Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pan ministr Rubáš, potom s faktickou poznámkou pan poslanec Vyvadil.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Dovolte mi moji interpretaci celé záležitosti. Na své poslední schůzi sněmovna přijala usnesení, ve kterém žádá výbor, aby zaujal stanovisko k problematice privatizace Homolky. Výbor na svém zasedání toto stanovisko přijal a navrhl usnesení sněmovny k tomuto tématu. Toto usnesení sněmovna právě svým hlasováním akceptovala. Nevidím tedy důvod, proč by mělo být projednávání této interpelace nadále přerušeno. Myslím, že tím byly podle mého názoru splněny všechny podmínky, které si sněmovna kladla pro projednání interpelace a podle mého názoru by se teď mělo hlasovat o interpelaci jako takové. Vláda se bude na doporučení sněmovny, na žádost sněmovny, tím problémem znovu zabývat a myslím, že tím splní to, co od ní sněmovna očekávala a co vyžádala na svém minulém zasedání.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: S faktickou poznámkou pan poslanec Vyvadil, potom paní poslankyně Fischerová.

Poslanec Jiří Vyvadil: Pan ministr Rubáš, pravda, pochopil obsah toho usnesení, které bylo přijato. Pan ministerský předseda nikoliv. Proto myslím, že je nezbytné - ne, pan poslanec jediný ne, i jiní to pochopili, pane ministerský předsedo. (Smích a potlesk v sále.) Proto myslím, že by bylo zapotřebí, aby to usnesení bylo přečteno. Z povahy věci vyplývá, že jestliže sněmovna žádá vládu o stanovisko, a já jsem proti tomu ty věci rozdražďovat, nechme to v poklidu, tak je jasné, že sněmovna musí dostat odpověď a je jasné, že tím interpelace není ukončena. Abych to řekl ještě jinak pokud by to mělo skončit, muselo se přijmout usnesení, že buď se schvaluje nebo odmítá. Toto se nestalo, čili za této okolnosti stále platí to, že byla na minulé schůzi přerušena. Museli bychom tedy hlasovat o vyjádření se k interpelaci, a to nemůžeme, protože to stanovisko předtím něco vládě uložilo. Čili definitivně to můžeme ukončit teprve poté, co toto stanovisko budeme mít. Logika je jednoznačná a věřím, že to všichni v této sněmovně pochopí.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pan ministr Rubáš.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Pokusím se ve svém vystoupení se nikoho nedotknout. Nicméně pokud usnesení říká, že Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby se problematikou privatizace Homolky zabývala, nevyplývá z tohoto usnesení naprosto, že by měla sněmovna čekat, jakým způsobem vláda rozhodne, neboť v dosavadním procesu privatizace byly otázky privatizace svěřeny exekutivě. Toto myslím výbor pro sociální politiku a zdravotnictví ve svém návrhu reflektoval, toto přijala sněmovna v tuto chvíli svým usnesením. Vláda znovu posoudí všechny aspekty privatizace nemocnice Na Homolce, nicméně nevidím důvod, proč by tím mělo být zpochybněno projednávání interpelace. V tuto chvíli doporučuji, aby sněmovna projevila souhlas nebo nesouhlas s odpovědí pana premiéra na interpelaci poslanců sociální demokracie.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Hlásí se ještě paní poslankyně Fischerová, potom s faktickou poznámkou pan poslanec Stodůlka.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, já se domnívám, že je otevřena rozprava, protože dosud neměli interpelující možnost se vyjádřit k odpovědi pana premiéra. Nemůžeme o tom rozhodovat bez vystoupení v rozpravě a já o toto vystoupení žádám. (Předsedající: Prosím, paní poslankyně.)

Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové, v návaznosti na schválené usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví mi dovolte vyjádřit nesouhlas s odpovědí pana premiéra na interpelaci poslanců České strany sociální demokracie ve věci privatizace nemocnice Na Homolce. Nemohu souhlasit především proto, že odpověď obsahuje údaje neodpovídající skutečnosti a dále proto, že celému procesu propůjčuje rámec legality, o čemž nejsem vnitřně přesvědčena. Z událostí poslední doby je patrné, že způsob privatizace nemocnice Na Homolce zvolený vládou nepatří mezi nejšťastnější. Už proto ne, že jde o zcela nestandardní postup, který může být v mnoha věcech neprůhledný, což se v praxi bohužel plně potvrdilo.

Byla jsem jednou ze skupiny poslanců výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, kteří se na podkladě usnesení 17. plenární schůze Poslanecké sněmovny otázkou nemocnice Na Homolce zabývali. Měla jsem tak možnost seznámit se s řadou pro mě dříve nedostupných dokladů a dospěla jsem jednoznačně k přesvědčení, že tento problém není v žádném případě možné přejít taktním mlčením. Dovolte, abych těm méně zasvěceným otázku poněkud přiblížila.

Jen na okraj chci říci, že pan ministr Rubáš se hluboce mýlil, když řekl, cituji: Po faktickém zahájení transformace majetkových vztahů v oblasti zdravotnických zařízení nabrali fundamentální odpůrci privatizace druhý dech. Potud citace, ke které si dovolím jen dodat, že naopak způsob a nejasnosti v privatizaci nemocnice Na Homolce spíše bere dech, a to jak nezaujatým, tak i těm zcela neinformovaným. A abych nemohla být považována za fundamentální odpůrkyni privatizaci tohoto ústavu, mohu pana ministra Rubáše ujistit, že si dokonce myslím, že nejde o zdravotnické zařízení v systému pražských nemocnic nezastupitelné, o čemž - jak doufám - mě přesvědčí jednoznačně generel pražského zdravotnictví.

Ovšem na straně druhé si musíme otevřeně říci, čeho chceme dosáhnout a jaké cíle privatizací tohoto zařízení sledujeme. To je, myslíme-li na prospěch českého zdravotnictví, či je-li pro nás prioritou zisk určité malé skupiny lidí. Měli bychom při svých úvahách i řešení problému vycházet ze skutečnosti, že tento ústav po vzoru některých průmyslových podniků a v duchu slov bývalého ministra Ježka bezesporu v oblasti zdravotnictví patří k rodinnému stříbru. Ptám se tedy, zda máme, či jak tvrdí mnozí, jen chceme se tohoto stříbra ukvapeně a za zcela nevyjasněných okolností zbavit? Z hlediska ekonomiky pro to není přesvědčivých důvodů. Vzdor tvrzení oficiálních činitelů, to je pana ředitele odboru pro privatizaci na Ministerstvu zdravotnictví dr. Rečka i ředitele nemocnice dr. Šubrta; v přítomnosti pana ministra zdravotnictví na zasedání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví o výrazné prodělečnosti ústavu, když došlo na lámání chleba, vyšlo, dámy a pánové, na povrch, že nemocnice v minulém roce měla pozitivní bilanci.

Stejně zarážející jsou v průběhu času protichůdné informace o majetkovém poměru českých a zahraničních partnerů. Nejprve 50:50, odkrytá skutečnost 80:20 ve prospěch zahraničního partnera - opět z úst dr. Rečka. Je-li důvodem zájmu Ministerstva zdravotnictví symbolicky zahájit privatizaci velkých lůžkových zařízení právě nemocnicí Na Homolce, tak mohu odpovědně říci, že vykročení za tímto cílem nebylo taktické. Již proto ne, že tak převratný proces - pokud jej budeme chtít realizovat - se musí odvíjet od pevně stanovených principů a ne se opírat o výjimky.

Ostatně stejné stanovisko v principu zastával pan premiér, když na besedě s občany v Kutné Hoře řekl: "Privatizace je především ekonomický děj a legislativa má svá pevná pravidla, která nelze porušovat, a ani my nebudeme nečinně k jejich porušování přihlížet."

