Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, omluvte mne, ale jsem nucen panu premiérovi odpovědět. V žádném případě jsem nepřednesl tuto interpelaci ani s úmyslem vrážet klín mezi vládu a prezidenta, ani s úmyslem vyvolat konfrontační atmosféru. Nebyl jsem to já, kdo zvedl v této kauze hlas. Byl to pan premiér.

Netvrdil jsem, že je potřeba, aby vláda byla u jednání. Řekl jsem pouze, že bylo potřeba, aby byly ctěny zvyklosti, nic více. Bylo oficiálně oznámeno, že pan premiér se účastní večeře či čeho v Litomyšli; neúčastnil se, a tím vznikly tyto problémy.

Domnívám se, že je právem poslance se zeptat. Nic jiného jsem neučinil. Zřejmě si budeme muset každý ponechat svůj názor.

Bylo by snad vhodné ukončit řečnickou otázkou, jestli by se vládní a parlamentní činitelé těch zemí, jejichž hlavy států se účastnily, chovali podobně jako naši představitelé, kdyby se podobná akce uspořádala v jejich zemi.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi, Potřebuji se ubezpečit, zda se jednalo o interpelaci nebo o otázku. (Poslanec Wagner: O interpelaci.) Pan předseda vlády vystoupil s odpovědí. Vzhledem k tónu vašeho vystoupení soudím, pane poslanče, že nejste s odpovědí pana premiéra spokojen. Ptám se pouze proto, abych věděl, o jakém usnesení mám dát hlasovat.

Dámy a pánové, přednáším návrh na následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jozefa Wagnera ve věci účasti zástupců vlády na setkání sedmi prezidentů v Litomyšli."

Nezbývá mi než vás odhlásit a požádat, abyste se s pomocí karty přihlásili.

Dámy a pánové, kdo souhlasí s usnesením tak, jak jsem je před chvílí formuloval, ať to dá v 55. hlasování, které právě začíná, patřičným způsobem najevo. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování číslo 55 skončilo. Pro bylo 19 poslanců, proti 60, zdrželo se 33. Konstatuji, že návrh usnesení nebyl přijat.

Vzhledem ke zvyklostem panujícím v této sněmovně se pokusím zformulovat opačný návrh usnesení:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jozefa Wagnera."

Kdo je pro takovéto usnesení, ať to dá v 56. hlasování patřičným způsobem najevo. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování skončilo s výsledkem 64 pro, 11 proti, 37 se zdrželo. Návrh usnesení byl přijat.

Dámy a pánové, vyčerpal jsem všechny přihlášky do rozpravy k tomuto bodu. O slovo se hlásí předseda poslaneckého klubu ODS poslanec Jiří Honajzer.

Poslanec Jiří Honajzer: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v tomto okamžiku mezi dvěma projednávanými body požádal o půlhodinovou přestávku pro jednání klubu. Pokud mi bude vyhoveno, v což doufám, zároveň okamžitě svolávám klub ODS do místnosti státních aktů. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, bývá zvykem těmto žádostem vyhovět. Při pohledu na hodinky zjišťuji, že je 11.41 hod. a myslím, že bychom měli žádosti klubu ODS vyhovět. Zároveň se domnívám, že bychom to mohli spojit s polední přestávkou. Sejdeme se k odpolednímu jednání ve 13.30 hod., kdy budeme pokračovat dalším bodem.

(Jednání přerušeno v 11.41 hodin.)

(Odpolední jednání zahájeno ve 13.44 hodin.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Vážení páni kolegové, vážené paní kolegyně, budeme pokračovat v našem jednání 18. schůze. Hlásí se pan poslanec Bílý.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, podle rady řídícího schůze z dopoledne bych chtěl, aby se doplnil plán schůze v tom směru, že za odpovědi členů vlády na interpelace, otázky a podněty poslanců Poslanecké sněmovny by byl zařazen další bod, který by se týkal podnětů na komisi pro sdělovací prostředky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji, dámy a pánové, slyšeli jste procedurální návrh pana poslance Bílého. Než o něm dám hlasovat, všechny vás odhlásím a poprosím o novou prezentaci.

Budeme tedy hlasovat o procedurálním návrhu tak, jak jste jej právě vyslechli od pana poslance Bílého. Ptám se tedy sněmovny:

Kdo podpoří tento návrh, ať to dá najevo hlasováním číslo 57.

