Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Výbornému. Slovo má paní poslankyně Anna Röschová. Připraví se pan poslanec Richard Mandelík. Oba oznamují pozměňovací návrhy.

Poslankyně Anna Röschová: Omlouvám se za zdržení, ale dohadovala jsem se s panem poslancem Výborným, že jsem nestačila zaznamenat jeho pozměňovací návrhy. Nicméně, pane předsedo, opravdu mám pozměňovací návrhy a ty se týkají seznamu.

Bude to soubor pozměňovacích návrhů. Domnívám se, že by se při hlasování mělo o každé položce hlasovat zvlášť.

Při kontrolování seznamu i s tím, co nám předložilo ministerstvo vnitra, o čemž se již zmínil pan předkladatel, jsme zjistili některé nesrovnalosti, jako např. to, že původní pozemková parcela byla rozdělena geometrickým plánem na několik parcel. Třeba jedna z nově vzniklých je ve vlastnictví fyzické osoby, která si ji přikoupila - dejme tomu - ke svému rodinnému domku jako zahrádku apod. Ve snaze toto vyčistit bych předložila několik pozměňovacích návrhů.

První se týká položky 12. V této položce by zůstalo č. katastru 4179/1 a 2, ale č. 8341 právě bylo rozděleno geometrickým plánem, takže by se nahradilo to, co je tam napsáno - č. katastru 8347/1 a 8347/2 by zůstalo. Poslední číslo, které nemáte v seznamu - č. 8347/3 - je právě majetek fyzické osoby, to bych tam nevkládala. Takže v položce 12 by zůstalo katastrální č. 4179/1 a 2 a 8347/1 a 2.

Další návrh se týká položky 144, kde navrhuji vypustit číslo popisné 39 se stavební plochou 19 a 2149. Je to rovněž ve vlastnictví fyzické osoby.

Dále v položce 151, kde je původní parcela 136/2, se rovněž rozdělila pravděpodobně geometrickým plánem na parcelu 1141 a 117/10 a 119, přičemž parcela 117/10 a 119 jsou ve vlastnictví fyzické osoby. To znamená, že navrhuji změnit tuto položku. V položce 151 by zůstalo číslo parcelní 1141.

V položce 145 navrhuji vypustit slova "s budovou číslo popisné 58". Jedná se totiž o demolici a tato budova neexistuje.

Dále navrhuji vypustit položku 143 a položku 185. Pane předsedo, to jsou všechny mé pozměňovací návrhy, které se týkají seznamu.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Röschové. S pozměňovacím návrhem přichází k řečništi pan poslanec Richard Mandelík. Pan poslanec Jiří Vyvadil se připraví pod podmínkou, že má pozměňovací návrh. Nemá. Má pan poslanec Josef Ježek pozměňovací návrh? Nemá, v tom případě pan poslanec Rudolf Opatřil. Prosím, aby ho kluboví kolegové upozornili, že bude na řadě.

Poslanec Richard Mandelík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, začíná se tu objevovat množství pozměňovacích návrhů, které poněkud mění charakter zákona a které se začínají míjet s jeho původním účelem. Objevuje se tu mnoho argumentů, proč by majetek neměl být tzv. vyvlastňován, za jakých okolností by se tak mělo stát. Chci nabídnout sněmovně jedno z možných řešení, a to proto, že jsem si jist, že o tom budou ještě jednat politické kluby a že je dobré, že máme k hlasování na výběr ještě další varianty.

Předesílám, že požaduji, aby o mém návrhu bylo hlasováno najednou a jedině v případě, nebude-li přijat komplexní návrh poslance Trojana, neboť je reakcí na jeho návrh. Jak víte, obsahem jeho návrhu je, aby povinnou osobou nebyla obec a jiné právnické osoby nežli stát. Mohl bych vás tady zdržovat dost dlouho se svým názorem na tuto věc. Já to zkrátím a řeknu, že si myslím, že všechny právnické osoby by měly být osobami povinnými, protože by měly mít v tomto zákoně samozřejmě naprosto rovné postavení.

