Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi za odůvodnění zákona. Prosím, aby zaujal místo vedle společné zpravodajky výborů. Než jí dám slovo k tomu, aby odůvodnila společnou zprávu, dovolte mi jedno upřesnění. Paní poslankyně Matoušková v závěrečném hlasování o zákoníku práce hlasovala pro. Technickým nedopatřením se toto neobjevilo v záznamu hlasovacího zařízení. Prosím, aby to bylo zaprotokolováno. Faktickou poznámku má paní poslankyně Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, já se velmi omlouvám. Mám rovněž námitku. Já jsem při projednávání zákoníku práce o celkovém návrhu novely hlasovala proti. Omylem se v hlasovacím zařízení objevilo, že jsem nehlasovala. Není to pravda. Zvedla jsem ruku a hlasovala jsem proti. Musela to byt porucha v hlasovacím zařízení. Prosím o korekci. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. I toto bude zaneseno. Nyní bych si dovolil požádat společnou zpravodajku výborů paní poslankyni Jiřinu Pavlíkovou, aby odůvodnila předloženou společnou zprávu výborů, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 728.

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážení hosté, společná zpráva, která se vám dostává jako tisk č. 728, zahrnuje všechny pozměňovací návrhy, které zazněly při projednávání návrhu zákona o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, tak jak byl předložen v tisku č. 549. Tímto návrhem se zabýval výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, především jako výbor garanční. Dále se tímto návrhem zákona zabýval výbor hospodářský, rozpočtový a zahraniční.

Všechny pozměňující návrhy, které vzešly z jednání těchto výborů, byly zahrnuty do společné zprávy a pro lepší přehlednost a jasnější srozumitelnost se společní zpravodajové shodli na tom, že společná zpráva před vámi leží jako návrh nového paragrafovaného znění. Obsahuje tedy v sobě veškeré pozměňující návrhy, všechny připomínky, které zazněly na jednání všech čtyř uvedených výborů, s výjimkou jednoho doporučení, a to doporučení výboru zahraničního, který upozorňoval na to, že v návrhu zákona oddíl označený jako II. je možno vyřešit i jiným způsobem, nikoliv přímým zrušením dalším zákonem. Jednalo se ale opravdu o doporučení, o upozornění zahraničního výboru, který netrvá na tom, aby tato problematika byla řešena zvlášť, aby obě vyhlášky, které doposud upravovaly vývoz památek, kulturních předmětů, předmětů kulturní hodnoty, byly rušeny zvlášť vyhláškou ministerstva. Souhlasí s tím, aby jejich zrušení zůstalo zahrnuto jako odstavec II. v novém návrhu zákona, který budeme právě projednávat.

Prosím vás všechny, kteří se chcete přihlásit s pozměňovacím návrhem, abyste byli tak laskaví a upozornili, ke kterému textu - jestli k textu uvedenému v tisku 549 nebo už k tisku 728 - směřují vaše pozměňující návrhy. Pokud budou připraveny písemně, budu ráda. Pokud ne, jsem připravena vaše návrhy zachytit a při hlasování je znovu přednést. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní společné zpravodajce. Otevírám rozpravu, do které se zatím přihlásila jako první paní poslankyně Jiřina Pavlíková s pozměňujícím návrhem. Připraví se paní poslankyně Bumbová.

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Vážené kolegyně a kolegové, předstupuji tedy vzápětí po úvodní zpravodajské zprávě před vás s návrhem mírného doplnění předlohy. Můj návrh směřuje - pro lepší srozumitelnost - k tisku 728, tedy k oné společné zprávě, kterou jistě máte všichni před sebou. Dovolte, abych přednesla tento návrh: V § 6 navrhuji odst. 2 nahradit novým textem tohoto znění: "Žadatel zaplatí za každé vydané osvědčení odborné organizaci jedno procento z nabývací nebo úředně stanovené ceny předmětu kulturní hodnoty v případě neobchodního vývozu, a dvě procenta této ceny v případě obchodního vývozu. Toto ustanovení se nevztahuje na vydání osvědčení podle § 3 tohoto zákona." S ohledem na text tohoto nového odst. 2 § 6 doporučuji zároveň, aby byl upraven odst. 2 § 4. Navrhuji, aby byl doplněn tento text: "a předložit doklad o jeho nabývací nebo úředně stanovené ceně". Nový odst. 2 § 4 by pak byl v této podobě: "Zadatel je povinen poskytnout odborné organizaci, popř. ministerstvu potřebnou součinnost, umožnit ohledání předmětu kulturní hodnoty a předložit doklad o jeho nabývací nebo úředně stanovené ceně."