Kdo je tedy pro? Děkuji.

Kdo je proti?

Kdo se zdržel hlasování?

Děkuji, hlasování je skončeno. Procedurální návrh pana poslance Bílého nebyl přijat poměrem hlasů 32 pro, 33 proti, 32 se hlasování zdrželo a 3 nehlasovali.

Dámy a pánové, než přejdu k dalšímu, chci vás informovat, že organizační výbor předkládá návrh na rozšíření pořadu této schůze o další bod a tímto dalším bodem je vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu uskutečnění výcvikových činností jednotek Armády ČR mimo území České republiky a s krátkodobou přítomností jednotek cizích ozbrojených sil na území České republiky za účelem výcviku. Jde o sněmovní tisk 952. Děje se tak na základě žádosti předsedy vlády, která byla včera odpoledne doručena předsedovi Poslanecké sněmovny.

Tento nový bod doporučuji zařadit za stávající bod 22. schváleného pořadu, abychom dali časovou možnost projednat návrh v branném a bezpečnostním výboru a zahraničním výboru, jimž byl návrh organizačním výborem přikázán. Podotýkám, že uvedený vládní návrh byl rozdán na lavice.

Přistoupíme tedy k hlasování o tomto návrhu na rozšíření pořadu.

Kdo je tedy pro tento návrh na rozšíření pořadu, ať to dá najevo v hlasování číslo 58.

Kdo je pro? Děkuji.

Kdo je proti? Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Hlasování je ukončeno. Procedurální návrh na rozšíření pořadu byl přijat poměrem hlasů 58 pro, 28 proti, 21 se zdrželo hlasování a 3 poslanci nehlasovali.

Přejdeme tedy k dalšímu bodu pořadu a tím jsou

Pan ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý odpověděl na interpelaci poslance Pavla Seifera ve věci dostavby jaderné elektrárny Temelín - tisk 857. Odpověď byla předložena jako tisk 857 A. Její projednávání bylo na 17. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno na žádost poslance.

Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou? (poslanec Seifer: Ano.) Ano, děkuji.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, navrhuji přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého na interpelaci poslance Pavla Seifera ve věci dostavby jaderné elektrárny Temelín, uvedenou v tisku 857 A."

Budeme tedy hlasovat.

Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem? Děkuji.

Kdo je proti? Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Hlasování je ukončeno. Šlo o 59. hlasování této schůze. Návrh byl přijat poměrem hlasů 107 pro, nikdo proti, 7 se zdrželo hlasování a 17 nehlasovalo.

Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý odpověděl na interpelaci poslance Michala Krause ve věci vztahů mezi německou společností Volkswagen a českou automobilkou Škoda - tisk 904. Odpověď se předkládá jako tisk 904 C. Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou?

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím bohužel konstatovat, že odpověď za uspokojivou nepovažuji. Chtěl bych říci, že odpověď pana ministra Dlouhého z 22. 3. 1994 na moji interpelaci z 9. 3. nejen nevyvrátila mé obavy o osud automobilky Škoda, ale naopak je dále prohloubila. Nevyvrátila obavy, že v rozhodujících otázkách pan ministr životní zájmy této automobilky nehájí a zřejmě je hájit nehodlá, ačkoliv to na veřejnosti opakovaně slibuje.

Pan ministr letos opakovaně veřejně sliboval již po návrhu Volkswagenu na snížení finančního objemu investic na 3,7 mld. DM, to je zhruba o polovinu nižší proti původním záměrům, že bude hájit tzv. věcné záměry těchto investic dle původní smlouvy s Volkswagenem.

