formě společenství vlastníků s vlastní subjektivitou počítá pozměňovací návrh pouze s fakultativním vytvořením právnické osoby složené z vlastníků jednotek. Naproti tomu pro případ, že by k vytvoření takovéto právnické osoby nedošlo, zavádí se povinná instituce správce.

Rád bych upozornil na skutečnost, že vytvoření tohoto mechanismu je možné, ale může špatně plnit funkci, jejíž úpravu vládní návrh obsahuje a která - podle mého názoru - je důležitá pro zajištění bezporuchového chodu vzájemných vztahů mezi jednotlivými vlastníky uvnitř domu, kde existuje vlastnictví k jednotlivým bytovým jednotkám i vztahu vůči třetím osobám navenek.

Podstatou problému je otázka, zda má být zajišťování správy provozu a oprav společných částí domů upraveno zákonem či nikoliv. Je možné neregulovat tyto vztahy a ponechat zajišťování správy provozu a oprav společných částí volně na úvaze a dohodě spoluvlastníků. Je pak na nich, jakou formu zajištění zvolí. Stávající právní řád jim nabízí několik variant řešení. Myslím, že toto pojetí však vyžaduje vysokou míru odpovědnosti jednotlivých vlastníků. Předností takového řešení je větší variabilita řešení, více možností k řešení, nevýhodou však může být možnost konfliktů, možná častějších konfliktů mezi spoluvlastníky a vznik obtížně řešitelných situací, které by vedly ke komplikovaným soudním sporům.

Z těchto důvodů při tom, když jsme se zabývali návrhem vládního zákona, jsme se přiklonili k rigidnějšímu pojetí. Vládní návrh zakládá určité povinnosti spoluvlastníků při zajištění vztahů ke společným částem domu s jednoznačným cílem snižovat pravděpodobnost vzniku nedorozumění, sporů a popřípadě nezpůsobilosti dostát vzájemným závazkům vůči třetím osobám.

Změna tohoto režimu navrhovaná ve společné zprávě není ani prvním ani druhým typem řešení. Institut správce, který je navrhován, zajišťuje jisté technické funkce, vycházející z jeho pověření, ale nemění nic na přímé odpovědnosti jednotlivých vlastníků ze závazkových vztahů. V důsledku toho mohou být vzájemné vztahy i vztahy navenek poruchovější než to předpokládá vládní návrh zákona.

Navrhované řešení ve společné zprávě může znamenat, že solventní a řádný občan koupí jednotky, na sebe bere odpovědnost za nesolventnost a nesolidnost vlastníků zbývajících jednotek. Proto si myslím, že pojetí zvolené společnou zprávou přináší o něco větší nebezpečí, že zákonem nabízená forma spoluvlastnictví bude mít nedobré důsledky, že event. rizika pro jednotlivé členy společenství mohou odrazovat od koupě jednotky.

Tato forma odpovědnosti může odrazovat i potenciální dodavatele oprav společných částí domu, neboť nezaručí dostatečně, že dodavatel dostane za svou práci zaplaceno. Pak by samozřejmě navrhovaná varianta místo pozitivního přínosu mohla znamenat ve skutečnosti omezení z hlediska rozvoje trhu s byty.

Znovu na závěr chci opakovat - i když pojetí zvolené ve společné zprávě možné je, doporučoval bych spíše z výše uvedených důvodů vrátit se k pojetí předpokládanému vládním návrhem, resp. zvážit, zda pojetí uvažované ve vládním návrhu není vhodnější.

Prosím, abyste s přihlédnutím k těmto skutečnostem přistupovali k posuzování vládního návrhu i společné zprávy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Karlu Dybovi za jeho vystoupení. Nyní prosím pana poslance Otu Fejfara, aby odůvodnil společnou zprávu.

Poslanec Ota Fejfar: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, nebudu se již vyjadřovat obecně k předloze zákona. Myslím, že pan ministr Dyba zákon charakterizoval velice přesně, zejména v té pasáži, kde upozorňoval na to, že obecně tento zákon je možná až příliš přeceňován ve svých důsledcích a určitě nebude všelékem na trh s byty.

Vládní návrh zákona, tisk 599, zkráceně bytový zákon, projednaly výbory ústavně právní, hospodářský a rozpočtový. Společná zpráva je pak kompilátem jejich usnesení. Já se omezím pouze na některé výraznější rozdíly, které se objevují proti vládnímu návrhu zákona.