Přesto jsem ochoten připustit, že ty právnické osoby, které jsou podnikatelskými subjekty, tj. jiné právnické osoby, než je stát a obec, by event. jistou výhodu mohly mít. Přestože tento majetek, který měl být blokován podle zákonů této země, byl vládou této země protizákonně vydán na základě privatizačních projektů a nemohu ho považovat za nabytý v dobré víře. Ale jako zastánce svobodného trhu a toho, aby se už do trhu konečně nezasahovalo, jsem ochoten tento návrh dát.

Návrh zní takto: V § 3 nový odst. 4 zní: "Odst. 4 - Není-li povinnou osobou obec nebo stát, může tato povinná osoba písemně oznámit oprávněné osobě, že nemovitou věc nevydá. Toto oznámení může učinit nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené v § 5 odst. 1."

§ 5 odst. 5 zní: "Odst. 5 - Náhrada podle § 3 odst. 2 náleží oprávněné osobě pokud a) oprávněná osoba uzavře s povinnou osobou dohodu, v níž se vzdá nemovité věci, nebo b) povinná osoba podle § 3 odst. 4 oznámí oprávněné osobě, že nemovitou věc nevydá."

V § 9 odst. 1 se za slova "§ 5 odst. 5 " vkládají slova "a) nebo od doručení oznámení podle § 5 odst. 5 písm. b)".

Ještě jednou krátce shrnu podstatu mého návrhu. Tímto by se dalo právo jiným právnickým osobám, nežli je obec a stát, se rozhodnout, zda v lhůtě v tomto pozměňovacím návrhu stanovené mohou oznámit oprávněné osobě, že nemovitost nevydají. V tom případě finanční náhradu dostane Federace židovských obcí, pokud samozřejmě dodrží lhůty, které jsou opět v tomto návrhu uvedené. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Richardu Mandelíkovi. Na řadě je pan poslanec Rudolf Opatřil, zvu ho k řečništi. Následují poslanci a poslankyně, kteří neslibují pozměňovací návrhy. Jako první pan poslanec Milan Loukota.

Poslanec Rudolf Opatřil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, široce rozebíraná kauza Hagibor poněkud narušila jednolitost přílohy. Domnívám se, že bude-li s úspěchem zpochybněna, třeba následně soudem, jedna položka výčtového seznamu, mohou se otazníky vznášet i nad jinými položkami a se stejným výsledkem. Navrhuji proto vypustit v příloze zákona v části arabská pět, oprávněná osoba, Židovská náboženská obec Ostrava položku 95, bývalá hudební škola Nový Bohumín resp. 93 společné zprávy.

Jsem si vědom nesystémového přístupu, nicméně je mou povinností jako osoby znalé místních poměrů upozornit na fakt, že hudební výuka nadále pokračuje a majetkem patří městu, které se o tento majetek musí starat a musí zajistit i konec konců hudební výchovu.

Jsem přesvědčen, že systémové řešení z této výčtově pasti a pasti vlastnických vztahů bylo velice kvalitně předloženo, takže nebudu opakovat, ani navrhovat jiné. Vřele doporučuji, aby se sněmovna jimi se vší vážností zabývala. (Rozhodně si nemyslím, že by vážnost měla být přestávka na oběd.)

Navrhuji proto procedurální návrh, aby po ukončení rozpravy bylo projednávání tohoto návrhu zákona přerušeno, zákon předložen garančnímu výboru k projednání a poté předložen další schůzi Poslanecké sněmovny. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Opatřilovi. Pane poslanče, trváte na tom, aby o vašem návrhu bylo hlasováno ihned, nebo po skončení rozpravy? (Po skončení rozpravy.) Děkuji. Bylo by to logické. Slovo má pan poslanec Milan Loukota. Připraví se pan poslanec František Kozel.