Přislíbil zejména hájit záměr zdvojnásobení výrobních kapacit vybudováním nových kapacit na výrobu nového modelu vozu a zabezpečení dohodnuté úlohy domácích subdodavatelů. Přestože Volkswagen již zpochybnil výstavbu nové motorárny nejen pro vozy Škoda, ale i pro potřeby koncernu Volkswagenu, a tím tedy i úlohu domácích subdodavatelů. Tento slib veřejně opakoval nejen pan ministr, ale i jeho náměstek Sábela znova v dubnu t.r. již po návrhu Volkswagenu na ještě další zkrácení uvedeného investičního záměru, které by prakticky zcela upustilo od výstavby závodu na výrobu nového modelu vozu. Místo nových kapacit na výrobu asi 200 000 vozů nového modelu by se jich mělo vyrábět pouze 70 000 na dosavadních kapacitách. Tyto veřejné přísliby byly současně zpochybňovány pochopením pro situaci Volkswagenu. Navzdory veřejným příslibům přitom pan ministr Dlouhý již ve své odpovědi na moji interpelaci uvedl, že na výstavbě motorárny nelze dogmaticky trvat.

Pan Pěch na tiskové konferenci ve Volksburgu podle zpráv tisku dokonce tvrdil, že s ním nikdo ani nejednal o dodatku ke smlouvě, který by zakotvil povinnost zdvojnásobit výrobu v automobilce Škoda, a tím spíš současné stupňování restriktivních záměrů Volkswagenu vůči Škodě nevyplývá prioritně z celkové situace tohoto koncernu, která se podle pana Pěcha letos naopak již lepší, ale z vnitřních sporů o roztržení Volkswagenu na jednotlivé jeho podniky.

Prohloubily se mé obavy, že nedůsledný postup pana ministra Dlouhého umožňuje vedení Volkswagenu řešit své obtíže cestou nejmenšího odporu, zatímco zájmy ostatních dceřinných firem jsou tvrdě hájeny a prosazovány na nejvyšších i vládních úrovních. Příkladem může být např. postup španělské vlády v případě Seatu.

Přitom právě původní investiční záměry Volkswagenu ve Škodě byly rozhodující podmínkou, proč vláda ČR dala přednost Volkswagenu před jinými zahraničními investory, a bez plného dodržení těchto záměrů by udržení společného podniku s Volkswagenem bylo v rozporu se životními zájmy Škody, neboť by ohrozilo její budoucí existenci a s ní i jejích subdodavatelů.

Je vůbec možné, pane ministře, se za této situace spolehnout na opožděné, nyní publikované přísliby, že udržení věcného obsahu těchto původních investičních záměrů bude prosazováno i odkladem postoupení majoritního vlastnického podílu Volkswagenu na automobilce Škoda nebo i odstoupením od společného podniku s Volkswagenem, pokud by tyto záměry nebyly dodrženy?

Vaše odpověď kromě toho obsahuje některá fakta, která mne doslova ohromují a budí nelíčené obavy z toho, že českou stranu proti profesionálům z Volksburgu zastupují podnikatelská kuřata. Jak jinak si vysvětlit, že jak uvádíte ve své odpovědi - mezi akcionáři jsou do pětičlenného představenstva a.s. Škoda zvoleni tři zástupci Volkswagenu a dva zástupci vládního akcionáře se zdůvodněním, že většinové zastoupení Volkswagenu v představenstvu ještě před druhým kapitálovým vkladem bylo českou stranou akceptováno z důvodu zachování kontinuity rozhodování před i po navýšení kapitálu ze strany Volkswagenu. Neznám podnikatele, který by v představenstvu akciové společnosti, pokud by v ní měl většinu, netrval na tom, aby i v představenstvu měl většinu.

Stejně tak mne znepokojuje jistá - řekl bych - matematická nedůslednost, kde hovoříte o tom, že dodržení podnikatelského záměru, který se týká zdvojnásobení výrobních kapacit a náběhu výroby nových modelů, nebyl smluvním partnerem zpochybněn, a na druhé straně že v souvislosti s výrazným poklesem odbytu automobilů nelze dogmaticky trvat na výstavbě motorárny a tedy původní výši investic, když není zajištěn předpokládaný odbyt. Produkce vozu Škoda v r. 1993 byla zhruba 220 000 ks. Při jejím plánovaném zdvojnásobení by dosáhla zhruba 450 000 ks. Jak uvedl pan náměstek Sábela v rozhovoru pro Rudé právo, motorárna by byla efektivní při výrobě minimálně 400 000 ks motorů. Proto nechápu, pokud by měly být skutečně zachovány původní investiční záměry v automobilce Škoda Mladá Boleslav, proč by neměla být motorárna budována.