Společná zpráva na první pohled vypadá výrazně odlišná a výrazně pozměňující vládní návrh zákona. Ve svých konečných důsledcích se domnívám, že je to pouze vnější dojem.

Jedním z výraznějších rozdílů, které se ve společné zprávě objevují proti vládní předloze, je to, že se zavádí institut prohlášení, který by měl zajistit, aby byly přesně předem definovány všechny podmínky, práva a povinnosti, které s sebou vlastnictví jednotky přináší, dříve než se případný nabyvatel ujme vlastnictví. Je to tedy povinnost majitele předem stanovit podmínky, za kterých dům bude spravován, jakým podílem se majitel té které jednotky bude podílet na správě atd. Je důležitě, aby toto bylo stanoveno předem a potenciální vlastníci věděli, do čeho jdou.

Další věc již byla zmíněna panem ministrem Dybou. Povinnost vlastníků jednotek ustanovit právnickou osobu se nahrazuje povinností ustanovit správce, kterým může být právnická nebo fyzická osoba s příslušným oprávněním podle živnostenského zákona. Institut správce, případně povinné právnické osoby, skutečně patří spíše do odborných diskuzí právních, jaká forma je lepší, přičemž právě zkušenost z projednávání tohoto problému ve výborech je, že často stojí jeden právní názor proti druhému.

Za třetí - společná zpráva upravuje mechanismy rozhodování uvnitř společenství vlastníků. Zavádí různá kvora pro rozhodnutí různé důležitosti. Jiné kvorum např. pro zcizení společných prostorů v domě, jiné kvorum pro rozhodování o věcech, které jsou předmětem prohlášení, a jiné kvorum potřebné pro přijetí usnesení vlastníků pro věci běžného provozu v domě.

Za čtvrté - společná zpráva zavádí povinnost družstev vydat byt na požádání družstevníka tzv. přímus s ponecháním přímé návaznosti na transformační zákon č. 42/1992 Sb., tj. změna v § 37, kde vypuštěním číslovky 24 zrušovací ustanovení nepřipouští zrušení příslušného paragrafu v transformačním zákonu, který umožňuje družstevníkům o byt požádat.

Za páté - rozšiřuje a upřesňuje okruh majetku a způsob jeho vypořádání, na který se povinnost družstev vydat majetek družstevníků vztahuje. Rozšiřuje jej například o nebytové prostory, které vznikly rekolaudací společných prostor v domě, případně o nebytové prostory, které byly vybudovány nákladem přímo těch družstevníků, kteří v domě bydlí. Domnívám se, že společná zpráva je vcelku rozumným kompromisem mezi hlasy o maximální liberálnost, maximální volnost ve věci vlastnictví bytových a jiných jednotek v domě a požadavky, které naopak chtějí do detailu propracovávat všechny vztahy, a tím předcházet některým sporům nebo situacím, které by mohly vyplynout právě z tohoto typu vlastnictví a spoluvlastnictví.

Proto vás prosím, abyste při svých pozměňovacích návrzích zvážili i toto hledisko, kde jistě bude opět liberálnější názor stát proti názorům paternalističtějším a zároveň u vědomí složitosti tohoto zákona bych chtěl požádat vás, pane předsedající, aby dnes rozprava k tomuto zákonu nebyla ukončena.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. V tuto chvíli jsme vyslechli zprávu pana poslance Oty Fejfara o společné zprávě a je třeba otevřít rozpravu. Do rozpravy jsou zatím písemně přihlášeni tito pánové: poslanec Ota Fejfar, poslanec Kašpárek a poslanec Špaček. Opět prosím k řečništi pana poslance Otu Fejfara.

Poslanec Ota Fejfar: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vaši pozornost obrátil směrem na problém, který vládní návrh neřeší a který se nepodařilo vyřešit ani v rámci projednávání ve výborech. Jedná se o tzv. zbytkový (záleží na terminologii) majetek družstev, což je majetek družstev, který nepodléhá možnosti režimu vypořádání podle tohoto zákona. Jedná se o majetek, který - pokud by například byl uplatněn vládní návrh - zůstal v majetku úzké skupiny družstevníků, pokud by většina družstevníků z družstva odešla. Domnívám se, že tento majetek by také bylo vhodně vypořádat.