Poslanec Milan Loukota: Pane předsedo, dámy a pánové, počátkem prosince 1993 uveřejnil náš denní tisk velice stručnou zprávu, že otázky restituce židovského majetku a rehabilitace židovského obyvatelstva byly hlavním tématem setkání prezidenta Václava Havla s generálním tajemníkem Světového židovského kongresu Israelem Singerem. Zveřejněné snímky ze setkání, které se konalo na Pražském hradě, byly větší než otištěná zpráva. Čtenáři se dozvěděli, že setkání proběhlo na žádost pana Singera a že pan Havel vyjádřil podporu urychlenému řešení restituce židovského majetku. Otázky restituce majetku nejsou vždy jednoduché. Stačí si vzpomenout na naše emigranty, kteří se z různých důvodů ještě nevrátili do vlasti. Např. emigrantka provdaná v cizině se přece nebude rozvádět, aby v rámci restituce mohla již jako občanka se státním pobytem u nás se ucházet o restituci půlky rodinného domku, ve kterém bydlí její ovdovělá matka, která platí dosud OPBH nájem. Restituce legionářského majetku, majetku družstev vlastníků a v neposlední řadě, neboť teď nepochybně jednáme o majetku církevním i majetku římskokatolické církve, je restituce problematická a zdlouhavá. Problém restituce židovského majetku není také jednoduchý, zejména, když si připomeneme historická fakta, že značnou část židovského majetku na našem území vandalsky zničily sudetští nacisté. Uvědomil si to i Světový židovský kongres, Federace židovských obcí a předkladatelé zákona obsaženém v tisku 700. Za značnou část židovského majetku by měla Federace židovských obcí v České republice dostat odškodnění od Německa, které je právním nástupcem nacistické třetí říše, a nikoliv od České republiky.

Za symbol židovského majetku můžeme především považovat synagogy a hřbitovy. Proto se také nacistické podhoubí v našem pohraničí zaměřilo na symboly židovství, na synagogy. Ještě před převzetím moci Hitlerem v roce 1933 někteří sudeťáci s nacistickým fanatismem zničili v roce 1931 synagogu v Lučině. Sedm let nato v Široké Křepčici.

Po okupaci našeho pohraničí začali někteří sudeťáci ničit židovské synagogy bez ohledu na to, že mnohé z nich byly postaveny význačnými architekty, jako v Karlových Varech architektem Adolfem Wolfem, nebo v Tachově architektem Alfrédem Grottem.

Na území Čech a Moravy zničili němečtí nacisté synagogy v těchto městech: Bohumín, Česká Lípa, Dlouhá Ves, Domažlice, Františkovy Lázně, Frýdek, Hlučín, Hodonín, Holešov, Hořepník, Cheb, Jemnice, Jihlava, Karlovy Vary, Karviná, Klimkovice, Kroměříž, Kynšperk nad Ohří, Kynžvart, Liberec, Nýřany, Olomouc, Opava, Orlová, Ostrava-přívoz, Pohořelice, Sokolov, Široká Křepčice, Tachov, Teplice v Čechách, Uherský Brod, Uherský Ostroh, Úsov, Ústí nad Labem, Vítkovice, Všeruby, Zábřeh a Znojmo.

Nacistický vandalismus některých sudeťáků se samozřejmě neomezil jen na ničení synagog. Nebyly ušetřeny ani četné židovské hřbitovy. Celým světovým tiskem prošla zpráva o zničení náhrobku rodičů významného politika a pozdějšího rakouského premiéra Bruno Kreiskyho, který pocházel z jižní Moravy.

Některé synagogy se podařilo obnovit. Např. vypálená synagoga v Úsově byla nákladně zrestaurována a nyní slouží jako modlitebna Českých bratří. Kdopak obnoví málem 40 nacisty zničených synagog? A hlavně, na čí náklady. Je-li viník znám, a tím jsou především sudetští nacisté, měla by zodpovědnost převzít SRN, a ta by měla odškodnit či pomoci restituovat zničený židovský majetek u nás.