Podíváme-li se na předkládaný projekt z čistě právního hlediska, pak zjistíme, že dvě expertizy vypracované Právnickou fakultou Univerzity Karlovy a Ústavem státu a práva Akademie věd ČR na straně druhé se od sebe diametrálně liší. Za dané situace si asi budeme muset položit otázku, zda obě pracoviště posuzovala tentýž materiál a shodně pochopila smysl zadání. Je-li tomu tak, pak odborníkovi asi nezbývá než žasnout a laikovi se divit. Ten laik jsem já. Divit i přes to, že s podobnými nesrovnalostmi se mohl střetnout i při privatizaci jiných podniků, jakými jsou např. Čokoládovny Praha, o Knižním velkoobchodě pochopitelně nemluvě.

Za zásadní lidskou, ale i politickou otázku považuji Lexellův gamanůž. Toto zcela ojedinělé zařízení je pořízeno z prostředků veřejných, ze sbírek celého národa. Je reklamou a současně magnetem tohoto zdravotnického zařízení. Podle našich zákonů, dámy a pánové, platí pojišťovna za výkon, hospitalizaci i následnou léčbu zdravotnickému zařízení. To je dnes státní nemocnici a zítra novému nabyvateli s 80% převahou zahraničního společníka. Nic na morálních aspektech této pro každého občana nesmírně citlivé záležitosti nemůže změnit argument, že vše je i bude ošetřeno novou smlouvou mezi nabyvatelem a Nadací Míša. Nikdo z nás smlouvu neviděl, přestože měla být skupině poslanců předložena jako příloha k návrhu smlouvy s nabyvatelem.

Nesmírně mě v odpovědi na naši interpelaci překvapilo a nesmírně mě mrzí, že v části pojednávající o tržní a účetní hodnotě nemocnice Na Homolce pan premiér svá tvrzení opírá o studii nezávislé zahraniční auditorské firmy. Musím s politováním konstatovat, že skupině poslanců se nepodařilo získat doklad o studii určující hodnotu nemocnice Na Homolce, ani doklad o ověření hospodaření nezávislým auditem. Je tedy možno o existenci těchto dokladů, stejně jako o tvrzení pana premiéra s úspěchem pochybovat.

Závěrem mi dovolte zdůraznit, že projednáváme snad jeden z nejcitlivějších problémů poslední doby. Buďme odpovědní a hledejme především obecný prospěch, zajištění kvalitní zdravotní péče o občana a nikoliv hlediska politických zájmů. Chci stále ještě věřit, že pan premiér nahlédne, že je nutné vyjasnit situaci a rozhodne se řešit problém znovu s právnickou i ekonomickou čistotou a posílí tak důvěru občanů nejen v Parlament, ale i ve vládu. Mýliti se je lidské, chyby přiznat a napravit je velmi často nesmírně obtížné, ale, dámy a pánové, vždy úctu vzbuzující.

Dovolím si ještě přednést návrh na usnesení:

"Poslanecká sněmovna ponechává otevřené projednávání interpelace poslanců - členů klubu ČSSD - na předsedu vlády Václava Klause ve věci privatizace nemocnice s poliklinikou Na Homolce, Roentgenova 2, Praha 5, tisk 814 A, do prošetření záležitosti Nejvyšším kontrolním úřadem."

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Ptám se, kdo se chce ještě vyslovit k takto otevřené rozpravě. Hlásí se pan poslanec Stodůlka, potom pan poslanec Vyvadil.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, mám pouze - abych si ujasnil pojmy - dotaz na pana ministra Rubáše, zda ve svém druhém vystoupení vystupoval jako ministr, nebo jako poslanec. V jeho vystoupení jsem totiž postřehl slova "navrhuji", což podle jednacího řádu jako ministr nemůže. Byl bych rád, kdyby pan ministr Rubáš si uvědomil, přestože je poslanec, vystupoval tady jako ministr. Znovu to opakuji. Nikoliv jako poslanec.