Za určitou neupřímnost považuji vaši odpověď na otázku označenou písmeny 3b), kde jistě dobře víte, že v otázce místo slůvka "za" má být slovo "v", tedy že vláda ČR jednostranně snížila podíl české strany tím, že se rozhodla o zřeknutí se nároku na dividendy této společnosti nikoliv za rok 1993, ale v roce 1993. Hovoříte o tom, že domněnka o zřeknutí se výplaty dividendy z české strany ve prospěch Volkswagenu postrádá jakékoliv opodstatnění. Je tedy namístě se ptát, jak to skutečně bylo v případě dividend za rok 1992, nikoliv za rok 1993.

Závěrem bych se chtěl zeptat ještě na několik věcí. Je pravda, že váš pan náměstek Sábela v době, kdy vykonával funkci místopředsedy dozorčí rady Škoda-Volkswagen, si vyžádal od Volkswagenu přidělení služebního vozu značky Audi, nejnovějšího modelu, který byl speciálně vybavován podle jeho požadavků? Je pravda, že jste odvrátil hrozící skandál zaplacením tohoto vozu z prostředků svého ministerstva ve výši téměř 2 milionů korun? Byla dodávka tohoto automobilu jako služebního vozidla vaším ministerstvem předem plánována? Pokud na tyto dotazy odpovíte kladně, chtěl bych se zeptat, jaké důsledky vůči panu náměstkovi jste vyvodil a kdo tento automobil využívá?

Závěrem bych chtěl doporučit přijmout usnesení, ve kterém sněmovna vysloví nesouhlas s odpovědí pana ministra Dlouhého a současně ho požádá, aby do příští schůze parlamentu předložil podrobný přehled jednání zástupců České republiky a firmy Volkswagen ve věci Autoškody Mladá Boleslav, a to od 1. 7. 1992 do dnešních dnů, seznámil poslance se záměry vlády ČR ve věci dalšího rozvoje podniku a s postupnými kroky, které k realizaci tohoto záměru povedou, případně zhodnotil i únosnost dalšího setrvání pana Sábely ve funkci náměstka ministra průmyslu a obchodu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Krausovi. Pan poslanec Kraus tedy nesouhlasí s odpovědí. Otevírám tedy rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan poslanec Vorlíček.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi také několik slov ke kauze Škoda Mladá Boleslav - snížení původních investičních záměrů a otázky motorárny. Snížení Volkswagenem původně slibovaných investic do a.s. Škoda Mladá Boleslav ze 7,137 mld. marek na 3,749 mld. marek se stalo předmětem živých diskuzí na stránkách tisku i mezi motoristickou veřejností.

A to nejenom pro snížení investic a způsobu, kterým došlo k odmítnutí sjednaného bankovního úvěru, ale také k tomu, jak se najednou probudili z poklidného spánku představitelé Ministerstva průmyslu a Fondu národního majetku. Těžko by někdo ve světě věřil, že pozoruhodně neinformována a událostmi zcela zaskočená česká strana je v a.s. Škoda Mladá Boleslav doposud majoritním akcionářem.

Teď se samozřejmě ministr obchodu a průmyslu pan Dlouhý a předseda Fondu národního majetku Tomáš Ježek snaží napravit dojem a veřejně manifestují odhodlání prosadit dodatky ke smlouvě s Volkswagenem a zajistit, aby se mladoboleslavská automobilka nestala pouze montážním závodem. Podle zpráv tisku např. pan Tomáš Ježek klade dnes důraz na to, aby se hlavní komponenty, tj. motor nebo převodovka vyráběly v tuzemsku.

Nelze pochybovat o tom, že výroba vlastních typů motoru charakterizuje přední technicky vyspělé automobilky, i když s částečnou kooperací v této oblasti se setkáváme stále častěji.

Je však třeba si položit otázku, zda základní problém v probíhajících rozhovorech s Volkswagenem o dodatcích ke smlouvě má opravdu být jen a především motorárna v Mladé Boleslavi. Třeba to bude znít někomu kacířsky, ale podle mého názoru o tom, zda se v Mladé Boleslavi postaví motorárna a budou vyrábět vlastní motory rozhodne, kdy skončí recese a jaký bude další vývoj automobilového trhu a zda budou vlastní motory nejekonomičtějším řešením. Rozhodující vliv určitě nebudou mít zbožná přání českých politiků.