Jsem přesvědčena, že toto není žádný doklad, který bychom po eventuálním vývozci předmětu kulturní hodnoty chtěli navíc. Protože uvažuje-li opravdu vážně o vývozu, musí předložit doklad o hodnotě toho, co vyváží v rámci celního řízení. Zároveň jsem přesvědčena, že úpravou § 6 umožníme to, aby všem byla daleko dostupnější tato služba. Chci totiž připomenout, že takto stanovený poplatek rozhodně neodpovídá výši nákladů, které jsou spojeny s vydáním takového osvědčení. Jsou mnohem vyšší - nesrovnatelně vyšší. Takže poplatek je pouze zohledněním daných nákladů a příspěvkem, který je možno od žadatele vybírat. Zároveň tím také umožníme, aby stát pověřil i jiná státní zařízení, které Ministerstvo kultury nespravuje přímo, aby mohla tato osvědčení vydávat. Bude tedy mnohem hustší síť oněch institucí, které osvědčení žadateli o export, o vývoz vydají.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Pavlíkové. Prosím paní poslankyni Bumbovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Štrait.

Poslankyně Stanislava Bumbová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, problém ochrany kulturního dědictví patří v současné době k velmi diskutovaným otázkám. Veřejnost laická i odborná prosazuje pevné zásady, chránící formou zákona vše, co patří k naší duchovní kultuře. I diskuse na filozofické fakultě měla jednoznačný charakter a volala po stanovení jasné a účinně gesce státu v této oblasti. Jen připomenu, že se toto téma dostalo na pořad sněmovny už v minulém volebním období formou interpelace skupiny poslanců, kde upozorňovali na nekontrolovatelný vývoz uměleckých předmětů a památek, což usnadňuje existující neúplná právní úprava.

Interpelace byla tehdy přijata sněmovnou jako naléhavá. I tehdejší ministr kultury Milan Uhde považoval tyto problémy za velmi závažné. Ale faktem je, že zákon o vývozu a prodeji předmětů kulturní hodnoty je na pořadu sněmovny až dnes a nový zákon o státní památkové péči, ač slibovaný, není zatím vůbec. I přes některé výhrady k projednávanému zákonu, na které upozornila veřejná odbornost, jako např. právě absence návaznosti na zákon o státní památkově péči nebo problémy, které se mohou vyskytnout v celním řízení či ve finančním zabezpečení zákona, i přes to a zejména vzhledem k potřebnosti tohoto zákona lze jej ve znění společné zprávy podpořit.

Ještě si dovolím přednést jeden pozměňovací návrh. V § 1 odst. 2 zákona ve znění společné zprávy vypustit slova "nebo autorů, od jejichž úmrtí neuplynulo více než padesát let, jsou-li tyto originály ve vlastnictví dědiců první skupiny". Za slovy "žijících autorů" udělat tečku.

Ještě zdůvodnění: rozšíření na autory, od jejichž úmrtí neuplynulo více než padesát let, by znamenalo, že jsou z osvědčení k vývozu předem vyjmuty některé rodinné pozůstalosti většiny autorů klasického moderního umění v Čechách. Mnohé z těchto děl je pokládáno přitom za prvořadou kulturní památku. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Bumbové. Prosím pana poslance Štraita, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Koronthály.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi několik názorů a jeden pozměňovací návrh k § 8. Domnívám se, že předkládaný návrh zákona o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty nadále bude umožňovat spekulaci s předměty kulturní hodnoty a jejich nežádoucí vývoz za hranice českého státu. Hranice času rovná se stáří a hodnota rovná se soudobá tržní cena uměleckohistorických předmětů - jsou proměnné a jsou v neustálém pohybu. Nezaručují, že vývozu budou uchráněny významné exponáty. Doložit to může i současná rozkolísaná hladina cen obchodu se starožitnostmi. Jenom velice malý a drobný příklad. Za stejné šapó např. od firmy Rosenthal zdobené kobaltem zaplatíte tady v Pařížské ulici 1800 korun, u nás v Turnově 300 korun. Otázka mincí je také rozkolísaná podobným způsobem. Mince zvaná "plameny" z roku 1969, je to pamětní mince vydaná k výročí Slovenského národního povstání, stojí dnes daleko víc než mince před rokem 1953 atd.