Jedná se o majetek, nebytové prostory, správní budovy, různé provozní prostředky a prostory. Může se také jednat o pozemky, na nichž nestojí obytné domy. Může se jednat o výměníkové stanice, kotelny, atd. Tento majetek by při teoretické možnosti, že by z družstva odešli všichni družstevníci, zůstal v majetku družstva a v majetku velice úzké skupiny družstevníků. Proto si dovolím zde přednést komplexní pozměňovací návrh, který by tento problém mohl řešit. Pozměňovací návrh je dost dlouhý a složitý, proto věřím, že v rámci zpracování všech připomínek, které proběhnou v diskusi, budete mít možnost dostat je do ruky písemně. Dovoluji si tedy navrhnout v § 26 tisku 599 doplnit nový odstavec 8. Je to již v kontextu se společnou zprávou. Ostatní přečíslovat.

Odstavec 8 zní:

"a) Součástí smlouvy o převodu jednotky je dále stanovení zůstatkového podílu nabyvatele jednotky na zůstatkovém majetku družstva, tj. na celkovém majetku družstva s výjimkou pozemků uvedených v § 23, bytů, garáží a ateliérů uvedených v § 26 odstavcích 1 a 2, jejichž nájemcem je fyzická osoba, člen bytového družstva, nebytových prostorů uvedených v § 26 odst. 3 a 4 a prostředků podléhajících vypořádání podle § 26 odst. 5 7.

b) Zůstatkový majetek družstva podle § 26 odst. 8 písm. a) se pro potřeby tohoto zákona oceňuje takto:

- nebytové prostory v domech, kde se nalézá alespoň jeden byt s výjimkou nebytových prostor uvedených v § 26 odst. 3 a 4, jako desetinásobek ročního nájemného stanoveného v době účinnosti tohoto zákona. Není-li údaj k dispozici, stanoví se roční nájemné takovéhoto nebytového prostoru podle průměrných výnosů z pronájmu všech těchto nebytových prostorů za celé družstvo;

- pozemky s výjimkou pozemků uvedených v § 23 jako stavební podle vyhlášky č. 393/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů;

- ostatní movité a nemovité věci v účetní hodnotě, včetně dalších závazků a pohledávek nepodléhajících vypořádání podle jiných částí tohoto zákona.

c) Velikost zůstatkového podílu se stanovuje podle vzájemného poměru velikosti podlahové plochy převáděné jednotky k celkové podlahové ploše všech bytů, garáží, ateliérů a nebytových prostorů uvedených v § 26 odst. 14, včetně bytů převedených do vlastnictví člena před účinností tohoto zákona.

d) Zůstatkový podíl stanovený podle písmen a) - c) je pohledávkou nabyvatele jednotky vůči družstvu. Tuto pohledávku lze převádět na jiné osoby a slučovat."

Dále navrhuji doplnit nový § 27 a ostatní přečíslovat.

§ 27 zní:

"1. Družstvo je povinno vlastnictví k nebytovému prostoru převést fyzické nebo právnické osobě, která uplatňuje pohledávky zůstatkových podílů nabyvatelů jednotek v souhrnné výši větší než 50 % ceny nebytového prostoru, stanovené podle § 26 odst. 8 písm. b), a to do tří měsíců od vyzvání. Případný rozdíl mezi cenou nebytového prostoru a úhrnem uplatněných pohledávek je nabyvatel povinen doplatit.

2. Výzvu o převedení nebytového prostoru z majetku družstva lze uplatnit ode dne, kdy byly v domě, kde se nebytový prostor nachází, převedeny jednotky o celkové podlahové ploše větší než 50 % celkové podlahové plochy v domě. Od tohoto dne po dobu šesti měsíců tak může učinit pouze právnická osoba, zřízená podle § 8 a) odkaz na společnou zprávu. Po dobu dalších 6 měsíců tak mohou učinit i ostatní osoby uvedené v odstavci 1. V případě více zájemců o nebytový prostor rozhoduje vyšší nabídka.

3. Pohledávky lze na základě dohody vyrovnat i jiným movitým i nemovitým majetkem. Pohledávky nevyrovnané hmotným majetkem je družstvo povinno vyrovnat finančně do pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona."