Odpovědnost za odnímání či ničení židovského majetku na území dnešní České republiky mají nacističtí Němci. Lze předpokládat, že je tato okolnost všeobecně známa a že se o této okolnosti alespoň od prezidenta České republiky dozvěděl generální tajemník Světového židovského kongresu pan Israel Singer.

Poslanecká sněmovna má zatím dost nevyřešených problémů kolem restituce některým našim emigrantům, která neprobíhá tak snadno jako restituce lesů české šlechtě z pseudočeských rodů (např. von Blücher, von Walleienstein). Nevyřešena je také otázka restituce družstev vlastníků zájmových organizací, jako je např. Junák nebo Sokol či již zmíněné římskokatolické církve. Rovněž je tak nevyřešena otázka restituce dnešní Obce legionářské, která sdružuje několik posledních legionářů, kteří kdysi patřili k jediné ozbrojené a konzolidované moci na širé Rusi, která úspěšně bojovala proti bolševikům.

Z těchto důvodů a pak z toho důvodu, že se dle našeho názoru jedná o průnik pod 25. únor 1948, náš poslanecký klub tento návrh zákona nepodpoří.

Jsme si vědomi strašného utrpení, které způsobili nacisté Židům. Jistě si každý náš občan přeje, aby i za židovský majetek českým židům dalo Německo plnou náhradu při použití zásady, že odškodnění je dědičné a přenosně.

Někteří z nás jsou v tomto směru pesimističtí, neboť ani naši nucené nasazení pracovníci nedostali doposud z Německa vyplaceny ani své pohledávky za dlužné mzdy.

Dovolím si skončit otázkou. Němci nepostavili zničený kostel v Lidicích. Postaví zničené synagogy? Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Vladimír Řezáč, který se přihlásil s pozměňovacím návrhem. Proto dostává přednost.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že samozřejmě existuje mnoho argumentů, které zde již byly většinou řečeny, právě proto, že jde o zcela mimořádnou formu odškodnění. Mám za to, že mimořádnost utrpení a poškození židovské komunity si takové odškodnění zasluhuje.

Mám však za to, že tato úprava to dělá poněkud nešťastnou cestou, a pokud neprošel již navržený procedurální návrh poslance Vorlíčka, chci jen upozornit, že tento způsob samozřejmě otevírá v navržené podobě otevření jaksi dalšího "dolévání" zákonů, které mohly být považovány za uzavřené, ať je to zákon o tzv. velké restituci, tedy zákon č. 87 z roku 1991 o mimosoudních rehabilitacích, nebo ať je to tzv. zákon o půdě č. 221 z roku 1991. Mohou přijít další právnické osoby, které by mohly namítat, že jsou diskriminovány, pokud nebudou odškodňovány podobným způsobem.

Mám proto za to, že je nutné doplnit preambuli navrhovaného zákona, a to alinea 2 tímto textem:

"Dosavadní návrh připomíná mimořádné utrpení a poškození židovské komunity a jejích jednotlivých příslušníků", za tím udělat čárku a navrhuji doplnit "které odůvodňuje zcela mimořádné odškodnění".

Můj druhý pozměňovací návrh se týká zachování jednoty právního řádu v restitučních a odškodňovacích předpisech. V restitučních zákonech bylo vždy v ustanovení o definici povinné osoby uvedeno zvlášť "stát". I když je stát právnickou osobou v občanskoprávních vztazích a má s ní rovné postavení jako každá jiná právnická osoba, je v podstatě vždy (třeba v paragrafu 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích) uvedeno, že povinnou osobou je stát nebo právnická osoba s určitými výjimkami. Čili navrhuji, aby § 3, odst. 1 zněl: "Povinnou osobou je stát nebo právnická osoba" atd., dále text beze změn.