Návrh zcela opomíjí skutečnost, ze asi 80 % významných sakrálních uměleckých předmětů nabízených v legální síti obchodu se starožitnostmi pochází z krádeží. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že jde o předměty, které jsou vesměs již chráněny zákonem č. 20/1987 Sb. Důvodová zpráva, která přirozeně není součástí zákona a zdůrazňuje jeho filozofii, konstatuje, že rozdíl mezi hodnotou české měny ve vztahu k měnám západních zemí vytvořil velmi výhodný nákupní prostor a tak jsme svědky hromadného jednosměrného toku předmětů, které vytvářejí kulturní a historické povědomí národa, za hranice našeho státu. Oproti očekávání po tomto konstatování však nenásleduje razantní návrh, jak tomuto jednosměrnému toku čelit. Důvodová zpráva dále argumentuje snahu přizpůsobit se normě Evropského společenství, řekl to i pan ministr, číslo 3911/92 z 9. prosince 1992, při vývozu předmětů kulturní hodnoty za hranice Evropského společenství. Této normě se "prý budou muset přizpůsobit i státy se striktními omezeními vývozu, jako Itálie nebo Španělsko". Říkám v této souvislosti, že ochrana památek v jiných zemích je daleko přísnější než u nás a jde daleko za rámec tohoto zákona. Zkuste vyvézt některý předmět z podmořské archeologie, např. z Turecka. bude následovat velice silný a drakonický trest. V zákoně se také neříká, jaké mechanismy nátlaku na tyto země, obdobně postižené jako Česká republika, budou vůči nim užity a kdy se tak stane.

Přizpůsobení se normě Evropského společenství nebere v úvahu handicap polistopadového období, kdy není v silách policie, čili v kriminalitě obecné a v kulturní oblasti zvlášť. Naše země smutně proslula jako místo, kde lze prát špinavé peníze. K tomuto okřídlenému termínu lze přiřadit nyní ekvivalent omývání špinavých starožitností. Tato praxe postihla především - už jsem o tom jednou hovořil - umění sakrální. Postižení tohoto druhu umění většinu populace však příliš netrýzní, avšak problematika má i další aspekt. Kromě církevních a státních sbírek jsou vykrádány velice systematicky a každodenně i soukromé sbírky a byty. Databáze, která by umožnila zjištění, zda nabízený předmět pochází z krádeže, event. z které atd., se začíná teprve systematicky vytvářet. Bohužel v úvahu se nevzala ani celá řada kvalifikovaných doporučení starožitníků. Je mezi nimi - věřte mi - i rada erudovaných odborníků. kteří mají upřímný zájem na ochraně národního bohatství. Centrální organizace nejsou dostatečně vybaveny odborníky, kteří by mohli odpovědně posoudit význam předmětů pro národní dědictví. Zcela uniká požadavek vysoké specializace, i na slovo vzatý odborník v jedné oblasti bývá diletantem v oblasti, kterou bezprostředně nedělá nebo kterou se sám nezabývá.

V poslední době k těmto účelům jsou doslova zneužíváni absolventi pedagogických fakult, kteří absolvují studium historie či dějepisu, a tito jsou povyšováni na znalce uměleckých památek.

Nyní mi dovolte, abych předložil pozměňovací návrh variantně. Je to velice stručné, k § 8 podle společné zprávy, kde doporučuji v odst. 4 variantně řešit "nejpozději do sedmi let" V případě nepřijetí tohoto návrhu "do pěti let, kdy k nesplnění této povinnosti došlo". Jde o ukládání pokut.

Další konkrétní návrh předkládám. Filozofie zákona mi to ani dost dobře neumožňuje. Podléhám určitému tlaku, že je lepší zákon nějaký než žádný. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Štraitovi, prosím pana poslance Koronthályho, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Nováková.

Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, jen maličkost. Ve společné zprávě došlo k jistému nedopatření. Zřejmě během pozměňovacích návrhů. Ve výborech bylo totiž správně změněno znění § 2 odst. 1, což se nepromítlo do formulace použité ve formulářích, což je příloha č. 2, rubrika osvědčení.