Za druhé - mám za to, že je právem sněmovny o svých poměrech se usnášet sama, bez tlaku exekutivy. Koneckonců jí to umožňuje jednací řád. Proto považuji návrh pana místopředsedy na přerušení tohoto bodu za legitimní a navrhuji o něm hlasovat.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Hlásí se pan poslanec Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministerský předsedo, drahé kolegyně, vážení kolegové, poslanci sociální demokracie si - a myslím, že to bylo zprvu jasně vidět - uložili krajní zdrženlivost v této otázce. A také musím říci, že nikdo z nich nevystupoval, neboť měl za to, že zdravotní a sociální výbor vystihuje plně rámec problematiky, její závažnosti a že není třeba věci zde jakýmkoliv způsobem dramatizovat. Bohužel nastala situace, že je třeba se k těmto věcem vrátit, a já bych si dovolil pár slov.

Vzpomínám si na chvíle, kdy v tomto sále pan ministerský předseda předkládal vládní prohlášení. Pro mne samotného jako pro právníka bylo vysoce imponující, že prvním bodem vládního prohlášení bylo přihlášení se k zásadám právního státu. Musím říci, že jsem neočekával od něho jako od ekonoma, že toto bude ten první bod. Ale uvědomme si, že právní stát je ten společný jmenovatel, který - ať se to někomu líbí, či nelíbí - je schopen sjednotit všechny demokratické síly v tomto parlamentě, ať jsou toho času ve vládní koalici či někde jinde. Právní stát je skutečně ona jistota, na které prostě budovat musíme.

Již pan kolega Syka se zmínil o tom, že přišla dvě stanoviska. V novinách - nevím, proč - vyšlo, že jsou rozdílná. Jedno od katedry obchodního práva, které bylo krajně zamítavé, druhé od Ústavu státu a práva, které údajně mělo být odlišné. Já jsem se s ním seznámil a také jsem se seznámil s dopisem, který mi pan profesor Knapp napsal, a nemohu si pomoci. Situace je naprosto právně shodná. Co mi odpověděl pan prof., JUDr., PhDr., dr. honoris causa Viktor Knapp, DrSc.: Vážený pane doktore, za prvé obchodní společnost vzniká podle § 62 obchodního zákoníku výlučně zápisem do obchodního rejstříku. Nebyla-li zapsána do obchodního rejstříku, po právu neexistuje a nemůže být ani účastníkem a tedy ani vítězem obchodně veřejné soutěže podle § 281 obchodního zákoníku.

Já jsem člověk poctivý a dočtu i dodatek, který dodal prof. Knapp, a já jsem přesvědčen, že má pravdu: Vzhledem k tomu však, že svůj dotaz spojujete s obchodně veřejnou soutěží týkající se nemocnice Na Homolce, mohla by odpověď vzbudit nedorozumění. Proto si dovoluji sdělit, že podle našich informací v tomto případě byla v soutěži vybrána existující zahraniční společnost. To je možné. Je skutečně možné, že vyhrála soutěž, že vyhrála soutěž existující zahraniční obchodní společnost.

V takovém případě zde nemohl být dopis ze dne 3. března a 7. března, že soutěž vyhrála Euro Hospital Group s r. o. Praha. Musím otevřeně říci, že jsou zde závažné pochybnosti. Jako advokát hájím malé lidi, kteří omylem nezaplatí daň v určeném termínu a dostávají pokuty. Tady dochází k tomu, že možná neplatným právním úkonem může být převeden milionový, ne-li miliardový majetek a nás by to mělo nechávat chladnými.