Chci konečně upozornit na to, že by měl předkladatel vyjádřit, jakým způsobem je zajištěna úplnost navržené přílohy, a to ze dvou směrů. Za prvé jaká je záruka, že v příloze není nemovitý majetek, který je ve vlastnictví fyzické osoby, a za druhé, do jaké míry je příloha úplná, nebo úmyslně neúplná, pokud jde třeba o některé staré židovské hřbitovy, o které dosud nikdo nepečuje.

Podle vyjádření předkladatele mám za to, že potom by bylo možné navrhované znění zákona doplnit i dalším ustanovením, aby právní úprava byla naprosto důsledná bez ohledu na to, jaký je konkrétní stav toho nemovitého majetku.

Jak jsem už uvedl, přes všechny závažné výhrady i přes nešťastnou formu provedení právní úpravy zejména v části druhé a třetí, místo toho, aby byla provedena zcela samostatná právní úprava, ať formou jednorázového odškodnění nebo daru, budu pro tento návrh, pokud budou splněny některé základní podmínky pozměňovacích návrhů, hlasovat. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vladimíru Řezáčovi. Slovo má pan poslanec Vladimír Procházka, který se přihlásil s pozměňovacím návrhem. Omlouvám se panu poslanci Kozlovi, nyní jsem dostal přihlášku kolegy Procházky, a protože oznamuje pozměňovací návrh, musím mu dát přednost a rád to činím.

Poslanec Vladimír Procházka: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si podat pozměňovací návrh. Ve společné zprávě § 3, odst. 2 je odkaz na vyhlášku Ministerstva financí 393/93 Sb. Vzhledem k tomu, že se dosud veškeré restituční nároky řešily podle vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 182/88, ve znění vyhlášky Ministerstva financí 316/90, doporučuji, aby odkaz č. 1 společné zprávy zněl: "Vyhláška Ministerstva financí ČR č. 316/90 Sb. o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách na zřízení práva osobního užívání pozemku a náhradách za dočasné užívání pozemku". Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Procházkovi. Pan poslanec Zdeněk Vorlíček se hlásil s procedurálním návrhem a přeje si jej proslovit okamžitě.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych se připojil k tomu návrhu pana poslance Opatřila, ale v trochu modifikovaném znění. Můj návrh zní: po skončení rozpravy přerušit jednání tohoto zákona na jednání výborů, zejména garančního, na jednání poslaneckých klubů, a také proto, aby se k podstatně pozměněné podobě zákona a řadě závažných návrhů z diskuse mohla vyjádřit vláda, jejíž stanovisko neznáme. V projednávání tohoto zákona pak pokračovat na příští schůzi. Čili jde mi o komplexní projednání a stanovisko vlády.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji a doporučuji, abyste odevzdal, pane poslanče, tento svůj návrh, který je přece jen poněkud členitější, a po skončení rozpravy se vyrovnáme buď s oběma návrhy, anebo jestli se z nich vytvoří jeden, každopádně budeme o nich hlasovat. Slovo má pan poslanec Kozel, připraví se pan poslanec Vyvadil.

Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, moje poznámka je ryze technická. Ve společné zprávě, jak bylo uvedeno i společnou zpravodajkou, se ocitlo v § 4, odst. 2 datum 31. 8. 1994. Já si dovoluji očistit zde náš výbor od toho, co bylo řečeno, že to byla naše chyba. To se nestalo naší chybou, tato chyba vznikla při práci na společné zprávě, neboť v tisku 700 je datum 31. prosince 1993 a návrh našeho výboru říká vypustit číslovku 1993 a nahradit ji číslovkou 1994, neboli ten srpen se tam dostal mimo působení našeho výboru. Tím jsem skončil a děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kozlovi. Slovo má pan poslanec Jiří Vyvadil, připraví se pan poslanec Miloš Skočovský.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedo, drahé kolegyně a kolegové, snad s výjimkou jediného klubu poslanců není zde klubu, který by nechápal, že je nutné se vážně zamyslet nad touto otázkou a já osobně musím říci, že třeba i v ústavně právním výboru odůvodnění kolegyně Röschové i Viktora Dobala velmi intenzivně na mě působilo, protože to je skutečně dluh nás všech.