Ještě prosím o chvilku strpení. Dále bych si dovolil ještě pozměňovací návrh k § 8 odst. 1 společné zprávy.

Druhou větu nahradit slovy: "Správce musí mít oprávnění podle zvláštního zákona." Věta, kde se hovoří o tom, že může být správcem i fyzická osoba s příslušným oprávněním, s odkazem právě na živnostenský zákon, jaksi předjímá možnost, že právnická osoba by toto oprávnění nemusela mít. Přitom nikde v dikci této formulace není, jaká osoba může být správcem v domě - zda právnická nebo fyzická. Požadavek pouze na oprávnění podle zvláštního zákona s odkazem na živnostenský zákon.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Fejfarovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Kašpárek a připravil se pan poslanec Špaček.

Poslanec Miroslav Kašpárek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a páni poslanci. V oblasti hospodaření s byty stojíme před důsledky destruktivní činnosti předchozího vedení naší společnosti, které nechalo bytový fond zchátrat v honbě za osobním prospěchem. Jelikož ani současné vedení společnosti nezůstává imunním vůči prospěchu osobnímu, jakož i zhoršující se ekonomické podmínky, rádo by prodalo zchátralý bytový fond občanům za nehorázné sumy, jako vyprodává národní majetek do rukou cizího kapitálu za sumy směšně nízké na straně druhé.

Bytový fond představuje 3 700 000 bytů a z toho je 1 500 000 rodinné domky, 700 000 družstevní, 400 000 soukromě činžovní, milion ve vlastnictví obcí. Deregulace nájemného se týká posledních dvou. Jeden metr čtvereční v nové výstavbě obnáší 10 000 korun, 60metrový byt činí 600 000 korun, což je pro mladou rodinu nedostupné. U nové právní normy veřejnost očekává příspěvek k otevření trhu s byty a ukončení přešlapování ve státní bytové politice.

Klasická levicová bytová politika klade důraz na ochranu práv nájemníků, což vyžaduje rozsáhlé státní dotace a zaplacení vnitřní neefektivnosti. Pravicová politika pak klade důraz na vlastnická práva a tržní vztahy a minimalizuje roli státu. Naše současná vládní politika je nejméně šťastnou kombinací obou předchozích. Maximálně zdůrazňuje sociální aspekty bydlení s minimalizací dotací. Záměrně vychází z falešného předpokladu, že regulace nájemného je nutná v zájmu nájemníků a zachování sociálního smíru. Taková regulace je ve skutečnosti výhodná jen z krátkodobého hlediska a jen pro dobře bydlící nájemníky, na jejichž komfort doplácejí všichni ostatní a konzervuje tak manýry socialismu, kterým byla vytvořena.

Podle výsledků statistické práce bydlí většina důležitých pracovníků v exekutivě a jejich příbuzní jako nájemníci, protože tato forma bydlení je pro ně nejlevnější a ti se pak stávají odpůrci trhu s byty.

Byt je nejdražší věc, kterou máme. Současná bytová politika však vede k nekonečným sporům a tragédiím v podstatě neřešitelným. Regulace vytváří umělý převis poptávky, znemožňuje vytváření legálního trhu s byty, podporuje trh nelegální a ve svých důsledcích vede k destrukci bytového fondu.

Jelikož podmínky pro vstup soukromého kapitálu do výstavby, údržby a modernizace bytového fondu nebyly vytvořeny, lze očekávat prohlubování bytové krize. Reálný trh s nájemnými byty se bude stále více přesouvat do oblasti stínové ekonomiky. Nová výstavba bytů bude zanedbatelná, bytový fond bude stále chátrat a jeho využití se bude zhoršovat. Na jedné straně budou nadměrné a nevyužité byty, na druhé straně zoufalá poptávka po jakémkoliv bydlení; výměny bytů zůstanou zablokovány.

Státní orgány se zbavují odpovědnosti delegováním pravomocí na obce a provádění změn je brzděno snahou o vytvoření dalších správních mezičlánků. Přitom by stačilo dodržovat zákony, které jsme si sami dali - máme na mysli programové prohlášení vlády o tom, že bude "usilovat o co nejširší uplatnění tržních podmínek i v oblasti bydlení".