Podle mého mínění se správně základní problém nazývá - udržení dostatečného českého vlivu v Mladé Boleslavi.

Domnívám se, že zcela prioritní záležitostí jednání s Volkswagenem je to, aby česká strana na základě nižších investic Volkswagenu, než se slibovalo v době podpisu smlouvy, a na základě určitého časového posunutí některých rozvojových záměrů požadovala i pomalejší přesun majority na Volkswagen a větší konečný akciový podíl české strany, než zamýšlených 30%.

Podle platného obchodního zákoníku je třeba udržet české straně více než třetinu akcií, jinak Volkswagen získá na valné hromadě akciové společnosti kvalifikovanou většinu a může bez ohledu na názor české strany přijmout zásadní rozhodnutí, která budou jednostranně preferovat zájem koncernu před zájmy Škody Mladá Boleslav. Dokonce může v horších časech továrnu v Mladé Boleslavi zavřít a výrobu přesunout někam na Východ.

Udržení dlouhodobého vlivu české strany na zásadní rozhodnutí ve Škodě Mladá Boleslav ať už v podobě více než třetiny akcií v majetku státu či v rukách českého managementu a českých zaměstnanců bez práva je převést na cizí státní příslušníky je opět součástí obecnější otázky budoucnosti českého strojírenství a vládního pohledu na ni.

Páteř českého průmyslu vždy tvořily tradiční významné strojírenské podniky jako Škoda Plzeň, Škoda Mladá Boleslav, Tatra, Liaz, Poldi Kladno, Vítkovice, První brněnská a další se sítí stovek subdodavatelů.

Prosperita těchto podniků značně ovlivňovala stav ekonomiky celého státu, což si uvědomovaly snad všechny vlády v historii Československé republiky a do značné míry se k nim podle toho chovaly. Pokud pod vlivem různých dobových pseudoteorií nyní česká strana podcení otázky minimálního nutného podílu na těchto podnicích a neudrží si možnost ovlivňovat podstatná rozhodnutí v nich, stane se náš průmysl a naše ekonomika hříčkou rozhodnutí přijímaných někde mimo hranice této země. A protože košile je vždy bližší než kabát, v kritických situacích samozřejmě převáží zájem koncernu Volkswagen, Siemens či Asea Brown Boveri (tato jména jsou vybrána zcela náhodně) nad zájmy českých odnoží, budou-li v nich mít zahraniční koncerny kvalifikovanou většinu akcií. To by mohlo také jednou znamenat konec kvalifikovaného tradičního strojírenského průmyslu v českých zemích. Pak bychom pocítili pravdivost výroku, že jsou jen dvě skupiny zemí - země průmyslové a země chudé.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi. Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy? Pan ministr Dlouhý. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, vítám tuto možnost, abych v odpovědi na vystoupení pánů Krause a Vorlíčka byl schopen říci alespoň několik poznámek k nejožehavějším okolnostem fungování existence i vlastně nedávné minulosti společného podniku Škoda - Volkswagen.

Nemohu zde z evidentních důvodů udělat přehled geneze minulého vývoje. Musím se držet základních připomínek, které zde zazněly, především ve vystoupení poslance Krause, ale koneckonců i ve vystoupení poslance Vorlíčka, byť některé jeho úvahy, že to bude vývoj na trhu a ukončení recese v oblasti automobilového průmyslu, které určí především další vývoj, jsem uvítal, neboť se s nimi ztotožňuji.

Především bych chtěl jednoznačně uvést na pravou míru tvrzení pana poslance Krause, který prohlásil, cituji: že bylo zcela odstoupeno od záměru výstavby takových kapacit, které by umožnily naplnění těch základních investičních záměrů, které předjímá smlouva z roku 1991.

Chtěl bych říci, že toto není pravda. Jsem rád, že mohu prohlásit, že v době, která byla mezi napsáním mé odpovědi panu poslanci a dnešním dnem, proběhlo jednak jednání valné hromady a především ještě mé jednání s panem předsedou dr. Piechem, při kterém jsme podepsali záznam ze vzájemného jednání, který se stal již na valné hromadě, která byla přerušena, součástí protokolu této valné hromady, kde je konstatováno a mnou, panem předsedou Ježkem a dr. Piechem podepsáno, že Volkswagen se zaručuje za pokračování a provedení investic tak, jak je plánuje plánovací kolo č. 42, jak z hlediska času - tzn. náběh v červenci 1996, tak z hlediska objemu - tzn. 180 tis. ks automobilů ročně. Toto bylo potvrzeno na jednáních mezi mnou a dr. Piechem a toto bylo stvrzeno podpisem dr. Piecha.