Faktem ovšem je, že pro krásnou myšlenku nemůžeme připustit další Voršilky. A v tomto ohledu je zapotřebí, že musíme mít nepochybnou jistotu, že přijímáme kvalitní právní normu, že to, co přijmeme, je zcela bezchybné a že další generace, případně tento Parlament, opět nebude muset náš návrh revidovat.

V tomto ohledu mám tedy za to, že návrh kolegy Opatřila je velmi moudrý. Tady jde o záležitosti, které mají značný majetkový dopad a kolegyně Röschová mi to odpustí, já jsem v určité fázi cítil až panickou hrůzu, když říkala "tak tady asi ne, tady došlo patrně geometrickým plánem k rozdělení, támhle patrně by se to mělo předat, to by mělo být, to by nemělo být". To jsou velice závažné majetkové dopady a já bych chtěl říci, že v této etapě, této fázi, tato předkládaná norma patrně nemůže být podkladem pro kvalitní rozhodnutí.

Já bych proto navrhoval, aby po skončení rozpravy - a v tomto ohledu už to patrně naznačil i kolega Vorlíček byl návrh kolegy Opatřila modifikován v tom smyslu, že vláda, to je ten hospodář, to je ten správce, se ve lhůtě 20 dnů vyjádří k úplnosti a správnosti seznamu, který je přílohou tohoto zákona a zároveň k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Doporučoval bych, aby paní společná zpravodajka zároveň se mnou vedla záznam o všech třech modifikacích, které míří k jednomu cíli, ale teď pokračuje rozprava. Promluví pan poslanec Miloš Skočovský, připraví se pan poslanec Josef Ježek.

Poslanec Miloš Skočovský: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, bis dat, quo cito dat - a to platí zejména tehdy, když by se měly odstranit křivdy, které se udělaly dříve. Poslanecký klub ČMSS nepovažuje tento projednávaný návrh zákona za zákon čistě restituční. Především ho považuje za výraz vůle poslanců Poslanecké sněmovny navrátit majetek židovskému národu za utrpení a příkoří, kterému byli vystaveni zejména v období fašistické krutovlády. Proto, i když se vydává majetek zabraný před 25. únorem 1948, nebudeme to považovat za prolomení restituční hranice, ale ani za precedens pro další případy.

Pokud v průběhu projednávání zákona dojde k upřesnění jednotlivých položek seznamu a nedojde k výrazným změnám v obsahu projednávaného návrhu, jehož jsem spolupředkladatel, podpoříme jeho přijetí. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Miloši Skočovskému. Slovo má pan poslanec Josef Ježek, připraví se pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Josef Ježek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi jenom, abych krátce připomenul situaci, která byla na jaře roku 1991, když se připravoval zákon o majetku obcí. Celý problém vznikl tak, že v roce 1990 byla přijata změna ústavy, ve které bylo řečeno, že národní rady rozhodnou o tom, co z majetku republik přejde do majetku obcí. Měl jsem možnost téměř celé první pololetí zúčastnit se celé řady jednání o tom, jak zákon o majetku obcí připravit a pak nakonec jsem byl jeden z těch, kteří pro tento zákon nehlasovali. Tehdy se stala taková věc, že na jednání vlády byla do zákona např. včleněna ta část, kterou se rozhodlo o předání státních bytů do majetku obcí. Bez jakéhokoliv dalšího projednávání, bez jakýchkoliv posouzení a celé řady dalších souvislostí. Tehdy, a pravděpodobně ještě jednou, v této sněmovně bylo přijato usnesení, ve kterém jsme žádali vládu, aby se zasadila o přijetí lepší zákonné úpravy hospodaření obcí. Dodnes se tak nestalo.