Navrhujeme převedení družstevních bytů bezplatně do vlastnictví současných družstevníků, odprodání obecních a státních bytů za přijatelnou částku 50.000,- Kč současným nájemníkům a poskytnutí dlouhodobého úvěru na splacení této částky. Tím bychom zabránili spekulacím s byty a jejich skupování staronovými mafiemi. Jelikož regulace nájemného vyřazuje majitele ze hry, stavíme se za regulaci nájemného pouze u indikací sociálních.

Navržená úprava vlastnických vztahů k bytům představuje opět řešení nouzové a nesystémové, zbytečně složité na úkor srozumitelnosti, když pomineme legislativní chyby, a z těchto důvodů pro nás nepřijatelné. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kašpárkovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Špaček. Připraví se pan poslanec Novák Jaroslav.

Poslanec Radim Špaček: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, nejprve mi dovolte prohlásit, že přípravu tohoto zákona velmi podporujeme a domníváme se, že se stane jedním z významných instrumentů v paletě politiky bydlení. Samozřejmě tím neříkám, že by měl být všelékem. Jedním z takových dalších významných instrumentů by se měla stát deregulace nájemného, skutečné tržní prostředí v politice bydlení vzniknout nemůže.

Dovolte mi, abych přednesl k tisku 599 a 724 tři pozměňující návrhy, které se pokusím patřičně zdůvodnit.

První pozměňující návrh se týká části o výstavbě domů.

Tady musím začít trochu z dálky - v celém zákoně je jeden problém, který se objevil při projednávání, a to podle jakého klíče stanovit spoluvlastnický podíl. Samozřejmě logickým klíčem, podle něhož by měly být spoluvlastnické podíly stanoveny, by byla hodnota majetku, který konkrétní fyzická osoba vlastní, což se ovšem nedá provést na začátku, kdy bude režim podle tohoto zákona nabíhat a zřejmě nebylo jiného řešení, než přistoupit ke klíči podle podlahové plochy.

Nicméně v případě výstavby domů od začátku jsem přesvědčen, že tento klíč není třeba používat a je lépe přejít na stanovení spoluvlastnických podílů podle vnesené hodnoty, což vládní návrh neřešil. Společná zpráva to řeší tak, že tuto možnost umožňuje tím, že praví "není-li dohodnuto jinak, stanoví se spoluvlastnické podíly podle podlahové plochy".

Můj návrh by převedl převedení spoluvlastnických podílů standardně podle vnesené hodnoty s tím, že by bylo možno se dohodnout jinak. Zněl by tedy tak, že ve společné zprávě by byla vypuštěna úprava § 19, odst. 1, písm. d) a toto ustanovení by bylo upraveno takto: za slova "na společných částech domu" navrhuji vložit středník, zbývající text písm. d) vypustit a nahradit textem: "nedohodnou-li se stavebníci jinak, řídí se velikost spoluvlastnického podílu výší peněžitého vkladu nebo jiného plnění stavebníka".

Druhý pozměňovací návrh se týká nebytových prostor v družstevních domech. Společná správa vyřešila nebytové prostory vzniklé rekolaudací z těch společných prostor a řešila také nebytové prostory vzniklé rekolaudací z bytů nebo vůbec vystavěné z prostředků družstevníka, ale zůstal tam poslední typ nebytových prostor nevyřešen, a to jsou nebytové prostory vzniklé jako nebytové prostory od samého začátku.

Problém je v tom, co už naznačil pan společný zpravodaj, že v případě, že bude drtivá většina bytů prodána, tak výnos z pronájmu nebo prodeje těchto nebytových prostor by konzumovalo např. pět posledních družstevníků s aparátem toho družstva, což se domníváme, že je situace nežádoucí.

Navrhujeme proto stanovit v podstatě stejný režim i pro tyto nebytové prostory s tím, že je tam nutná jakási aktivní účast družstevníků.

Text by zněl takto: k § 26 vložit nový odst. 5 tohoto znění:

"5) Nadpoloviční většina nájemců bytů - členů družstva a vlastníků bytů v domě - může prohlásit do šesti měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona, že nesouhlasí s převodem jiných nebytových prostor, než které jsou uvedeny v odst. 3 a 4 na jiného než vlastníky bytů v domě. Takovéto nebytové prostory se stávají spoluvlastnictvím vlastníků bytových jednotek v domě v poměru stanoveném v § 7, odst. 2. Prohlášení je účinné doručením družstvu. Od okamžiku doručení jsou neplatné všechny úkony družstva k pronájmu takové nebytové jednotky, nebo k jejímu převodu jinému než vlastníkům bytu."