Přál jsem si, aby ta věc postrádala jakékoli ideologické momenty. Nicméně pokládám za nezbytné, aby bylo jasné, že touto otázkou je nutné jednou provždy se zabývat. Sanops má v každém z nás prostě určité asociace. Já nechápu, že toto někdo nechápe. Za těchto okolností prosím, pokud by zde nebyla přijata usnesení před tím, a pokud by vznikly pochybnosti, že snad interpelace není přerušena, jako že s ohledem na to, co bylo přijato z hlediska usnesení zdravotního a sociálního výboru, je přerušena, budiž přijato toto usnesení:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje, že projednání interpelace poslanců České strany sociálně demokratické ve věci privatizace nemocnice Na Homolce je přerušena." (Nic víc, nic méně.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Kdo si ještě přeje vystoupit v rozpravě? Pan ministr Rubáš.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Pan poslanec Vyvadil tady citoval z vládního programu, který byl předložen této sněmovně někdy na konci léta roku 1992. V tomto vládním prohlášení se mimo to, co zde citoval, praví také to, že vláda bude podporovat, nastartuje a bude rozvíjet proces privatizace zdravotnických zařízení. Z jiných předpisů přijatých touto sněmovnou tento proces uložila exekutivě. Věděla dobře, proč to dělá, neboť všechny úkony týkající se prodeje státního majetku jsou úkony nesmírně komplikované, jejichž dokonalé zvládnutí je možné jenom v rozsáhlé týmové práci za spolupráce odborníků z nejrůznějších oborů.

Není podle mého názoru v silách takovéhoto sboru, a obávám se, že ani menšího, aby se zabýval do všech detailů peripetiemi technického provedení procesu privatizace. Tato sněmovna tuto okolnost reflektovala. Na své minulé schůzi pověřila výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, a ten pak úzkou pracovní skupinu, aby se detailně zabývala všemi technickými a právními aspekty tohoto problému. Tato skupina nejméně pětkrát navštívila Ministerstvo zdravotnictví. Setkala se s mými spolupracovníky a experty, vyžádala si podrobnou dokumentaci a vysvětlení a vyžádala si také stanovisko právních expertů mimo ministerstvo.

Závěr jednání se odrazil v usnesení tohoto výboru, které bylo přečteno a touto sněmovnou přijato. Nedomnívám se, že jakékoli jednání o tom, zda společnost se registrovala tehdy či jindy, tam či onde, může v této sněmovně dojít k nějakému rozuzlení. To je možné skutečně jenom v úzké pracovní skupině a ta se tím zabývala.

Domnívám se, že doporučení, aby se vláda tím procesem znovu na svém jednání zabývala a aby vyvodila z poznatků, které získala, řekněme, výsledek, který se objeví v usnesení, je naprosto správný. Myslím, že s definitivní platností zamezí všem spekulacím, dohadům a obavám, že "rodinné stříbro" se prodává, jak říká paní poslankyně Fischerová, za nějakých tajemných a temných okolností.

Chtěl bych ještě říci toto. Jsem přesvědčen, že všechny záležitosti, o kterých se tady jedná a ve kterých se objevuje směs politických postojů, normálních občanských obav a řekněme, i právnických obav o čistotu celého průběhu, jsem naprosto přesvědčen, že tyto obavy jsou zbytečné. Sám ručím za to, že smlouva s Nadací "Míša" týkající se využívání gamanože bude podepsána v podobě, která bude přijatelná pro obě strany. Pokud ještě nebyla předložena, je to jenom proto, že Nadace "Míša" vyžádala možnost, aby vypracovala třetí verzi této smlouvy, ve které se stále zpřísňují podmínky pro budoucího nabyvatele nemocnice; že všechny otázky týkající se zabezpečení zdravotní péče pro občany budou ve smlouvě, která byla v podobě zásad členům pracovní skupiny předložena, budou zakotveny tak, aby nedošlo k ničemu, z čeho občané nyní vyslovují alespoň sporadicky obavy.