Chtěl bych připomenout těm, kteří zde argumentují, že nesmíme nebo nemůžeme zasahovat do pravomocí zastupitelstev obcí, že nesmíme zasahovat do majetkových práv obcí, tedy obecných samospráv, aby žádali co nejrychleji od vlády současně přípravu právních norem, která by upravovala hospodaření obcí včetně kontroly tohoto hospodaření. Dále by bylo rozumné požadovat právní úpravu, kterou by bylo odstraněno rozdělování dotací rozpočtu obcí prostřednictvím rozpočtů okresních úřadů. Proč se nenavrhuje dokonalejší úprava dohledu nad rozhodováním obecních zastupitelstev? Mám totiž dojem, že v důsledku těchto nedokonalých právních úprav se v rámci hospodaření obcí majetku ztratí možná mnohem více než se chystáme udělat tímto zákonem.

Domnívám se, že bylo mou povinností tyto souvislosti připomenout. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Josefu Ježkovi, slovo má pan poslanec Marek Benda, připraví se paní poslankyně Eva Nováková.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, pokládám za nutné reagovat na některé návrhy, které zde zazněly, zejména na slova o vyvlastnění. Myslím, že to bylo mnohokrát řečeno. Říkal to částečně ve svém projevu pan doktor Výborný, ale myslím si, že je dobré ještě jednou si opakovat, o jakém vyvlastnění se tady bavíme. Podle mého názoru o žádné vyvlastnění v žádném případě nejde.

Ocituji ze zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, tj. tzv. velká transformace, z § 3, kde předmětem tohoto zákona rovněž není majetek, který na stát přešel po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností. Tady je zřejmé, že ten majetek, který dnes vlastní nějaké soukromé právnické osoby a který nabyly z bývalého majetku židovských obcí, zjevně nabyly v rozporu s transformačními zákony. Navíc tento zákon byl přijat

6. února 1991, tzn. přibližně v únoru 1991. V březnu jednala Česká národní rada a v dubnu schválila Česká národní rada zákon o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Tehdy už bylo jasné, že právě díky těmto blokačním paragrafům se připravuje zákon o restituci majetku náboženských společností a dalších. Zákon České národní rady o převodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí říká zcela jasně ve svém § 4 odst. 2: "Do vlastnictví obcí nepřechází rovněž věci z vlastnictví České republiky, k jejichž vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle zvláštního předpisu."

Proto majetek, o který se jedná v tomto zákonu a o který se v tomto zákonu tolik přeme, nikdy do vlastnictví obcí nepřešel. Tento majetek je § 4 odst. 2 zablokován, je tam odkaz pod čarou na zákony 87/1991 o osobních rehabilitacích a zákon 403/1990 o zmírnění následků některých majetkových křivd. Odkaz je uveden slovy "na příklad....". Zcela zřejmě ještě po účinnosti tohoto zákona byl přijat zákon 229/1991 o úpravě některých majetkových vztahů k půdě, tzv. zákon o půdě, podle kterého byla celá řada majetku z údajného vlastnictví obcí převáděna samozřejmě bez náhrad, protože všichni věděli, že jsou to oprávněné osoby a že tento majetek do vlastnictví obcí nikdy nepřešel. Jenom proto, že to bylo o měsíc později, tak tyto spory nikdy nevznikly. Myslím, že bychom jako zákonodárci si měli být vědomi toho, co jsme přijali v minulosti a postupovat konzistentně. Majetek, o který se v tomto zákoně jedná, do vlastnictví obcí nepřešel, protože na něj uplatňuje nárok oprávněná osoba podle zvláštního předpisu a tímto předpisem se myslí nepochybně i zákony, které napravují křivdy spáchané náboženským společnostem.

Tolik k právnímu sporu okolo vyvlastnění. Nejedná se o žádné vyvlastnění obecního majetku v žádném případě.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji poslanci Markovi Bendovi. Slovo má paní poslankyně Eva Nováková, připraví se pan poslanec Ivan Mašek. Je posledním přihlášeným do rozpravy. Po jeho příspěvku se chystám rozpravu uzavřít. Prosím paní poslankyni.