Navrhuji proto v příloze 2 tohoto zákona v rubrice osvědčení vypustit slova "nevykazuje znaky kulturní památky" a na jejich místo vložit text "není předmětem prohlášeným za kulturní památku ani předmětem, který je částí souboru prohlášeného za kulturní památku". Je to text, který odpovídá přesně znění § 2 odst. 1. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Koronthálymu, prosím paní poslankyni Novákovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Marek Benda.

Poslankyně Eva Nováková: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, plně podporuji záměr, který sleduje pozměňovací návrh paní kolegyně Pavlíkové, ráda bych však tento návrh poněkud modifikovala a podám ho v takové zjednodušené podobě.

Podávám pozměňovací návrh v následujícím znění:

§ 6 odst. 2 by zněl: "V případě vývozu předmětů kulturní hodnoty zaplatí žadatel odborné organizaci 2 % jeho kupní ceny. Toto ustanovení se nevztahuje na vydávání osvědčení podle § 3."

Domnívám se totiž, že rozlišování na obchodní a neobchodní vývoz by bylo složité a provádění často by vedlo ke směřování, aby vývoz byl převážně neobchodní. Jinak myslím, že tento návrh vlastně směřuje i k návrhům představitelů muzeí a galerií, kteří se také přimlouvali za to, aby platba za vydávání osvědčení byla. Totiž jinak by bez této platby mohlo docházet k tomu, že by mohlo být zneužíváno vydávání tohoto osvědčení jenom k tomu, že by si někdo dal ověřovat a vydávat různá osvědčení, aniž by ve skutečnosti potom předměty třeba skutečně vyvážel.

Jinak se také domnívám, že není v zájmu daňového poplatníka, aby přispíval na to, když někdo chce prodat v zahraničí nějaký předmět kulturní hodnoty nebo jej vyvézt. Zákon tak, jak je předkládán ve společné zprávě, prošel velmi složitým jednáním. Dovolím si tady říci několik slov v návaznosti na to, co řekl poslanec Štrait.

Totiž není pravdou, že ty odborné organizace by se nevyjádřily, naopak Asociace muzeí a galerií, což je organizace, která ošetřuje a pečuje o největší množství našeho kulturního dědictví, vyjádřila s tímto zněním souhlas a podporuje jeho přijetí. Stejně tak i Svaz antikvářů vyslovil se současným zněním souhlas, i Uměleckohistorická společnost českých zemí se vyjádřila k tomuto předkládanému zákonu a v podstatě veškeré jeho připomínky byly zohledněny.

Na závěr mi dovolte, abych stručně ocitovala to, co vyjádřila k tomuto zákonu Asociace českých muzeí a galerií: "Oceňujeme především to, že vnitřní obchod s předměty kulturní hodnoty je zcela liberalizován, vyjma předmětů z oboru archeologie a předměty sakrální a kulturní hodnoty. Při vývozu předmětů do zahraničí jsou pro všechny vývozce stejné podmínky, navrhovaná ustanovení jsou prakticky proveditelná a zabrání nežádoucímu vývozu nejcennějších předmětů. Současná nedostačující legislativa umožňuje nekontrolovatelně vyvážet věcí, které by jako kulturní dědictví měly zůstat natrvalo v naší zemi. Velmi často musíme k takovým věcem přihlížet jen s hořkým pocitem bezbrannosti. Věříme, že k projednávanému zákonu bude přistupováno se vší vážností a zodpovědností a že bude přijat." Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Novákové, prosím pana kolegu Marka Bendu, aby se ujal slova.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Na rozdíl od své předřečnice já doporučuji, abychom velmi pečlivě vážili pozměňovací návrhy, které by měly směřovat k nějakému poplatku nebo k procentuálnímu poplatku dokonce za vydání osvědčení.

Já se také domnívám, že je velmi obtížné rozlišit obchodní a neobchodní vývoz. Po pravdě řečeno mi není přesně jasno, kdo by takový poplatek platil, ale hlavně principiálně mi takový poplatek připadá naprosto nesprávný. Naprosto nesprávný. To je další forma zdanění, která pro mne je v tomto případě zcela bezdůvodná.

Chceme-li řešit nějakým způsobem vývoz, máme to řešit v rámci celních předpisů a ne v rámci vydávání osvědčení, dodaňování nějakým procentem při vydávání osvědčení. Navíc mi opravdu osobně není jasné, kdo to platí, jestli ten, kdo první začne prodávat, nebo až ten, kdo to vyváží.