Nemohu samozřejmě komentovat, a nemohu ji ani vyloučit, reakci dr. Piecha na tiskové konferenci Volksburgu při příležitosti shromáždění vedení Volkswagenu, pokud se nemýlím, z první poloviny března t.r., kdy na improvizované tiskové konferenci odpověděl v rychlosti asi v tom smyslu, že mu není nic známo o dodatku ke smlouvě.

Musel jsem na to potom zareagovat tak, že jsem sdělovacím prostředkům ukázal originál dopisu ze 17. ledna 1994 podepsaný dr. Piechem, kde souhlasí s naším návrhem, tzn. návrhem mým a pana Tomáše Ježka, abychom zahájili jednání o dodatku ke smlouvě mezi Škodou a Volkswagenem, který by tento dodatek právně fixoval investičními záměry, jak o nich tady hovoříme.

Domnívám se, že současná česká vláda řeší problémy, které nám zde nechala vláda minulá. Při této příležitosti a omlouvám se, pane poslanče, že nemám dostatečné lekce z vašeho minulého politického života, bych se vás dotázal, pokud jste byl členem ČNR v minulém volebním období mezi léty 1990 - 1992, proč jste především neinterpeloval vy, nebo někteří z vašich kolegů, kteří dnes tak brojí proti činnosti této vlády v této kauze, proč jste neinterpelovali tehdejší českou vládu, která uzavírala smlouvu takovou, jaká uzavřena byla.

Já nekritizuji tímto přímo tehdejší českou vládu, protože se domnívám, že uzavření této smlouvy odpovídalo znalostem a asi schopnostem jak postupovat. Ale znovu chci zopakovat to, co jsem již mnohokrát říkal, že tato smlouva, zatímco jednoznačně přesně a legislativně vyčerpávajícím způsobem specifikuje povinnosti strany české, pouze částečně takto přesně a pevně specifikuje povinnosti Volkswagenu s tím, že ponechává v poněkud tentativní a víceméně ilustrativní podobě investiční záměry Volkswagenu. V originále, v anglické verzi v příloze b) k určité části té smlouvy jsou tyto záměry tentativně uvedeny, zatímco v českém překladu je pouze napsáno, že tyto záměry jsou uloženy u firmy White and Case - tam a tam.

Toto v současné době řešíme, toto se stalo základním problémem. A nejsou to ani "podnikatelská kuřata", ale je to česká strana, která se snaží toto vyřešit tím, že od okamžiku, kdy bylo zpochybněno chování firmy Volkswagen, tedy skrečováním půjčky ve výši 1,4 mld. marek, která měla sloužit k financování příslušných investic, okamžitě reagujeme tím, že během 3 měsíců jsme se snažili dostat Volkswagen do pozice, že bude souhlasit s jednáním o tomto dodatku. Dopisem, který jsem již citoval, doktor Piech s tím souhlasil, jednání se rozeběhlo, v okamžiku, kdy se nám zdálo, že tato jednání se zbržďují a dostávají do určitých problémů, jsme okamžitě vyvolali další jednání na vyšší úrovni, jejímž rezultátem je protokol, o kterém jsem hovořil. Tato jednání nadále pokračují a je znám náš záměr, že pokud nedojdeme k závěrům, které by pevně fixovaly investiční záměry, jsme připraveni udělat to, o čem jste i vy hovořil, tzn. nepřipustit další narůstání podílu Volkswagenu, byť by to znamenalo do určité míry porušení současné smlouvy. Tady se vyskytuje celá řada variant, poslanec Vorlíček o jedné z nich hovořil.