Domnívám se, že je v zájmu vlády, této sněmovny, a hlavně občanů Prahy a České republiky, aby tato záležitost už byla uzavřena, aby nekomplikovala zbytečně proces privatizace zdravotnických zařízení, protože je to proces u nás nový, vystavený pochopitelnému zájmu veřejnosti, a jakákoli relativizace toho, že soukromé vlastnictví u určitých zdravotnických zařízení má pozitivní vliv na kvalitu, dostupnost poskytované péče, jakékoli zpochybnění tohoto faktu by podle mého názoru v konečných důsledcích bylo nepřátelské tomu, co považuje vláda v tuto chvíli za tak potřebné. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu ministru Rubášovi. Ptám se, kdo si přeje ještě vystoupit v rozpravě. Pan poslanec Exner. Uděluji mu slovo.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že ve sněmovně všichni s povděkem kvitujeme, jestliže vláda už dopředu souhlasí s tím, že se bude znovu zabývat daným problémem na základě žádosti resp. doporučení, které před malou chvíli sněmovna přijala.

Domnívám se však, na druhé straně, že je nutné, aby exekutiva neusměrňovala kontrolní činnost Parlamentu tak, jak se o to právě snažil pan ministr Rubáš ve smyslu, že je potřeba ponechat celou tuto oblast na úrovni důvěry ve správné rozhodnutí vládě. Jelikož se věc stala předmětem interpelace v naší Poslanecké sněmovně, myslím, že je oprávněným požadavkem, aby věc také byla ve sněmovně dořešena v tom momentu, kdy skutečně bude celý problém také věcně vyřízen.

Domnívám se proto, že návrh na přerušení schůze a doplnění odpovědi pana předsedy vlády Václava Klause o nové skutečnosti, ke kterým dojde na základě přijatého usnesení parlamentu a jeho projednání ve vládě, je oprávněný.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Ptám se, kdo si ještě přeje vystoupit v rozpravě. Pokud se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Během takto otevřené rozpravy jsem zaznamenal dva typy návrhů na usnesení. Jednak je zde návrh na přerušení projednání této odpovědi, jednak je zde návrh pana poslance a ministra Rubáše na hlasování o souhlasu či nesouhlasu sněmovny. S faktickou připomínkou se hlásí paní poslankyně Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, já stahuji svůj návrh na usnesení a připojují se k návrhu na usnesení pana poslance Vyvadila.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji, paní poslankyně. Budeme tedy hlasovat. Než tak učiníme, odhlásím vás všechny s prosbou o novou prezentaci. Jako první budeme hlasovat o navrženém usnesení na přerušení. Usnesení přečtu:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky přerušuje projednávání odpovědi předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslanců České strany sociální demokracie ve věci privatizace nemocnice s poliklinikou na Homolce, Roentgenova ul. 2, Praha 5, tisk 814 A až do přijetí stanoviska vlády k doporučení Poslanecké sněmovny."

Kdo podpoří tento návrh usnesení, ať tak učiní v hlasování č. 73. Kdo je pro toto usnesení? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování je skončeno.

Návrh byl přijat poměrem hlasů 75 pro, 27 proti, 38 se zdrželo hlasování, 5 poslanců nehlasovalo.

Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci pana poslance Jaroslava Nováka ve věci severomoravského a slezského pohraničí, tisk 833. Odpověď byla předložena jako tisk 833 A. Její projednávání bylo na 17. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost pana poslance. A já se dnes pana poslance ptám, zda považuje odpověď za uspokojivou. Ano, děkuji.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jaroslava Nováka ve věci severomoravského a slezského pohraničí, uvedenou v tisku 833 A."

Kdo podpoří tento návrh usnesení, ať to učiní v hlasování č. 74.

Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování je skončeno. Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 103 pro, nikdo proti, 17 se zdrželo hlasování, 18 nehlasovalo.

Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelací paní poslankyně Hany Orgoníkové ve věci porušení vlastnických práv manželů Gabrielových, bytem Boršice u Buchlovic 144, tisk 835. Odpověď byla předložena jako tisk 835 A. Její projednávání bylo na 17. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost paní poslankyně. Ptám se paní poslankyně, zda považuje odpověď za uspokojivou? Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, odpověď pana premiéra je po správní stránce v naprostém pořádku, a proto s ní souhlasím, ale utvrdila mě zároveň v přesvědčení, že je skutečně nutné, aby zde byl zřízen úřad ombudsmana. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji paní poslankyni a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Kdo se do ní hlásí? Nikdo, rozpravu uzavírám a navrhuji přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci paní poslankyně Hany Orgoníkové ve věci porušení vlastnických práv manželů Gabrielových, bytem Boršice u Buchlovic 144, uvedenou v tisku 835 A."