Poslankyně Eva Nováková: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegově, celé tisícileté období české státnosti je zároveň časem historie židovské komunity na území českých zemí. V průběhu staletí vytvořili Židé ve svých ghettech a obcích řadu významných kulturních a hospodářských center. Významně se podíleli na hospodářském rozvoji naší země, mnozí se stali uznávanými osobnostmi české i světové kultury.

Tragédie, která postihla evropské Židy za druhé světové války, zasáhla v plné míře i české Židy. Za tuto tragédii se civilizované země nepřestaly stydět dodnes a dokonce i ti, kteří se na hrůzách nepodíleli, ale svou liknavostí a lhostejností nepřímo k ní přispěli. Vzhledem k praktické likvidaci fyzické a zabrání veškerého židovského majetku byla poválečná obnova života židovských obcí obtížná a pomalá. Únor 1948 s jeho důsledky opět početně a ekonomicky židovské obce oslabil. Zdálo se, že je jen otázkou času a židovské obce v Čechách zaniknou. Pád komunistického režimu znamenal pro židovskou pospolitost novou naději. Otevřely se nové perspektivy, ale objevily se i vážné problémy.

Je namístě připomenout alespoň některé z těchto problémů. Zejména je to nedostatečná materiální

zabezpečenost židovských obcí, které vedle zajištění náboženských potřeb svých členů mají také důležitou funkci v oblasti sociální, kulturní a v údržbě a ochraně židovských památek.

V mnoha případech sídlí židovské obce v pronajatých prostorách, některé modlitebny jsou dokonce v bytech. Za situace, kdy výše nájemného je pro židovské obce neúnosná, jedinou nadějí jsou dary a příspěvky organizací ze zahraničí. Ještě dnes tvoří většinu členů těchto obcí bývalí vězni koncentračních táborů, kteří za prožité utrpení nebyli nikdy nikým odškodněni.

Vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k pozměňovacím návrhům, které zde padly, dovoluji si znovu připomenout, co už zde bylo sice řečeno, ale myslím si, že je to velmi závažné, - že majetek židovských obcí patří do majetku, který byl pro účely privatizace blokován jak v zákonu o velké privatizaci, tak v zákonu o půdě. Bylo na něj pamatováno i v zákonu ČNR č. 172/92 Sb., jak na to upozornil kolega Benda. Jestliže nebyly zákony dodrženy a došlo k nezákonným aktům, bohužel i po roce 1989, nevidím tedy důvodu, proč by měly být pozměňovací návrhy kolegů Trojana a Mandelíka přijaty.

Majetek, který má být tímto zákonem židovským obcím vrácen, představuje zlomek všech nemovitostí a pozemků, které patřily židovským komunitám.

S přihlédnutím ke všem uvedeným okolnostem česká vláda projednala a schválila v březnu 1992 návrh zvláštního zákona, který by prohlásil doložené nemovitosti z bývalého majetku židovských obcí silou zákona za jejich vlastnictví. Hovoříme-li o restitucích, zdůrazňuje se ekonomický dopad a snažíme se vyčíslit, kolik nás může stát spravedlnost. V případě navrhovaného zákona se snad nemusím obávat použít slovo morálka. Toto slovo se pragmaticky pomalu vytěsňuje z našeho politického slovníku. Myslím si, že právě při projednávání tohoto zákona je příležitost ukázat, že nějakou morálku máme.

Myslím si rovněž, že přijetí tohoto zákona je jednoznačně aktem morálky. Má být projevem vůle našeho národa, umožnit nejen důstojný a nezávislý život židovské komunity, ale opravdu její přežití. Jde o nepatrné gesto z hlediska celkového majetku České republiky, jestliže se prohlašuje za majetek židovských náboženských společností zhruba 200 objektů či pozemků. Děkuji za pozornost.