Poslední pozměňující návrh a také nejdelší se týká splátkového režimu pro družstevníky. Tento pozměňující návrh byl již vznesen v ústavně právním výboru, který ho schválil, nicméně se neocitl ve společné zprávě. Principem tohoto návrhu je, aby splátkový režim, podle něhož družstevníci splácejí tento úvěr, byl převeden i poté, co požádají o převod bytu a byt bude na ně převeden, aby nebyli nuceni splatit zbytek úvěru naráz, ale aby mohli pokračovat ve splácení tohoto úvěru za stejných podmínek jako předtím.

Zde musím upozornit na jeden problém, který se týká označení odstavců. Tím, jak společná zpráva vsunula některé odstavce a některé další odstavce budou ještě vsunuty v průběhu rozpravy, vzniká problém s odkazováním na správná čísla, takže všude, kde hovořím o § 26, odst. 3 a 4, je to číslování podle vládního návrhu.

Nyní mně nezbývá nic jiného, než přečíst celý návrh, aby byl ve stenozáznamu.

K § 26 - odstavce označené ve vládním návrhu jako 3 a 4 nahradit novým zněním: "Odstavec 3 - S vlastnickým právem k převáděnému majetku podle odst. 1 a 4" - nebo 1 až 5, pokud bude přijat můj předchozí pozměňovací návrh - "přechází na jeho nabyvatele závazky související s převáděným majetkem, zejména dosud nesplacené úvěry s příslušenstvím poskytnutým družstvům připadající na převáděný byt, popř. nebytový prostor. Přechod pohledávek se jinak řídí ustanoveními § 524 a následujících zákona č. 40/64 Sb., občanský zákoník v platném znění. Zřízené zástavní právo zůstává zachováno.

Odstavec 4 - K přechodu závazků podle odst. 3 se nevyžaduje souhlas věřitele. Nabyvatel je povinen bez zbytečného odkladu oznámit věřiteli převzetí závazku."

K § 27. Odstavec 1 zní: "Pro nepřevedené jednotky, které zůstanou ve vlastnictví družstva, platí ustanovení § 26 odst. 3 a 4, o přechodu závazků, obdobně." Odstavce 3 a 4 znějí. "Odstavec 3 - Pro úvěry, které přešly na nabyvatele podle § 26 odst. 3 a 4 a na družstva podle odst. 1, platí ustanovení zvláštních předpisů, odkaz 25, o úhradě majetkové újmy bance obdobně. Ustanovení předcházející věty platí obdobně pro úvěry ponechané, popř. poskytnuté na základě dodatků uzavřených podle dosavadních předpisů před účinností tohoto zákona, pokud byla dodržena ustanovení dosavadních předpisů o vlastnictví k bytům - odkaz 14.

Odstavec 4: Na zajištění úvěrů, které přešly na nabyvatele podle § 26 odst. 3 a 4 a na družstva podle odst. 1, vzniká bance zástavní právo. Zástavní právo vázne na nemovitostech, kterých se úvěry týkají."

K § 28: Odstavec 1 - nahradit text "§ 26 odst. 4 a 5" textem: "§ 26 odst. 1 až 6". Bude-li zde přijat pozměňovací návrh druhý, předcházející, bude text nahrazen textem "§ 26 odst. 1 a 4, 6 a 7".

Odstavec 2 § 28 nahradit textem: "Převádějící je povinen o převodu bytu uvědomit družstvo oprávněné z věcného břemene. Pro převod závazků k převáděnému majetku platí obdobně ustanovení § 26 odst. 3 a 4 a § 27 odst. 1, 3 a 4. Nejde-li o převod bytu do vlastnictví fyzické osoby, nájemce bytu, jehož nájemní vztah vznikl po splacení členského podílu tímto nájemcem nebo jeho právním předchůdcem, je nabyvatel povinen uhradit dále částku státního příspěvku vypočteného podle § 27 odst. 6.

Povinnost vrátit částku státních příspěvků podle § 27 odst. 6 má družstvo."

Samozřejmě návrh týkající se § 28 odst. 2 by nahradil současný text ve společné zprávě. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.