Velmi žádám sněmovnu a předkladatele návrhu, aby zvážili, zda takové návrhy podporovat. Já jsem samozřejmě pro zákon tak, jak je předložen ve společné zprávě výborů, ale musel bych se moc rozhodovat, pokud by prošly takové pozměňovací návrhy, zda zákon podpořím jako celek. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi, prosím pan kolega Pěnička se hlásí o slovo.

Poslanec Stanislav Pěnička: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych jen říci na adresu pozměňujících návrhů tolik. Tento zákon je dobrý a myslím, co řekl pan kolega Štrait, že to zas tak nekonvenuje s tím, co on si myslí, protože když jsme přijali zákon o kolkování cigaret. tak si nikdo z nás nemyslí, že by se cigarety přestaly pašovat. Nemylme se v tom, že když tento zákon přijmeme, že učiníme všemu zadost. co se týče oblasti tohoto kulturního majetku.

Já bych se tady zmínil o platbách. Paní kolegyně Nováková totiž zde zmínila nějaký návrh, který se týká pouze vývozu, ale pozor. Já jsem pro to, aby ten správní poplatek za ohodnocený předmět se platil, neboť nikdo nikoho nenutí, aby si toto osvědčení nechal udělat. Toto osvědčení si nechává dělat pouze ten, kdo předmět kulturní hodnoty chce prodat. To znamená, to je normální obchod. Prostě, chci ho prodat, dám to odborné komisi, odborné instituci, která mi vystaví osvědčení, že tento předmět není kulturní památkou a tento předmět odnesu do obchodu se starožitnostmi. Toto osvědčení se nevztahuje pouze na vývoz, toto osvědčení pouze umožňuje kontrolu, určitou selekci, jestli je to předmět kulturní hodnoty, nebo jestli je to kulturní památka. Čili je to otázka prodeje, je to otázka tržní, tržních mechanismů. Čili se přimlouvám za to, aby platba ve výši těch procent byla zachována.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Pěničkovi, prosím pana poslance Kozáka, aby se ujal slova.

Poslanec Stanislav Kozák: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Dovolím si přednést jeden víceméně technický pozměňovací návrh, týkající se přílohy č. 1 společné zprávy na stránce č. 14. V této příloze se praví, že pro traktory, stabilní motory, parní motory a lokomobily je hranicí doba vzniku do r. 1945.

Navrhuji, aby tato hranice byla, jako je tomu u dalšího bodu, posunuta, a to na starší 40 let. Důvod je poměrně jednoduchý. Zejména v letech 1945 a 48 vznikla v České republice řada unikátů, ať se jedná o traktory, stabilní motory a další stroje tohoto typu. Potom v dalším období na začátku 50. let vznikla ještě řada unikátních strojů, které byly prakticky vyrobeny v jednom nebo ve dvou kusech a v naší zemi se zatím nacházejí.

Z tohoto důvodu si myslím, že bychom tuto hranici měli posunout na oněch 40 let

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kozákovi. Prosím, kdo se ještě hlásí dál do rozpravy? Pan poslanec Černý, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Jan Černý: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu velmi stručný. Chci jen podpořit návrh, který zde před chvílí přednesl pan poslanec Kozák.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Černému. Hlásí se pan poslanec Zemina. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Ondřej Zemina: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dovolím si narychlo podat pozměňovací návrh, který směřuje ke stejné kauze jako pozměňovací návrh paní kolegyně Pavlíkové, to znamená k určitému poplatku za vydání osvědčení. Domnívám se, že by bylo mnohem vhodnější, aby to nebylo stanoveno procentem z jakési ceny, protože podle mne pro identitu, kulturu a historii tohoto národa má stejnou cenu obrázek malovaný na skle od lidového malíře ze 17. století jako barokní sekretář.

Proto si dovoluji podat pozměňovací návrh k § 6 odst. 2. Bylo by tam napsáno: "Osvědčení je vydáno žadateli za poplatek 500 Kč. Příjemcem poplatku jsou organizace uvedené v § 2 odst. 2." Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Zeminovi. Prosím, hlásí se pan poslanec Doubrava, potom kolega Dobal.