Kdo podpoří tento návrh usnesení, ať tak učiní v hlasování č. 75. Ptám se tedy, kdo je pro. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Hlasování je skončeno.

Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 107 pro, 1 proti, 2 se zdrželi hlasování.

Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jana Jegly. Pan poslanec Jegla není ve sněmovně.

Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci pana poslance Jozefa Wagnera ve věci fungování mechanismu Státní bezpečnosti, tisk 857. Odpověď byla předložena jako tisk 857 E. Její projednávání bylo na 17. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost pana poslance. Já se pana poslance ptám, zda považuje odpověď za uspokojivou. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dovolte, abych vás trošku poopravil. Odpověď byla odložena proto, že byli nepřítomni oba. K meritu věci samé bych si dovolil něco málo slov.

Popis skutečností, na které upozorňuji, jak je interpretuje odpověď premiérova, lze obecně přijmout, ale nikoli v konkrétním případě. Pan Moravec odešel ze Státní bezpečnosti sám, nebyl prověřován, takže jeho spis nebyl předán občanským komisím v roce 1990. Pan premiér neodpověděl konkrétně, kde se spis nalézá dnes, kdo k němu má přístup a kdo tedy event. může být zodpovědný za to, že skutečnosti ve spise uvedené se objevily na veřejnosti. Časová koincidence mezi aférou Sparta a objevením se výpisu z personálního spisu pana Moravce je zjevná. Pokus svádět zveřejnění na občanské komise bych nazval pouhým slohovým cvičením, neb odpovědět něco bylo potřeba.

Ptám se znovu, kde je spis pana Moravce uložen, kdo si ho vyzvedl a jaké postihy vyvodí kompetentní ministr, tedy ministr vnitra, ze skutečnosti, že jsou publikovány tajné materiály, které má mít v úschově on a má dbát, aby nemohly být publikovány, neb za tyto věci je zodpovědná vláda a není to poprvé, kdy se o tom zde hovoří. Byl jsem nucen interpelovat pana premiéra a nikoli příslušného ministra. Ze skutečností, které jsem uvedl a srovnal s požadavky, které jsem uvedl v interpelaci, lituji, ale nemohu vyjádřit spokojenost s odpovědí pana premiéra. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji poslanci Wagnerovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jozefa Wagnera ve věci fungování mechanismu Státní bezpečnosti, uvedenou v tisku 857 A."

Kdo podpoří tento návrh usnesení? Než budeme hlasovat, všechny vás odhlásím s prosbou o novou prezentaci. Prosím kolegy a kolegyně z kuloárů, aby se dostavili k hlasování. Děkuji.

Budeme hlasovat o právě projednávaném návrhu usnesení. Jde o 76. hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 45 pro, 39 proti, 10 se zdrželo hlasování, nehlasovalo 5.

Je tedy třeba hlasovat o usnesení opačném, které přečtu:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Josefa Wagnera ve věci fungování mechanismu státní bezpečnosti, uvedenou v tisku 857 E."

Kdo souhlasí s návrhem usnesení - č. hlasování 77. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování je skončeno. Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 52 pro, 38 proti, 8 se zdrželo hlasování, 5 nehlasovalo.

Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jana Jegly ve věci změny hranic České republiky v katastr. území Javorník tisk 851. Odpověď byla předložena jako tisk 851 A. Její projednávání bylo na 17. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost pana poslance. Ptám se pana poslance, zda považuje odpověď za uspokojivou.

Poslanec Jan Jegla: Nepovažuji, považuji ji za příliš obecnou.