Domnívám se, že náš postup je dostatečně razantní, a že jej lze plně srovnat s postupem, který měla španělská nebo i katalánská vláda v případě Seatu. A v případě Seatu je situace mnohem a mnohem horší. Nechtějte, abychom kritizovali Volkswagen proto, že s nástupem nového vedení také se snaží novým způsobem vyřešit problémy, které Volkswagen má. Protože pak bychom se museli ptát, proč byl vůbec Volkswagen vybrán. Já vycházím z této situace, že tento partner tady je, že z hlediska krátkodobého a současného polepšení situace Favoritu má výsledky poměrně dobré a z hlediska dlouhodobého musíme jej dostat tam, kam všichni společně - myslím si - bychom jej měli dostat.

Musím se samozřejmě zmínit i o tom případu automobilu údajně pana náměstka Sabely. Pan náměstek Sabela si nevyžádal žádný automobil a tento automobil nebyl připravován podle jeho speciálních přání. Podle pravidel koncernu předseda a místopředseda dozorčí rady každého z podniků koncernu, tzn. Volkswagen, Audi, Seat a Škoda, má nárok na koncernové auto, tzn. automobil Audi. Každý člen dozorčí rady má nárok na tzv. závodové auto. Tzn. ten, kdo je členem dozorčí rady za škodovku, má nárok na Favorita. Po mém zvolení členem dozorčí rady a očekávaném zvolení místopředsedou na prvním zasedání dozorčí rady budu mít na toto vozidlo nárok i já. Já už jsem oznámil, že se tohoto vozidla jednoznačně zříkám. Doporučil jsem panu náměstku Sabelovi, aby tímto automobilem vůbec ani nejezdil, a aby ho ponechal garážovaný tam, kam mu byl přidělen, v garáži, kterou přiděluje a dává Volkswagen. Pokud vím, pan náměstek Sabela tuto skutečnost do značné míry respektoval. Bylo však nabídnuto, aby tento automobil koupilo ministerstvo, pokud bude mít o to zájem. Zatím jsme nic nekoupili.

Musím se vyjádřit rovněž k některým širším souvislostem.

Ještě mě napadá, pane poslanče, ptáte se také ostatních českých členů dozorčí rady, jestli jezdí tím Favoritem, který jim byl přidělen?

Ještě bych se chtěl vyjádřit k těmto širším věcem, o kterých mluvil pan poslanec Vorlíček. O tom, že český automobilový průmysl by mohl být určitým jádrem nebo musí zůstat určitým jádrem našeho průmyslu jako celku. Já s tím souhlasím. Mimochodem v protokolu, který jsem s dr. Piechem a spolu s T. Ježkem podepsal, je rovněž zakotveno - byť ve velmi stručné podobě - a je to na stole i při jednání jednacích týmů, že chceme jednoznačně, aby třeba v přílohách k dodatku ke smlouvě, který bychom rádi do léta uzavřeli, bylo jasně specifikováno postavení českých subdodavatelů. Chceme hodně. Chceme po Volkswagenu, aby přijal naše představy o subdodavatelích. Už vidím, jak někdo mě dokonce obviní z málo tržního a z málo liberálního chování.

Už jsem se přiznal k tomu, že souhlasím s tím, že to především musí být vývoj trhu, který bude určovat jak bude úspěšná Škodovka. Jednoznačně říkám, že nepodceňujeme nebezpečí, že když koncern jako celek provádí nějakou ozdravnou politiku, že by mohl tuto politiku provádět tak, že sice dopadne na všechny čtyři části koncernu, ale na některé více a na některé méně a jasně dáváme najevo a prosazujeme, že to nesmí být Škodovka, na kterou dopadne více než na ostatní části koncernu. Naopak, snažíme se jednoznačně z čísel, která jsou k dispozici, dokázat, že je to Škoda, která má komparativní výhody, i když nedocházelo k plnému vývoji a výrobě českého motoru. Odpověděl jsem vám - myslím - jasně a trvám na té odpovědi. Spojení s převodovkou, s podvozky a s šancí do budoucna převzít výrobu i na vyšší počet motorů, než bude roční výroba automobilů otevírá možnost, že z hlediska dlouhodobých komparativních výhod převzít i některé aktivity z jiných součástí koncernu a nechtějte po mně, abych šel dál a konkrétněji, protože to není možné. Takže, tato šance tady je a velmi tvrdě ji prosazujeme.

Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, nezbývá mi nic jiného, než abych na základě svých poznámek vás požádal, zda byste nezvážili, aby moje odpověď byla přijata jako vyhovující. Děkuji vám.