Poslanec Vlastimil Doubrava: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolil bych si k tomuto zákonu předložit drobný pozměňovací návrh, který je spíše legislativním upřesněním, resp. přispěje k jasnosti a instruktivní hodnotě tohoto zákona. Jedná se o § 4, kde je uvedeno: "... kulturní hodnoty hodlají vyvézt nebo které předměty kulturní hodnoty nabízejí k prodeji.

Zřejmě v duchu celého zákona a v duchu celého procesu, který zákon upravuje, se jedná o předměty v tomto případě uvedené v § 3, to znamená předměty, které jsou charakterizovány jako kulturní hodnoty z oboru archeologie a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní hodnoty nabízené k prodeji atd. Jedná se o tento druh předmětů, čili toto potvrzení je třeba pouze k prodeji předmětu tohoto druhu.

Předkládám pozměňovací návrh k § 4 ve znění, kde na druhém řádku "hodlají vyvézt nebo které předměty kulturní hodnoty nabízejí k prodeji", takže "předmět kulturní hodnoty uvedený v § 3 nabízejí k prodeji". Je to prostě charakteristika předmětů, u nichž je třeba potvrzení i v případě, že se nevyvážejí. Jedná se o předměty charakterizované § 3.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím pana poslance Dobala, aby se ujal slova.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolil bych si jenom drobný pozměňovací návrh, který se týká bližší specifikace předmětů sakrální povahy. Jde o vymezení tohoto pojmu tak, aby nemohlo dojít k pochybnostem, zdali jde o některý předmět, rituální předmět nějaké církve, např. tahitské nebo jakékoliv jiné, a proto by bylo dobré v příloze 1 - ve společné zprávě to máte na straně 7 - doplnit text v kolonce předměty sakrální a kulturní povahy tak, aby na konci, kde konec zní "a náboženských společností" by text pokračoval "registrovaných v České republice ke dni účinnosti tohoto zákona". Zde by byl odkaz pod čarou č. 1 - nebo podle toho, jak to do zákona legislativně půjde - který by se vztahoval na zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církvi a náboženských společností Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dobalovi. Hlásí se paní poslankyně Pavlíková.

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolila bych si upravit návrh kolegy Zeminy a zároveň stáhnout svůj návrh. Jeho návrh je opravdu praktičtější, operativnější a lépe vystihuje celou podstatu problému. Nicméně v rychlosti, v jaké se zrodil, zřejmě vypadl určitý detail.

Dovoluji si tedy přednést tento návrh: § 6 odst. 2 v tomto znění: "Osvědčení je vydáno žadateli za poplatek 500 Kč. Toto ustanovení se nevztahuje na vydání osvědčení podle § 3 tohoto zákona. Příjemcem poplatku jsou právnické osoby uvedené v § 2 odst. 2." Je to tedy upřesnění, kdo není nucen podle § 3 poplatek 500 Kč odvádět. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Pavlíkové a rozpravu uzavírám vzhledem k tomu, že se do ní už nikdo nehlásí.

Nyní se chci zeptat navrhovatele, stejně tak jako společné zpravodajky, jaký časový prostor by považovali za rozumné si vyžádat před hlasování o pozměňovacích návrzích.

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Pane předsedající, s ohledem na to, jaká je polední doba, a i vzhledem k tomu, v jakém stavu byly jednotlivé návrhy podávány, mohu i za pana ministra říci, že jsme připraveni pokračovat v projednávání tohoto zákona. Nepotřebujeme přerušit.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Tu vazbu na čas polední jsem nepochopil.

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Myslím si, že jakákoliv pauza by vedla k dalšímu prodloužení, protože všichni kolegové by se vrhli na oběd.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: My bychom jistě pauzu vyplnili operativním projednáváním dalších bodů. Není-li námitek, zeptám se nyní pana ministra, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem a vyjádřit se k obsahu rozpravy.

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Myslím, že většina připomínek byla naprosto opodstatněná. Půjde opravdu o to, zda se bude za osvědčení platit - buď vůbec ne, bezúplatně, fixní sumou nebo procentuálně. Přimlouval bych se za fixní cenu předem určenou, protože jde o úřední výkon a je úplně lhostejné - opravte mne, jestli se mýlím - jestli jde o statisícové ceny nebo stokorunové. Osvědčení se vydává a za to se platí určitý poplatek. Já bych se za to přimlouval. Děkuji vám.